Honzo, jsi nejzkušenějším českým borcem na startu Havaje, jak vzpomínáš na ročník 1999?

„V roce 1999 jsem s Ironmanem začínal a bylo to asi nejkrásnější období. Trénoval jsem pod vedením Míry Korbela a takové tréninkové dávky, co jsem tehdy chodil jak do objemů, tak do intenzity už jsem pak nikdy nezopakoval. Když se podívám na tréninkový deník z roku 2000, kdy jsme s Karlem Hájkem na Gran Canarii trpěli tři týdny a byli schopní běhat 10× 1 km kolem 3 min/km, nebo po jízdě kolem ostrova jít v bazénu tempový trénink, tak to dodnes nechápu.“

Právě tenhle ročník si dobře pomatuji, do posledních mil jste se totiž o prvního Čecha v cíli rvali s mým tátou a Petrem Vabrouškem. Jak na tenhle závod vzpomínáš?

„Svůj první IM Klagenfurt jsem vyhrál časem 8:43 a tudíž jsem si ani nepřipouštěl, že bych v Koně neměl vyhrát. Také tomu hodně pomáhala příprava v San Diegu jak v zimě, tak právě před Konou, kdy jsem byl schopný trénovat se všemi Ironmanskými hvězdami a navíc jim stačit. Samotný závod byl pro mě, ale asi i pro ostatní, velkou neznámou. Netušil jsem, jak pojedu, ale cíl vyhrát kategorii se nakonec povedl. 9:09 a 43. místo nebylo špatné. Třetí byl tuším tenkrát Faris (Al Sultan, pozdější vítěz IM Havaj, pozn. red.)“

Není trochu škoda, že špička českého dlouhého triatlonu nemá možnost srovnání na velkém závodě? I pro média by to byl určitě zajímavější závod, jako tomu bylo ve vašich dobách nebo při startech Honzy Řehuly nebo Filipa Ospalého.

„Důvod, proč jsem byl občas schopný zajet nějaký výsledek venku, je ten, že jsem trénoval venku s těmi nejlepšími a jezdil také dost závodů. Když v tréninku jsi schopný uviset, nebo být v úniku Smithovi, Zackovi, Maccovi a Welchovi, tak si pak věříš v závodě na top výsledky. Dnes kromě Jakuba Langhammera o nikom, kdo by trénoval v zahraničí, nevím, a proto mu moc držím palce, aby šel ve šlépějích Řehyho. Osobně si myslím, že by se měli kluci vykašlat na světové poháry v krátkém triatlonu, kde jsou spíše do počtu, a zaměřit se více na delší distance, protože tam jsou schopní být konkurenceschop­nější. Podívej se třeba na Přemka Švarce a jeho přechod na střední distance. Nebo se vrhnout na dlouhé. Tady je to vidět třeba na super výsledku Tomáše Řenče v Podersdorfu.“

Pak přišly roky 2002 a 2003, kdy jsi zaznamenal i svůj nejlepší výsledek, 22. místo, to už jsi spolupracoval s koučem Garethem Thomasem, se kterým spolupracuješ i letos. Dá se vůbec na tehdejší trénink navázat?

„Rok 2002 byl z pohledu výsledku v Koně asi nejlepší. Čas 9:00:22 a 22. místo je moje top. Nemyslím si, že jsem ten rok byl v nějaké super formě, ale hodně mi pomohlo pět týdnů přípravy v Kalifornii před závodem a pak při závodě šlo vše, jak má. Trénoval mě Gareth Thomas, který v tu samou dobu trénoval Spencera Smitha a právě on mne dal spíše psychicky dohromady. V roce 2003 jsem byl nabuzený vítězstvím na Ironmanu v Koreji, ale v samotném závodě na běhu jsem měl nějaké žaludeční problémy, tak jsem tam nějak dopajdal.“

Čtrnáct let je velká pauza, s jakým tréninkem jsi začínal přípravu na kvalifikačního Ironmana?

„Dnes jsem o 14 let starší než při svém posledním startu, o dvě úžasné děti bohatší a hlavně triatlon neberu jako živobytí, ale jako zábavu a něco, bez čeho nemůžu fungovat. Kvalifikoval jsem se vloni na IM Mallorca, kterou mi dala žena ke 40. narozeninám. Na ten jsem se cíleně připravoval dva a půl měsíce a bral 5. slot z pěti… Havaj je úžasná motivace a takto jsem měl rok dopředu pohodu na trénink. Časově jsem trénoval tak 10–20 hodin týdně, ale někdy je to náročné časově poskládat tak, aby se dalo všechno zvládnout.“

Jaký model přípravy na Havaj jsi tedy zvolil? Počítám, že využíváš zkušenosti, ale změnil jsi něco?

„Tréninky jsem si psal sám, ale v červnu jsem oslovil Garetha Thomase, aby mi pomohl s finální částí přípravy, protože vím, že mi tréninky od něj seděly. Asi bych to zvládl i sám, protože trénuji i další svěřence, ale mít svého kouče je také o zodpovědnosti, zpětné vazbě a o někom, komu se špatně říká, že jsem to nešel, protože se mi nechtělo. Je zajímavé ale vidět výsledky testů na kole z roku 2003, 2004 a nyní. Nevím, čím to je, ale watty jsou stejné, tepovka i nižší, ale veliký rozdíl je v hladině laktátu. Tam je vidět, že je nereálné jezdit stejně jako před 14 lety. Odtrénoval jsem toho celkem dost, ale trochu válčím se zánětem achilovek a moc se jim nelíbí, když běhám 2,5–3 hodiny, tak snad to díky volnějšímu tréninku trochu pošetřím a závod nějak doběhnu. S věkem je lepší vytrvalost, ale rychlost tam už není. S tím jsem se musel smířit. Můj cíl je zajet do 9:30 (56–57 min plavání, 5:10–5:15 kolo a 3:15–20 běh). Ale Kona je specifickým závodem a stát se může cokoliv, tak když se to nepovede, budu rád i za to, že jsem měl možnost trénovat a po čas se zase vrátit na Big Island.“

S sebou budete mít i cenu Vojtěcha Hece, jejíž vznik jsi inicioval…

„Tím, že se vracím na bitevní pole, a tím, že pracuji ve společnosti Brokis, která vyrábí světoznámá světla z foukaného skla, jsme se rozhodli, že vyrobíme dvě ceny ze skla, které byly inspirovány lávou a budou předány Zbyňkovi Švehlovi za jeho přínos triatlonu a druhá stému českému účastníkovi (v historii Ironmanu na Havaji, pozn. red.), který v sobotu proběhne cílovou páskou. Kdo tam byl, tak mi potvrdí, že probíhat po červeném koberci je nepopsatelný zážitek, tady dostane navíc jeden ironmanský nováček tuto krásnou cenu. Cena je vyrobena ze skla a má tvar jehlanu, kdy každá strana měří 226 mm stejně, jako je vzdálenost Ironmanu v mílích, a jsou na něm vypískovaná jména největších osobnosti Ironmanu z České republiky: Petra Vabrouška a Zbyňka Švehly, Luboše Bílka a samozřejmě na čelní straně je jméno Vojtěcha Hece, prvního českého účastníka Havaje, podle kterého se tato cena jmenuje.“

Co je pro tebe na Havaji kromě Ironmanu to nejvíc, proč by tam měl jet jakýkoli turista?

„Než jsem na Havaj odletěl, ještě jsem vytáhnul Jardu Hýzla a odjel s ním pěkné kolo včetně kávičky. Prostě na pohodu. Společnost mi v Koně bude dělat Honza Obermayer, běžec, dobrodruh a hlavně bude vše dokumentovat a fotit, takže letos budu mít asi nejvíce fotek na památku. Chceme se podívat do Honolulu a na Pearl Harbour, také na Mauna Kea, ale na více již asi nebude čas. Nicméně na Big Island nejedu naposledy a rád bych se vrátil s celou rodinou, ale reálně to vidím vzhledem k věku dětí tak za 3–5 let.“

Protože jsme triatlonový web, tak se nakonec zeptám ještě na vybavení, na kterém tě v Koně uvidíme?

„Závodím za HARFASPORT team, plavání: kombinéza ELEVEN, Plavky ARENA, kolo: Trek Speed concept, kola Bontrager 90+ 60mm, galusky TUFO, helma POC, tretry DMT, běh: kombinéza ELEVEN, boty Asics nebo OC, výživa: PENCO. Jet Power při závodě + AC Salt+ Long energy snack, po závodě Restart drink, BCAA.“