Jaké dojmy si odvážíš z vítězného duatlonu Krušnoman?

„Jestli se říká, že zážitek nemusí být vždy pozitivní, stačí když je silný, tak v mém případě to pro letošního Krušnomana platí i s tím pozitivem. Konečný zážitek je proto nejméně dvakrát tak silný!“

Jak velká byla bolest ve svalech a vyčerpání?

„Den po závodě to bylo ještě snesitelné, nejhorší to je dnes, ale pravidlo „úspěšný závod znamená nižší únavu“ funguje dokonale.“

V Klínech jsi startoval poprvé. Extrémní horský duatlon nese punc jednoho z nejnáročnějších svého druhu v Evropě. Co jsi věděl předem a jak ses chystal?

„Snad jen to, že tento – dovolím si použít slovo ‚extrémní‘ – dýchánek pořádá Tom Langhammer a že tu kraluje Karel Zadák. Přesně si vybavuji, jak mě Karel 28. září 2017 po Svatováclavském běhu v Blažovicích popíchnul, jestli nechci na jaře jet Krušnomana, že potřebuje někoho, kdo ho tu prožene. Tehdy jsem to přešel s úsměvem a dále o tom nepřemýšlel, semínko však bylo zaseto a asi před třemi týdny jsem se k této myšlence znovu vrátil.“

Jakou jsi tedy měl strategii do závodu?

„Popravdě jsem strategii tvořil za pochodu. Jediné, co jsem před závodem plánoval, bylo odjet první cyklistický okruh za Karlem, abych se tu trošku rozkoukal. Nakonec to vyšlo ideálně…“

Vloni jsi vyhrál MČR v Xteře i halfironmana Pilman. S jakým cílem jsi šel o víkendu na start? „Cílem bylo vítězství!“

Od startu závodu ses pohyboval na čelních pozicích. Jak se pro tebe závod vyvíjel?

„Pro úvodní běh bylo stěžejní ušetřit co nejvíce sil především ve výbězích a zároveň neztratit kontakt s čelem, ideálně naskakovat na kolo jako první. To se povedlo na sto procent. Na cca 8. km mě předjíždí Karel, ve sjezdu mi ujíždí asi na 10 – 15 sekund. Naštěstí jsem silnější v kopcích a znovu se zařazuji za něj, trošku neplánovaně se na 30. km., v úvodu stoupání zpět na Klíny, dostávám do čela závodu, v kopci najíždím téměř jednu a půl minuty, jenže začínám cítit, že jedu příliš agresivně, ve zvlněné pasáži proto výrazně polevuji a na 55. km jsem pod kopcem znovu dojet. Tento obrázek se ještě jednou opakuje a pod závěrečným výjezdem jsme znovu spolu, nakonec ale najedu ještě klíčových 45 sekund, které si přivážím do druhého depa. S tímto náskokem vybíhám do závěrečných 15 km, oproti mému očekávání nakonec nepřichází sebemenší krize, naopak Karel odpadá. Souky (Petr Soukup, pozn.red.) se přibližuje jen minimálně, a proto si mohu závěrečný běžecký okruh snad i vychutnat.“

Kdy jsi začal tušit, že vyhraješ?

„Asi na druhém až třetím kilometru běhu, kdy jsem zvládl stoupání po ‚asfaltce‘ a zkontroloval si náskok na mé konkurenty.“

Máš srovnání s mnoha závody, které jsi během dosavadní kariéry absolvoval. Co říkáš na atmosféru a organizaci sobotního otvíráku sezony?

„Byla suprová! K tomu snad není víc co dodat…“

Co dalšího máš v plánu a jaké jsou cíle?

„Letos mě láká jednak Xterra a na podzim si chci otestovat zahraniční konkurenci na delších tratích.“

Triatlonu se aktivně věnuješ od dětských let, tvůj otec patří mezi průkopníky tohoto sportu u nás. Ve svém portfoliu máš mnoho cenných medailí na tuzemském a mezinárodním poli. Zvažoval jsi někdy, že se budeš triatlonem živit?

„Od svých 16 do 21 let jsem si nepřipouštěl nic jiného. Nakonec to z několika důvodů nedopadlo, ale pravděpodobně to tak mělo být. Nyní se s novou chutí a jinou příchutí chci pokusit o malý reparát. Především si chci otestovat, na co skutečně mám, a víc si závody užít.“

Proslýchá se, že koketuješ se startem na Ford ChallengePrague. Jak to vypadá?

„Popravdě mám Prahu v hledáčku, zatím však nemám nic předjednaného, natož domluveného, a proto nechci předem avizovat, že mám ten a ten cíl…“

Na co se těšíš?

„Pokud vše klapne, po Xteře v Prachaticích odjíždíme na deset dní do Francie, v plánu je několik stoupání po trase Tour de France včetně třídenního minikempu na Alpe d´Huez. Věřím, že tento prázdninový ‚čundr‘ osvěží nejen mé tělo, ale pročistí a připraví i hlavu.“