Jak se psychicky nabudit, když se člověku v půlce tréninku přestane chtít? Co dělat, když se v hlavě ozve slabý hlásek: „Proč já vlastně běžím? Už toho bylo dost. Kašlu na to, zastavím a domů už dojdu pěšky…“ Existuje několik technik, které se dají efektivně použít k překonání lenosti. Pokusím se přiblížit alespoň dvě z nich – koncentraci a vizualizaci.
Odkaz na článek

zmíněnou vizualizaci vřele doporučuju před spaním – je to podstatně účinnější než kterýkoli šláftruňk!

hm taky slaby odvar NLP a TLT.

uvod ma vsak zarazil uplne ak je niekto lenivy, tak ani nevybehne ak vsak niekto vybehne a bezi trenink, uz sa nejedna o lenivost ak pocas behu strati koncentraciu a zacne ma vnutorne pocity ze treba skoncit nie je to lenivost ale inteligencia tela, ktore oponujeme Egu, teda tej logickej kalkulacke v hlupej hlave, ked sa chce odbehat nejaky plan za kazdu cenu. pocity straty koncetracie a ze treba beh ukoncit su prevencia zranenia lebo v takom stave ide technika dolu je signal nedostaku elektrosoli v tele aj mozgu a tiez nedostaku surovych nezoxidovanych tukov a pripadne aj pokles aktivne vody v organizme.

pri podobnych pocitoch by som trenink okamzite ukoncil a dal telu viac odpocinku regeneracne procedury, meditaciu a viac spanku a riesil by som stravu a pitny rezim a nie si vusgerovat ze sa treba takto trapit dalej.

Carl Lewis podla mna pouzival NLP a nie sportovu psychologiu

koncentracia na disociacne myslienky neumoznuje zlepsovanie a moze viest dokonca k zraneniu. pri behu sa treba koncentrovat na beh a pri praci na pracu… akonahle to tak nie je, vykon nie je optimalny a prinos aktivity je otazny.

ked chodim behat bosy a vonku mrzne, bez absolutnej koncentracie na to, co robim, by som nemal sancu

>> PeterFabok, 20. 02. 2012 21:35:22 Ta koncentrace me dost zajima. Snazim se o ni, ale stejne mam dojem, ze celkovy vysledek je ovlivnen hlavne

• pocatecnim zahratim 40%
• venkovni teplotou, prip.vetrem 15%
• terenem (sucho, blato, snih) a teploty %35
• nakonec mozna trochu pomuze i ta koncentrace 10%

Bylo by asi lepsi, aby se podil te koncentrace zvysil. Nemas navod, jak k tomu dospet?

Nejlepší koncentrace jsem schopen dosáhnout sledováním silnice přímo pod svýma nohama. Což ale vyžaduje rovný povrch a občasnou kontrolu dění před sebou. Co je pro mě naprosto zničující: žádné „lenivé“ myšlenky, ani že mě všechno bolí či „proč to vlastně dělám“, s tím problémy nemám vůbec. Ale představa divokých prožitků poslední noci, to je to, co doslova paralyzuje moje svaly. Při intenzivním běhu je to fakt problém a tyhle myšlenky musím zahánět dřív, než přijdou, protože pak už je pozdě. Zajímaly by mě zkušenosti ostatních.

>> pms, 21. 02. 2012 09:17:22

pociatocne zahriatie je nutne, ale skor ako prevencia zranenia. treba sa zamysliet, o kolko ti to predlzi cas komfortu pri nizkych teplotach – 5minut?

schopnost koncentracie a suvisiace vyuzivanie roznych vizualizacii je v extreme rozhodujuca. pred behom v tazkych podmienkach zvyknem cvicit kratku zostavu v style taichi, co mi umozni jednak koncentrovat sa na dychanie a uvolneny pohyb, jednak tiez vnimam, ako mi to ide a co mozem asi od seba cakat. realita je taka, ze nie vzdy je clovek v otimalnom rozpolozeni – verim, ze tymto cvicenim sa skludnim a vediem do pouzitelneho stavu mysle. akonahle sa mi stane, ze nedosiahnem optimum, som pripraveny vratit sa aj po 100m, nie je to hanba.

preco koncentracia na dychanie? pretoze po par minutach bosobehu v mraze je dych to jedine teple, co ti zostane :) schopnost relaxacie je priamo suvisla s dychanim a v zime sa znizuje.

ked zacnem bezat, sustredim sa na uvolnenie najma hornej casti tela- ramena atd.. vobec si nevsimam, ze mam nejake nohy – kym sa neprihlasia o pozornost same, znamena to, ze si robia svoju pracu ako maju. akonahle zacnem citit chlad na nohach, treba ich uvolnit. kriticke su prsty a clenky, pri zimou stuhnutych clenkoch sa o technike neda ani hovorit. ako zohriat nohy, ktore su v permanentnom kontakte so zamrznutym terenom? tu pouzijem dychanie. vizualizujem si drahu vzduchu pri nadychu do pluc a predstavujem si, ze tu sa zohreje na vysoku teplotu. da sa to asociovat napriklad z farbou ohna alebo si predstavim ze oblast brucha je doslova zerava… ono pokial sa na to sustredim, skutocne mam aj fyzicky taky pocit, ze je teplo. s vydychom potom toto teplo usmernim do noh, zaroven si opakujem, ze vydych znamena uvolnenie. vacsinou na zaciatku behu po pociatocnom chlade sposobenom prvotnym ulakom, sa mi do prstov rozleje teplo.ako dlho dokazem ostat plne koncentrovany, tak dlho som schopny bezat. netreba zabudat na neurologicku unavu a na to, ze vsetky tieto techniky su energeticky narocne. pri kazdom kroku posielam do struktur nohy teplo, ktore ich uvolnuje. vonkajsia teplota je nepodstatna, pretoze ja sam som zdroj tepla a tak si to predstavujem. vizualizujem si, ako sa lad pod mojimi nohami topi.

nie vzdy to ide optimalne. je jasne, ze vlhkost je dolezitym faktorom ovplyvnujucim subjektivne vnimanie chladu. zakladom je respekt k svojim moznostiam. ked je pod mrazom,robim vybehy naboso okolo 30minut, viac nie.

treba ratat aj s tym, ze pokilal vydrzi koncentracia(uz samotne sustredenie je unavne), moze byt vsetko OK, akonahle koncentraciu stracame, nezhorsuje sa to pozvolna, ale skokovo a moze sa stat, ze z nicoho nic mas problem sa vratit s uplne stuhnutymi a omrznutymi nohami. smozrejme stale si aj vizualne kontrolujem nohy – ked su prsty do cervena a mozem nimi hybat, je to OK – su prekrvene.

v suvislosti s tym vsetkym som komentoval v tom zmysle, ze sa treba koncentrovat na to, co prave robim – disociacne myslienky k nicomu nevedu, urcite nemaju pre vykonavanu cinnost prinos. disociacne myslienky maju vyznam vtedy, ked robim nieco, co nechcem robit…

mne v poslednej dobe velmi prospieva joga.

>> PeterFabok, 21. 02. 2012 11:16:42 dik za velmi obsahlou odpoved. zkusim

Tak vyzkoušeno. Zkrátil jsem počáteční rozehřívání na 1K a pak jsem přešel na boso. Počasí malinko kazilo experiment, protože teplota byla těsně nad nulou. Snažil jsem se ze všech sil držet Peterových rad ohledně soustředění. Nakonec z toho bylo 5K naboso. Nechci činit ukvapený kauzální závěr, ale zdá se přínos zde byl. Přispěl určitě i dost suchý povrch, tu a tam jsem běžel kousek po ledem vlhké trávě, v mokré břečce bych určitě tolik nedal. V závěru byla chodidla v pohodě. Během běhu se chvílemi zdálo, že nějaká část chodidla chládne, ale pak se zase podařilo, že se tento signál ztratil. Rozhodně je to do tohoto diskuzního vlákna praktický příklad tréninkové motivace!:-)

Ahoj, tak koncentrace je jasně na běh při závodech. Ale zažil jsem své úseky tréninkového běhu (většinou po cestě nebo silnici), kdy jsem nad během nepřemýšlel a hlavou mi prolítali myšlenky beze ladu a skladu a byl to taky fajn stav. Někdy jdu i kvůli tomu běhat, abych si ty myšlenky urovnal a vypustil … Spíše se přikláním k >> rudo, 20. 02. 2012 21:31:24 že je problém jinde. Zrovna nedávno jsem se „ukecával“ k běhu po 4, 5, 6 km až do půlky svého běhu (zpátky jsem už musel doběhnout ) . Z odstupu času ale musím dát za pravdu Rudovi, že jsem to měl zabalit. Další dva dny jsem měl k běhání ještě větší nechuť … NJ chce to zkloubit tréninkový plán se signály těla.

Při výbězích se mi taky často stávalo, že jsem v podstatě ani nevnímala, že běžím, myšlenky jsou zaměřila úplně jinam… Na jednu stranu mi to přišlo fajn, běh neskutečně rychle utekl, mnohé úseky jsem si ani nepamatovala… Na druhou stranu jsem díky „běžeckému snění“ párkrát zaregistrovala křižovanou silnici až poté, co jsem ji vlastně přeběhla. Pominu-li zvýšené riziko zranění, můžu být ráda, že mě taky nic nesrazilo. Teď už se snažím víc koncentrovat… Jak při výběhu, tak při závodě si říkám: nepřemýšlej, jen mysli na každý krok 

koncetracia na to, co robim, mi pomoze sustredit sa na kazdy jeden krok a urobit ho identicky optimalne. sustredenym praktizovanim sa mozem priblizit k stavu, ked nieco robim dobre… ked nieco robim dobre, vtedy a to moze naplnat…

… chodit behat preto, aby som pri tom myslel na robotu alebo ine veci, alebo na nic – bez sustredenia, mi pride zbytocne… ako sexovat a mysliet pri tom na fotbal.

samotne plne sustredenie na nejaku cinnost znamena v praxi to, ze minimalizujem v mysli priestor na ine veci – to je to, co popisujeme ako vycistenie hlavy.

Asi závidím každému, který se dokáže koncentrovat na běh…já ani nevím, jestli to v pravém slova smyslu umím.;-) Jdu běhat, protože se mi chce…jdu běhat tak daleko, jak se cítím. Dávno jsem odhodila tréninkové plány a samotný dobrý pocit z běhu, pomalého nebo dlouhého je pro mě asi nejvíc. Ale co mě nabudí do dalšího běhu, je např. maraton nebo jakýkoli běžecký závod na který se dívám v televizi. To bych pak utíkala, jak o závod…:-)

>> Ivon, 22. 02. 2012 14:20:56

mozes byt rada ze behas ako behas

ja preferujem stav meditacie pred stavom koncentracie a zakial mnoho ludi si mysli ze na mediatciu si musia sadnut so zauzlenymi nohami na indicky vankus a pocuvat indicku hudbu a dychat dym zo smradlavych tyciniek mnoho ludi sa naucilo meditovat automaticky a dokazu prezit aj cely den v meditacii najlepsia je meditacia pohybova kde sa rytmicky opakuje rovnaky pohyb, beh a chodza su idealne ale ide to aj pri plavani ci cyklistike v prirode, turistike cviceni jogy, taichi ci intuitivnom tancovani, da sa to aj s lahkymi cinkami…

mediatcia ma 2 stavy, v jednom sa dovoli aby z podvedoia odislo zbytocne nepotrebne mentalne svonstvo a je to velmi dolezity stav, vtedy prichadzaju myslienky bez ladu a skladu casto suvisiace so starymi zazitkami so skolou so zamestnanim, medziludkse vztahy atd, treba tie spomienky len pozorovat asi ako nudny film a nechat ich vysumiet neriesit ich logikou. ak takto niekto dokaze efektivne vyuzit cas a pritom aj behat tak mu gratulujem druhy stav je ked sa nemysli na nic a pritom sa ani nevnima kade sa bezi… vtedy nastavaju dolezite energeticke prebudovavania na hlbsej psychickej urovni a casto mozme mat sny vidiny buducnosti.

Nase podvedomie ma mnoho malych oddeleni so specializovanymi schopnostami a tak isto ako im doverujem ked idem spat ze budu vediet za mna dychat buchat srdce budu davat ozor ci je okolo mna pocas noci vsetko bezpecne ze ma zobudia ak treba a zobudia ma vtedy ako im vecer poviem bez budika a ze budu travit veceru a prebudovavat svaly atd, takl isto im verim ze budu vediet automaticky spravne bezat a dychat pri behu ze budu za mna pozerat kam slapnu a budu aj pozerat ci ide alebo nejde auto a kedy mozem cestu prebehnut.

pri studiu NLP sa tieto procesy studuje podrobne a vyuzivaju na liecenie a zmenu zivota. ako casto kazdy z nas soferuje a zrazu si uvedomi ze dosiel kam chcel a nevie ako sa tam dostal a co vsetko sa dialo po ceste ? ked to vie za nas podvedomie pri soferovani v premavke a pamata si aj mapy, tak bezat za nas je pre nase podvedomie uplna malina

>> rudo, 22. 02. 2012 19:38:04

Běh (celkově pohyb) je pro mě asi něco jako psychoterapie Díky běhu je mi fajn Někdy opravdu úplně vypnu (hlavně při výbězích doma, kde má oblíbená trasa vede z 99 % lesem), jen si pak zpětně připadám sama sobě dost nebezpečná – viz v předchozím příspěvku přebíhání cest, mimochodem právě na druhou stranu onoho lesa . Tam, kde běhám, vede železniční trať (sice málo frekventovaná, vlak projíždí 2× za hodinu), ale právě tento úsek si většinou absolutně nepamatuju, tak jen doufám, že i v tom svém snění se aspoň automaticky rozhlížím… Ale ve městě (momentálně Olomouc) jsem teda mnohem ostražitější a koncentrovanější na to, co se kolem mě děje. Tady se mi naštěstí takhle úplně vypnout nepodařilo 

>> intensity, 22. 02. 2012 19:17:17 Já se přiznám, že to dělám taky tak. Běhám vlastně především kvůli těm krásným chvílím, kdy nohy běží samy, dechu se dostává a myšlenky se mohou proběhnout také. Je to výborný prostředek na různé starosti, které se uhnízdí v hlavě. Po půlhodině běhu vidím věci vždycky aspoň o trochu, někdy úplně jinak. No a pokud je to ještě umocněno krásou přírody okolo, tak je štěstí dokonalé a srdce přetéká vděčností.

Proto se mi asi nikdy nestane, že by mi v půlce běhu došla motivace. Možná je to tím, že tak daleko, kde mají půlku ostatní, třeba vůbec nedoběhnu . Ale pokud se mi nechce, tak většinou když jdu domů z práce a je mi zima. Jakmile vyběhnu, možná ještě dřív, když se obleču na běh, v tu chvíli už je to dobré. Rozhodnutí, jak daleko to bude řeším většinou až cestou a to jde snadno.

vdaka za minusky ;)

spat k veci: robit nieco kvoli vedlajsiemu efektu je ako hlbit zeleznicny tunel kvoli tomu, ze tam snad zahniezdia netopiere.

rudo: meditacia vyzaduje a je determinovana uplnym sustredenim. vyprazdnenie mysle tiez… … ja len aby ta niekto zle nepochopil.

sumar: bezcielne pobiehanie vnimam ako stratu casu, bez ambicie brat komukolvek jeho nazor

>> PeterFabok, 22. 02. 2012 22:22:51

Většinou běhám kvůli neběžeckému cíli, prostě se chci někam přesunout (na oběd, do obchodu, do kostela, na úřad …) a před tím si psychicky odpočinout, pokochat se krajinou, pomeditovat/po­modlit se, nadýchat se čerstvého vzduchu, poslechnout ptáčky a případné i popovídat s kamarády, pokud neběžím sám. Občas kouknu na tempo, někdy i tepovku, ale jinak se na samotný běh nesoustřeďuji. Přesto takové běhání za ztrátu času nepovažuji, protože mi to takto vyhovuje (ostatně, i proto běhám tyto běhy relativně dost pomalu, abych se na ně nemusel příliš soustřeďovat). Na dráze je to jiné, tam se hlavně soustřeďuji na tempo, kterým běžím, na krokovou frekvenci, dechovou frekvenci a případně jiné faktory, avšak tam pro změnu běhám téměř vždy „na výkon“ a chodím tam „cíleně“, téměř výhradně jen kvůli běhu a výkonu, který tam chci zkusit (+plus sběru dat pro další analýzy).

>> PeterFabok, 22. 02. 2012 22:22:51

meditacia vyprazdni povrchnu logicku mysel, tiez zvanu EGO a az potom mozu cez nu vychadzat veci von z podvedmia

ak sa tak sustredis ze nedovolis aby cez tu mysel nieco vychadzalo von, tak drzis systematicky vsetko vnutri ako dozorca zalara, akuarat ze tu v nutri vsetko vrie

jedine ak si taky majster ze si uz vsetko stare a zbytocne davno vypustil a nema co vychadzat z podvedomia… ale na taky stav si musel premeditovat tisicky hodin a ak si to robil v sede so zauzlenymi nohami, nebolo skoda toho casu ved si mohol pri tom behat ?

>> rudo, 22. 02. 2012 22:53:41

ale meditovat bez sustredenia je nemozne… je to aktivita ako kazda ina. cesta majstrovstva je cestou koncentracie – nie je v tom nic zlozite…

ake veci von z podvedomia? podvedomie je nepodstatne- je to len reflexia toho, ake asociacie pocas zivota priradujeme vnemom… su tu zbytocne mindraky. dolezita je schopnost koncentrovat sa a zit v pritomnosti…

… navrhujem uz dalej nekazit autorke snahu o pekny clanok… rad by som ju, ak sleduje tuto diskusiu, poprosil o doplnenie, pripadne prakticke priklady k clanku. vdaka

>> rudo, 22. 02. 2012 22:53:41

ale meditovat bez sustredenia je nemozne… je to aktivita ako kazda ina. cesta majstrovstva je cestou koncentracie – nie je v tom nic zlozite…

ake veci von z podvedomia? podvedomie je nepodstatne- je to len reflexia toho, ake asociacie pocas zivota priradujeme vnemom… su tu zbytocne mindraky. dolezita je schopnost koncentrovat sa a zit v pritomnosti…

… navrhujem uz dalej nekazit autorke snahu o pekny clanok… rad by som ju, ak sleduje tuto diskusiu, poprosil o doplnenie, pripadne prakticke priklady k clanku. vdaka

>> kanovsky, 22. 02. 2012 22:45:09

cize behas, lebo sa potrebujes presuvat – to je dobry dovod… urcite lepsi, ako behat trebars preto, ze sef ma nastval a meskaju mi kramy ;)

>> PeterFabok, 22. 02. 2012 23:16:57

Při naštvání neběhám. Udělal jsem to jednou a skončilo to zatím jediným pádem za mých 4,5 let běhání (jizvu pod kolenem mám i rok poté), když jsem zakopl o nerovnost na chodníku (asfalt zvlněný teplem nebo mrazy). To mi ale zpětně říká, že při běhání ve městě nebo i v lesoparku jsem asi soustředěný více, než si uvědomuji, protože bych jinak těch pádů a jiných problémů měl více.

>> PeterFabok, 22. 02. 2012 23:11:28

mas na to absolutne iny nazor, ako ja a ako vsetci majstri liecenia roznymi technikami, ides uplne proti NLP TLT hypnoze prosete proti vsetkemu

prave podvedomie je to co riuadi cely tvoj zivot vsetky tvoje rozhodnutia velke i male, to co mas rad a co nemas rad tvoj svetonazor proste vsetko. Ak to nechces vidiet a nechces podvedomie upratovat a zdokonalovat, tak si s tebou robi co chce.

dohodnime sa ze sa v tom nijako nedohodneme.

>> rudo, 23. 02. 2012 00:45:46

podvedomie programujes ty sam, alebo v detstve rodicia… je tam len to, co si priradil vnemom. teba mozno riadi podvedomie, ale kde je potom priestor na tvorivu energiu vole?

vedome pracovat s tym, co tam vnutri vadi a ladit to – to robia velki majstri. ale na to je zakladom koncentracia…

>> PeterFabok, 23. 02. 2012 07:59:54

nastuduj si NLP, robim to pre ludi odprogramovavam chybne programy z podvedomia a pomaham im vybrat nove a naistalovat. riesi sa tym vselico, mentalne stavy fyzicke stavy – choroby, medziludske vztahy atd

a ide to uz od predoslych inkarnacii, to co sa dotane dnu v detstve je zvycajne dost nepodstatne pretoze sa len opakuje to co uz bolo v dusi po stovky rokov.

zmeny ktore tak ludia dosiahnu su pre neskuseneho neuveritelne.

>> rudo, 23. 02. 2012 08:28:55

neuveritelne ;)

Považuji za velký rozdíl běžet 3km a 30km.

Pokud výkon trvá minuty a koncentrace poleví, ztrácím výkon, nebo riskuji zranění. U výkonu do 1 hodiny je pro mě výkon úměrný koncentraci.

Jsem-li v první polovině maratonu při ironmanu po řekněmme 8 hodinách zátěže a „musím“ se už koncentrovat na samotný běh, na správnou techniku, je to špatně, protože to bude na těle i na duši bolet.

Naopak samovolné i vědomé soustředění se na příjemné věci ( obsáhlé vyprávění přiběhu blízké osobě, i když prostorově velmi vzdálené, modlitba, snění ), osvobození myšlenek od zbytku těla energeticky nesmyslně kroužícímu po trati, vracející se na stejné místo, může zvýšit výkon. Mysl se nemusí unavovat maličkostmi a šetří se na pozdější dobu, až bude zásah vůle pro pokačující pohyb nevyhnutelný. Maratónský spánek, někdo říká autopilot, umožní jen nepatrně zpomalené vnímání změn okolí, povrchu, provozu okolo, potřeb vlastního těla (jídlo, pití), reakce na nebezpečí. Jen paměť neuchovává ani tak obraz samotného pohybu, spíš zůstane uložen prožitek ze snění. Toto dokážu jen při nízké intenzitě pohybu pod AP. Civilizační a nebezpečnější náhražkou maratónského spánku je pro mě MP3 přehrávač. Také prodlužuje dobu trvání výkonu při stejné intenzitě.