Pamatuje jak starou trasu na svazích sopky Haleakala, tak tu novou v areálu Kapalua, kde se mu dařilo přeci jen trošku víc. Vrcholem snažení bylo nejdříve 13. místo v roce 2010, kterým o jednu příčku překonal maximum Michala Pilouška z roku 2000. O rok později už na nové trati se ještě zlepšil a bral historické 9. místo.

Jaké to je už zase být na Maui? Vzpomínáš na první návštěvu ostrova v roce 2002?

„Být na Maui bylo vždy dobré. Vzpomínám, byl to silný zážitek, jako pokaždé, když je něco poprvé. Mohl jsem tu být i se svým trenérem Mirkem Víchem, což byl ohromný bonus. Šli jsme do neznáma, prakticky to znal pouze tvůj otec, internet byl v plenkách. Amerika. Velký závod, luxusní hotely, ohromná show.“

Tehdy byla Xterra opravdu v plenkách, co bys řekl, že je nyní největší rozdíl? Sportovci, vybavení, tratě, média?

„Laťku Xterra nasadila, co se týče kvality provedení závodu, už tenkrát vysoko. Záznam ze závodu večer při party, věnce atd., to se nemění dodnes. Materiál šel díky pokroku na bikové scéně ohromně dopředu, když vytasil tenkrát Stolz 29" Epica, celoodpružené kolo, bylo to jak z jiné planety. Dnes víceméně mají všichni podobný materiál. Sportovci jsou mladí závodníci, loňský šampion měl jen 22 let a byl bez výrazných slabin! Ti zkušenější více dominovali na staré trati, která podle mě byla více Xterra.“

Měl jsi tehdy nějaké vzory, nebo jsi byl totální samorost?

„Honza Řehula byl mým vzorem, později jsem mu mohl dělat sparinga. Ukázal mi velký svět triatlonu. Dnes by se dalo říct, že byl mým mentorem. Jinak Conrad Stoltz a Nico Lebrun, se kterými jsem svedl pár bitev, udávali směr Xterry.“

Od začátku máš stálého trenéra Míru Vícha, může tě dneska ještě překvapit, nebo už jde o rutinní spolupráci?

„Překvapuje neustále. Rutina to rozhodně není, je to spojení jeho vědomostí, přítomností na trénincích a mých zkušeností.“

Letošní sezona byla dle výsledků superúspěšná, bronz z ME, druhé místo na svěťáku ve Finsku, další umístění v top 10 v rámci Xterra European tour… Jak na ní budeš vzpomínat?

„Byla povedená! Placka je skvělá vizitka. Sice tam byly i nemilé věci (pád, defekty), ale je to sport. Havaj je za odměnu, šance se poprat.“

Po pár letech se vracíš na MS na Maui, jaká byla tvoje motivace zase letět přes půl zeměkoule?

„Nějak to vyplynulo ze situace, nikdy Havaj neplánuji dopředu, ale roky letí. Měl jsem oporu v rodině i v partnerech. A sezona byla dobrá, tak to chci zkusit.“

Jaké budou ambice ve vrcholné konkurenci?

„Sám víš, jak ošidné je něco na Havaji plánovat. Takže k tomu přistupuji s pokorou, chci předvést co nejlepší výkon a ve zdraví to absolvovat bez technických či jiných potíží.“

Dal bys novicům na havajské trati nějaké rady pro tenhle „pekelnej“ závod?

„Mladíci už mají internet.“ (smích)

Loni ses stal otcem, jak to změnilo tvůj přístup k závodění? Není ti líto, že jsi musel nechat rodinu doma?

„Shodli jsme se, že je to velmi nákladná cesta a úplně nestojí za to se trmácet přes půl světa. Co se týče závodění, tak ne. Stále chci předvádět dobré výkony, ale ano – životní priority se mi přeskládaly.“

Jaké jsou plány pro další pobyt na Maui, máš tam po těch letech ještě co objevovat?

„Ihned po závodě jedeme zpět. Jsem tu dohromady s mladými puškami Karlem Duškem a Ondrou Petrem, poznávají spíše oni. Já už se spokojím s hezkým počasím, dobrou kávou a průzračným mořem.“