Přesněji řečeno – před prvním ročníkem jsem měsíc věnoval pravidelnému otužovaní a plavání ve studené vodě, nesčetněkrát jsem si zkoušel plavecké vybavení, vymýšlel nejlepší variantu pro plavání ve tmě a ve studené vodě, snažil se tělo připravit na plavání ve dvou neoprenech (posílit svaly, které trpí nejvíce). Na kole jsem několik tréninků vyrážel za tmy a v co možná nejhorším počasí. Když pršelo a na Červenohorském sedle byl –1 °C, půlhodinový sjezd bez šlapaní a v mokrém oblečení nebyl moc příjemný. Všechny dlouhé běhy jsem zakončoval výběhem nějakého delšího kopce…

A tak by se dalo pokračovat…

Letos to dopadlo tak, že plavat jsem chodil výhradně na bazén. Proč chodit do chladné vody, že?!? A jediné plavaní venku bylo týden před Wintermanem na prosluněné přehradě s teplotou vody 18 °C. Do kopců jsem vyjížděl jen za hezkého počasí. Na hory se chodí přece, jen když je hezky! A v běžecké přípravě jsem poslední běh zakončil na Skřítku (900 m.n.m.) – to bylo trošku neplánované – jeli jsme s rodinkou na výlet a já prostě vyběhl o hodinu a půl dříve, než se holky nachystají a pak mě neberou po cestě.

Winterman je závodem specifickým v několika ohledech. Ten nejzásadnější vnímám z pohledu rodiny. Zázemí zde poskytuje golfový resort Malevil, který je obklopen krásnou přírodou a nabízí pestré vyžití pro celou rodinu – malou zoo, dětské hřiště, trampolíny, dětský koutek či tenisové kurty. Právě proto se mnou vždy vyráží celá rodina. Letošní ročník jsme navíc “přibalili” tchýni a tchána a mé rodiče.

Zdravotní stav mého táty, který se mnou zvládl jako support všechny ročníky, mu bohužel nedovolí absolvovat povinnou poslední část běžeckého úseku, což je úsek dlouhý 1,5 km cca na 41.km pod lany lanovky na Ještěd až na vrchol a seběh na parkoviště do cíle. Proto jsme zvolili premiérově variantu, kdy je oficiálním supportem moje žena a táta je řidič a navigátor.

V pátek vyrážíme z domu, nabaleni opět tak, že můžeme zůstat kdekoliv klidně měsíc. Cesta ze Šumperka dle navigace cca čtyři hodiny. Kde jsou ty časy, kdy mi v navigaci čas příjezdu vždy ubýval! Nyní vezu tři holky, a tak je to vždy téměř dvě hodiny navíc!

V pátek k večeru jsme na místě. Ubytování, večeře a jdeme spát. Děti jsou k nám milosrdné, a tak nám k sobotnímu ránu dávají hodinu spánku navíc. Vstáváme kolem 7:30, pak je to již běžná rutina: snídaně, dopolední rozběhání, rozjetí se na kole vynechávám a plavat v té zimě?!? Až zítra… Jdeme na procházku s holkami, pak oběd.

Po něm vyrážíme se ženou na rozpravu do Děčína. Vacíme se k večeru a já jdu chystat všechny věci: nabít světlo, Garmina, wattmetr, řazení… Taky zkontrolovat kolo, sbalit tašku s neopreny a doplňky. Nachystat věci do auta na převlékání v případě změny počasí. To je velká výhoda Wintermana, že auto je po celou dobu cyklistiky s vámi a v případě defektu či potřeby změny oblečení či výživy máte ihned pomoc. Vyjma dvou "no support” zón o délce cca 15 km cca na 20. a 70. km.

Všichni si procházíme výživu, kterou mám naplánovanou během závodu jíst. Večeře je cca v 20:00 a jdeme pomalu spát.

Budík je nastavený na 2:00. Potichu se oblékneme, hodíme kolo do auta a v půl třetí vyjíždíme do Děčína. Dvacet minut po třetí jsme na místě. V poklidu jdeme do depa, kde si nachystáme židličku a bedýnku s převlečením po plavecké části, uložíme kolo, prohodíme pár slov s ostatními závoďáky a jdeme k autu. Vyrážíme směr Jakuby, to je 9 km proti směru proudu Labe. Parkujeme a máme cca 30 minut do startu závodu. Ten je v půl šesté. Půlhodina čekání je na mě až moc velkým komfortem, a tak ještě chvilku v teplém oblečení podřímnu v autě.

Čtvrthodinu před startem se jdu převléci. Už zase trošku nestíhám, ale to mám rád. Teplé ponožky, na ně igelitový sáček, přelepit isolepou. Neoprenové ponožky, navléci dva neopreny, neoprenovou čepici a dvě plavecké čepice. Odcházím na molo. Je mlha a tma, čtyři stupně pod nulou…

Začínám mít trošku strach, jestli jsem to opravdu nepodcenil. V půl šesté to začne. Skok do tmy a obrovský šok. Ta voda je fakt teplá!!! Měla cca 14 °C. Po dvou minutách, kdy se snažím chytnout vedoucí kajaku, se “vařím” a zjišťuji, že ve dvou neoprenech je to opravdu jiné a velmi nezvyklé. Nohama kopu skoro nad vodou, ruce se ohýbají v ramenou výrazně hůře. To bude sranda…

Naštěstí vidím druhý kajak, a tak mám v mlze snazší orientaci. Předpokládám, že když budu plavat za kajakem, mineme i velké lodní bóje. Bohužel se mi to vymstí. Kajakář udělá myšku a já jen těsně míjím bóji, nohou jí lehce brnknu.

Plavání končím na 3. místě, probíhá celkem hladké převlečení v depu a vyrážím na kolo. V depu jsem se zdržel o chvilku déle, než soupeři přede mnou, ale jako každý rok nepodceňuji převlékání a trošku nezvykle – oproti jiným triatlonům – se převlékám komplet do suchého oblečení. Na cyklistiku tedy vyrážím na celkovém třetím místě s cca sedmiminutovou ztrátou na prvního. Díky posunutému startu o 30 minut jedeme za tmy pouze asi 40 minut, což je velmi příjemné vzhledem k teplotám pod bodem mrazu.

Na cca 50. km jsem se propracoval na první místo, a to se mi podařilo udržet až do konce cyklistiky a navýšit náskok na 18 min do závěrečného běžeckého maratonu. Z druhého depa na Malevilu vybíhám do závěrečného maratonu spolu se svou ženou, které jede na kole. Díky jejímu bezchybnému supportu a poměrně vysokého náskoku z cyklistické části běžím s lehčí rezervou a cílem neztratit na kluky za mnou zbytečně moc času. Na 21. km je rozestup 16 minut, což je v pořádku a do závěrečného 10km stoupání je to ještě osm kilometrů. Trošku počítám s tím, že v závěrečném stoupání výrazně klesne tempo všem a rozestupy se tak už moc nezmění. Na 30. km žena dává kolo do auta a vidíme se vždy po cca 2 km, kdy mi s tátou předávají občerstvení.

Poslední dva kilometry běhu jsou povinné absolvovat spolu se supportem, a tak vyrážíme přímo pod lany lanovky na vrchol Ještědu. Máme stále poměrně velký náskok, počasí nám přeje a máme možnost několikrát se zastavit a vychutnat si krásné pohledy dolů z Ještědu. Do cíle dobíháme všichni spolu i s dětmi.

Druhý den následuje výborná snídaně se všemi závodníky a supporty v resortu Malevil a závěrečné vyhlášení výsledků. Winterman je jedinečný, nejen svojí nezaměnitelnou atmosférou, ale i myšlenkou a příběhem, který stojí za vznikem tohoto závodu, kde všechny prize money jsou věnovány dětskému kardiocentru Motol.

Je to opravdu krásný závod, a pokud zvládnete dlouhý triatlon, určitě z něj nemusíte mít obavy. Stačí se jen připravit na specifické odlišnosti od jiných, “obyčejných” závodů. Plavání je výrazně lehčí než na dlouhém triatlonu. Rozdíl mezi prvním a posledním plavcem není zdaleka tak velký jako při plavání na klasickém triatlonu. První a poslední plavec je cca do 20 minut, na klasickém triatlonu i přes hodinu.

Cyklistická část je určitě chladnější, ale to lze vyřešit kvalitním oblečením. Navíc máte v průběhu závodu šanci kdykoliv oblečení pořešit díky supportu v autě. Profil není tak jednotvárný, a závod tak doporučuji těm, kteří mají rádi pestré tratě plné krásných kopců a dlouhých sjezdů.

A běh? Ten bolí vždy a podle mě je jedno, jestli při tom běžíte po rovině, nebo zda stoupáte. Jen je potřeba počítat s tím, že váš čas na běhu i v cyklistice bude určitě delší než při klasickém Ironmanu. Podle toho musíte k Wintermanovi také tak přistupovat.

Tento článek vznikl za podpory eshopu Jilek-coffe, který vytvořil jedinečné druhy čerstvě pražené kávy pro milovníky běhu, cyklistiky, triatlonu a hor.