V sobotu som si bežel v klídku a na pohodu a v dialke som videl chlapa a vedla neho yorkšír (neviem ako sa to píše ) bez vodítka. Blížil som sa k nim, čumím na majitela, potom na psa. Pes sa na mna ani nepozrel. V momente ked som prebiehal okolo nich som kútkom oka sledoval psa. Pes bol v pohode. Ale ked som otočil hlavu že si teda pobežím dalej, začul som za sebou vrčanie, a ten „hajzlík“ sa rozhodol, že sa mi zahryzne do nohy. Cvakol naprázdno zubami, skúsil to ešte raz a potom toho nechal. Pohladom som prebodol majitela a ten len v klídku zavolal na čokla niečo v zmysle: „Bobíku nech toho, to se nedělá“. Naštvaný bežím dalej. Asi o 300 metrov dalej 3 velké psiská volne pustené. Tak som zpomalil a už z dialky kričal na majitelov, či je možné okolo nich prebehnú bez toho aby ma tie psi roztrhali. S úsmevom na tváry odpovedali že samozrejme. No i tak som mal zadnicu zovretu od strachu 

Já běhám se psem, běhá na volno, bez vodítka. Nikdy by nikoho nekousnul, u něj mám spíš opačný problém, že se s každým chce hned kamarádit a pohladit. Nemusím ho hlídat kvůli pokousání, ale umazlení – umí se dokonale motat pod nohy Ale i tak, jakmile někoho potkáme, má povel „k noze“, nebo vodítko (podle toho, jak mu dotyčný příjde sympatický ). Nikdo na mého psa není zvědavý a když je, tak se zastaví a já mu dám volno, ať ho klidně „umorduje“ 

Bohužel ne všichni jsou tohohle názoru a taky potkáváme psy na volno, kteří většinou neútočí na mě, ale mého psa. Už mám vytipované typy psů a nohy připravené vždy k útoku. Nikdy bych na cizího psa, o kterém nic nevím, nesáhla holou rukou. Mnohdy stačí zvýšit hlas a jít proti psu se sprostými nadávkami.

Bohužel, psiska za nic nemůžou, to jejich bezohlední páníčci 

Dneska jsem to kvůli dvěma volně pobíhajícím velkým psům bez obojku otočila na cestě za městem a volným krokem se staženýma půlkama jsem zamířila zpět do civilizace. Jedno z těch psisek začalo poklusávat za mnou a pořád si mě prohlíželo. Nakonec to otočil i kolemjdoucí pán se dvěma dětmi, když viděl, co se děje. Pes to vzdal až po dvou stech metrech. Brrr. Vzmohla jsem se jenom na 6 km a pak jsem se psychicky vyčerpaná uchýlila do bezpečí škaredého paneláku.

Mám dotaz:kdyby se mi nedejbože někdy stalo, že by mě nějaký pes kousnul, je nutné ho brat potom s sebou aby veterinář zjistil zda má čoklík vzteklinu??Nebo jak se postupuje v takových případech?

>> Shon@11, 27. 08. 2010 17:15:48

Žertuješ? Copak ti nevychovaný majitel psa dovolí ho sebou odvést k veterináři? Musíš předpokládat, že vzteklinu nemá! A protože údajně u nás již několik let nebyla u psovitých šelem vzteklina zjištěna (zde míněno u lišek), tak předpokládáš, že ti nic nehrozí. Ale jinou infekci chytit samozřejmě můžeš. Určitě je dobré vědět, kde toho majitele dodatečně hledat, až by se zjišťovalo, zda je pes očkován.

>> Dejzinka, 18. 08. 2010 22:16:09

Jojo, pulky posiluju taky casto , jenom mi k tomu obcas staci i maly pes s obojkem 

>> Shon@11, 27. 08. 2010 17:15:48

Za dotaz, jestli je pes očkovaný určitě nic nedáš – slušný majitel by ti možná ukázal i očkovák:-). Jinak má ale Mirek K. pravdu, na našem území už se vzteklina léta nevyskytuje…Snad je to možné brát alespoň jako malé uklidnění.;-)

>> dees, 30. 08. 2010 11:51:54

Dito, doporučuji pro „klid v duši“ nosit sebou pepřák. Dobrý příklad jeho užitečnosti můžu dát z minulého týdne, kdy vystartoval v jedné jihočeské vísce na manželku při běhu jezevčík a ona ho použila. Druhý den přede mnou ten samý pes zalezl pod auto. A to jsem ho jenom držel v ruce (přiznám se, že je nový, běhám s ním přes rok a ještě jsem ho nepoužil). Ten pes ty feferonky ale přesto cítil a šel mi z cesty. Takže doporučuji navštívit obchod ze zbraněmi a zakoupit nějaké malé balení.

>> Shon@11, 27. 08. 2010 17:15:48 Pokud by tě kousnul a šel bys s tím k lékaři, tak po tobě lékaž bude chtít očkovací průkaz psa, nebo budeš muset jít na testy ty… Bohužel to tak funguje i když tě pokousá vlastní pes, tak lékaž musí mít potvrzení!! Takže bych si určitě na majitele psa vzala kontakty…

>> Mirek Kostlivý, 30. 08. 2010 12:57:15

Dekuji, na Tvou davnou radu vlastnim jiz nekolik let a diky tomu jsem byla jednu dobu vubec schopna trenovat. Co jsme se prestehovali do Stodulek, je to prece jenom lepsi, parkovi psici jsou primerene netecni .

Ted asi navic brzo udelam maratonce i z me drahe polovicky, ktera se mnou zcela dobrovolne absolvuje vsechny treninky. I s bodyguardem na Ty pulky obcas dojde. Peprak jsem jeste nepouzila, prijde mi to trochu nefer, jsem na psi reakce ponekud precitlivela .

>> Chaluhaee, 09. 06. 2010 15:06:28

Taky běhám často se psem, takže sdílím tvou zkušenost. Navíc běhám zaháknutá v dogtrekkingovém postroji (což ty asi taky…?), a pokud se v téhle situaci a v plné rychlosti zjeví nějaký neposlušný pes, bývá to někdy celkem o ústa…Můj pes má 35kg, takže si dovedeš přestavit, jakým způsobem s mými 59kg dokáže zamávat…:-).

Takže hodně naběhaných km bez pepřáku v nose či čumáku…;-)

… dnes sme s kamoškou jedného labradora voľne pusteného stretli, práve sa chystám napísať sťažnosť mestskej polícii, ja si pri behu chcem oddýchnuť, a nie venčiť cudzie psi a čakať kedy sa mi „pohrá s lýtkami“…wrrrrrrr­rrrrrr

Tak přeji hodně štěstí s městskou policií , to u nás v Praze jsem v tom lednu 2006 se stížností na Městské policii Praha 12 moc nepochodil (viz začátek toho vlákna „Běh a psi“)

*>> Mirek Kostlivý, 08. 09. 2010 19:19:56 viem, že nie vždy to riešia, ale ja som vytrvalá…jednoducho ja si chcem oddýchnuť, beham po verejných priestranstvách, tak nech sa každý správa v súlade s pravidlami… ako mám ten slzák už som kľudnejšia,aj keď…

>> bettyka, 08. 09. 2010 19:30:02

Jasný, nutno vytrvat, držím palce!

Že jsou mezi majiteli psů i slušný lidé, mi potvrzuje dnešní příhoda. Někdy v tomto týdnu na mne vystartoval jeden vlčák tak rychle, že jsem nestačil ani sprej odjistit . A dneska potkám majitele, který tentokrát stačil oba psy včas uvázat na vodítko, jak mi slovy: „omlouvám se za ten včerejšek“ připomíná příhodu, na kterou jsem již dávno zapomněl. To se to pak běhá …

>> mimanek, 16. 11. 2010 13:48:44

„V poslední době jsem se setkal s velice arogantním chováním pejskařů.Běhám většinou v Hostivařském parku a v Milíčovském lese,nedávno se mi stalo(není to poprvé),že po mě vyjel pes,což o to věc bohužel normální,když čtyřnohý miláček neposlouchá a není na vodítku,ale panička místo aby si ho zavolala tak na mě spustila,abych si na běhání koupil vlastní oboru .Nevíte jaká jsou pravidla volného pohybu psů na veřejnosti,v par­cích,na cyklostezkách atd.? Dostal jsem se postupem let do fáze,že když na mě vyjede pes a páníček si ho zavolá,ocením to ale když si psa nezavolá a ještě vás sprdne,tak to už je moc. Například v Londýně se mi nestalo abych viděl(Hyde park)psa bez vodítka,škoda ,že na veřejných místech v Čecách neplatí podobná pravidla. Běhu bez pokousání ZDAR“

Už jsem se dlouhou nezasmál, jako při tomto dotazu . Bohužel nežijeme v Londýně, ale v Česku. Jestli bude mít autor tohoto dotazu čas a chuť pročíst se tímto vláknem, tak zjistí, že je u nás všechno jinak. A dokonce ani pepřák bych neměl použít podle rad mnoha běžců (asi se mám nechat pokousat, a potom si jít stěžovat). Ale jinak pejskaře jenom nehaním, viz moje předposlední poznámka v tomto vlákně.

Dnes po dlhej dobe hned 2 problemy v jednom tiahlom kopci behom 2minut. Najprv biely pitbul ma isiel ocuchavat, typicke pankovo nic vam neurobi platilo, pes ma obisiel.Radsej som zastal. A druhy – presne taka ista rasa psa a aj farba, len taky potetovany chlapik ho horsie zvladal a pes mi skocil na nohu, celkom to bolelo. Tiez-nic vam neurobi. Ale tomu som uz povedal, ze nemam chut sa nechat ocuhavat psami. Ani bu, ani mu, isiel dalej. Tak uz to opat zacne so zimou, problemy so psami. V lete s nimi vobec nie je problem. Cim to je?

>> andyxx7, 20. 11. 2010 20:34:49

Čím to je, nevím, ale asi to s roční dobou souvislost mít nebude. Ale máš pravdu, také mne nejvíc dráždí to, když se snažím o komunikaci s majitelem psa, a on mě při tom ignoruje. Ale opět musím dneska pochválit majitele psa – v Cholupicích „U křížku“ (oblíbené místo k venčení psů, protože dále již je jenom nový jižní obchvat Prahy), mě dneska opět mile překvapili majitelé psa (ono to bylo spíše menší „tele“  – asi doga), kteří ho ze všech sil drželi, když se chtěl(?) ke mně přiblížit. Tak jsem jim poděkoval a pravil, že za mnou běží další běžec, aby na něho byli hodní, jinak se mi sem bude bát běhat. Oni se zasmáli, a ať nemám obavu, že prý ho již vidí běžet. A já se po té doma dověděl, že svoje slovo opravdu dodrželi 

>> andyxx7, 20. 11. 2010 20:34:49

Možná je jich víc přes zimu, protože někteří lidé bydlí na chalupách, chatách a jen v zimě ve městech. Pak se vracejí i se psem.

>> Mirek Kostlivý, 13. 11. 2010 16:02:37 Že jsou mezi majiteli psů i slušný lidé, mi potvrzuje dnešní příhoda. Někdy v tomto týdnu na mne vystartoval jeden vlčák tak rychle, že jsem nestačil ani sprej odjistit…„omlouvám se za ten včerejšek“

Mirku, já mám pocit, že venčení psů je nemoc, nějaká zvláštní závislost. Lidi jsou slušní, pak jdou venčit psa a něco se s nimi stane, zachvátí je ta jejich nemoc a už jsou jiní. A na svého psa jsou háklivejší naž na své děti. Ale to podle mne platí jen o pár procentech majitelů, drtivá vetšina jsou podle mne slušní lidé. I když venčí.

Opět veselá příhoda z cesty „U Křížku“ v Cholupicích. Když jsem dopoledne spatřil asi 100m před sebou dva „známé“ jezevčíky (asi před dvěma roky jsem je „vychoval“ sprejem tak, že už na mě neútočí), tak vidím majitelku, jak je oba bere do náručí. Tak ji zdravím a děkuji, když ona odpovídá: „To nedělám k vůli vám, ale těm koním!“. A skutečně, nedaleko se blíží dva jezdci na koních. Takže více takových jezdců, hned bude běhání bezpečnější 

Tak mě už před léty skočil na záda vlčák, taktika nevšímání si ho vůbec nepomohla, a mě to dost překvapilo. Sice jsem ho po pár vteřinách setřásl a majitelé si ho zavolali zpět, ale stejně jsem raději utíkal jak o život, nicméně skončilo to roztrhaným trikem, pár škrábanci na zádech a náznaky pokousání. To bylo na horách, ale na značené turistické stezce. V Praze mě psiska většinou neprohánějí, ale na ty ostatní by možná platil klacek, kterým bych naznačil úder do čumáku. Myslím že tohle na psy platí stejně jako na krokodýly Akorát navím, kdo by se tahal pořád s klackem při běhu, mě stačí ta láhev v ruce, a když už nějakého dotěru potkám, tak mu ten čumák aspoň pořádně pokropím… Majitelé psů jsou slušní i neslušní, nevím kterých je víc. Jinak si myslím, že na cyklostezkách by psi měli být na vodítku (na to asi i nějaká vyhláška existuje) a pokud možno s majitelem na jedné straně, že Takové černé vodítko přes cyklostezku v podvečerním přítmí je taky bezva věc.

Dosud jsem příspěvky jen pročítala. Teď už napsat musím. V neděli odpoledne jsem se vracela z obvyklého výběhu a ze zahrady osamoceného domku vyběhl pes. Sotva střední plemeno, kříženec a nestihla jsem vůbec nic. Takže: mám téměř prokouslé stehno – krvácelo to půl dne poté, co jsem ještě necelé dva kilometry běžela domů, abych nezmrzla při chůzi. Majitelé byli docela slušní – omlouvali se, nabídli finance za roztrhané gatě, já na oplátku požádala o nahlédnutí do očkovacího průkazu psa – vše v pořádku. Jenže v mírném šoku jsem si nezvládla říct o telefon a jméno majitele psa. Když jsem v pondělí ráno nakonec přece jen skončila na ošetření u své lékařky, ta mi oznámila, že pes musí k veterináři a musí být vystaveno potvrzení o zdraví psa, následuje pětidenní karanténa zvířete a další veterinární kontrola. Bylo to docela napínavé, když jsme s manželem v pondělí večer jezdili po třech brněnských čtvrtích a za asistence policie hledali majitele… Ten se ozval až na mou naléhavou písemnou prosbu, kterou jsem zanechala na plotě toho opuštěného domku, kam oni zřejmě ty psy jezdí občas jen krmit. Píšu to takhle obšírně pro výše uvedené dotazy na téma Co když mě pokouše? Už je mi hej – papíry od veterináře mám, rána schne a už asi nezhnisá (jupííí!!), modřina od psí čelisti přes půl stehna. Jenom v sobotu v Okrouhlé budu jen fandit. Pro všechny, kteří si myslí, že pepřák to vyřeší tvrdím, že ani náhodou. Dle mé zkušenosti se to nedá stihnout – ten pes je hrozně rychlej!! Ale sprej by mohl odvrátit druhý útok a eventuální roztrhání člověka, kdyby nebyl majitel. Ale přeju vám všem, abyste dál mohli psát jenom ve smyslu Co by bylo, kdyby… 

>> sahla, 01. 12. 2010 21:02:51

Tak to je přesně to, co mi říkali ti městští strážníci, když mi začátkem ledna 2006 pokousal ten pes (karanténa, očkování, vyšetření, sledování ap.), a já vzápětí zakládal toto vlákno. Samozřejmě jsem k žádnému doktorovi nešel, neboť jsem vycházel s teorie pravděpodobnosti, že ten pes vzteklinu nemá, což je doloženo tím, že již několik let u nás nebyla zjištěna vzteklina u naší hlavní divoké psovité šelmy – lišky. To už je větší pravděpodobnost, že člověka zabije blesk, což je i statisticky doložené (hromosvody reviduji ). A teď k tomu, zda by mi sprej pomohl. Já zásadně (téměř vždy) běhám s pepřákem v ruce, a když vidím psa, tak odjišťuji bezpečnostní pojistku. Ale na druhou stranu se přiznám, že zrovna včera a dneska byl takový mráz, že jsem sprej měl v kapse, takže bych dopadl obdobně. Takže mohu říct jenom to, že je mi moc líto, co Tě postihlo! A závěrem mám jednu potěšující zprávu: Protože já mám na 37 400km jenom dvě pokousání od psa, tak se dá říct že máš na naběhaných 18 700km od dalších kousanců pokoj. Možná i na pět let jako já, ale to bude u mě až 3. ledna 2011, tak bych to neměl zakřiknout  !

>> Mirek Kostlivý, 02. 12. 2010 14:00:56

Když si tak čtu počet pokousání v poměru k naběhaným kilometrů tak jsem na tom nadprůměrně dobře. Od roku 1965, kdy jsem začal běhat, eviduji pouze 1× roztržené šusťáky psími zuby. Kousnutí však zatím žádné. Tak doufám, že to již takto vydrží až do konce mého sportování. 

>> Mirek Kostlivý, 02. 12. 2010 14:00:56

tak, tak. ja tiez nosim sprej v ruke s palcom na „spusti“. keby to mal clovek vytiahnut niekde z vrecka, tak by ho aj tie psiska zozraly 

Asi tu svým příspěvkem vyvolám vlnu nevole, ale myslím si, že je to spíš v lidech. Pes vnímá negativní emoce (váš strach, atd..) a ještě vše co běží bere jako utíkající kořist. Nikdy se mi nestalo, že by na mě pes zaútočil. Občas se ke mně letí pes, třeba i štěká. Zastavím, chvíli mě očuchává a pak si jde si po svým. Možná je to i tím, že ze mě cítí smečku, kterou mám doma.

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 07:50:33 U mne určitě ne. Cítím a vnímám to úplně stejně jako ty.

>> ta_co_tancisvlky, 03. 12. 2010 07:50:33

Ale mně se nechce zastavovat a nechat psa, aby mě v lepším případě jen očuchal. Není-li to zdegenerovaný šlechtěnec, pak je to často zvíře, co mě může potenciálně zabít. V minulosti se toulaví psi nekompromisně odháněli klacky a kameny. Kdo ví, jak dlouho se tak dělo, protože mám pocit, že psi to mají v krvi. Zkuste vzít do ruky klacek nebo se jen fingovaně shýbnout pro kámen a psovi hned v očích uvidíte strach nebo respekt.

>> mulisak, 03. 12. 2010 09:13:30 Zkuste vzít do ruky klacek nebo se jen fingovaně shýbnout pro kámen a psovi se v očích hned objeví respekt.

…i v mých očích se objeví respekt, když na mě půjdeš s klackem…, jasně že toulaví psi byli odháněni, hrozilo tu riziko vždyť vztekliny…, lidé odháněli od svých domovů i nemocné, žebráky, blázny.., hrozila infekce, nebo přinejmenším napadení…, ať si každý pro sebe zodpoví, zda je to i dnes vhodná cesta, kterou bychom se měli ubírat…