>> bjerndi, 09. 04. 2014 16:33:57

jak to tak vypadá, tak moc koček, co by mohly na maraton do Ria tady nemáme, a jelikož jedna, pokud ho bude chtít běžet dá pravděpodobně A limit, tak je otázka, jak to bude s ostatními,

>> Desert, 09. 04. 2014 23:12:42

pre kocky co chcu byt v Riu:

https://www.youtube.com/watch?…

Znovu jsem nad svým běháním přemýšlel a znovu jsem dospěl k tomu, že mě více baví současný přístup, kdy běhám závody/testy 1–2× týdně na nejrůznějších vzdálenostech a sleduji své pokroky, a zbytek běhám volně, než kdybych se měl půl roku systematicky připravovat na nějaký závod a ten pak odběhnout, byť sebekvalitněji. Proto zatím zůstanu u svého přístupu.

Znovu přemýšlím, co se svým běháním dál.

Běhání mě nyní velmi baví, jsem zdravý a zlepšuji se, dokonce dle mého názoru výrazně, a to v celém spektru vzdáleností, o to více se ale objevují názory velmi zkušených lidí, že kdybych trénoval jen trochu systematičtěji, tak bych mohl být mnohem lepší. Pořád ale nevím, jestli to chci, protože mě velmi baví, když třeba příjdu na stadion, připojím se k někomu, kdo si běží svým tempem, třeba pro mě i nesmyslným, a já tam zaběhnu osobák, či že si zaběhnu stovku km, pak mám chuť za týden startovat na maratonu a zaběhnu i slušně maraton. Na druhé straně je pravda i to, že čím běhám lépe, tím více slyším, že bych mohl běhat ještě mnohem lépe než teď, zajímavé … Otázkou tedy je, zda mám svůj „hravý“ přístup opustit a zkusit trénovat „profesionálně“, což bych už teď mohl, či zda se běháním nadále „bavit“ a třeba u toho i sledovat zlepšování, která navzdory chaotičnosti mého běhání přicházejí. Další otázkou je, že pokud bych měl přejít k „profesionálnímu“ trénování, tak kdy tak učinit. Teď jsem na velmi pozitivní vlně, kdy mě běhání baví a kdy sklízím ovoce svého trpělivého a velmi opatrného přístupu. Pořád mám dojem, že tím svým „běháním pro radost“ se mohu dostat výkonnostně ještě o kousek dál, a teprve pak by stálo za zvážení, zda již trénovat kvalitněji. Při své povaze mám ale obavu, zda k tomu najdu chuť vůbec kdy v životě.

Tentokrát výjimečně poprosím o vyjádření hlavně ty, co běhají lépe než já (myšleno půlmaraton či maraton), protože u hobíků budou doporučení pravděpodobně jiná než u nich.

>> kanovsky, 23. 04. 2014 16:56:57

Nemám naběháno tolik a už vůbec ne takové časy, takže rozhodně neporadím nic praktického. Ale já v tom cítím, že je potřeba si odpovědět na otázku „Proč běhám?“ „A čeho chci dosáhnout? (v jakém čas. horizontu)“ A to ti podle mě dá i odpověď na to, jak trénovat.

>> kanovsky, 23. 04. 2014 16:56:57

Co by ti udělalo větší radost? Maraton za 2:45 po roce tréninku, který tě nebaví, nebo za 2:55 po roce tréninku, který tě baví, a zároveň díky stále posouváš své hranice i na kratších tratích?

>> kanovsky, 23. 04. 2014 16:56:57

Pokud se stále zlepšuješ, zůstaň u toho, co tě baví! Nikde nemáš záruku, že změnou tréninku dosáhneš výraznějšího zlepšení. Naopak se může dostavit stagnace, která může trvat rok i déle, nebo dokonce může nastat i zhoršení výkonnosti. Znám několik lidí, kteří se chtěli posunout kupředu. Našli si trenéra, řídili se jeho plánem a … následovalo zhoršení výkonnosti a dlouhé období útlumu. Petře, nikdo tvému tělu nerozumí tak, jako ty sám. Z tvého neustálého růstu výkonnosti je vidět, že na to jdeš správně. Proto u toho zůstaň a pokud se stane, že se rok či dva nebudeš zlepšovat a budeš se tím trápit, tak pak přemýšlej nad změnou. Do té doby je to zbytečné.

Petře, pár let jsem využívala služeb výborného cyklistického trenéra-rádce. Jezdila jsem předtím už tři roky, tak pětkrát, šestkrát týdně, a dodržovala základní principy vytrvalostního tréninku. I přesto jsem se brzy a výrazněji zlepšila ve všech parametrech (sama jsem se zlepšovala po dvou letech strávených zhruba 450 hodinami sportováním pomaleji a ne ve všem). Ale postupně se to měnilo v povinnost. Muset jet do kopce tolik a tolik minut na tepech Z a s kadencí Y, to celé x-krát… a já zrovna měla chuť na půldenní výlet… A jak se to měnilo v povinnost, končila ta pravá nefalšovaná radost z ježdění, až na pár oblíbených jsem se netěšila na závody. A kvůli změně práce jsem ani nemohla déle dopředu říkat, na jaké závody pojedu, což je pro řízený trénink důležité… Ale já stále nechtěla s trénováním skončit, že nejsem srab, že se to poddá, že chci vědět, jak až se můžu zlepšit. A to zbytečně, když to přestane bavit hlavu, tělo stagnuje. Došlo to tak daleko, že jsem musela přestat nejen s tréninkem, ale dostala jsem se i do sportovního útlumu. Na dva roky jsem výrazně snížila délku i četnost „tréninků“, než jsem zase v tuto zimu sebrala chuť začít se hejbat pětkrát, šestkrát do týdne, nebo vyrazit sama na kolo na dlouhý výlet.

Zkušenost je to dobrá. S dobrým trenérem se naučíš zase něco nového. Je i zajímavé sledovat změnu skladby tréninků nejen podle fáze sezóny, ale i meziročně. Spoustu lidí řízený trénink nakopne. Dost z nich ale po čase skončí, protože je to záhul na hlavu, přijdeš z práce, kde musíš splnit to a to a máš před sebou zase „nutnost“ ve svém volnu splnit nějaký rozpis… Znám ale i lidi, kterým řízený trénink vyhovuje i po letech. Jak ale píšu, s dobrým trenérem je to dobrá zkušenost pro všechny. Dej si sezónu podle sebe, sice trénuješ neorganizovaně, ale ne chaoticky, hlavu a patu to má. A pokud budeš mít i na podzim dojem, že netrénováním podle rad a plánů o něco přicházíš, jdi do toho. Nejvhodnější je začít zimní přípravou. Ale pokud začneš ztrácet chuť, nenech to dojít tak daleko jako já.

Neumárajte sa zbytočne častými,neúmerne dlhými,pomalými psycho-pat behmi(otupne),bežte kratšie(pre niekoho 20–25km), a pridajte na intenzite.Ušetrený čas venujte iným športom(budete mať lepši look,budete pevnejší a narastú vam aj nejake svaly).Moc o behu nepremýšlajte­.Budte fit.

>> kanovsky, 23. 04. 2014 16:56:57

Co to je trenovat profesionalne? Akoze by si sa tym zivil? Prepac, ale to nehrozi, aj keby si sa zlepsoval skoro do 50ky. Ak mas namysli serioznejsi pristup k treningu, tak co konkretne by si chcel robit inak? Poznam profikov co travia podstatne menej casu treningom, jeho analyzou, pisanim o nom, riesenim stravovania a inych vedlajsich veci a su profesionali v pravom zmysle slova, predovsetkym vykonnostou. Teda bez urazky, ale Ty sa venujes behu viac nez dost – je to velka cast Tvojho zivota a ak Ti to vyhovuje, co chces na tom menit?

Ak mas na mysli iny treningovy pristup, tak by to chcelo najprv zhodnotenie, ci si ochotny prijat rozhodnutie inej osoby za svoje, nespochybnovat ho a najma sa mu podriadit. Ak nie, tak si ani trenera nehladaj, lebo nie je nic frustrujucejsie, ako mat zverenca-vecneho pochybovaca a menica treningov na poslednu chvilku. Ak sa hodlas trenovat sam a veris si, ze vies spravit spravne rozhodnutia (co by mal kazdy bezec co beha viac ako 2–3 roky), tak co Ti brani nieco nove skusit? Strach z nepoznaneho? Ved aj keby sa Ti zhorsila vykonnost, co take stratis? Skus a uvidis…

Najma vsak nesmies mat strach sa na nieco pripravit a najma na starte si povedat – teraz a poriadne. Nie taku salamovu motodku. Ak mas cielovy pretek, na ktory si sa chystal, tak zabehni najlepsie ako vies – naozaj naplno – na vypisanu trat. Nie ciastkovu, nie podla toho, ako sa Ti bezi a z kazdeho pokusu pomaly robit uspech, aj ked Ti nevyjde to, na co si sa naozaj chystal, ale s planom bezat naplno a iba jednu trat. Mozno to bude jedina zmena, ktoru spravis a vyrazne si vylepsis osobaky. Mozno nie 40× do roka, ale iba 2–3, ale vyrazne.

Takze prekonat pochybnosti, nebat sa zaviazat sa sam sebe a vykonat to. A to hovorime iba o pristupe k par pretekom rocne, mat ich vsak vyznacene a vediet, kedy TREBA podat vykon. A ak to nevyjde v den D, tak v priprave bolo nieco zle, na co sa treba zamerat a vyzaduje si to aj priznanie si zlyhania. Tiez to znamena nebezat 60 „pretekov“ rocne, ale iba 10 – 15, z toho 2–4 cielove, na ktorych vysledku naozaj zalezi. No a ostatne pokusy nazvat spravnym menom – trening.

Tolko moj nazor… Inak na samotnej priprave ku dnu D by som az tak vela nemenil a ak, tak len detaily zamerane na doladenie techniky a tempa.

>> runtachykard72, 28. 04. 2014 11:42:35

Přece záleží na tom, proč člověk tyto běhy běhá, a jaké má vlastně priority a alternativy.

>> Mato, 28. 04. 2014 15:01:48

Mato, děkuji, mně to baví takto, i s těmi 60 závody, i bez toho ladění atd., ale jsou lidé, kteří mi říkají, že to dělám úplně blbě, a že bych to měl dělat jinak, lépe. Problém je, že se mi do změn moc nechce, a že z nich mám i trochu strach. Já se chci běháním hlavně bavit, a vlastně chci mít „úspěch“ v každém závodě, i v těch, co mi „nevyjdou“, protože jinak mám život více než složitý, a deprimovat se ještě nevydařenými závody nechci. I proto se snažím téměř vždy hledat pozitiva i v těch mnoha závodech, které mi prostě nevyšly, ať už důvody byly jakékoliv.

>> kanovsky, 28. 04. 2014 15:28:26

OK, aj to je dovod, preco nic nemenit. Ak si profickym pristupom myslel bezny pristup vykonnostnych bezcov (vyber si zavod, priprav sa nan a odbehni ho najlepsie, ako sa da), tak vies kde mas rezervy a kde este par rokov mas otvorene okno k dosiahnutiu svojho potencialu. Ak Ti na tom nezalezi, tak mas k tomu este plus 5 –10 rokov salamoveho zlepsovania po kusickoch. Je vsak skoro iste, ze takto svojho optimalneho vykonu asi nikdy nedosiahnes, pretoze skor alebo neskor Ta taticek vek zbrzdi. Pri salamovom pristupe skor zostarnes, nez dosiahnes svoj potencial Ak to vsak nie je Tvoj ciel, naco sa s tym trapit?

>> Mato, 28. 04. 2014 15:52:48

Já nevím, co si pod tím „profesionálnějším přístupem“ představit konkrétně, pouze jsem vyšel z toho, že mi je to občas doporučováno, s tím, že je škoda, že netrénuji a nezávodím „pořádně“. Do toho samozřejmě patří i otázka specializace a přizpůsobení tréninku takové specializaci.

Bavme se pro začátek třeba o stravě, což je ta méně problematická oblast, a o různých „nízkosacharidových vláknech“ apod. Vím, že čokolády a oplatky asi nebudou ta pravá strava pro běžce, ale o kolik bych vlastně běhal lépe, kdybych je nejedl? Znamenalo by to pro mě nemalé úsilí, hlavně zpočátku, a to i proto, že část jídel jím přes týden u příbuzných či s příbuznými, ale i proto, že mě to chutná a jsem na to zvyklý. A co teprve lepek? Já mám čtvrtinu veškerého energetického příjmu z pečiva, které jím fakticky ke všemu. O kolik minut bych se na maratonu zlepšil, kdybych toto nejedl? A stojí mi takové zlepšení za odříkání, které bych s tím zpočátku měl? A jak mám teď posoudit míru „profesionality“ mého stravování úměrně ke své výkonnosti?

S trénováním pak je to ještě mnohem složitější, tam roli hraje spousta faktorů, netřeba se o tom nyní rozepisovat.

>> kanovsky, 28. 04. 2014 16:07:40

zlepsir maraton o par minut nie je dovod preco ludia prestanu jest lepok. Dovod je vo vyleiceni psychcikych stavov a aj fycickych stavov. Clovek ktory nema okate prejavy fyzicke pre lepku, prestane jest lepok z perspektivneho hladiska, nechce mat v nsorsom veku artritidu, mozgovu prihody srdcve problemy diabetes aa cokolvek ine, ide teda o kvalitu zivota 10–20–50 rokov dopredu. Mysliet dopredu je tazke, kedze sme uceni ze vsetko musime dostat uz na druhe kliknutie myskou

>> Mato, 28. 04. 2014 15:01:48

ano

treba ale si vysvetlit terminologiu, to co u Petra nazves 60 zavodov do roka, to u seba nazves presne naplanovany trenink, tempo konrolovane stopkami a tych naozaj tvrdych treninkov mozno tiez mas akurat tych 60 do roka plus minus

>> kanovsky, 28. 04. 2014 16:07:40 Analýzy tréningov na teba pozitívne vplývajú,krátiš si nimi čas a zamestnávaš mysel rovnako,ako behom(psycholog faktor).Rob to nadalej.Zatial je čo riešiť, aj kam posúvať seba aj ostatných.Recesia je pomerne daleko.Pokial necítiš potrebu zmeny-nerob ju.Velky priestor pre výraznejšie zlepšovanie už nemáš,tak šetri:-).Hlavne nech je čo písať a komu odovzdávať know-how(o tvoje rady ludia stoja-to ťa nabíja) . Rozličnými variantami avšak viacmenej systematicky sa obaja dopracujeme k eventuálnemu stropu a STOP-ke(antropometri­a,fyziologia-vek),t.j. maraton v čase 2:45 cca.Ja bežím takmer všetky behy(okrem rege) momentalne skrátene a rýchle(so zretelom na moju výkonnosť), v tempe maratonu t.j.3:55–4:04(disponujem motiváciou, a entuziazmom,kým je kde sa posúvať.Tak prečo nie?) . Strategiou zrýchlenia a stimulácie organizmu(po 1,5 roku dlhých aj pomerne rýchlych behov),som sa dopracoval k okamžitému progresu a posunu.Dal som tomu nový,nepoznaný rozmer,len tak z recesie..a ide mi to rovnako ako tebe.Učel svatí prostriedky,nech už sú akékolvek.

>> rudo, 28. 04. 2014 20:10:39

Ano, také si to myslím.

>> runtachykard72, 29. 04. 2014 09:36:15

Děkuji, máš pravdu. Já trénuji tak, jak vyhovuje mým potřebám a možnostem, a získávání času formou běžeckých přesunů je velmi důležité, neboť kvůli zrakové vadě a jiným problémům nemám a nebudu mít auto, a je skoro stejně rychlé dopravit se někam během, než pomocí MHD, avšak určitě se nemohu po ulici řítit tempem 4:00/km. Navíc, já trénuji nejenom na maraton, ale i na budoucí ultramaratony, ke kterým se jistě vyplatí mít i hodně naběhaného v pomalejším tempu. U maratonu máš pravdu, tam se, myslím, pod 2:45 nikdy nedostanu, a u Tebe je to otázkou, uvidíme. Přeji hodně štěstí i zábavy. 

Pises, ze behanie ta velmi bavi, ze ti zaroven sluzi ako prostriedok pre presun kedze nemozes mat auto. Si zdravy a vysledky ktore ako amater dosahujes su vynikajuce. Nerozumiem vsak tvojim obavam zo skusania novych veci ci uz v oblasti treningu alebo stravy. Ved ako amater nemozes nic pokazit a ani stratit. Prave naopak, ziskas nove skusenosti, nove poznatky ako na zmenu reaguje tvoje telo a mysel. Uz to je dovod na to preco to skusit. Ak sa nesplnia tvoje ocakavania, vzdy mozes skusit nieco ine alebo sa vratit k povodnemu postupu obohateny o novu skusenost. Tak preco neurobis ten krok ktory mas uvedeny vo svojom motte ? 

>> tiborw, 29. 04. 2014 17:23:12

Pokazit se toho dá samozřejmě dost – stačí, když se rozhlédnu kolem sebe. Jsem si jistý, že můj opatrný přístup vede poměrně bezpečně k postupnému zlepšování bez výraznějších rizik zranění apod. Problém je, že u jiných přístupů nedokážu dobře odhadnout poměr zlepšení/riziko a obávám se, že tento poměr není pro mě příznivější než u stávajícího přístupu.

Pokud se jedná o stravování, tak jde i o poměr zlepšení/radost z jídla či zlepšení/stres, protože dobře vím, že některá jídla pro mě nejsou vhodná, ale v určitých dnech převáží potěšení či stresové přejídání nad vidinou, že bych v případě lepšího stravování běžel maraton třeba o 5 minut lépe. Pokud se jedná o nízkosacharidové stravování apod., tak tam nejsem přesvědčen, že by to přineslo výraznější zlepšení, neboť jsem dotazem na některé zkušené běžce (s velmi kvalitními OR) zjistil, že tomuto úplně nefandí.

>> kanovsky, 29. 04. 2014 17:46:17

z toho co pises som nadobudol pocit ze rozmyslas ako profesional, ktory si nemoze dovolit nic zasadne v treningu zmenit lebo riziko ze nedosiahne stanoveny vykonostny ciel ho bude stat miesto v reprezentacii alebo pride o obrovske premie. Ale ty si amater ktory beha pre radost ci nie? Myslim si ze v roku sa da najst obdobie kedy si mozes dovolit par experimentvo ci uz v treningu alebo strave. Ak si to naplanujes mozes sa tesit zo ziskania novych skusnosti ktore obohatia a spestria tvoj bezecky zivot.

>> tiborw, 29. 04. 2014 18:02:06

Bavím se o riziku zranění či nějakých zdravotních problemů.

Jinak, nějaké změny v jídelníčku mám. Teď koukám na příjem zeleniny a ovoce v roce 2012 a v roce 2014, vždy jen z období, kdy jsem zapisoval. Zelenina mi vzrostla ze 183g/den na 547g/den, ovoce z 83g/den na 327g/den.

>> tiborw, 29. 04. 2014 18:02:06

Problem u Petra je, pokud si projdes i treba vlakno o depresi, ze zmena nemusi mit prinosny psychologicky efekt. V tuto chvili se Petr uz dlouhodobe behem bavi, coz mu pomaha i s psychologickymi zalezitostmi, ale kdyz se clovek podiva do zmineneho vlakna, lze vycist, ze pokud ma problemy a v behu se mu nedari tak, ze neprekonava dlouhodobe osobaky, tak ho to uvrhava do dalsich chmurnych myslenek. I proto bych byla se zmenou hodne opatrna. Drobne soukrome bezecke uspechy maji pozitivni vliv na psychiku. A i proto jsou i prinosnejsi nez skokova potencionalni vyraznejsi zlepseni.

>> skritek Hugo, 29. 04. 2014 18:47:00

Ano, je to vzájemně propojené – běžecky se mi daří jen tehdy, daří-li se mi aspoň trochu psychicky, a pokud se mi nedaří ani běžecky, tak to ještě více zhoršuje psychiku, však i proto jsem hledal „náhradní“ řešení, například „vodičství“, které mi pomohlo překlenout neúspěšné období s pocitem, že i tak je mé běhání úspěšné (a zároveň i prospěšné pro druhé).

Běhám už velmi dlouho denně, běh je nedílnou součástí mého života, a mám dost strach, jak bych psychicky zvládal období, kdy bych běhat nemohl, třeba kvůli zranění. Možnost běhat denně pro mě znamená více, než kdybych měl třeba uběhnout maraton pod 2:30 a pak měsíc neběhat.

>> kanovsky, 29. 04. 2014 19:29:22

maraton za 2:30 ?

ja si myslim, ze cim blizsie sa bezec dostane k limitu IAAF, tym vacsia frustracia a depresia z toho ze ho nemoze prekonat

a to este neberieme do uvahy rozne politicke machinacie narodneho zvazu

>> skritek Hugo, 29. 04. 2014 18:47:00

hmm, tak teraz to vidim z uplne ineho uhla. uz rozumiem dovodom ktore ho vedu k opatrnosti pri zmene treningu. Vdaka za vysvetlenie.

>> tiborw, 29. 04. 2014 20:23:48

skritek by ta vedel naucit vselico

já bych se změn nebál. Samozřejmě, otázek je spoustu, ale většinou za změnou stojí nějaký pocit a přání který ji přivolá. Buď se člověk může donekonečna zaobírat myšlenkou co kdyby ? A nebo to udělat

>> kanovsky, 29. 04. 2014 19:29:22

Ak budes pocuvat svoje telo, tak riziko pri zmenach dokazes udrzat rovnake, ake je v sucasnosti. Trening na zlepsenie vykonnosti nie je matematicka funkcia a vyzaduje si to skor pristup kuchara, ktory citlivo posudzuje, ako prisady treba pridat. Zaklad „surovin“ zostava, ich mnozstvo (rozumej kilometre) je individualne a podmienene hlavnou disciplínou a zalezi len na hre s chutami – teda kedy, aku intenzitu a ci vôbec. Je to skor umenie. Ak jedinou zmenou v tréningu je navysovanie kilometrov, tak aj ked to pojmes ekonomicko-matematicky, tak vrchol krivky, kedy navysenie mnozstva uz neprinesie adekvatne prinosy a neskor dojde k poklesu vykonnosti, Ta neminie („point of marginal return“, alebo „no return“).

Osobne nemam rad pochybovanie a spytovanie sa na co, preco, nebolo by lepsie… v strede procesu. Tieto otazky si treba dat na zaciatku sezony/cyklu, pristupu a potom ich odblokovat. Ak si ich furt kladies, tak asi budes nespokojny, aj ked tvrdis opak…

Mně se na běhu nejvíce líbí ladnost a elegance. Je to tak přirozený a krásný pohyb.

Já být Petrem Kaňovským, tak se zaměřím na techniku, symetrii a estetiku. Možná by mu to přineslo i to tolik toužené další zrychlení do budoucích časů.

Nebo si myslíte, že tam rezervy nejsou?

Já se neodvažuji radit, já běhám jen pro radost – ne na čas. Časomíru nechávám pro závodníky, ale přijde mi, že tam jsou rezervy – pohyby, které tam být nemají a berou rychlost.