Hned na začátek poklona: co tým okolo Tomáše Vrzáka, který organizačnímu týmu Challenge Prague šéfuje, dokázal, je úžasné. Přímo v centru Prahy se koná parádní závod s fantastickou atmosférou. Plavání ve skvělých kulisách; rychlá, přehledná a bezpečná cyklistická část; běžecká část, která odsýpá a kde vás do cíle ženou tisíce fanoušků i kolemjdoucích. Takhle to má vypadat! Za organizaci 9 bodů z 10.

Loni jsem na Challenge Prague vyzkoušel premiéru na halfironmanské trati. Měl jsem na kole odjeto nejvíc 80 kilometrů, připravoval jsem se asi měsíc a taky to podle toho vypadalo. Ale svůj smysl to mělo: dostal jsem chuť na celého ironmana a na začátku června ho úspěšně v čase 11 hodin a 50 minut absolvoval při závodě Challenge Family v Benátkách.

S pražským závodem jsem tak nějak počítal, ale nechával mě klidným. Nešlo tak ani o pocit „dal jsi jen celej, tohle je přeci jen půlka“, ale o únavu materiálu po ironmanovi. Adrenalin spadnul, tělo rozbolelo, a i když by hlava (někdy) chtěla, trénoval jsem spíš na zážitky z Benátek a prosecco. Tři týdny jsem nedělal prakticky nic a pak jsem se do dostával zpátky. Leč hodně pomalu.

Rozdělení plavecké části na vlny bylo při Challenge v Praze rozumným nápadem, navíc v kombinaci s upravenou tratí. Loni prý navíc měřila o 200 metrů míň – pravda, před rokem jsem se cítil skoro jako Phelps… Moje letošní plavání bylo fajn (36:50), jen se mi roztrhla před startem čepička, tak jsem byl v záplavě modrých jediný červený…

Na kole jsem se loni popravil, letos jsem si dal pozor. I tak jsem měl průměr přes 33 km v hodině (loni 30 km/h) a vylepšil si čas o 20 minut (letos 2:40:30). Jediný průšvih? Pod kopcem do Dolních Břežan ve druhém kole došly bidony (zřejmě nakrátko). Ve vedru, které bylo, mě málem trefil infarkt – chvíli předtím jsem navíc zahodil dva prázdné (tušit to, nechal bych si je a doplnil z pet lahví). Když jsem sjel z kopce, už bidony byly. Jeden jsem ulovil, leč bezpečné to nebylo ani trochu! Závodníci v protisměru, z kopce létali další. Uff, ještě že se nic nestalo! Proto jsem dal za organizaci 9 z 10 a ne plný počet.

Běh mi loni hrubě nevyšel. Odpálený po kole už jsem neměl sílu běžet. Teď jsem začal na nějakých 5:25 a pěkně mi to odsýpalo. Ve třetím kole ze čtyř krize, při které jsem zpomalil na chvíli k 6:00, ale rychle odešla a už jsem odpočítával zatáčky do cíle. Posledních 200 metrů jsem si dosprintoval a osobák byl doma. Běžecký čas 1:58:48.

Už dlouho jsem necítil v cíli tak vyčerpaný. Určitě svou roli hrálo vedro, dost se projevil odpočinek (flákání?) po ironmanovi a celkově jsem šel na hranici svých možností. Aktuálně jsou tedy na 5:25. Posunout se určitě dají a rozhodně to zkusím! Nějaký čas je ve vodě (tak 5 minut), kolo se dá posunout (10 minut) a běh rozhodně taky (20 minut). Další meta je jasná: zkusit se dostat pod pět!

Na závěr odbočka: za poslední týdny se mi několikrát stalo, že mě oslovili doposud neznámí lidi. Přímo na Challenge Prague, na bazéně, v práci. Četli můj seriál v tištěném Běhej o přípravě na ironmana a prý je inspiroval, motivoval, takže mi fandili. Moc mě to potěšilo a děkuju! Tohle jsem fakt nečekal.

Jo a tady je moje fotka ze sobotní „opalovačky“…