Když mě koncem května nečekaně zabolelo v lýtku, netušil jsem, že tím momentem se věci tak moc mění. Dost těžko jsem se smiřoval s tím, že budu muset udělat dvoutýdenní pauzu v běhání. Když jsem se od lékaře dozvěděl, že pauza musí být 6 týdnů, šel jsem málem do kolen. Pravda, nejtěžší byly ty první týdny, běžecký absťák. Pak už jsem se těšil, až zase vyběhnu. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že budu ještě po 12 týdnech psát do tohohle vlákna. Ale je to tak. Po uplynutí přikázané doby, kterou jsem dodržel do puntíku, jsem vyrazil na velice opatrných 5K. Bez problému, jen mě potom dost bolela obě lýtka. Den pauza a další pokus. A ještě dvakrát. Pak jsem jednou vyběhl a po chvíli se musel vrátit. Bolest v lýtku byla zpět. Zapátral jsem na webu a našel odborníka, který tvrdí, že se to musí rozbíhat, spíš rozcházet velice opatrně. O což se snažím, ale zatím není jasné, na kterou stranu to konverguje.

Ale abych si jenom nestěžoval. Mou radostí se stalo plavání. Řekl jsem si, že se posunu se svým neohrabaným a dýchavičným kraulem trochu směrem k total immersion swimming. A musím říct, že na rozdíl od běhu jsem pokaždé, když jsem se vypravil na prýgl, zaznamenal nějaké malé zlepšení. Takže nemohu vyloučit, že to všechno je záměr mého Velkého trenéra, jak mě připravit na to, kdyby moje běhání muselo kvůli něčemu skončit.

Nejhorší na tom je, že se mi stále nepodařilo přesvědčivě dokázat, co jsem vlastně udělal špatně. Jen se mi zdá, že každý má někde nějaké osobní limity, které už se nedají překonat jen tím, že zatnu zuby. Tělo se totiž ozve tak, že ty zuby chtě nechtě nakonec povolí . A zdá se, že ty limity se s přibývajícím věkem (právě mi klíčí nárok na důchod) viditelně přisouvají blíže, i když se člověk snaží, aby se nepřisouvaly.

Tak mi držte palce, abych sem mohl ještě napsat i do jiného radostnějšího vlákna. Dnes už se těším, až se totálně ponořím …

>> pms, 07. 08. 2012 13:37:29

Pavle, to mě mrzí, že se Ti problémy vlečou tak dlouho, ale jsem rád, že sis našel jinou sportovní aktivitu, která Tě baví. Přeji Ti požehnanou druhou polovinu léta.

>> pms, 07. 08. 2012 13:37:29 držím ti palce, ať se vše brzy obrátí. Přidej si k plavání kolo a můžeš se připravovat na triatlon … než natrenuješ plavání a kolo, tak budeš mít lýtko určitě vpořádku. Hodně štěstí.

dnes jsem běžel po dvou měsících 10km závod.v průběhu léta jsem toho moc nenaběhal.ale 4krát týdně dávám 50km na kole.Měl jsem to rozběhnutý na 42,40,nechtěl jsem to hrotit.na 8km se mně začal zvedat žaludek a musel jsem výrazně zvolnit až na tempo 4,35min.po doběhu jsem se cítil kupodivu dobře.nevím co to je!Už v Kozojedech při závodu na 8km se mě to stalo též,tentokrát 1km před cílem.tam jsem to přisuzoval extrémnímu vedru.

>> radon, 18. 08. 2012 15:00:05

Radku, jak by řekl náš společný kamarád „Láďa“ HOPP: „Nic Ti není, to jen tělo se brání!“

Stěžuju si, protože uprostřed léta umřel můj manžel. Připadám si mladá na to, abych byla vdova a od té doby neběhám už vůbec. A na to si taky stěžuju. A taky že se mi chce pořád brečet. Manžel poslední tři roky už neběhal, nemohl kvůli rakovině, ale běželi jsme maratón s nemocí. Neřekla bych, že jsme prohráli, ale mám pocity, že mě někdo ošidil o první cenu.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21

Kateřino, co napsat. Chtěla bych tě nějak povzbudit, ale vůbec nevím, jak. Tak aspoň píšu, že jsem tvoji „stížnost“ četla a že jsem aspoň tak nějak na dálku s tebou a věřím, že brzy bude líp a že chuť běhat (a dělat další věci) pomaličku přijde a že zase vyjde slunce. To krásné, co jste spolu prožili, ti nikdo nevezme, a život jde dál. Třeba časem dojdeš k tomu, že jsi tu první cenu vlastně dostala. Držím ti palce.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21 Mám slzy v očích, když čtu tvůj příspěvek a úplně tě chápu, že nemůžeš běhat. Ale jakmile to jen trochu půjde, zkus to – nebo aspoň procházku do nejbližšího lesa, vem si na nohy maratonky, kdyby se ti chtělo jen trochu popoběhnout, pár metrů. Moc ti držím pěsti.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21

To je ta nejsmutnější zpráva tady. Přeji upřímnou soustrast. A hlavně brzký návrat k běhu. Určitě by si to tak manžel přál a z nebe Ti bude fandit, podporovat Tě. Pod jeho dohledem budeš rychlejší a doběhneš dál. Držím palce.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21

stydím se za všechny své zdejší stížnosti, myslím, že si na tuhle tvou „stížnost“ ještě mockrát vzpomenu, drž se!

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21 Upřímnou soustrast Kateřino a ať Ti časem na cestu zas zasvítí slunce a nad hlavou zazpívají ptáci.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21

Také já vyjadřuji upřímnou soustrast a připojuji v myšlení krátkou modlitbu, za zemřelého manžela i za Tebe.

Pokud se jedná o mě, tak tuším, že kdyby se něco stalo mým blízkým, tak bych se mě to též silně citově dotýkalo, nicméně bych v běhání pokračoval, abych všechen ten stres zvládal lépe, a tím pomáhal i ostatním blízkým, kteří by mou pomoc jistě potřebovali. Pravdou ovšem je, že pro mě je běh už zcela přirozenou a samozřejmou součástí života, a mám s ním při zvládání stresových situacích velmi dobré zkušenosti, ale zcela chápu, že u každého je to jiné a že ani u sebe nemohu předem s jistotou říci, jak bych na to či ono reagoval.

Přeji Ti do dalšího života hodně síly i odvahy.

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21 Rozhodně jste neprohráli. Mám za to, že jste vyhráli oba, protože jste ukázali, jak se takový maraton běží s vírou v Boha. Ale ty nejsi ještě v cíli, možná ses natolik osvědčila, že Tě má Pán v úmyslu nasadit na trať ještě delší. A tak jestli můžeš, běhej a děkuj, že běhat můžeš, a čekej na tu svou „nemožnost“. Určitě se objeví.

Děkuju vám za povzbuzení a slova útěchy. S během to bude komplikovanější – dnes mi zjistili zánět pohrudnice a prý mám vydržet v klidu aspoň 14 dní, aby se mi neudělaly srůsty a jizvy. Ale proti jiným nemocem je to nic.

>> Kateřina G., 27. 08. 2012 19:07:32

Přeji upřímnou soustrast a posílám hodně sil do dalších dnů a let. Na tohle nejde moc napsat snad jen to, že čas vše otupí. A taky přeji brzké uzdravení.

>> Kateřina G., 27. 08. 2012 19:07:32

Myslím na tebe, na vás. Jak to napsat do slov nevím, modlit se neumím. Vydrž. I teď 14 dní v klidu. Potom ti snad i běh bude dál pomáhat…

>> Kateřina G., 26. 08. 2012 18:06:21

>> Kateřina G., 27. 08. 2012 19:07:32

Zde jsou všechna slova zbytečná. Vyslovuji Ti tedy jen upřímnou soustrast a držím palce ať všechny nepřízně osudu zvládneš a běhání Ti k tomu pomůže.

Ahoj, potřebovala bych radu od Pražáků. Nastěhovala jsem se do Prahy, konkrétně na Nový Smíchov na Plzeňskou ulici a mám problém, nevím kam chodit běhat, jelikož se v Praze zatím příliš neorientuji. Chtěla bych běhat převážně v rovinatém a měkkém terrénu. Tak prosím o radu kam to mám kousek. Díky moc za odpověď Míša

>> Misad, 07. 09. 2012 13:04:08 Ahojky! Nejsem úplně Pražák, ale „naplavenina“. Nevím, které části Plzeňské bydlíš, je celkem dlouhá… ale napadá mě, že Ladronka není tak daleko a je to tam příjemné. Ale jistě budeš mít přímo nějakého běžce v okolí, který poradí něco lepšího.

Ahoj mám problém. Když se podívám na svůj profil a kliknu na závody a tabulky tak mi to hlásí, že uživatel není spárovaný s žádným běžcem v tabulkách. Poradí někdo jak to? Mám za sebou letos Ústeckou desítku a Ústecký půlmaraton. Díky, Kodys.

Zkus si pořádně vyplnit profil zde na běhej a pak kontaktuj tabulkáře.

>> kodys, 30. 09. 2012 23:18:42 Ahoj,možná je to tím, že Ústí ještě není v tabulkách. PIM stále ještě nedodal výsledky 

>> kodys, 30. 09. 2012 23:18:42

V tabulkách jsi. Postup: závody – žebříček – závodníci a vypsat své příjmení. Máš tam Ústeckou 10. Napiš tabulkářům (zebricek@behej.com) nebo redakci.

>> EvženGe, 01. 10. 2012 08:54:19 Díky moc za radu.:-)

Nechci tady brečet, ale tohle musí ven. Poprvé jsem se zúčastnil malého závodu v Plzni a hned to bylo absolutní organizační fiasko. to mne fakt mrzí. Více jsem napsal na svém webu.

Nechci si ani tak stěžovat, jako spíše varovat před delšími přestávkami v běhání. Může to mít nečekané zdravotní následky. V poslední době jsem to dost flákal a nějaký škodolibec toho využil a postavil mi přes oblíbenou pěšinku drátěný plot. To by mi ani tak nevadilo, dá se o pár metrů oběhnout, ale když nesvítí měsíc a orientujete se ve svitu hvězd jen podle nezřetelně světlejšího pruhu vyšlapané cestičky v trávě a navíc běžíte pěkně svižně z kopečka, tak dojde k nevyhnutému obtisknutí pletiva na člověka. (Možná i naopak, ještě jsem to nebyl za světla zkontrolovat.) Ale jinak dobrý, ret už nebolí a ostatní modřiny na hrudi pomalu mizí.

Nádherný sobotní víkend si o běh přímo říkal. Po problémech z minulé soboty jsem ale byl ve svém očekávání dost rezervovaný a vyběhl schválně bez jakýchkoli měřicích přístrojů, aby můj běh byl určitě jen relaxační. Do 3K to bylo v pohodě, pak se ozvala bolest někde ve spodní části lýtka. Napřed slabě, pak se stupňovala. Zdálo, že se to nerozběhá. Takže z celkových cca 7K jsem musel kus jít i krokem. Nevěděl by někdo, co se tak může dít? Pomohla by třeba nějaká komprese lýtka? Abych nekončil zas tak smutně, podařilo se mi přesvědčit sebe a navázat na úspěšnou plaveckou sezónu na přehradě přechodem do bazénu. A zrovna v pátek jsem zaznamenal zase významný krok ve zlepšení techniky TI, totiž dýchání na obě strany. Takže, když se na to dívám z nadhledu, mám pocit, jako by mě Velký Trenér citlivě směroval tam, kde mě zrovna chce mít. Budu se snažit více mu naslouchat v naději, že bychom to mohli zvládnout i bez těch bolavých lýtek .

Nemůžu si odpustit pointu k mému předchozímu příspěvku. Dnes jsem opět běžel kolem a evidentně jsem se na pletivo neobtisknul sám. Hodně se tam jezdí i na kole, takže se tam musely odehrávat opravdu zajímavé situace. Původní pletivo je roztrhané, teď už je zdvojené a konečně někoho napadlo pověsit na kritické místo bílou výstražnou ceduli. Jediné štěstí je, že na místo pěšiny nevyšel sloupek…

Tak včera na Dvou mílích mě běžec zezadu sundal. Po dvěstě metrech chtěl asi vyhrát závod. . V letu jsem konkuroval Sáře, odřenej loket a „kolega“ se ani neomluvil.

>> EvženGe, 04. 11. 2012 09:31:00

bohužel se magoři najdou