Každý z dosavadních měsíců přípravy na dlouhý triatlon, který mě čeká 3. června v Benátkách, přinesl něco jiného. Říjen rychlý úbytek hmotnosti, listopad nárůst intenzity tréninku a prosinec zase „objev Ameriky“, že když si tělo odpočine, jde mu to daleko líp.

Faktem je, že od prosince mám z tréninku lepší pocit. Měl jsem za to, že jsem celý měsíc proflákal, ale prakticky vzato: kilometry, o které jsem najel míň v průběhu prosince na kole, jsem dohnal na běžkách. A i když jsem strávil v pohybu plus minus stejný čas (ano, uznávám, s každým měsícem bych měl pomalu růst a ne se utěšovat tím, že jsem si nepohoršil), výsledky jsou daleko lepší. Tělo si asi zvyklo na zátěž, lépe regeneruje. Zároveň mi to rychleji běhá, kopce na cyklotrenažeru tolik nebolí a plavání … no, to škoda slov. Za celý měsíc jsem byl dvakrát.

Hezkým zásekem v tréninku bylo závodění. Loni jsem si na Trailové závisti vyhodil kotník a dal si měsíc pohov od všeho. Je to pěkný závod, 17,5 kilometru délky a 720 nastoupaných metrů (reportáž zde). Letos se mi běželo skvěle, kotník vydržel a i průběžné časy byly výrazně lepší než před rokem. Jen mě asi další 4 dny bolela přední strana stehen. Na pouhý dotek.

Od prosince jsem i tak čekal víc. Jenže to jsou ty večírky, chlebíčky s pařížským salátem, cukroví, bramborové saláty, kachny se zelím … Nevzpomínám si, že bych kdy v životě lezl na váhu s takovými obavami a slézal s výčitkami. Proti listopadu jsem přibral 2 kg, naštěstí jsem je ale stihl ještě do Silvestra sundat. Za svým cílem ovšem zaostávám, do konce roku jsem chtěl být někde mezi 69–70 kg (tolik jsem vážil naposledy před 17 lety na gymplu).

Do velkého závodu mi zbývá pět měsíců. Ty tři dosavadní byly z pohledu sportu nejintenzivnější v mém životě, nikdy jsem tolik nemakal – a přitom mi to přijde žalostně málo. Je na čase přidat.

Spolupracovník Běhej.com Tomáš Leixner se připravuje na svůj první start na distancích dlouhého triatlonu v rámci Challenge Venice 2018.