Co bylo pro tebe důvodem k výběru IM Lanzarote pro pokus o zisk kvalifikačního slotu na letošní IM Hawaii?

„Tento závod jsem zvolil již potřetí za sebou, takže náhoda to není. Jezdím sem proto, že jsou zde „srovnatelné“ klimatické podmínky s Havají, takže úspěch v tomto závodě ukáže, zda jsem schopný se s nimi vyrovnat a má vůbec smysl o slot usilovat. Na Lanzarote hodně fouká a na cyklistické části je dost nepříjemných stoupání, simulace těžkých podmínek na Havaji je tedy téměř dokonalá. Chtěl jsem se tu poprat se světovou konkurencí a také mít možnost případného reparátu. IM Lanzarote se totiž koná zkraje triatlonové sezony a měl bych čas na opravný termín.“

Kde by to bylo?

„Na Ironmanu Zurich. Je to blízko a termínově mi sedí, protože je na půl cesty mezi Lanzarote a Havají. Navíc díky tréninkové a fyzio spolupráci zde mám několik kamarádů, takže bych měl o starost míň s bydlením, projetím trati a případným servisem.“

Jako test formy jsi zvolil tradičně extrémní duatlon Krušnoman, kde jsi získal stříbro za Lukášem Kočařem. Nebyly dva týdny před kvalifikačním závodem příliš blízko?

„Jsem na tento režim zvyklý a vyhovuje mi to. Závod se mi výborně podařil a věděl jsem, že jsem na tom dobře. Kromě toho jsem se rozzávodil na duatlonu Břehy, na krátkém triatlonu v Německu a ještě dvou „pouťácích“ na Kopaninském a Újezdském duatlonu. Bohužel jsem musel kvůli zranění letos na jaře vysadit šest týdnů běžeckého tréninku, ale podařilo se mi to dotrénovat. Proto jsem také na začátku sezony vynechal všechny běžecké závody.“

V předzávodním videu na své FB stránce jsi říkal, že se cítíš dobře a že se těšíš na závod.

„Přesně tak. Před závodem jsem na moje poměry nezvykle hodně odpočíval, trénoval jsem jen s nízkou intenzitou. Někdy jdu do závodu s tím, že vůbec nevím, jestli to vyjde nebo ne, ale teď jsem se cítil dobře vyladěný. Plavání i kolo mi v tréninku šlo, běh odsýpal, na závod jsem se zdravě těšil.“

Jak se pro tebe vyvíjel?

„Plaval jsem v nohách několika profesionálů, kteří startovali krátce před námi, a čas z plavání (54 minut) je mým standardem. Během cyklistiky jsem se posouval dopředu a cítil se dobře, i když hodně foukalo. Jen jsem to jel skoro celé sám, bez kontaktu s ostatními soupeři. Přede mnou i za mnou byla minutová díra. Ono se to nezdá, ale když vidím ze soupeře aspoň záda, lépe se mi závodí. Na 120. km se mi to začalo trochu zajídat, v táhlém stoupání proti větru přišla krize.“

Co ti pomohlo se z ní dostat?

„Musím moc poděkovat Rudovi Coganovi, který mi během závodu dělal skvělý support. V této fázi mi pomohl tím, že mi řekl, kdo ze soupeřů je jak kvalitním běžcem a koho mám šanci na maratonu předběhnout. Podél trati se pohyboval společně s mým tátou, který byl hlavním fotografem, a synem Mikym. Ten na mě asi pět set metrů před stanovištěm support týmu zavolal, co potřebuju vědět a dal zprávu Cogymu. Od toho jsem pak dostal všechny potřebné informace. Pak už jen stačilo držet si konstantní tempo a dobře občerstvovat, nemusel jsem zbytečně bláznit.“

Ruda Cogan byl i u tvých předchozích kvalifikací a účastí na IM Hawaii. Sám byl ještě donedávna výborným triatlonistou na dlouhých distancích. Jak jste se dali dohromady?

„Ruda mě přivedl v roce 2004 k triatlonu. V Jičíně k nám jednou přišel do plaveckého oddílu a začali jsme spolu trénovat. Vděčím mu v dosavadní kariéře opravdu za hodně.“

Maratonem v čase 2:54 jsi nakonec obsadil celkově 14. pozici a druhým místem ve své Age Group sis zajistil třetí havajský slot v řadě. Jak hodnotíš svůj výkon a výsledek?

„V cíli jsem myslel na to, že jsem hrozně rád, že už nemusím běžet dál. V posledních deseti kilometrech jsem měl velké bolesti ve stehnech, připadalo mi, jako kdyby mě tam někdo píchal tisícem jehliček. Taky jsem byl šťastný, že kvalifikace vyšla na první pokus a že se můžu soustředit na přípravu. Zajel jsem líp než vloni, ale přesto jsem přišel na několik rezerv, na kterých budu muset ještě pořádně zapracovat. Ztráta 25 minut na celkového vítěze Degasperiho také není až tak špatná. V závěru závodu mi hodně pomohly myšlenky na všechny lidi, kteří mi fandí a podporují, hnalo mě to do cíle. Před závodem mi hodně lidí říkalo, že to dám, ale nebylo to vůbec jednoduché. Nechtěl jsem je zklamat a i díky těm myšlenkám jsem ani jednou nezastavil.“

Jak velké bylo vyčerpání organismu?

„Bylo mi podobně jako vloni po IM Hawaii – byl jsem vyřízený. Nemohl jsem pokrčit nohy na víc než devadesát stupňů, stehna jsem měl úplně rozbitý. V závěru jsem měl velký hlad a cítil jsem se dehydrovaný. Do každého závodu jdu s tím, že tam nechám maximum a v závodě, který trvá přes devět hodin, je to hodně bolestivé. Cítil jsem úlevu a hrdost, že jsem to zvládnul. Někdy přicházejí myšlenky na to, abych to zabalil. Ale řídím se heslem, že když vzdáš jeden závod, tak budeš vzdávat pořád. A to nechci. První den po závodě jsem se pokusil jít vyplavat, ale moc to nešlo. Druhý den jsem si dal 60 km na kole volnějším tempem a třetí den už vlastně normálně trénoval. Možná jsem to trochu uspěchal, ale s tím už teď nic nenadělám.“

Výkonnostně se pohybuješ na pomezí výkonů mezi profesionály a Age Group. Neuvažuješ o tom věnovat se triatlonu na profesionální úrovni?

„Na nejlepší světové borce mi stále hodně chybí. Možná bych byl schopný se s nimi srovnávat v běhu, ale v plavání a cyklistice je to pořád někde jinde. Navíc na halfironmanu jsou ti nejlepší schopni běžet za 70 minut, což je nad moje síly.“

Tím, že jsi zvolil start v závodě na Kanárských ostrovech, jsi přišel o možnost startu na Czechmanovi, který byl letos vypsán jako republikový šampionát. Co říkáš na výsledky?

„Konkurence se sešla slušná a vítěz Tomáš Řenč předvedl hodně kvalitní výkon. Lukáš Kočař neměl den. Za těchto podmínek si troufám říct, že v současné formě a dobrém vyladění bych v tomto závodě zvítězil.“

V říjnu tedy poletíš potřetí do Mekky triatlonu – havajské Kony. Předloni tě zastavil defekt na kole, vloni jsi o pár desítek vteřin nedosáhl na triumf ve své Age Group. Co letos?

„Cílem je konečně vítězství v kategorii 30–34 let. Myslím si i na překonání nejrychlejšího českého výkonu v podání Martina Matuly, který má hodnotu 8:48:50. Vloni jsem zajel čas 9:05 a myslím, že překonání Martinova času není nereálné. Na základě těchto cílů jsem začal spolupracovat s jedním s předních triatlonových trenérů, Zbyškem Zemanem, a moje výkonnost se díky tomu pořád zvyšuje. Absolvovali jsme spolu už závěr loňské sezony, výsledky se dostavují a já mu tímto moc děkuji.“

Kolik hodin týdně odtrénuješ? Jaký je prostor pro pracovní povinnosti?

„Týdenní dávka tréninku se pohybuje kolem 20–25 hodin. V současné době mám 12 svěřenců, kterým připravuji tréninkový plán a snažím se s každým jednou týdně vidět osobně. Krom toho pracuji jako fyzioterapeut v rehabilitačním centru BeBalanced a v soukromé praxi. Pořádám také workshopy pro MultiSportku, takže toho je opravdu hodně. Den pro mě začíná v 5 hodin ráno a končí kolem půlnoci.“

Máš v tomto zatížení vůbec prostor pro partnerský vztah?

„Ne. V tomto režimu tam opravdu prostor není. Nerad bych šidil jednu nebo druhou oblast.“

Kde budou mít tvoji soupeři možnost poměřit síly s adeptem na havajský triumf?

„Chystám se na Challenge Prague, kde bych rád obhájil loňský titul. Taky se moc těším, až si tam zazávodím s kluky z tréninkové skupiny Luboše Bílka, Pieterem Heemeryckem a Mauricem Clavelem. Ze závodů na českém území zvažuji i Pálava Race nebo Pilmana.“