Tou zásadní byl přesun místa konání z ostrova Oahu, kde se závodilo v letech 1978 – 1982, na sousední, klidnější Big Island. V roce 1982 se závod konal dokonce dvakrát, protože závod na Oahu se konal na jaře a „nová verze“ na ostrově Havaj nebo Big Islandu připadla na říjen. Zásadní, monumentální místa dnešní tratě Ironmana kopírují už verzi závodu z osmdesátých let. Zátoka Kailua Kona Pier (pier je v překladu molo, to proto, že depo se vlastně rozkládá na velkém betonovém molu), kde Ironman startuje, trasa kola po Queen Kahumanu Highway až do městečka Hawi, kde je otočka, nebo běžecká sekce k Natural Energy Labu, to jsou ikony a symboly pro každého účastníka pekelné havajské odysey.

Ale některá místa z tratě vymizela, hlavně běžecká trasa se velmi zjednodušila. Původně bylo depo z kola na běh v areálu Kona Surf Resort a běh pak začínal nepříjemným seběhem a následným výběhem sekce zvané Pit. „Bylo to hodně nepříjemné, hned po depu se běželo do kopce, pak doprava z kopce na otočku, tam se říkalo „Pit“, a pak zase do kopce zpátky směrem do Kony, na Queen K a k Energy Labu,“ vzpomíná táta na trasu, kde se sedmkrát pokoušel pokořit bohyni Pelé.

Po roce 2000 se druhé depo přesunulo také do Kony a místo „Pitu“ se běží po Ali Drive okolo moře. Tím doznala kosmetických změn i cyklistika, kdy se namísto cesty do Kona Surf k depu jezdí větší okruh po městečku Kona.

Hodně se toho změnilo od dřevních dob a prvních pokusů Čechů v Koně. „Nebyl samozřejmě internet. Po doběhu, když člověk prošel kapačkami, masážemi, sprchami a vším, co potřeboval, tak si mohl do takové improvizované kanceláře zajít pro vytištěný lísteček se svými časy a umístěním v kategorii a celkově. Až další den jsme chodili prohlížet výsledky do hotelu King Kam, pro věci do Surf resortu, kde byly i fotky ke koupi,“ vypráví mi táta a já si připadám jako takový ten vnouček, kterému děda vypráví o první světové. Dneska stačí zapnout internet a koukat na live stream a sledovat mezičasy svého svěřence nebo oblíbence na oficiálním webu.

Ale zpět k trase. Start závodu byl dříve hromadný, po roce 2000 se začalo pole dělit na různé vlny. Dnes startují odděleně profi muži, profi ženy, age group muži a age group ženy. Mně se to jako divákovi tolik nelíbí, přeci jen bylo fajn vidět všechny pohromadě a i pro hodně výkonné amatéry bylo super závodit přímo s profíky. Start probíhá z vody po výstřelu z děla. Plave se přímo v zátoce cca. dva kilometry do moře, kde je otočka u dvou velkých lodí a potom zpátky do zátoky. Dříve se finišovalo na levé straně mola z pohledu plavce, dnes se doplavává přímo tam, odkud se startovalo.

Cyklistická trasa začíná okruhem po městě Kona, kde povzbuzují závodníky tisíce fanoušků. Poté už se vyjíždí po Palani Road na dálnici Queen Kahumanu, kde se odehrává naprostá většina cyklistiky. Letos se můžeme těšit na zajímavou situaci, protože Queen K je v opravě, takže závodníci budou muset dávat pozor na značky, retardéry a další překážky.

Po pobřeží Tichého oceánu směřují borci ve zvlněném terénu směrem do městečka Hawi. Zvlněná trasa se před otočkou nepříjemně zvedá a právě výšlap do Hawi a následný sjezd bývá místem ataků silných cyklistů. Pro všechny je ale velkým strašákem kromě vlhkosti a vedra obávaný vítr Mumuku. Říká se, že je potřeba včas dorazit do Hawi, než se otočí vítr, protože pokud se zvedne opravdu silný vítr a foukne zepředu nebo z boku, máte co dělat, abyste se udrželi na kole. Ostatně právě proto jsou na Havaji zakázána disková kola.

Po stejné trase se cyklisté vracejí do depa, které je znovu ve městečku Kona, kde se startuje i finišuje celý závod. Na celé trase je bezpočet občerstvovacích stanic, kde obsluhují dobrovolníci. To v našich končinách opravdu není obvyklé, inu i kapitalistická Amerika občas ukáže solidární tvář.

Po odevzdání kola, převlečení a nezbytném dalším občerstvení vybíhají běžci směrem k první otočce, která leží na Ali Drive směrem k Surf Resortu. Poté míří přes město na Queen Kahumanu Highway, kterou znají už z kola, ale tam se musí dostat velmi nepříjemným stoupáním po Palani Road. Těsně před letištěm potom trasa odbočuje vlevo na další mýtickou cestu vedoucí k Energy Labu – laboratoři na výzkum havajské přírody „uprostřed ničeho“. Tady se často láme havajský maraton! Nejenže je na této cestě k otočce neskutečné vedro, nejsou tady ani téměř žádní fanoušci, takže je to nápor i na psychiku sportovce. Po dálnici se potom borci vracejí do Kony, kde finišují na Ali Drive.

Havajská trasa profilem určitě nepůsobí jako ta nejtěžší na světě, ale místní klima, vítr, ale také tlak, který způsobuje historická pozice závodu, dělají z mistrovství světa víc než jen šampionát. Ironman na Havaji je prostě kultovní závod!