Tomáš Slavata, její dlouholetý kouč, jí neřekne jinak než Markétko. I když ho už přerostla, je pro mne po několika společně absolvovaných akcích zcela pochopitelné, že tak pokorné a hodné stvoření, které se mu „pod ruce“ dostalo před šesti lety a zažívalo s ním své první triatlonové závody, nelze nazvat jinak než zdrobněle.

Změnila jsi před Mistrovstvím světa na Havaji nějak zásadně svůj tréninkový a stravovací plán?

„Co se jídla týče, snažím se jíst zdravě a nedávat si žádný prasárny. Nijak zásadně to neřeším. Jím tak, jak si tělo řekne. Samotný trénink se nijak zásadně neliší od toho, jak trénuji normálně. Trénuji podle toho, jak mám čas a školu. Před rokem jsem se domluvila s Honzou Jakubíčkem (dřívější reprezentant ČR v moderním pětiboji, nyní se věnuje dlouhému triatlonu a závodům Ironman, pozn.red.), který mi sepisuje tréninky. Před tím jsem trénovala podle pocitu, jak se mi chtělo, teď už je to víc řízený. Momentálně trénuju šest dní v týdnu – tři, čtyři dny mám dvoufázový trénink orientovaný spíše na čas, ne na vzdálenost. Musím například jet určitý počet minut na danou tepovou frekvenci a v běhu třeba střídat rychlejší a pomalejší úseky.“

Jak těžké se pro tebe bylo kvalifikovat?

„Kvalifikovat se musíš na jednom ze Světových pohárů, což je série několika závodů po celém světě, ve kterých se musíš umístit ve své kategorii na prvním místě. Někde se tolerují i jiná umístění. Postupem sezóny je to lehčí, protože ti nejlepší si vyjedou kvalifikaci třeba dřív a ty ji pak můžeš automaticky získat při dalším závodu. Jediný takový závod se jede v Čechách v Prachaticích. Já jsem kvalifikaci získala na Mistrovství světa v Cross Triatlonu v Žitavě, což je zase jiná odnož než je XTERRA. O cross triatlonu se říkalo, že tam není tak velký převýšení jako v „xteře“ a terén není tak těžký. Po tom, co jsem ale zažila v Žitavě, mi to až zas taková pravda nepřišla. Bylo to stejně náročný.“

Co konkurence?

„Ta je velmi malá. Teď je to trochu hloupé říkat, ale skončila jsem druhá ve své kategorii ze šesti.“

Jaké vzdálenosti se na světových pohárech a potažmo i na mistrovství světa absolvují?

„1500 metrů plavání, 30 kilometrů kolo, 10 kilometrů běh.“

Jak moc se to liší od vzdáleností, které ti v průběhu let nejvíce sedí?

„Vzhledem k mému věku mi vyhovují spíše kratší závody. U mě se to neřídí vzdáleností, ale spíš tím, jak dlouho se závod jede. Když závod trvá déle než 2,5 hodiny, tak začínám odpadat. Do dvou hodin, což je většinou do 1 km plavání, 20 km kolo, 5 km běh, je to akorát. Mám i radši, když je trať technicky náročnější, rozmanitější.“

Která z té trojice disciplín tě k triatlonu přivedla?

„Obecně jsem se věnovala více sportům, hrála jsem třeba i badminton… Jezdila jsem ráda na kole a běhala, tak jsem si řekla, že přidám ještě plavání a zkusím triatlon, který jsem viděla, myslím, někde v televizi. Po Praze jsme pak hledali nějaké sportovní kluby, v rámci kterých bych mohla trénovat, ale všude upřednostňovali profesionalitu a každodenní dvoufázové tréninky, což jsem nechtěla. Pak jsme se přes jednoho známého dostali k Tomášovi Slavatovi.“

Co úplně tvůj první závod?

„Bylo mi třináct a jela jsem Xterra Easy ve Žlutých lázní. Omylem jsem zabloudila a na kole najela na tu delší trasu. Nevěděla jsem, kde jsem. „Crossila“ jsem to mimo vyznačenou trať, byla jsem vyjukaná z toho, že jsem se ztratila, ale od dalších závodů mě to neodradilo.“

Na závodech často dobíháš v první pětici žen a svými výkony, dalo by se říci, šlapeš na paty zkušeným terénním triatlonistkám. Některé se ti daří porážet, některé jsou stále před tebou. V čem je třeba je ještě dohnat?

„To nevím. Neřekla bych, že jejich přednosti spočívají ve zkušenostech, spíš doufám, že je to věkem nebo možná víc trénujou.“

Jak moc mezi vámi panuje rivalita?

„Komunita lidí, kteří se na triatlonových závodech během roku potkávají, je malá, a panuje tu spíš přátelská atmosféra než rivalita. Ta samozřejmě je, ale ne v takové míře. Navzájem se spíš povzbuzujeme a i když chci zajet dobrý výsledek, není to na úkor toho, že někoho sundám. Nejedu, jak se říká, „na krev“.“

Jaké závody máš v průběhu roku nejradši?

„Líbí se mi organizace a zároveň atmosféra a trať v Ostrově nad Ohří. Je tam techničtější kolo a rovnější trať na běh. Pak jezdím ráda na Mácháčského pohodáře, který se řadí mezi ty kratší triatlony, ale tím, kolik se tam sejde lidí, je jedním z největších.“

I přesto, že jsi v těch třinácti letech neměla systematičtější trénink, nedovedeš si ani teď vzhledem ke svému talentu představit, že by ses ubírala profesionální dráhou?

„Nedovedu si představit, že bych se tím uživila a myslím si, že by mě to ani nebavilo. Očekávala bych od sebe asi nějaký výsledek nebo by ho ode mě očekával někdo jiný. Nedovedu si představit, že by můj život závisel jen na tom a neměla bych třeba nějaké zaměstnání.“

Letošní XTERRA mistrovství světa je u konce a zná již své vítěze. Markétce se na trati bohužel příliš nedařilo. Závod jí komplikovala ztráta čipu a technické problémy s kolem…

“Taková smůla jako dneska mě ještě nikdy nepotkala, asi jsem si to dneska všechno vybrala. V plavání mě semlela vlna a vzala mi čip. Nevěděla jsem, jestli můžu jet bez něj, tak jsem ho ještě vylovila a plavala s ním v ruce. Další vlna mi vzala brýle, takže jsem poslední čtvrtinu plavala bez nich. Nakonec ten výsledek překvapivě tak tragický nebyl, pocitově se mi plavalo fakt dobře. Na kole to ale pokračovalo. Na zhruba 15 km se mi přestalo přehazovat a asi 5 km jsem jela na jeden převod. Pak se mi ale na dvacátém kilometru zlomila patka a to byl konec úplně. Nechtěla jsem to ale zabalit, vzala kolo do ruky a běžela Měla jsem motivaci, že chci stihnout časový limit, abych mohla aspoň dokončit. Po těch 10 km běhu s kolem mi moc sil na normální běh nezbylo, čemuž odpovídá i čas a umístění. V cíli jsem byla totálně vyčerpaná, chtěli mě odvézt do pohotovostního stanu, ale nakonec jsem se dala nějak dohromady. Hrozně mě to mrzí, je to neskutečnej pech. Tohle se mi ještě nikdy nestalo a teď zrovna tady. No nedá se nic dělat, aspoň mám záminku sem ještě někdy jet.”

Markétko, přeji ti hodně úspěchů a setrvání v tak pokorném a odhodlaném stavu, který z mého pohledu jen upevňuje tvůj sportovní talent i jedinečný charakter!

VÝSLEDKY 2014 XTERRA WORLD CHAMPIONSHIP

FOTOGRAFIE Z HAVAJSKÉ XTERRY