Nad hlavou těžký šedý mrak a ostré sluneční paprsky prodírající se všude kolem něj. Velké kapky kreslí abstraktní vzorce na vyhřátém asfaltu a přitom o pár metrů dál tráva i stromy zlatě ozářené podvečerním sluncem. S povolením ke vstupu na několikrát přeloženým v miniaturní kapsičce míjím tabuli s nápisem „hranice vojenského újezdu“.
Odkaz na článek

Pěkný článek Když běžím sama, také si užiju přírodu, srovnám myšlenky, vrátím se kam potřebuju i vypravím do budoucnosti, jak zrovna duše zatouží…

Článek mi připomněl text, který jsem před pár měsíci četla na Saspi.cz. Podepsaný pod ním byl autor s nickem „Weichtier“. Ukázka je dost subjektivní, ale myslím, že s katarzí a během minimálně symbolicky souvisí…

Nu, třeba někoho zaujme stejně jako mě před časem.;-)

Smlouva s ďáblem (Wiechtier)

„Rozuměj, já nikdy nechtěl bejt jako ti šašci z románů. Číst o tom, možná, ale žít tím?“ „No jo.“ „Zrovna nedávno jsem měl půjčenou takovou knížku. Chlap v ní 30 let posílal ženský milostný dopisy po holubech.“ „A jak to dopadlo?“ „Holubi mu vychcípli na mor.“ „Aha.“ „On to pak ještě zkoušel s myšma, byl totiž dost vytrvalej, jenže ty měly hrozně malej dolet a pořád vypadávaly z holubníku…“ „No.“ „Prostě, plyne z toho jediný ponaučení.“ „Jaký?“ „Že milovat se s papírem je na houby, kamaráde.“ „Jo, to chápu. I když technicky by se to asi nějak…“ „Prosím tě…“

„Hele, vždyť takovejch je! Prostě na ni zapomeň!“ „Hm, jak?“ „No, já bych pro začátek zkusil přestat na ni myslet.“ „Ty seš pitomec.“ „Promiň.“

Lesní cestou běžel muž. Mozaikou vrásek jeho zakaboněné tváře stékal pot. Kalnýma očima drtil zelený a zatažený obzor. Ruce zaťaté v pěst vztekle rozrážely vzduch. Levá, levá… Poskočil a zuřivě odkopl z cesty nepozornou větev. To nebyla jen špatná nálada. Bylo to otevřené vyhlášení války. Celému světu. Levá, levá…

Muži v patách letěl stín.

Oběhl závoru, povytáhl tepláky a prodloužil krok. Došlapoval těžce, chodidla se s nenávistí bořila do měkkého jílu.

Zničit! Zadupat do země tu hnusnou…hlínu… Vy všichni! Vy za to můžete!

Dalo se do deště. Zaklel a vyšel na chvíli z rytmu, když vytrčil k nebi vztyčený prostředník. Levá, le…

Zakopl o velký kámen uprostřed cesty a padl čelem do bahnité kaluže.

Stín čekal.

„Tak třeba sportuj!“ „Cože??“ „Jasně, neseď furt na zadku a začni něco dělat! Chápeš, posilovna, karate…no…v tvém případě by byla i chůze úspěch…“ „Pch..“ „Věř mi. Smrtelný vyčerpání spolehlivě zažene černý myšlenky. Vlastně všechny myšlenky. A, když se budeš snažit, třeba se ti dokonce podaří vypustit tu pneumatiku, co ji marně schováváš pod páskem.“

Muž se posadil, překvapeně zamžoural a rozhlédl se kolem sebe.. Očima sjel z lesní stěny na své zablácené oblečení, mokré tenisky, ohmatal bouli na čele…a začal se tiše smát.

Mozaika se roztříštila.

Smál se a smál, stále hlasitěji, cachtal se v louži, plácal do bahna, kopal nohama kolem sebe a ječel jako šílenec…

Přestalo pršet a mraky proniklo pár slunečních paprsků, které osvítily cestu. I meteorologické jevy mají svůj smysl pro drama.

Muž se utišil, svlékl tričko, omotal si ho kolem hlavy, a vstal. Rozpřáhl ruce a pohlédl na cestu, jež ho čekala. Vyběhl. Najednou tak lehký! Zavřel oči. A zrychlil.

Stín osaměl. Chvíli rozmrzele popocházel a okopával mech, pak se vytratil.

„Běžet. Běžet. Stále kupředu. A nikdy, nikdy se neohlížet.“

„To jsi někde vyčet, viď? Tohle nemůže bejt z tvojí hlavy…“ „Víš co?“ „Vím.“

Díky za komentáře. A příště zkusím nějaké míň vážné téma, třeba jak se v místním bazénu snažím naučit správně plavat kraula:-). I když mám pocit, že mi přitom někdy jde o život, tak to vlastně úplně oddechové téma taky není:-D

pekne napsano, oderske vrchy jsou zajimava oblast, tech zaniklych vesnic je tam vic. s povolenim nebyl problem?

Já mám povolení z důvodu výkonu služební činnosti. Podmínky pro vydání jsou dost přísné, jen na běhání by to nevydali. >> martin76, 06. 09. 2010 10:20:27

>> pravnik, 06. 09. 2010 08:18:53

http://www.rodina.cz/clanek7881.htm

>> MartiNo, 06. 09. 2010 12:08:08 JO, tak to je úplně přesné, už ani nemusím nic vymýšlet 

>> pravnik, 06. 09. 2010 08:18:53

O svých zážitcích z výuky kraula určitě napiš, momentálně se totiž snažím o totéž a vědomí toho, že někdo válčí s „vodními“ mlýny stejně jako já, bezpochyby potěší a povzbudí…;-)

>> Kulíšek, 06. 09. 2010 18:52:15

>> pravnik, 06. 09. 2010 13:12:39

Přidávám se ke Kulíškovi, píšete pěkně, a s kraulem má každý zcela jedinečné zážitky také jsem zápočtovou čtyřstovku končila téměř na dně ale vyplavala jsem se časem, stejně jako se snažím vyběhat…

>> MartiNo, 06. 09. 2010 19:13:31

Tak to moc děkuju za motivaci!:-)

V prváku na vysoké mi po povinné rozplavbě říkali, že mám možná poslední příležitost přihlásit se do plaveckého oddílu a naučit se plavat…- skončila jsem totiž zhruba podobně jako Ty při zápočtu – u dna…;-)Dobrou radu jsem samozřejmě neposlechla (to je můj charakteristický rys…;-) A tak se pořádně plavat učím až te´d, po letech a sama…:-)

Každopádně díky za povzbuzení, snad nám oběma půjdou ty začátky lehko…:-)

peknej clanek