Jaké dojmy v tobě doznívají po bronzovém zakončení profi kariéry na MS Xterra Havaj?

„Byl to úžasný pocit a myslím, že obrovská odměna pro všechny, kdo za mnou stáli a pomáhali mi. Když jsem přijela na Havaj před těmi devíti lety, hned jsem se postavila na stupně vítězů. Pak jsem to zkoušela sedm let a nedařilo se, jakoby to tam pro mě bylo najednou zakleté. I když jsem měla skvělé sezony v Evropě, tam se mi už tolik nedařilo. Až letos se to zase povedlo. Myslím, že to ale souviselo s celkovou změnou přístupu k závodu i tréninku předtím.“

Co ještě pro tebe znamená tento cenný sportovní úspěch?

„Znamená pro mě odměnu za všechnu tu práci. Je to něco, co se mi povedlo na úplném začátku triatlonové kariéry a přesně to samé se povedlo na jejím konci. V mezidobí sedmi let se toho událo strašně moc. Z lyžařky se ze mě tak trochu stala triatlonistka, i když určitě ne v tom pravém slova smyslu. Teď už si vlastně nepřipadám jako lyžař, ale ani jako triatlonista – jsem prostě něco mezi. A určitě jsem vždycky v tréninku vycházela z lyžařského tréninku a z toho, co jsem se naučila, když jsem lyžovala. Samozřejmě jsem se snažila studovat si nové věci ohledně triatlonového tréninku, ale vždycky pro mě byl základ ten lyžařský. Bronzová medaile znamená velké zadostiučinění. Vloni se mi podařilo připravit se na MS ve swimrunu a vyhráli jsme, letos se mi podařilo připravit na tenhle vrchol a skončila jsem třetí.“

Když jsi odlétala na Havajské ostrovy, věřila jsi, že by to mohlo medailově cinknout? 

„Moc jsem si přála medaili. Ale když jsem se dozvěděla, že letos bude na startu opět Flora Duffy, bylo jasné, že na 99% je první místo obsazené. Loňskou vítězku Lesley Paterson jsem za těch devět let porazila jen dvakrát, ale třetí místo jsem měla pocit, že je otevřené. Jen bylo na něj strašně moc kandidátek. Xterra tenhle závod hodně probírala, vznikla videa, která představovala favoritky závodu, byla jsem tam mezi osmičkou, to mi přidalo hodně sebevědomé, že se se mnou ještě počítá. Pak jsem ale četla jeden článek, v něm se psalo jen o holkách z Ameriky a z ostatních koutů světa, ale nebyla mezi kandidátkami na medaili ani jedna Evropanka. Když nepočítám Skotu Lesley Paterson, která žije v San Diegu. To mě ještě víc nabudilo, že je potřeba jim ukázat, že nemají pravdu. Takže ano, cílem byla bronzová medaile, ale také si závod užít. Jít do něj odhodlaně a věřit sama sobě.“

Jak jsi koncipovala přípravu na tento specifický závod? Hodně prudkých kopců, vlny v moři, džungle, havajské vlhko a nevyzpytatelné kli­ma…

„Nejela jsem tam poprvé, takže jsem zhruba věděla, jak trať na Havaji bude vypadat a cíleně jsem se s manželem a Pájou Vargovou, které píšu tréninkové plány, na tuhle trať připravovali. Musím říct, že mě to hrozně bavilo. Bydlíme v úžasné lokalitě Jizerských hor se spoustu prudkých stoupání, to je naprosto ideální na trénink. Jen se mi tam vloudila malá chybička, trénovala jsem na osm prudkých a dlouhých kopců, ale byly tam jen čtyři. Jediné, na co se doma nedalo natrénovat, bylo vedro a vlhkost. Také jsme uvažovali odjet někam do tepla a vyšší nadmořské výšky, ale to bychom finančně nezvládli. I vzhledem k psychické pohodě jsme se rozhodli zůstat v domácím prostředí.“ 

Přišel den D a hodina H tvého posledního závodu profi kariéry v Xteře. Před startem celkem vydatně zapršelo. Vlny v moři oproti minulým ročníkům byly pro plavání milosrdné.

„Vyplavala jsem na 22. místě, což bylo zhruba to, co jsem si předem spočítala, že by mohlo být. Co bylo ale důležitější, že to bylo po boku evropské šampionky Morgan Riou z Francie. To bylo pro mě hodně povzbuzující a doufala jsem, že budeme společně spolupracovat na biku. Morgan mi v depu trochu cukla. Vždycky dávám přednost tomu si vzít ponožky, abych předešla jakýmkoliv puchýřům a otlakům.“

Co se pak odehrávalo na cyklistické části, která nebyla letos až tak technicky náročná, ale strmá stoupání dávala jistě pěkně zabrat.

„Dojela jsem si Morgan a chvíli jsme jely i společně, ale pak se mi na kousek vzdálila. V technických částech jsem měla pocit, že mi to vůbec nejde. Jela jsem raději na jistotu, abych nikde nelehla. Trať totiž ráno před závodem hodně zmokla a klouzala a bláto se poměrně dost lepilo. I když mi technika moc nešla, v krátkých výjezdech jsem měla skvělé nohy, prostě chtěly jet a to byl úžasný pocit. Znovu jsem si Morgan dojela a nakonec jí i ujela a postupně se prokousávala dopředu. V nájezdu do druhého okruhu jsem už byla osmá a v druhém okruhu biku jsem se posunula na pátou pozici, jen pár vteřin za třetí a druhou ženu.”

Takže rozhodl desetikilometrový terénní běh v džungli, po pláži a asfaltu.

„Na běhu jsem holky seběhla rychle a už na druhém běžeckém kilometru jsem byla na třetím místě a budovala si náskok, i když pomalu, ale přece. Jen jsem se bála, že se zezadu bude blížit Morgan. Měla v letošním roce obrovskou formu, a i když jsem ji v sezoně stíhala na biku, na běhu mi vždycky ukázala záda. Naštěstí jsem měla tentokrát i já dobré nohy na běhu a dokonce jsme začala stahovat druhou Lesley Paterson, ale tři minuty už byly hodně. Nakonec jsem doběhla „jen“ minutu za ní.“

Další zlatou medaili si připsala fenomenální Bermuďanka Flora Duffy. I když laborovala letos se zraněním, na Havaji předvedla galapředstavení s vítěznou tečkou.

„Flora je neuvěřitelná. Měla jsem tu čest sedět vedle ní na tiskovce a jako člověk mi připadá velice skromná a pohodová holka. Její plavecké výkony jsou naprosto neskutečné. Vždycky jsem si dělala legraci, že plave jako ryba! (smích) Je to plavkyně, která skvěle umí ovládat kolo, jak to silniční, tak to horské, a běhá také famózně. Prostředí Havaje jí také nahrává, vždyť pochází z Bermud. Pamatuju si, že když přijela na MS do Evropy 2014, které se konalo v Žitavě, tak jsem ji na kole skoro dojela. Tenkrát jsem to ale nebyla já, kdo jí porazil, ale jiná Evropanka Kathrin Müller, takže porazitelná určitě je. Na druhou stranu je to asi jediná profesionálka v pravém slova smyslu. Neznám nikoho, kdo by se Xterrou uživil.“

Výdaje jsou s častým cestováním na evropské a světové závody nemalé. Jak jsi to řešila?

„Já jsem měla štěstí v tom, že jsem se dostala do švédského týmu a pět let jsem s nimi jezdila na závody do Číny. Tam se daly vydělat peníze na sezonu, ale bylo to opravdu psychicky i fyzicky hodně náročné. Ono když člověk dorazí z Číny ze čtyřdenního závodu a za pět dní ho čeká závod v Xterra, je to hodně náročné. V loňském roce a ani letos jsem už do Číny necestovala. Těžila jsem z toho, že se nám podařilo vyhrát celkové hodnocení v ÖTILLÖ Swimrun World Series s pěknou finanční prémií, tak se z toho daly zaplatit cesty na závody…“

V čem byla letošní Havaj jiná než ty předchozí?

„Především v tom, že to měl být poslední ročník. Od roku 2011 jsem vynechala jen jednou, v loňském roce. Byla to moje osmá účast. Po loňské neúčasti jsem se na závod hodně těšila, hodně jsem přemýšlela o přípravě. Bavilo mě to.“

Česká výprava se letos na MS rozhodně neztratila, dva muže jsme měli v top 10 mezi profesionály a bodovali triatlonisté a triatlonistky v age groups. Co říkáš na jejich výkony? 

“Myslím, že jako „eliťáci“ jsme si vedli skvěle. Karel Dušek obsadil sedmé místo, a dosáhl tak na nejlepší umístění, jakého kdy Čech na Maui dosáhl. Karel Zadák doběhl na desátém místě. To jsou na tak malou zemi bez jakékoliv podpory skvělé výsledky. Kdyby konečně v elitě závodila Jindřiška Zemanová, poprala by se určitě o první desítku taky. Takhle bych ten závod s amatéry příliš moc nesrovnávala. Vždyť startovali o hodinu a deset minut po elitě. Podmínky jsou pak jiné. Ale i tak naši amatéři dosáhli skvělých výsledků. Jednoznačně jsme ve světě vidět.“

Jak jsi oslavila svůj bronzový úspěch?

„Hned na Maui po vyhlášení jsme si udělali soukromou oslavu u nás v resortu a pak samozřejmě hned po příjezdu domů. To bylo moc příjemné. V týdnu chystáme ještě besedu a povídání o závodě v Jablonci nad Nisou, besedovat budu i na škole v Nové Vsi. Moc se na to těším.“

Předzávodní kolotoč pro tebe znamenal i další výrazný zážitek, byla jsi uvedena do síně slávy světové Xterry!

„Tak to byl obrovský zážitek. Já jsem to vůbec nečekala. Když se na té rozmazané obrazovce objevil můj dres, rozbrečela jsem se. Už na tiskové konferenci, když mě představovali… 34 vítězství ve Světovém poháru, mistryně světa. Říkala jsem si, to snad ani nemůžu být já. Jako by mi najednou docházelo, kde všude jsme byli. Spousta cizinců se mě před závodem ptalo, jak mají jet na kole, jestli jim můžu něco poradit, jaké mají obout pláště a tak podobně. Nebo se prostě chtějí jen společně vyfotit, něco podepsat nebo jen prohodit pár slov. Tak nějak mi najednou v té chvíli došlo, že můj život a moje jméno jsou už navždycky spojené s tímhle krásným sportem.“

Jak hodnotíš své výsledky v letošní – tvé poslední – sezoně? 

„V loňské sezoně jsem byla ze závodění hodně unavená a potřebovala jsem změnu. Sice jsem v celkovém hodnocení Xterra European Tour skončila na třetím místě, ale potřebovala jsem si od triatlonu trochu odpočinout. Proto jsem se začala věnovat swimrunům. Byla to pro nás úžasná sezona v nové disciplíně, ale vzhledem k tomu, že to je pokaždé horský maraton a k tomu zhruba osm kilometrů plavání, zničila jsem si nohy. Každý běžecký trénink se stal utrpením. Proto jsem si ani moc do té letošní sezony nevěřila. Ale postupně jak šla sezona, tak se mi dařilo víc a víc a budovala jsem si zase zpátky trochu sebevědomí. Určitě, ač to bude znít divně, mi letos pomohlo to, že se startovní pole hodně zahustilo. Objevila se spousta nových holek, hodně z age groups přestoupilo do elity a najednou jsem nelezla z vody sama. To byl asi ten nejdůležitější moment. Startovala jsem nakonec na osmi závodech Světového poháru v Xterra, čtyřikrát jsem vyhrála a čtyřikrát jsem byla druhá. To stačilo po změně pravidel na celkové vítězství a pro mě už páté za těch osm let. Jediným závodem, který se mi nepovedl, bylo MS v cross triatlonu v Pontevedře. Dodneška tomu moc nerozumím, kde se tam vzaly holky, které jsem celou sezonu porážela. Určitě si vážím druhého místa z ME v Xterra z Prachatic, velmi důležité pro mě bylo vítězství na Xterra Germany a samozřejmě teď bronz z Havaje.“

Co bylo důvodem k tvému rozhodnutí už dál ve vrcholovém závodění nepokračovat? Chceš odejít na vrcholu?

„Přemýšlela jsem o tom už dlouho. Ale to, že ukončím profi kariéru, v našem sportu zase tolik neznamená. Určitě se na nějakých závodech ještě objevím, jestli to bude Xterra nebo nějaké jiné závody, teď těžko říct. Určitě bych si znovu ráda zazávodila v zimě na lyžích a pak se na jaře uvidí, ale už určitě nebudu cestovat po Evropě za závody. Je na čase více času věnovat dcerce a být na závodech s ní. I manžel si to zaslouží. Vždycky to byly moje závody, kam se jelo, teď už to nebude prioritou.“

Ukončení kariéry vede k bilancování a přemýšlení, co všechno jsi s Xterrou prožila. Jaký nejvýraznější moment ti vytane na mysli na první dobrou?

„Třetí místo na Havaji v roce 2011 bylo skvělé, ale byla jsem tam jako nováček, vůbec jsem si neuvědomovala, co se mi povedlo. Ale moje první vítězství na Xterra France 2012, na největším evropském závodě, bylo něco krásného a nezapomenutelného. A pak samozřejmě když jsem se stala Mistryní světa v roce 2013 a porazila jsem i Lesley Paterson, v té době už trojnásobnou mistryni světa v Xteře a obhájkyni titulu v crossu. Ovšem v mysli mám také uložený okamžik z Olympijských her v Salt Lake City, když finišovala Katka Hanušová, dneska Nash, na čtvrté pozici, jen kousek od bronzu. I když jsme si tenkrát s Kamčou Rajdovou, členkou štafety, hezky pobrečely, spíš si pamatuju ten nádherný pocit vzrušení, jestli to vyjde nebo ne.“

V čem ti Xterra učarovala a stala se nedílnou součástí tvého života?

„Asi v tom spojení tří nádherných disciplín. I když nejsem moc dobrou plavkyní, už jako malá jsem na plavání ráda koukala v televizi. Horské kolo je úžasné a stejně jako běhání vám dává pocit svobody. Člověk vezme kolo a může jet a běžet kamkoliv. Xterra jako závodění není tolik spoutaná pravidly. Nikdo vám nedá penalizaci, když odhodíte kelímek za čárou. To ale neznamená, že můžeme odpadky odhazovat, kde nás napadne. Naopak. Já si všechny spotřebované gely dovezu do depa nebo na občerstvovačku a tam je teprve vyhodím. Nemusíte mít kombinézu přesně podle pravidel. Když člověk respektuje pár základních pravidel je to pohoda. Určitě byla Xterra pro mě výzvou. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem vytrvalcem, ale vždycky se mi líbily běhy na dlouhé tratě. Měla jsem obrovskou touhu sama sobě dokázat, že to zvládnu.“

Co tě teď čeká?

„Poslední rok jsem byla zapojená do projektů okolo prodejny Endorfin Faktory v Jablonci nad Nisou. Pořádají se tam nejrůznější akce, ať už to jsou běžecké závody nebo závody horských kol pro děti, já mám svojí běžeckou skupinu při prodejně. Myslím, že mě tréninků čeká ještě až až..“