Nabírání objemu se však liší především v závislosti na klimatických podmínkách. Držitel nejlepšího českého výkonu na ironmanském mistrovství světa na Havaji Petr Soukup preferuje běžecké lyžování.

„Otevírá se prostor pro jiné sporty, hodně základní vytrvalost točím na běžkách, ať už na klasikách nebo na skatu, dobré jsou delší túry po horách. Potřeba jsou také kilometry na kole, takže se v tomhle období hodně jezdí do tepla za sluníčkem, ať už na Mallorcu, Kanáry nebo do Chorvatska,“ popisuje Soukup, který předloni na Havaji předvedl výkon 8:41:41.

Jelikož aktuální sněhové podmínky v České republice nejsou příliš příznivé, za lyžováním vyráží do zahraničí. „U nás je to velká mizérie. Začátkem ledna jsme jeli na Šumavu, kde to nebylo moc slavné. Týden na konci ledna jsem strávil v Rakousku, ale standardně jezdím devadesát procent všeho u nás. Jsem z Podkrkonoší, není moc co řešit,“ hlásí triatlonista z Nové Paky.

Na běžkách kombinuje vytrvalostní přípravu s intenzivní, k čemuž mu stačí sledování tepové frekvence. „Hlídám si zóny, počítám, že na běžkách jsou velice podobné jako v běhu. Když jedu o víkendu s větší partou lidí, dáme tři čtyři hodiny základní vytrvalost. Pokud však jedu cíleně na týden na hory, rozložím si zátěž, abych měl i intenzitu. Jsem třeba dvakrát denně na běžkách a střídám to, jednou si odjedu kvalitu, nějaké úseky, jednou denně se zaměřím na základní vytrvalost,“ vysvětluje triatlonista a fyzioterapeut v jedné osobě.

Cyklistiku nejlepší domácí triatlonisté v zimě trénují dvěma způsoby: buď vyráží za teplem, nebo makají na trenažéru. „Poslední dvě sezony, letos možná víc než loni, jezdím dost na trenažéru doma v koupelně. Je to stísněný prostor, ale v současné době jsou aplikace, přes které se dá zapojit do virtuální reality. Je to docela zajímavé, trénink pak bývá občas zábavný,“ podotýká brněnský triatlonista Lukáš Kočař.

Od října také spolupracuje s renomovaným trenérem Lubošem Bílkem, který mu předepisuje přípravu, a kolo tam má zpravidla čtyřikrát týdně od hodiny a půl do tří hodin. „O moc déle už ani nevydržím,“ směje se. „Motivy tréninku mám předepsané, dvakrát vychází obecná vytrvalost, kdy šlapu na pocit, aby to nebylo úplně lehké, ale abych se ani úplně nevyřídil. Dvakrát týdně jedu intervaly, jednou hodně intenzivní, jednou lehčí a delší,“ vysvětluje Kočař, který loni ve španělské Pontevedře vybojoval bronz na světovém šampionátu v terénním triatlonu.

Až mají triatlonisté šlapání doma dost, vyrazí na zahraniční soustředění. „Když mě vnitřní aktivity přestávají bavit, sbalím se a odjedu na deset dní do tepla, kde tělo slušně zničím. Pak přijedu domů a můžu trošku víc odpočívat,“ sděluje Soukup, mistr Evropy v dlouhém triatlonu do 23 let. Od prosince až do března pravidelně někam vyráží. „Měním místa podle toho, kde jsou nějaké skupiny, ke komu se můžu třeba přidat, nerad jezdím sám. Každý měsíc jsem deset dní v teple,“ říká.

Základ je co nejvíc kilometrů na kole. „Najezdím okolo tisícovky, tak stovku denně. Někdy víc, někdy jsou zase odpočinkové dny, ale snažím se okolo tří hodin denně jezdit. K tomu si dávám udržovací tréninky plavání a běhu,“ popisuje Soukup.

Zatímco na kole potmě nejezdí, při běhání mu časný západ slunce v zimě nevadí. „Na pásu jsem letos neběhal. Když můžu, kvalitu si odběhám přes den, dokud je světlo. Pokud nestíhám, vezmu čelovku a večer běhám základní vytrvalost, to mi nevadí. Na kole však potmě zásadně nejezdím, to se bojím. Z časového hlediska jsem tedy většinou vevnitř, jednou dvakrát týdně se snažím vyjet ven na horském kole nebo silničním. Běhy mám všechny venku, a to až čtyřikrát týdně,“ povídá Soukup, který v uplynulé sezoně třikrát skončil v nejlepší desítce mezi profesionály v závodech ironmanské série.

Kočař také většinu zvládne na čerstvém vzduchu, ale aspoň jednou týdně zamíří do domovského Sportareálu Družstevní v brněnských Řečkovicích, aby běžel na pásu. „Dřív jsem běhal všechno venku, teď to mám kousek do Sportareálu, kde je fitko a kardio zóna, zpravidla jeden trénink týdně tam mám na běhátku. Když člověk běhá v dlouhých kalhotách a zabalený, je vše pomalejší. Na pásu v trenkách a tílku trošku změním tempo, což je příjemné,“ říká bývalý mistr republiky ve středním triatlonu.

Ze čtyř tréninků týdně má dva intenzivnější a dva zaměřené na obecnou vytrvalost. „Nejrychlejší úseky chodím na běhátku, abych rozbil rychlostní bariéru. Trénink vychází od hodiny nejvýš do hodiny a půl. Půl hodiny běhám úseky, zbytek tvoří delší rozklus a výklus. Venku mám nejkratší běh kolem hodiny a nejdelší na hodinu a tři čtvrtě. Dostanu se ke dvěma hodinám a delší chodit nebudu. Dvě hodiny jsou strop, který mi na střední triatlon stačí,“ popisuje sedmadvacetile­tý Kočař.

Oba matadoři v zimě většinou zvládají dva tréninky denně, což zahrnuje i plavání. „Většina z nás plave přes zimu o jeden trénink týdně víc než v sezoně, protože není takový prostor pro cyklistiku a běh. Držím to furt stejně, plavu čtyřikrát týdně. Snažím se plavat pondělí, středa, pátek a jednou týdně o víkendu, to mám pevně dané,“ podotýká Soukup.

Stejně to má bývalý plavec Kočař. „Nepotřebuji plavat každý den, víc se zaměřuji na běh a kolo, vodu mám předepsanou čtyřikrát týdně, většinou jdu pondělí, středa, pátek a sobota. Nejkratší trénink má hodinu a déle než hodinu a půl v bazénu nebývám. Naplavu většinou čtyři až pět kilometrů,“ líčí Kočař.

Chodí na hromadné tréninky v Řečkovicích, které každé ráno vede jeho otec Tomáš Kočař, někdejší elitní triatlonista. „Ani si neřeknu, že chci plavat jinak, přizpůsobím se tomu, co je naplánované. Kdybych byl ovšem unavenější, zlehčím si trénink, pokud se cítím dobře, můžu plavat rychlejší úseky. Upravím si to podle sebe,“ doplňuje závodník brněnského Konrad Tools Teamu.