neviděl bych to Maťo na regionální úrovni až tak tragicky. Možná se pletu, ale příjde mi, že ve veteránských kategoriích převažují hobíci nad bývalými atlety. Možná to nebude jenom o fyzioligii, ale trochu i o tom, že člověk se těžko nutí do tréninku když ho stejně čeká jenom sešup dolů. A nějakou motivaci i hobík potřebuje, že jo:-) Jsem ve věku, kdy to už vidím kolem sebe. Lidé, kteří celé mládí aktivně sportovali na závodní úrovni končí (resp. většinou už skončili) a v podstatě je sportování po konci kariéry moc nezajímá (neříkám že to platí všeobecně, ale ve značném podílu mých známých). Taky tak nějak doufám, že se ve vyšších věkových kategoriích více přiblížím středu pomyslného startovního pole dědků:-)

Mám podobný názor ako JM keď tak „postúpim“ o kategóriu vyššie to je 40–44 a vydržím s tréningom, tiež tam vidím teoretickú šancu aspoň raz sa postaviť na bedňu. Teraz trénujem rok, takže podľa Maťa mám šancu sa ešte 4 roky zlepšovať a to mi presne výde. Takže sa „teším na 40-ku“ ako to potom rozbalím :) .

To Šnek: Jasně! Kategorie nad 70 bude naše! (Ostatně, v této kategorii není už mnoho zúčastněných, tak ty bedny vidím dost reálně.) Přibývající roky jsou totiž tajnou zbraní nás hobíků začínajících až před 40. Úměrně s nimi přibývají totiž zkušenosti, ochota snášet bolest (v mém věku už je mi totiž jasné, že je to moje kamarádka, díky ní vím, že ještě žiju a taky je mi jasné, že bez ní to nepůjde, takže jde jen o to, udržet ji v přijatelných mezích), hned tak něco nás nezaskočí ani nepřekvapí a taky už je nám jasné, že nějak není důvod, proč své tělo ještě šetřit. Hýčkat si ho a pečovat o něj, aby ještě běhalo a hýbalo se – to ano, ale šetřit – na co? Osobně rozhodně netrvám na tom, že by mě k poslednímu odpočinku museli ukládat v nějak zvlášť zachovalém stavu. A ještě jedna velká výhoda kategorie nad 70 – spousta času na běhání, už ho nebudeme muset vtěsnat mezi rodinu, domácnost a zaměstnání! Takže já rozhodně hledím vstříc dalším rokům s radostným očekáváním. To Mato: Zkus nás brát trochu s nadsázkou a humorem – když budu mluvit za sebe, jsem jen hobík, co začal v 38 letech běhat, na olympiádu už asi nepojedu, ale odmítám běhat s přístupem lepší už to nebude. Taky jsem neřekla, že jsem zahálela – jen jsem neběhala (upřímně – běh jsem do loňska nenáviděla a kdyby mi někdo řekl, že začnu sama, dobrovolně a ještě se mi to bude líbit, asi bych se hodně smála). Mám za sebou dlouholetou kariéru tanečnice, plnou každodenní dřiny a bohužel i těch zranění, tak snad aspoň trochu vím, o čem mluvím. Jsem jen optimista, zatím jsem i ta nejvážnější zranění nějak rozhýbala, tak nevidím důvod, proč si stěžovat. Mohlo být hůř. Je mi jasné, že má tělesná schránka už bude jen chátrat, ale odmítám se tím zabývat víc, než je bezpodmínečně nutné. Navíc už jsem viděla pár nadšenců, co aktivně sportují i po 80 nebo dokonce 90 (jeden takový pán nám tady ve Zlíně běhá každý rok Běh přes Valašské kotáry) a tak si říkám, proč ne i já? Naděje umírá poslední a víra hory přenáší. (Uf! Tak takový sloh jsem nenapsala ani ve škole!)

[quote=Ironjo­zef]Mám podobný názor ako JM keď tak „postúpim“ o kategóriu vyššie to je 40–44 a vydržím s tréningom, tiež tam vidím teoretickú šancu aspoň raz sa postaviť na bedňu. Teraz trénujem rok, takže podľa Maťa mám šancu sa ešte 4 roky zlepšovať a to mi presne výde. Takže sa „teším na 40-ku“ ako to potom rozbalím :) Studoval jsi pečlivě výsledkové listiny? V kategorii 40–44 je v triatlonu (i maratonu) jakási „druhá špička“ :) Já šanci vidím až o dost později :)

to Vl001 – tak som sa na to pozrel – na Slovakmanovi by som s tým mojim strašným časom bol v 40–44 3-tí a na Bigmanovi tiež 3-tí. Dúfam že moje časy budú v ďaľšíchn rokoch odosť rýchlejšie. Ale nakoniec veď o to vôbec nejde – ide o to byť sám so sebou trochu spokojný.

[quote=Ironjo­zef]Mám podobný názor ako JM keď tak „postúpim“ o kategóriu vyššie to je 40–44 a vydržím s tréningom, tiež tam vidím teoretickú šancu aspoň raz sa postaviť na bedňu. Teraz trénujem rok, takže podľa Maťa mám šancu sa ešte 4 roky zlepšovať a to mi presne výde. Takže sa „teším na 40-ku“ ako to potom rozbalím :) Co takle přestat si hrát na chlapy a vrhnout se na kategorie ZM, ZV, ZV2. :D Kdyby se i v těchto ženských kategoriích segmentovalo po 5-ti letech, byli (vlastně byly) bychom na bedně všichni. Mezi čtyřicátníky je víc místa na bedně pro elitu, ale mezi hobíky 40+ je na delších distancích a TT narváno.

Mám pocit, že v MS kraji je taky 40–50 neprůstřelná kategorie. Když se dívám na dosahované časy, tak bych řekl, že s hobíků bez běžecké minulosti máme šanci na bednu jen Ti, kteří budou mít pevné zdraví až do 55let a pak ta konkurence snad poleví. Ale dokážu si svoji současnou výkonnost udržet až do 55let? Po 13. letech běhání v té době? V každém případě bych v té době mohl mít aspoň více volného času.

Mato to tady popsal velmi precizně, za což mu díky. Podle toho se zdá, že jsem možná už (nebo teprve) na počátku výkonnostního zlomu (anebo taky ještě ne??).

Potvrzuji ale, že jakás takás (nenulová) šance na bednu je vždycky – loni na podzim jsem poprvé vyzkoušel reálně bednu na celkem prestižním Otrokovickém půlmaratonu v kategorii 40+ (2. z celkem 6 veteránů :)).

[quote=Exploser]Ma­to to tady popsal velmi precizně, za což mu díky. Podle toho se zdá, že jsem možná už (nebo teprve) na počátku výkonnostního zlomu (anebo taky ještě ne??).

Potvrzuji ale, že jakás takás (nenulová) šance na bednu je vždycky – loni na podzim jsem poprvé vyzkoušel reálně bednu na celkem prestižním Otrokovickém půlmaratonu v kategorii 40+ (2. z celkem 6 veteránů :)).[/quote] Mato to napsal až příliš precizně. Jestli je pravda to s těmi 4 roky, tak mě to bude dost mrzet. Každopádně udělám vše proto, aby to u mě neplatilo.

http://behyaostatni.blog.cz/

Zatím díky všem „přispivatelům“, ale ještě by to chtělo zkušenosti někoho přes 50 let. Pište, pište. Pěkně prosím, smutně koukám. http://behyaostatni.blog.cz/

V šestačtyřiceti letech začínám svůj třetí rok pravidelného běhání. Před tím jsem se, ale taky občas rozeběhl. Většinou za míčem. Víc fotbalovým a rekreačně tenisovým. Dva roky běhám mezi 120–150 km měsíčně. Málokdy méně, málokdy více . Rovněž jsem byl na několika závodech. 42 km po půl roce běhání za 4,45 a po roce za 4,20. Půlmaraton 2,15 a po roce 1,59 a desítku těsně kolem 50 minut po roce i po dvou. Nyní ve třetí běžecké zimě mám z běhání spíš horší než lepší pocity. Snažím se tuto zimu hodně naběhat na nízkých tepech a tak to je pomalu kolem 6,45/km. Prý se to vyplatí. Mnohdy nevím jestli to není z nouze ctnost. Zda neběžím pomalu, abych se nemusel trápit rychlejším běháním. Jak si tak funím a supím podél řeky, tak občas přemýšlím jestli se ještě mohu zlepšit a třeba zaběhnout maraton pod čtyři hodiny anebo jestli si již jen budu užívat radost z toho, že ještě vůbec běžím. Ať tak či onak letos mi chybí ta lehkost, kdy se nohy chtějí rozeběhnout a letět jako s větrem o závod..... Co s tím? Ubrat? Přidat? Zapomenout na lehkost a zlepšování?

millan: běháš teď přes zimu jen stejnou trasu(y) a jen pomalu?

nazdar borci,na bežeckej frekvencii sa hlási RUNNER z košíc,vých slovensko MMM-košice

[quote=milan]mi­llan: běháš teď přes zimu jen stejnou trasu(y) a jen pomalu?[/quote] Ne, ale většinu km naběhám po rovině a jen málo se dostanu do zvlněného terénu. Tempo střídám, ale mnohem, mnohem víc než v minulých dvou zimách a letech se snažím běhat pomalu (anebo jsem pohodlný/neschopný běhat svižněji???). Snažím se běhat každý druhý – v nejhorším případě třetí – den. Nepravidelně vkládám „trénink“, kdy běhám opakovaně svižné krátké úseky. Jednou třeba dvacet padesátek, jindy deset dvoustovek anebo třicet dvacítek až čtyřicítek. To jsou spíš odpočinkové dny, kdy se mi nechce nikam běžet a po delším rozcvičení se podle nálady rozhodnu co to zrovna bude. Tyto krátké úseky běhám s různou, převážně vyšší, intenzitou. Dvacítky k 95% a delší na míň, ale pořád s pocitem, že běžím aspoň trochu „silově“. Dalším mým problémem jsou doporučované delší výběhy v rámci tréninku. Dneska, když vstanu ze židle a budu muset zaběhnout půlmaraton, tak ho uběhnu pod 6min/km a relativně v pohodě. Na neděli, když si naplánuji ušouraných 25 km v tempu výrazně pomalejším až k sedmi minutám, tak posledních deset km budou utrpením a doběhnu celý dobitý. Rozhodně dobitější než na 25. km v maratonu … a tak nemám rád delší výběhy 

Pravděpodobně hlavní příčinou dlouhodobé výkonnostní stagnace může být určitý stereotyp v treninku. Ten psychicky ubijí a zadaptovanému organismu nepřináší kromě údržby žádný efekt. Myslím si, že by ti prospěla každá změna (např. střídání délky a intenzity běhu, fartlek, občas od řeky do kopců atd.) Není potřeba dlouhodobě plánovat, mnohokrát stačí běžet na co máš zrovna náladu a každý běh může být trochu jiný.
Nevím zda opakovanými sprinty aktivuješ vhodné energetické systémy a není účelnější je nahradit např. svižnými tempovými běhy 30–60 minut.
Dlouhé běhy v délce 25km při měsíčním objemu 120–150km (30–40km týdně) jsou skutečně hodně dlouhé a nepřinášejí potřebnou psychickou relaxaci a přimeřenou námahu.

Asi je to hodně o psychice. V onom běhání by mělo být víc radosti. Přiznejme si, že v 46 letech to už na Olympiádu nevypadá, takže hnát za každou cenu výkon a zlepšování jako hlavní prioritu je zbytečné. Jinak si myslím, že pro další zlepšování rezervy máš, jen to nevzdat. Jak to jen trochu půjde, chce to zařadit i rychlejší běhy, ale nezapomenout, že pomalé by v celkovém objemu měly výrazně převažovat, a že nejdůležitější je pocit uspokojení a potěšení a zdravotního přínosu běhání.

[quote=millan]V šes­tačtyřiceti letech začínám svůj třetí rok pravidelného běhání. Před tím jsem se, ale taky občas rozeběhl. Většinou za míčem. Víc fotbalovým a rekreačně tenisovým. Dva roky běhám mezi 120–150 km měsíčně. Málokdy méně, málokdy více . Rovněž jsem byl na několika závodech. 42 km po půl roce běhání za 4,45 a po roce za 4,20. Půlmaraton 2,15 a po roce 1,59 a desítku těsně kolem 50 minut po roce i po dvou. Nyní ve třetí běžecké zimě mám z běhání spíš horší než lepší pocity. Snažím se tuto zimu hodně naběhat na nízkých tepech a tak to je pomalu kolem 6,45/km. Prý se to vyplatí. Mnohdy nevím jestli to není z nouze ctnost. Zda neběžím pomalu, abych se nemusel trápit rychlejším běháním. Jak si tak funím a supím podél řeky, tak občas přemýšlím jestli se ještě mohu zlepšit a třeba zaběhnout maraton pod čtyři hodiny anebo jestli si již jen budu užívat radost z toho, že ještě vůbec běžím. Ať tak či onak letos mi chybí ta lehkost, kdy se nohy chtějí rozeběhnout a letět jako s větrem o závod..... Co s tím? Ubrat? Přidat? Zapomenout na lehkost a zlepšování?[/quote] Tak to bylo jako bych to četl o sobě. Se dvěma rozdíly: ten balón je volejbalový a je mi 44. Taky si teď v zimě lebedím, že běhám podle doporučení, t.j. velmi pomalu v tempu 6 – 7 min/km. No a přijde jaro a já si své tempo v klidu udržím… . Na maraton pod 4 hodiny se taky chystám (Kladno 09), ale jak říkáš… a já doplňuji: v našem věku a s naší (ne)běžeckou minulostí je prvotní ta radost z běhu.

Taky mám někdy dny, kdy „trhám asfalt“.. a někdy jsem rád, že se doplazím domů a svalím se do vany, fakt jako ten vepř:-)). Už nad tím nepřemýšlím. Běhám jak to jde a mám z každého uběhnutého metru radost.

Přeji Ti pohodu do dalšího běhání:-)

Šneka ale asi zajímají názory běžců, kteří běhají celý život a pak se dostávají do našich let. Tak se omlouvám za příspěvek tak trochu OT.

[quote=Kydy][qu­ote=millan]V šes­tačtyřiceti letech začínám svůj třetí rok pravidelného běhání. Před tím jsem se, ale taky občas rozeběhl. Většinou za míčem. Víc fotbalovým a rekreačně tenisovým. Dva roky běhám mezi 120–150 km měsíčně. Málokdy méně, málokdy více . Rovněž jsem byl na několika závodech. 42 km po půl roce běhání za 4,45 a po roce za 4,20. Půlmaraton 2,15 a po roce 1,59 a desítku těsně kolem 50 minut po roce i po dvou. Nyní ve třetí běžecké zimě mám z běhání spíš horší než lepší pocity. Snažím se tuto zimu hodně naběhat na nízkých tepech a tak to je pomalu kolem 6,45/km. Prý se to vyplatí. Mnohdy nevím jestli to není z nouze ctnost. Zda neběžím pomalu, abych se nemusel trápit rychlejším běháním. Jak si tak funím a supím podél řeky, tak občas přemýšlím jestli se ještě mohu zlepšit a třeba zaběhnout maraton pod čtyři hodiny anebo jestli si již jen budu užívat radost z toho, že ještě vůbec běžím. Ať tak či onak letos mi chybí ta lehkost, kdy se nohy chtějí rozeběhnout a letět jako s větrem o závod..... Co s tím? Ubrat? Přidat? Zapomenout na lehkost a zlepšování?[/quote] Tak to bylo jako bych to četl o sobě. Se dvěma rozdíly: ten balón je volejbalový a je mi 44. Taky si teď v zimě lebedím, že běhám podle doporučení, t.j. velmi pomalu v tempu 6 – 7 min/km. No a přijde jaro a já si své tempo v klidu udržím… . Na maraton pod 4 hodiny se taky chystám (Kladno 09), ale jak říkáš… a já doplňuji: v našem věku a s naší (ne)běžeckou minulostí je prvotní ta radost z běhu.

Taky mám někdy dny, kdy „trhám asfalt“.. a někdy jsem rád, že se doplazím domů a svalím se do vany, fakt jako ten vepř:-)). Už nad tím nepřemýšlím. Běhám jak to jde a mám z každého uběhnutého metru radost.

Přeji Ti pohodu do dalšího běhání:-)

Šneka ale asi zajímají názory běžců, kteří běhají celý život a pak se dostávají do našich let. Tak se omlouvám za příspěvek tak trochu OT.[/quote] Kdepak. Naopak mě zajímají běžci jako my tzn. ti kteří začali běhat až v pozdním věku.

[quote=millan][qu­ote=milan]millan: běháš teď přes zimu jen stejnou trasu(y) a jen pomalu?[/quote] Ne, ale většinu km naběhám po rovině a jen málo se dostanu do zvlněného terénu. Tempo střídám, ale mnohem, mnohem víc než v minulých dvou zimách a letech se snažím běhat pomalu (anebo jsem pohodlný/neschopný běhat svižněji???). Snažím se běhat každý druhý – v nejhorším případě třetí – den. Nepravidelně vkládám „trénink“, kdy běhám opakovaně svižné krátké úseky. Jednou třeba dvacet padesátek, jindy deset dvoustovek anebo třicet dvacítek až čtyřicítek. To jsou spíš odpočinkové dny, kdy se mi nechce nikam běžet a po delším rozcvičení se podle nálady rozhodnu co to zrovna bude. Tyto krátké úseky běhám s různou, převážně vyšší, intenzitou. Dvacítky k 95% a delší na míň, ale pořád s pocitem, že běžím aspoň trochu „silově“. Dalším mým problémem jsou doporučované delší výběhy v rámci tréninku. Dneska, když vstanu ze židle a budu muset zaběhnout půlmaraton, tak ho uběhnu pod 6min/km a relativně v pohodě. Na neděli, když si naplánuji ušouraných 25 km v tempu výrazně pomalejším až k sedmi minutám, tak posledních deset km budou utrpením a doběhnu celý dobitý. Rozhodně dobitější než na 25. km v maratonu … a tak nemám rád delší výběhy [/quote] Millane – moc se sleduješ. Běhej, ale do ničeho se nenuť. Když to bude nutné, dej si klidně několikadenní přestávku (třeba týden). On se svět nezboří. Tvoje pocity nejsou nic co by ostatní běžce nepotkávalo. Navíc v tomto období se nějaká ta depka zrovna nabízí. Mě se taky teď neběhá zrovna dvakrát. http://behyaostatni.blog.cz/

Milan a Millan: Teď jste mě dostali.:D Čtu vaše příspěvky a citace odzadu a nevšiml jsem si rozdílu mezi Milan a Millan. Říkám si: loni maraton za 2:57 (Milan – tuším) a letos má obavy, jestli ho kdy zaběhne pod 4 hod. Copak se mu jen stalo? A on to zatím je Millan. :)

Míra.B. i přes záměnu osob to tak paradoxně může být. Když ne přímo obava, tak určitá nejistota, zda to při IM dám pod 4 hodiny. :)

[quote=Mira.B­.]Milan a Millan: Teď jste mě dostali.:D Čtu vaše příspěvky a citace odzadu a nevšiml jsem si rozdílu mezi Milan a Millan. Říkám si: loni maraton za 2:57 (Milan – tuším) a letos má obavy, jestli ho kdy zaběhne pod 4 hod. Copak se mu jen stalo? A on to zatím je Millan. :)[/quote] Taky jsem si nejdřív myslel, že mi hrabe. http://behyaostatni.blog.cz/

[quote=Šnek]Zatím díky všem „přispivatelům“, ale ještě by to chtělo zkušenosti někoho přes 50 let. Pište, pište. Pěkně prosím, smutně koukám. http://behyaostatni.blog.cz/[/quote] Jo tak to můžu, už 14 dní mi je 50. Patřím mezi ty, co začali běhat pozdějí (ve 42), nejlepších svých časů jsem dosahoval cca po 2 letech běhání (10 km kolem 37 min, maraton něco přes 3 hod.). Asi od 4. roku jsem už zaznamenal klesající tendenci jak tréninkových časů, tak i na srovnatelných závodech, a bylo to rok od roku pozvolna horší a horší. Na začátku loňského roku jsem měl menší zranění a po něm jsem na tom byl celé jaro výkonnostně úplně nejhůř. Pod 40 na desítce jsem se dostal až v září. Zároveň se ale objevila nová motivace – blížící se přechod do vyšší veteránské kategorie. Znám několik čerstvých padesátníků, u nichž došlo po vstupu do nové kategorie k nárůstu výkonnosti (ne třeba jako před 10,15 lety, ale ve srovnání několika let dozadu), takže věřím, že se to může podařit i mně. O Vánocích jsem trochu víc zabral na tréninku a začátkem roku jsem zaznamenal tréninkové časy srovnatelné s těmi cca před 3 lety. Kdyby se mi podařilo dostat na váhu roku 2002 (tj. shodit 4 kg), myslím, že bych se ještě snad mohl k mým maximům aspoň přiblížit. Uvidím při jarních závodech. Na druhou stranu to ale nijak nelámu přes koleno, mám i jiné aktivity, šidit nechci ani rodinu. Párkrát jsem v minulosti laboroval s různými, naštěstí jen menšími, zraněními, a vůbec nejhezčí pocit vždycky byl, když jsem pak doběhl trénink či závod a nic mě nebolelo. To považuju za nejdůležitější i teď.

[quote=Jirka T.][quote=Šnek]Za­tím díky všem „přispivatelům“, ale ještě by to chtělo zkušenosti někoho přes 50 let. Pište, pište. Pěkně prosím, smutně koukám. http://behyaostatni.blog.cz/[/quote] Jo tak to můžu, už 14 dní mi je 50. Patřím mezi ty, co začali běhat pozdějí (ve 42), nejlepších svých časů jsem dosahoval cca po 2 letech běhání (10 km kolem 37 min, maraton něco přes 3 hod.). Asi od 4. roku jsem už zaznamenal klesající tendenci jak tréninkových časů, tak i na srovnatelných závodech, a bylo to rok od roku pozvolna horší a horší. Na začátku loňského roku jsem měl menší zranění a po něm jsem na tom byl celé jaro výkonnostně úplně nejhůř. Pod 40 na desítce jsem se dostal až v září. Zároveň se ale objevila nová motivace – blížící se přechod do vyšší veteránské kategorie. Znám několik čerstvých padesátníků, u nichž došlo po vstupu do nové kategorie k nárůstu výkonnosti (ne třeba jako před 10,15 lety, ale ve srovnání několika let dozadu), takže věřím, že se to může podařit i mně. O Vánocích jsem trochu víc zabral na tréninku a začátkem roku jsem zaznamenal tréninkové časy srovnatelné s těmi cca před 3 lety. Kdyby se mi podařilo dostat na váhu roku 2002 (tj. shodit 4 kg), myslím, že bych se ještě snad mohl k mým maximům aspoň přiblížit. Uvidím při jarních závodech. Na druhou stranu to ale nijak nelámu přes koleno, mám i jiné aktivity, šidit nechci ani rodinu. Párkrát jsem v minulosti laboroval s různými, naštěstí jen menšími, zraněními, a vůbec nejhezčí pocit vždycky byl, když jsem pak doběhl trénink či závod a nic mě nebolelo. To považuju za nejdůležitější i teď.[/quote] S tou klesající tendencí od 4 roku jsi mě moc nepotěšil (jen to potvrzuje co už se tady objevilo a já jsem právě ve 4 roce), ale přesto velmi díky za příspěvek. Já stále odmítám věřit tomu, že bych se měl tento nebo nejpozději příští rok zhoršovat – to přece není možný.

Neboj Šneku – budeš sa zlepšovať ešte aspoň 10 rokov :) a =) .

[quote=Ironjo­zef]Neboj Šneku – budeš sa zlepšovať ešte aspoň 10 rokov :) a =) Jé ty seš hodnej. Konečně nějaká potěšitelná zpráva.

Zdravím všechny zúčastněné. Nebuďte lidi nervózní :) Zlepšovat se po padesátce asi nebudete, pokud trénujete od 40-ti a dřív, ledaže byste teď trénovali málo či špatně a nakonec to vyladili, ale to nevadí. Pokud jste hobíci, a já myslel, že ano, děláte to hlavně pro radost z pohybu a pro zdraví a ty výkony jsou takové vzrušení navíc, že?

Začal jsem běhat (poněkolikáté) naposledy v 52 letech, běhám teď 2 roky a už dávno jsem pochopil, že nic vyhrávat nebudu a nakonec to není ani podstatné. Podstatné totiž je, že když běžím polní cestou k lesu a pak lesem, cítím se skvěle a vím, že takhle jsem schopen běžet skoro 2 hodiny a že to většina mých vrstevníků nedokáže (a to ani původně dobrých sportovců, protože na to kašlou, když už teď nic nevyhrají). A že navíc, pokud to nebudu přehánět, udržím se v dobré kondici dlouho a umožní mi to absolvovat další zajímavé věci.

Takže i když se nebudete zlepšovat, a to bude bohužel platit i v jiných oblastech – a budete to muset zvládnout (hlavně hlavou), budete pořád v pohodě, pokud ovšem v té hlavně nebudete mít jen myšlenky na tu bednu. Pak to bude asi fakt v pytli. Takže Šneku: pořád máš na to se zlepšovat a až nebudeš moct, najdeš jinou motivaci. Aspoň doufám.:)

->Šnek: Pořád máš na čem pracovat, a proto myslím, že ještě nějaký ten rok nahoru půjdeš. A kdyby ne, pořád jsou tu ještě věkové koeficienty.

[quote=Skare]Zdra­vím všechny zúčastněné. Nebuďte lidi nervózní :) Zlepšovat se po padesátce asi nebudete, pokud trénujete od 40-ti a dřív, ledaže byste teď trénovali málo či špatně a nakonec to vyladili, ale to nevadí. Pokud jste hobíci, a já myslel, že ano, děláte to hlavně pro radost z pohybu a pro zdraví a ty výkony jsou takové vzrušení navíc, že?

Začal jsem běhat (poněkolikáté) naposledy v 52 letech, běhám teď 2 roky a už dávno jsem pochopil, že nic vyhrávat nebudu a nakonec to není ani podstatné. Podstatné totiž je, že když běžím polní cestou k lesu a pak lesem, cítím se skvěle a vím, že takhle jsem schopen běžet skoro 2 hodiny a že to většina mých vrstevníků nedokáže (a to ani původně dobrých sportovců, protože na to kašlou, když už teď nic nevyhrají). A že navíc, pokud to nebudu přehánět, udržím se v dobré kondici dlouho a umožní mi to absolvovat další zajímavé věci.

Takže i když se nebudete zlepšovat, a to bude bohužel platit i v jiných oblastech – a budete to muset zvládnout (hlavně hlavou), budete pořád v pohodě, pokud ovšem v té hlavně nebudete mít jen myšlenky na tu bednu. Pak to bude asi fakt v pytli. Takže Šneku: pořád máš na to se zlepšovat a až nebudeš moct, najdeš jinou motivaci. Aspoň doufám.:)[/quote] Napsal jsi to pěkně a moudře. Díky.

Mně bylo 50 na podzim. S běháním jsem začal ve 45 letech. Od té doby se stále zlepšuji. A ještě vidím značné rezervy. Obvykle se uvádí 7 let možného zlepšování, ale to asi záleží na pojetí tréninku.

Podle mě Jirka T. i v době, kdy „začal“, byl na tom sportovně dost dobře, trénink pojal velmi důkladně a velmi dobré výsledky se dostavily velmi brzy. V tomto případě asi během prvých 2 let vyčerpal možnosti dalšího zlepšování a dostal se do stejné situace jako bývalí vrcholoví sportovci.

Každý po „50“ musí počítat s tím, že vzestup výkonnosti po nedávném započetí s běháním může trvat několik let, ale také někdy skončí. Rozhodující je určitě být na tuto skutečnost duševně připraven umět to brát „sportovně“. Chtít v tomto věku za každou cenu lámat rekordy a užívat si bedny by bylo z hlediska zdravotního nerozumné a mohlo by to vést ke scénářům uvedeným v článku „Náhlá úmrtí…“ Rozpor mezi 2 motivacemi k běhu (totiž zdraví a výkon) sice existuje v každém věku, ale ve věku po „50“ se asi poněkud zvyšuje, a tak velmi doporučuji pojetí „Zdraví především“.