Vysněný havajský slot jsi vybojoval v červenci na Ironmanu Curych. Jaký to byl pro tebe závod?

„Rozporuplný. Nic, co jsem si maloval, nevyšlo tak, jak jsem si představoval, tedy až na finální slot na Havaji. S odstupem času ale svého prvního Ironmana hodnotím pozitivně, výkon tak na 80%, ale zkušenosti, které doufám využiji na Havaji, jsou k nezaplacení. Ironman je tak dlouhý, že ač se tři čtvrtiny spíše trápíte, v cíli můžete stát jako vítěz. To je určitě myšlenka, kterou si beru do dalšího závodu. Na půlce, když nejde vše dle plánu a prostě vám to ve větší části nejede, tak je po závodu, ale v Ironmanu se může stát cokoli.“

Od toho závodu už uběhlo několik měsíců, které jsi jistě věnoval co nejpečlivější přípravě na vrchol svého dosavadního triatlonového snažení. Je to tak?

„Snažil jsem se připravovat v rámci svých možností, které jsou oproti minulým sezonách o hodně jiné. Bojuji na třech židlích – pracovní, triatlonové a rodinné. Občas je to opravdu hodně na sílu a ne vždy z toho má člověk radost a hýří energií. (úsměv) Popravdě musím přiznat, že od IM Curych to byl těžký boj s tělem, které už je z dlouhé přípravy unavené a ozývají se drobné neduhy a hlava jede na survival mode. Už se těším, až vystoupím z toho kolotoče a trochu si odpočinu.“

Jak tedy vypadá tvůj trénink?

„Několikrát v týdnu mám ranní plavecký trénink s Etriatlonem na Výstavišti a v Tyršáku. Kolo jezdím po práci, většinou dám maximálně dvě hodiny intenzivního tréninku. Jezdím ven z města směrem na Točnou a Břežany, kde se vloni jela Challenge Prague, občas mě doplnil Lukáš Slatinský, který mě pomohl trochu šlápnout na plyn. (úsměv) Jinak 90 % tréninků odtrénuji sám. Víkendy jsou většinou ve znamení dlouhého kola a běhu. Moje týdenní tréninková porce se pohybuje mezi 10 až 17 hodinami. Což je oproti době, kdy jsem závodil mezi profesionály, značný rozdíl. Hodinově to zas tak obrovský rozdíl není, ale intenzita a hlavně čas na odpočinek jsou klíčovými faktory. Na mou přípravu se můžete podívat na mém FB profilu Pavel Petrásek Triathlete, kde jsou vidět jednotlivé týdny v číslech a můžete si udělat nejlepší obrázek o tom, jak trénuji.“

Na světový ironmanský šampionát v havajské Koně cestuješ poprvé. Sbíral jsi rady a doporučení od zkušenějších triatlonových kolegů?

„Jasně. Něco jsme probírali s Tomášem Mikou, který tam jel v roli supportu Petra Michovského už několikrát. Říkal mi, že běžecký maraton musím rozbíhat pomaleji než na jiných závodech, pověstné havajské peklo může závod změnit v rychlou konečnou. I od dalších kamarádů jsem získal cenné rady a za to jim děkuji. A závod mám nastudovaný i z televizních přenosů, které jsme sledovali s partou kamarádů. Dali jsme si tatarák, pár piv a vydrželi závod sledovat až do úplného cíle, což bývá u nás nad ránem. A letos budu v opačné roli.“

Na kdy máš zakoupenou letenku a jak to budeš mít s doprovodem a ubytováním?

„Letíme s přítelkyní. Je to odměna za to, že to se mnou vydržela po celý rok přípravy. Po závodě si užijeme ještě chvilku oddychu na Havajských ostrovech, kde to bude odměna i pro mě za celý rok. Odlet z Prahy je 4. října, takže v místě závodu budu týden před startem. Oproti třeba pěti aklimatizačním týdnům Sebastiana Kienleho to není moc, ale doufám, že stihnu i tak dobře vyladit a zvyknout si na místní specifické klima.“

Jaké je tvoje očekávání a co to teď s tebou dělá, když se o tom teď bavíme?

„Hlavně už bych tam chtěl konečně být! Příprava a čekání už je dlouhá, někdy nekonečná. V práci je toho hodně a skloubit všechny věci dohromady není vůbec jednoduché, takže se v tomto směru cítím celkem unavený. Ale těším se moc.“

Jaké máš cíle do závodu?

„Především tam chci nechat maximum. S vědomím, že takováto šance se už nemusí opakovat. Co se týče ambicí, tak bych rád zajel nejrychlejší letošní čas mezi českými triatlonisty. Výsledné cifry na časomíře moc neřeším, protože havajský Ironman je opravdu hodně nevyzpytatelný. Když budou ideální podmínky jako vloni, můžu se třeba dostat i pod 9 hodin, ale uvidíme. Záleží, jak prudký bude foukat vítr a jak velké bude horko, je také dost možné, že budu bojovat s časem pod 10 hodin.“

Tipovat medailové podium bude letos hodně obtížné. Mezi ostřílené ironmanské stars typu Kienleho a Frodena se vmísili i rychlíci z krátkého triatlonu, jako je Alistair Brownlee a další. Na koho by sis vsadil?

„Myslím, že loňský vítěz Patrick Lange se letos na podium nepodívá. Jestliže půjde z vody první Jan Frodeno s Alistairem Brownleem a Joshem Ambergerem, budou moci na kole spolupracovat a slabší plavci jako je Kienle či Sanders už je nesjedou. Pokud tedy neudrží ve vodě i na kole Camerona Wurfa, který by je tam mohl dotáhnout a potom by to bylo hodně zajímavé, jak by se závod vyvíjel. Ale co stoprocentně vím, tak Patrik Lange v současném startovním poli nemá šanci vyhrát a i tu bednu bude mít sakra těžkou. Tito borci zaručí to, že si přiveze po kole takovou ztrátu, že už ji na vítězství prostě seběhnout nemůže. Vítězem bude Jan Frodeno, ten si vezme po dvou letech zranění zpátky svoje žezlo, které mu právem patří, kdy ho na podium doplní duo Brownlee s Kienlem.“

Plánoval jsi, co budeš dělat, až budeš mít havajský šampionát za sebou?

„Zatím příliš ne, ale vypadá to tak, že se s přítelkyní vrátíme zpátky z Prahy do Hradce. Budu se věnovat práci, rekonstrukci domu a možná i rodině. Myslím, že Havají uzavřu svou kapitolu závodního triatlonu. Jediná šance, že bych u triatlonu zůstal a ještě přidal, je ta, kdybych Havaj vyhrál celkově, to by mohlo něco na tomto rozhodnutí změnit.“ (smích)