Kvantifikovat tréninkový výpadek nebylo nijak těžké. V běhu půlminuta na kilometr na mé testovací trati, na cyklistickém trenažeru zhruba 30 wattů mínus. Takový byl stav na začátku března po pár trénincích. Nečekal jsem, že pád bude takový, jenže když se podívám na únorový kalendář se zapsanými tréninky…

STOP! Je potřeba se dívat dopředu. Březen jsem bral jako měsíc, který řekne všechno. Dokážu se vrátit k tréninku? Mám pořád šanci na dokončení 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běhu? Nevrátí se nemoc?

Prvních 14 březnových dnů bylo hodně opatrných. Někdy jsem se prostě necítil dobře, jakoby se mi nemoc vracela. A tak jsem přibrzdil. Ve druhé půlce měsíce jsem ale věděl, že můžu jet naplno.

V předchozích měsících jsem ignoroval plavání. Je na začátku triatlonu, 3,8 km mě jako distance neděsí, i když jsem nikdy dřív tolik neuplaval. V březnu 2018 poprvé ano, navíc se začaly vylepšovat i moje časy a pocity. Aby ne: za březen jsem odplaval víc než kolik za měsíce od října, kdy jsem se začal připravovat na start na Challenge Venice, dohromady. Má to ale i svá negativa: voda s chlórem mi nepříjemně dráždí průdušky tak, že to připomíná angínu. Naštěstí to po pár hodinách přejde.

Letošní březen byl mimořádně chladný, takže jsem poprvé na kole vyjel až úplně na jeho konci. Do té doby jsem šlapal na trenažeru. A když už jsem vyjel ven, tak aspoň do pořádného protivětru, aby to stálo za to!

Na přelomu února a března jsem si pro sebe říkal: buď se během týdne či dvou dám dohromady, nebo to balím a posunu premiéru na podzim. Teď na přelomu března a dubna jsem zpět. Stále sice nepřipravený na to, co mě čeká, ale odhodlaný a schopný být 3. června v Benátkách na startu a bojovat. Hlavu na to mám, teď dohnat ještě to tělo.

Spolupracovník Běhej.com Tomáš Leixner se připravuje na svůj první start na distancích dlouhého triatlonu v rámci Challenge Venice 2018.