„Plavalo se mi opravdu dobře a bez velkých problémů jsem se držel v první skupině nejlepších plavců. Právě plavání jsem se bál nejvíce, protože před dvěma týdny v Číně mě plavání zradilo. Kupodivu plavání bylo jediné, z čeho mám dobrý pocit,“ říkal možná až moc sebekriticky.

V cyklistické části na trati 90 kilometrů se podle svých slov nemohl dostat do závodní pohody, spíše se trápil a propadal se startovním polem. „Jel jsem společně s Guy Crawfordem, kterému jsem v závodě před dvěma týdny dal pár minut na kole, ale dnes to fakt nejelo.“ Nicméně bronzová příčka byla stále na dostřel a Kuba je známý tím, že se nevzdává a bojuje až do úplného finiše.

„Můj cíl byl jasný: nepřepálit prvních 10 kilometrů a postupně se přibližovat k třetímu místu. Asi po čtyřech kilometrech běhu se dostávám na třetí místo a nastává část závodu, kterou fakt nemám rád. Postupně se vzdalovat a udělat si bezpečný náskok, pořád běžet bomby a doufat, že tělo vydrží. Daří se mi držet rozestup cca dvou minut, což v tak teplém podnebí neznamená vůbec nic (při závodě bylo kolem 38–39 stupni Celsia, pozn.red.),“ líčil s únavou v hlase.

Náročnost extrémních podmínek dokládá i fakt, že pozdější vítězný závodník Steve McKenna ztratil čtyři minuty v posledních třech kilometrech, takže z jeho komfortního pětiminutového náskoku zbyla v cíli pouze jedna minuta.

„Podařilo se mi naštěstí náskok udržet až do cíle a beru tak třetí místo v absolutním pořadí. Naprosto vyčerpaný a za živa uvařený, ale zároveň opravdu šťastný. Trvalo to přesně tři roky, než se mi podařilo postavit se na stupně vítězů ve Světové sérii Challenge,“ popisuje Jakub.

Za dva týdny ho čeká ještě poslední závod letošní sezony na téměř „domácím“ podniku – Ironman 70.3 Taupo na Novém Zélandu.