Tvůj trenér o tobě říká, že vše děláš na sto procent. Že neumíš jet v tréninku či závodě pod sto procent, ale ani neriskuješ a nejdeš nad tuto hranici. To ti triatlon tak sedl, že v něm máš obdivuhodné výsledky, navíc s ohledem na to, že řídíš stavební firmu?

„Mám obrovskou vytrvalost v těle a mám to dané asi i dispozičně. I proto se mi v tom sportu víc daří. Někdo je benziňák, já jsem diesel, já vydržím déle, ale neumím to narvat, když je třeba. Myslím, že to je dané geneticky, mně nikdy nevadila manuální práce a vydržel jsem při ní dlouho. I ve sportu mi nevadí být v bolesti delší dobu, mám tak nastavenou hlavu.“

Loni jsi dal svou třetí Havaj, dokonce ve vysněném čase pod 10 hodin, za 9:51. Parádní úspěch, ale nyní říkáš, že se ozvaly zdravotní neduhy.

„Letos jsem si chtěl odpočinout a udělat si volněji. No a jak říkáš, tělo se ozvalo. Měl jsem problém se svaly po běhu, ale vyšetření nic neukázalo. Byl jsem dokonce v lázních, dal si pauzu a… po ní si vyhodil plotýnku. Prostě super rok! Doufám, že si tělo letos vybírá opravdu vše.“

Aby to ale nevyznělo jako že jen sedíš a ležíš. Byly i povedené závody.

„Byl jsem na polovičním IM Florida a kvalifikoval se na MS do Nice (jede se 7. září, pozn.red.), to je jediná moje letošní meta. Je to sice slabá náhražka Havaje, ale na tu bych letos stejně nejel. Doufám ale, že příští rok budu opět naplno závodit, a když budu zdravý, chtěl bych se zase na Havaj někdy vrátit.“

Takže tě triatlon chytil? Pro někoho to je podobně jako maraton spíše hec, ukázat se, že na to mám. A pak většinou tito lidé končí, když něčeho dosáhnou. Ty chceš pokračovat, to by signalizovalo, že ses v tomto sportu našel.

„Jednoznačně. Já si dokonce nechal udělat vyšetření u sportovního lékaře Jirky Dostála a tam se potvrdilo, že mám extrémní vytrvalost. Jedna věc jsou hodiny dřiny v tréninku, tou druhou jsou nějaké predispozice. Mně vyšetření ukázalo, že do 160 tepů mohu být deset hodin v zátěži. Někdo tomu říká Vabrouškův syndrom: Petr má srdce jako zvon, zvládne na pár úderů okysličit krev při plné zátěži.“

Máš za sebou už několik úspěšných a náročných triatlonových sezon. Co sis z nich odnesl?

„První rok je to o tom naučit tělo námaze, ten druhý už jej driluješ směrem, kterým chceš. Po pár letech se naučíš sám sebe znát, mít své rituály a držet stereotypy, které tělo potřebuje. Vytrvalost buduješ roky intenzivním tréninkem.“

Nejsi z toho zápřahu unavený?

„Já byl už jako dítě hyperaktivní, ve škole jsem byl největší grázl. Pak mne zaměstnali na vojně a po vojně jsem deset let makal v podnikání, to je taky pořádný zápřah. Až pak mi začal zbývat volný čas a nedokázal jsem jej vyplnit pouhým během, přišel logicky triatlon, který tě zaměstná na sto procent. Vybitím se v triatlonu mám pak i víc klidu a nadhledu na řešení jiných otázek, které přicházejí. Takže práce a triatlon se skloubit docela dají.“

Co tě roky dělání triatlonu naučily? Co bys poradil těm, kteří jsou úplně na začátku?

„Aby se člověk vyhnul tápání a chybám, doporučuju si hned zkraje koupit Garmina a nechat se změřit a aspoň trochu si poradit, jak a co běhat. Ale úplně nejlepší je koupit si trenéra. S trenérem, a je jedno, zda ten člověk cvičí nebo běhá, hned vidí, co dělá za chyby. Trenér ti řekne, jak má trénink probíhat. To samé platí o technice běhu, kola či plavání. Jak získáš nějaký špatný stereotyp, hrozně špatně se jej pak zbavuješ. Raději ušetřete na vybavení, ale vezměte si někoho, kdo vás povede.“

Zbyly ti nějaké sportovní sny a touhy?

„Ani nevím. Loni po návratu z Havaje jsem měl i nějaké osobní starosti. Ten letošní rok jsem chtěl hodně zklidnit a zdravotní pauza mi v tom krapet neplánovaně pomohla. Přemýšlel jsem, co chci dělat dál. Triatlon je sportem, který opustit nechci, ale budu hodně zvažovat, jestli honit nějaké vrcholové výsledky. Jedině snad čas pod devět, ale to bude s přibývajícími roky těžší a těžší. Pochopitelně je otázkou, zda se smířím s tím dělat ten sport na nižší úrovni. To teprve přijde.“

Triatlon je asi hodně chlapáckou záležitostí, že?

„No, uvidím, jak zvládnu to, že kluci, které jsem si dřív namazal na chleba, si teď namažou na chleba mne. (úsměv) To je to chlapské ego, které je základní motivací v tomto sportu.“

Kdybys měl porovnat měření ega ve sportu a v podnikání…

„Co se mi líbí na sportu, že to poměřování se je v dobrým. Já z nám z podnikání i takové to predátorství. To je jiné. Ve sportu si na konec všichni podají ruku, ale to v businessu moc nefunguje. Jen výjimečně. Dlouhý triatlon je navíc obrovskou výzvou, kde si úspěch za peníze nekoupíš. Musíš si vše vydřít a odmakat. Anebo to neklapne. Tvá vizitka je o tom, jak jsi byl ten rok pilný. To je na tom hrozně moc hezké. Můžeš pochopitelně podvádět a dopovat, ale to si budeš ničit zdraví a to podle mne nemá smysl a nestojí za to.“

Celé znění rozhovoru najdete v novém čísle tištěného Běhej (vychází v pátek 23. srpna) a již nyní v placené sekci tohoto webu. Předplatné pořídíte již od 282 Kč na půl roku.