Máš za sebou 13. Havaj, z toho 12. dokončenou, 4. nejlepší – jsi spokojen s 30. místem?

Patří to k mému havajskému lepšímu průměru, takže spokojenost.

Maraton za 3:16:55 jsi doklusnul na pohodu – jak to vypadá v havajském popoledním žáru, popiš to prosím podrobněji. Co jsi pil, jaké jsi měl gely, zda jsi trpěl křečemi, jak jsi závodil?

Tím, že zhruba od poloviny jsem už běžel opravdu na pohodu, žádné velké krize ani křeče se nekonaly. Pokud to ale v těchto podmínkách člověk žene až do cíle na maximum, může si podobnými problémy být prakticky jistý. Při Ironmanu je potřeba opravdu nevynechat žádnou z 25 občerstvovaček na trati, zhruba na každé míli, tj. 1,6 km. Na rozdíl od cyklistiky, kde používám i tyčinky Power Bike a banány, na běhu už obvykle točím vodu s Endurosnackem a ionťák, v pravidelných intervalech doplňuji Anticramps a BCAA Enduro. V závěru pak v případě potřeby nasadím třikrát Turbosnack. Je potřeba si důkladně vyzkoušet potřeby svého těla a rovněž schopnost těla vše zpracovat. Mé optimum je asi litr tekutin a až 110 g sacharidů za hodinu, ale u někoho to bude třeba jen 700 ml a 60 g… Taktéž třeba dávkování solných tablet je hodně individuální. Já moc nesolím a sůl nepotím, takže mi stačí zhruba jednu na hodinu, v horkém závodě, jako je Havaj spíše dvě. Pro toho, kdo při desetikilometrovém závodě prosolí trenky a tričko, to může být až pět kapslí za hodinu!

Jak se obecně vyvíjí podíl důležitosti běžecké části? Jasné, musí to být komplexní triatlon, ale v té špičce, zkus dát procenta?

Mění se to závod od závodu. Obecně tam, kde se sjedou větší spolupracující skupiny na cyklistice, má maraton rozhodující podíl na výsledku – pouze však pro ty, kteří jsou po plavecké části v čelní skupině. Ostatní moc šancí nemají. A to je právě případ třeba Ironmana na Havaji.

Můžeš ty sám ještě udělat víc pro běh, aniž bys ponížil ostatní části?

Určitě se vždy dá pracovat na všech disciplínách. Sám jsem spíše zastáncem vyrovnaného podílu všech disciplín, plus k tomu posilovny, na celkové struktuře tréninku. I když se najdou i velmi úspěšní profesionální Ironmani, kteří svou přípravu pojímají v blocích vždy s důrazem jen na jednu či dvě disciplíny, s tím, že ten zbytek jen udržují. Určitě bych měl zařazovat více tempových intervalů, ale do toho se mi samotnému moc nechce. A sparingů se nedostává… Proto zařazuji časté tréninkové běžecké závody na tratích od pěti kilometrů do maratonů, které to celkem dostatečně suplují.

Jak má našinec trénovat na maraton v havajských podmínkách, pokud trénuje celý rok doma, skoro jako ty?

Připravuji se výhradně doma ve Zlíně a tak to není zrovna jednoduché. Dokud je venku letní počasí, snažím se maximálně vybíhat těsně po poledni do nejprudšího slunce. V zimním období pak zařazuji – i když nerad – občasný trénink na běžeckém pásu. Není také od věci pravidelná pára nebo sauna. Na rozdíl od běhu, cyklistiku v zimě trénuji téměř výhradně doma na trenažeru a to, co při tom propotím, má velký význam i pro běžeckou aklimatizaci na tropické závody, které mě v zimním období čekají. Nejlepší by samozřejmě byl několikatýdenní pobyt v daných podmínkách, ale to s ohledem na svou rodinu ve Zlíně neprovozuji.

Z posledních vyjádření cítím, že už moc nepočítáš, že bys překonal svůj best of rok. Co je tvoje hlavní havajská motivace – užít si to, nasbírat rekord účastí, udělat běžecký osobák?

Havaj je nejen rodiště triatlonu, ale také největší závod v našem sportu. Když už si účast na ní vybojuji, což dokáže pouze prvních padesát mužů a třicet žen celoročního profi rankingu, nemohu ji přece odmítnout a schovávat se před tou největší konkurencí. Pořád si myslím, že je v mých silách české maximum dále posunout a věřím, že v příštích letech to ještě přijde. Jen potřebuji, aby se do té první padesátky dostali alespoň tři až čtyři soupeři podobné plavecké a cyklistické výkonnosti a nemusel jsem bojovat na kole sám proti skupinám jedoucím na hranici pravidel. I to je velká pomoc.

Neláká tě kombinace Ironman + Xterra? Zvládneš ji každý rok na pražském Bigmanovi dva dny po sobě, tady bys měl dva týdny pauzu a byl by to zase zážitek, ne?

Určitě bych neváhal ani minutu a moc mě to vždy lákalo, nicméně takový zážitek je chabý důvod k tomu, abych sám bez rodiny trávil po Ironmanu ještě dva týdny v Pacifiku… Na to abych zase po týdnu doma letěl zpátky na Havaj, je zase Xterra příliš malé lákadlo.

Žádný český nástupce za tebou se nehrne. Kdo má podle tebe největší předpoklady udělat na Havaji výsledek? Filip Ospalý, Tomáš Míka, Martin Matula…?

Potenciálních nástupců vždy pár bylo, jde jen o to, kdy se to všechno u někoho sejde a pořádně vyletí nahoru. Předpoklady mají určitě všichni tři zmínění a k tomu řada dalších Tomáš Svoboda, Lukáš Slatinský,…. Nových vyzyvatelů se nebojím, vždyť to ke sportu patří a až do důchodu českému Ironmanu vládnout nemůžu…

Co myslíš, že za rok udělá s Havají očekávaný start Armstronga? Jaký jeho čas odhaduješ?

Armstrong se chystal už na letošní Havaj, ale současný systém kvalifikace pro profesionály mu nedává moc šancí se na Havaj dostat. Navíc WTC celkem rozumně rozhodla, že výjimky se udělovat nebudou. Jak taxativně uvedla: “ani Armstrongovi“. Takže jeho jediná šance na havajský start je mezi amatéry a to si nejsem jistý, zda akceptuje. Moc bych si to přál, pro triatlon by to byla další skvělá reklama. Čas lze těžko odhadovat, podmínky v den závodu ho mohou změnit až o půl hodiny, ale věřím, že by mohl bojovat o umístění v první dvacítce až třicítce. Moc rád bych si s ním v Koně zazávodil.

Na Havaj sis jen odskočil – týden předtím Valachiarun, týden potom Chřibský maraton, pak hned Stromovka. Jak jsi odpočíval a kolik jsi stihl mezi odsportovat?

Jak Valachiarun, tak oba zmíněné maratony jsou pro mne jen příjemným zpestřením tréninku a nijak jsem na ně neladil. Po Valachiarunu jsem měl dost rozbitá stehna z prudkých seběhů, ale po dvou dnech v nových stehenních návlecích SLS3 byly nohy opět OK. Chřibský maraton jsem v těchto návlecích už celý odběhl a druhý den jsem o něm ani nevěděl! Ve dni před nebo po maratonu mám jen lehčí plavecký a cyklistický trénink. V ostatních dnech trénuji normálně, což u mne denně obnáší zhruba tři až pět hodin tréninku ve třech fázích. Čim delší a těžší závod o víkendu, tím méně tréninku přes týden. Pokud jedu dva Ironmany po týdnu, tak od pondělí do pátku odtrénuji tak maximálně hodinu denně. Takový scénař mám ze všeho nejradši!

Navzdory útlumovému cestování vzhledem k rozšíření rodinky bys měl stihnout letos stejně 13 ironmanů + 2 dlouhé ITU závody (4 – 120 – 30). Chceš pokračovat v tomhle režimu i nadále?

Určitě ano, funguje to skvěle na psychiku i fyzičku, nehodlám nic měnit. Jen letos jsme kvůli narození dcerky byli omezení v cestování, tak jsem závodil hlavě u nás a nejbližším okolí. Až Věruška povyroste, vyrazíme zase za širšími obzory.

O víkendu proběhla triatlonová megakonference v Hradci Králové, která budila předem vzrušenou diskusi na webu. Jaký je tvůj názor na vývoj „svazové“ politiky a její vliv na triatlon u nás vůbec – ty sis vždy poradil sám…

Zažil jsem největší rozmach svazu triatlonu po olympiádě v Sydney i největší útlum jeho činnosti před pár lety. Vždy jsem spoléhal především na sebe, ale každý nemá tu možnost a schopnost. Proto bych si přál co nejrychlejší návrat k silnému a aktivnímu svazu, který by mohl být vzorem ostatním sportovním odvětvím.