Jaké dojmy si odvážíš z exotického asijského závodu?

„Dojmy jsou samozřejmě radostné a pozitivní.“

Převládá stále únava nebo spíš euforie z bronzové medaile?

„Na to, jaký mám z celého týdne spánkový deficit, a když k tomu přičtu časové posuny, kupodivu zatím moc únava není. Ale ona možná ještě přijde. Takže radost.“

Většina českých triatlonistů už uzavřela letošní sezonu, ty ses ještě vydala do Asie na klimaticky hodně specifický závod v Malajsii. Proč padla volba na tento závod?

„Do Malajsie jsem se vypravila podruhé. Loni jsme tam závod absolvovali společně s manželem Pepou a byl to nezapomenutelný zážitek. Hlavně co se týká destinace, fauny, flóry, jídla i závodu samotného. Nicméně jsme si řekli, že jednou stačilo. Ale člověk míní, plány mění. On to byl vlastně Pepův nápad, abych se tam vydala. Teplé až vražedné podmínky mi na závod svědčí více než zima. Vloni se mi tam zadařilo, tak jsem se nenechávala přemlouvat a jela jsem.“

Připravovala ses nějak speciálně? Přeci jen už u nás byly teploty úplně někde jinde…

 „Protože jsem letos absolovala celkem osm ironmanů, příprava probíhala vlastně hlavně na předešlých závodech. Času na trénink mezi ironmany v druhé polovině sezony už nebylo mnoho (Ironman Copenhagen, Challenge Almere, Ironman Barcelona). Spíše šlo o to, co nejdříve a kvalitně zregenerovat, pak se opět zlehka dostat do tréninku a následně kvalitně odzávodit. Poslední víkend před odletem jsem se léčila s virózou, kterou dcerka Lucka donesla ze školky, a doufala jsem, že mě cesta nedorazí úplně.”

Jaká tedy byla aklimatizace v místě závodu?

„Do Malajsie jsem jela jen na skok, tak na aklimatizaci v místě moc času nebylo. Bohužel se nám (letěli jsme společně s Danem Galanderem) navíc zkomplikovala cesta pro nemožnost přistát na Langkawi kvůli prudké bouřce, a tak jsme místo v úterý v 17 hodin přistáli až ve středu kolem 10:30. Z těchto dvou procestovaných nocí a časového posunu jsem měla opravdu strach. Nakonec to tělo nějak zvládlo.”

S jakým cílem jsi v tomto rozpoložení šla na startovní čáru?

„Ambice byly zajet co nejlepší výkon a hlavně si celý výlet maximálně užít! Doufala jsem, že mě tělo ještě na poslední závod sezony podrží a vydrží zdravotně a já se budu moci trápit jen s vedrem.“

Jak se závod pro tebe vyvíjel? Plavání v moři, cyklistika i maraton ve velkém vlhku a vedru…

„Plavání bylo v teplé vodě bez neoprenu, celé jsem jej absolvovala sama. Plavecký výkon jsem předvedla docela dobrý, vylézala jsem dle informací se ztrátou asi 5 minut na pětičlennou skupinku. Cyklistika se mi jela parádně a zajela jsem ji opravdu kvalitně dle wattů a tepů. Slunce sálalo a bylo teplo jak v peci. Oproti loňsku byla trasa zlehka pozměněná, tak si čas nemohu moc srovnat. Do depa jsem dojela na 6. místě se ztrátou asi 13–15 minut na pátou resp. čtvrtou pozici. Uklidňovala jsem se však, že na běhu se v tom vedru může stát cokoliv! Nohy mi teda od začátku moc neběžely a dost jsem se trápila. Celý běh byl zkrátka jen o hlavě. Neteř mi na trati předávala vzkazy od Pepy a to mě nutilo makat. Kdy přesně jsem se dostala na 5. a 4. pozici vlastně ani nevím, nepamatuji si to. Asi 4 kilometry před cílem jsem předběhla ještě jednu profi závodnici. Myslela jsem si ale, že je o kolo za mnou, tak jsem běžela s pocitem, že jsem stále čtvrtá.“

Co ti prolétlo hlavou v cílové bráně?



„Úleva a radost, že to trápení mám již za sebou. A hlavně, že celá sezona a dřina stály za to! To, že jsem třetí, jsem se dozvěděla právě až v cíli a to byl teprve pěkný šok. Květinový ceremoniál proběhl hned v cíli. Na to velkém hlavním jsem bohužel už nebyla, protože jsme letěli druhý den večer již domů.”

Co bylo klíčové pro zisk cenného bronzu?

„Rozhodně celý běh. Klíčové bylo se jak na kole, tak na běhu stále polévat ledovou vodou a pít a chladit se a nic z těchto věcí nepodcenit. Ono totiž v tom vedru stačí 10–15 minut a pečete se jak kuřátko na rožni. Velice rychle zde hrozí dehydratace a přehřátí.“

Jaká byla atmosféra podniku? Stihla jsi i doprovodný program?

„Organizace byla parádní, plno občerstvovaček s ledovou vodou, iontem, ledy atd. Tuto oblast zde měli opravdu zmáknutou na jedničku. Velice ochotní dobrovolníci, kteří dělali vše opravdu s radostí, což bylo vidět. Celá akce Malajsie se i letos opravdu vydařila. Stihly jsme i menší výlet na vodopády, posezení s kamarády, shopování, ochutnávání místních specialit i požahání meduzou…“ (smích)

Jak jsi oslavila tuto medaili?

„Zatím jen zlehka. Po závodě jsme s neteří a s Danem a jeho ženou zašli na večeři a zmrzlinu, ostatně jako jiné večery. Doma jsme si o závodě a zážitcích povykládali. Oslavíme o víkendu na vyhlášení ČP.“

Tímto posledním závodem jsi uzavřela svou bohatou letošní sezonu. Jak ji hodnotíš?



„Letošní sezona byla doslova šílená. Začala na Isramanovi. Pak pokračovala lehčím odpočinkem. V zimě jsme stihli s Pepou i kratší soustředění na horách a několik výjezdů s Luckou na sjezdovky. Jaro jsem byla hodně unavená a na chladné a propršené Challenge Riccione v květnu jsem se dorazila. Pak jsem se naštěstí nějak probrala na Challenge Heilbronn a už bylo lépe. Pak následovaly závody u nás, které byly velice příjemné. Nejhorší závod byla Challenge Roth, kam jsem jela po střevní viróze a kterou bych rozhodně zpětně vynechala. Tělo bylo unavené a závodit byla blbost. Ale po bitvě je každý generál. Po sérii závodů Českého poháru pak byly všechny v zahraničí. Největší radost mám z toho, že mě celou sezonu nic nebolelo a podávala jsem stabilní výkony. Sezona byla dlouhá a velice rozmanitá – závody u nás, závody v zahraničí absolvované společně s Pepou, s různými doprovody (kamarádky, rodina) a závody spojené s dovolenou s Pepou a Luckou.”

Tvoje stabilní výkonnost a skvělé výsledky na mezinárodních závodech mi nedají se nezeptat: Jak to máš s účastí na legendárním Ironman Hawaii. Patří to mezi tvé plány a sny?



„Zajímavé by bylo startovat na Havaji v PRO kategorii. V Age Group mě moc neláká.“

Tuto sobotu proběhne tradiční ceremoniál vyhlášení nejlepších triatlonistů pod patronací ČTA. Jak se na tuto akci těšíš? 



„Ano, těším se. Jedeme tam společně s Pepou a kamarády. Letos to vyšlo termínově fantasticky, bude to příjemné zakončení sezony.“

A tvé sportovní plány pro nejbližší období?

„Nyní hlavně tréninkový odpočinek a dohánění restů, kterých je opravdu mnoho! Hned po příletu jsme šli na zahrádku hrabat listí a já si po Barceloně a Malajsii doslova šokem uvědomila, že je již podzim. Další sezonu nicméně již samozřejmě pomalu plánujeme.”

Pozn.red.: Simonu Křivánkovou můžete sledovat na www.krivankovi.eu nebo na Facebooku či Instagramu