Olympiáda v brazilském Rio de Janeiru se koná v roce 2016 a pražské vytrvalkyni Báře Soukupové běží v hlavě sen, že bude stát na startu maratonu pod pěti kruhy v českém národním dresu. Vůbec jí přitom nevadí, že její osobák je nyní zhruba o 45 minut horší, než je kvalifikační limit. Je ochotná svému cíli podřídit mnohé a věří, že může jít příkladem i ostatním.
Odkaz na článek

Propána, a tohle je zase co? Okurková sezóna těžko, neb halové MS je za dveřmi..

ach jo…co je tohle. az me to donutilo se prihlasit a okomentovat. objem je krasnej, ale asi tak na hezky pohodovy behani. urcite ji to preju, ale mnohem radeji tam na startu uvidim Moniku nebo Petru nebo nekoho jineho, kdo skutecne beha a beha dobre. ono stahnout 45 minut ze 4h na 3:15 je fakt neco jineho nez dalsich 45 z jejiho aktualni PB. slecne nebo pani bych asi spise doporucil nike treninky, tam s ruzovou i botkama zapadne a nebo ty hromadny behy, bude li dale behat bude do budoucna urcite startovat z prvniho nebo druheho bloku hned za elitou

Opravdu velmi odvážný cíl . Nevím jaký je pro RIO limit A u žen , ale v Londýně byl myslím 2:37:00. Tedy prům. tempo 3:43/km . Nevím za kolik slečna běhá závod na 10km , ale pokud má uvedený cíl , tak by měla hladkou 10 běhat pod 35 min. Nejsem moc dobrý běžec a expert už vůbec ne , ale vím kolik úsilí a času mě stálo zlepšení osobáku na M z 2:50 na 2:35 . Na druhou stranu – zázraky se občas dějí , i když v atletice na ně moc nevěřím. Jsem tedy spíše skeptik , ale přesto přeji slečně hodně štěstí a pevnou vůli.

Bomba pro mě. Jestli chce, dokáže to Mohla by mít výhodu, že tělo (klouby, šlachy, vazy…) ani hlava nejsou „oběhané“, a vydrží velkou zátěž, kterou patrně ještě nasadí. Nemá moc času, ale… dala jsem „ano“ a držím palce.

>> MartiNo, 06. 03. 2014 09:14:41

Tady ale nejde o to, jestli jí to člověk přeje nebo ne, nýbrž o to, že s podobnými nesmysly se v posledních letech roztrhl pytel (např. byznysmen, který se rohodl splnit si sen a startovat na olympiádě atd.). Lidé pak získávají dojem, že vrcholový sport je primitivní mechanická záležitost, které stačí věnovat čas a úsilí a výsledky přijdou samy. Prostě něco, co zvládne každý, jen chtít. Nikdy jsem nebyl příznivcem přehnané adorace sportovců, ale podobné nesmysly výkony olympioniků devalvují. Každý člověk samozřejmě může mít svůj sen, vždycky ale záleží, jak moc je ten sen vzdálený od skutečnosti. A dělat rozhovor s někým, kdo blouzní o startu na olympiádě mi přijde uhozené. Spíš by Báře měl někdo rozumný vysvětlit, ať neblázní, protože jediný výsledek tohoto „putování za snem“ bude zhuntované zdraví. A jako vzor bych jí doporučil třeba Kateřinu Kriegelovou, která dokázala za čtyři roky proniknout mezi českou vytrvaleckou elitu. Už to je obrovský výkon, který by zdaleka nezvládl každý.

>> Pierrot, 06. 03. 2014 11:32:15

Lidé pak získávají dojem, že vrcholový sport je primitivní mechanická záležitost, které stačí věnovat čas a úsilí a výsledky přijdou samy. Prostě něco, co zvládne každý, jen chtít.

Proč je to nenechat zkusit, aspoň pořádně procitnou, že tak to opravdu není. A zdraví můžou mít zhuntovaný, ale stane se tak dobrovolně – každý svého štěstí strůjcem. Jedno je jisté – focením se v zrcadle po každým prdu na páse díru do světa maratonu nikdo neudělá.

>> olark, 06. 03. 2014 11:42:11

Jen by to chtělo udělat s takovými lidmi další rozhovor. Poté, co procitnou. Jenže to už přece nikoho nezajímá. Důležité jsou sny..

>> Pierrot, 06. 03. 2014 12:01:48

dialogy (ne rozhovory) bych pak hledal snad v tématu Zdraví, nemoc, bolest nebo obdobných běžeckých poradnách. Samozřejmě nikomu nic takového nepřeji, bohužel to tak dopadá.

Trochu mi to pripomina jednoho britskeho manika, co planoval, ze se kvalifikuje na olympiadu v maratonu v Londyne a jeste o tom natoci film. Byl jsem opravdu prekvapen, ze z totalniho obezniho nebezce se dostal celkem daleko – myslim na pulmaraton za 1:12, maraton nijak rozumne nedal, protoze mu vzdycky doslo. A pak se samozrejme kompletne rozpadl. Ja spis nechapu ty trenery takovych lidi, vzdyt prece musi vedet, ze to je utopie – to se jako za 2 roky nabere vytrvalecky zaklad na maraton a do toho se navic jeste budou postupne zrychlovat tempove behy nebo jak ten plan s tim, ze cilem je zabehnout kvalifikacni cas nekdy v roce 2016 v Rotterdamu, vypada?

>> honzaak, 06. 03. 2014 02:44:44

Jakou Moniku mas na mysli?

Jinak taky jsem dost skeptickej, myslim si, ze se za 2 roky z 3:20 na 2:37 u zen zlepsit neda, ani na full time job. A to neberu v potaz ten drobny detail, ze clovek za neco musi platit najem, stravu a dalsi.

Lehci posmesky od vytrvalcu s mensimi zkusenostmi jsou spatne. Z toho bych si take nic nedelal. Ale dost silna neduvera od mistru, co behaji maraton pod 2:35, uz asi je trochu relevantni nazor.

Holcine to ale samozrejme preju. Ale naucit se za ctyri roky solidne lyzovat a zalozit si lyzarsky svaz v nejake karibske zemi a prihlasit zkusit se kvalifikovat do Koreji 2018 je imho realnejsi cil.

>> Pierrot, 06. 03. 2014 11:32:15

„Lidé pak získávají dojem, že vrcholový sport je primitivní mechanická záležitost, které stačí věnovat čas a úsilí a výsledky přijdou samy.“

Dle mého pokud člověk něčemu věnuje čas a úsilí, tak výsledky nepřijdou samy, ale na základě toho věnovaného. Samozřejmě záleží na tom, jak mnoho času a jak velké úsilí. A dále na tělesných dispozicích a nadání. A štěstí. Vůli. Třeba je slečna rozený talent s optimálními parametry (na bělošku), vůle jí patrně nechybí, peníze zdá se také ne. Pokud má slušný základ z dřívejšího sportu, jako úplné sci-fi mi to nepřijde. Jasně že je velká pravděpodobnost přetrénování, zranění atd…, ale pokud vydrží zátěž a má vrozené vytrvalecké dispozice (aby nepotřebovala mnoho let přetvářet strukturu svalů – zhruba zjednodušeně řečeno), tak proč ne? Opravdu musí člověk od útlého mládí běhat, aby dejme tomu ve 33 letech zaběhl limit po 7 letech běhání, z toho 4 roky cíleného tréninku? Klade důraz na regeneraci, má kromě trenéra taky fyzioterapeutku i psychologa… Dle mého na to jde dost „profesionálně“. Nejsem odborník, ale i zde uvedený příklad K.Kriegelové ukazuje, že možné je leccos i mimo atletické oddíly a vyšlapané cesty…

Nemám rád růžovou…

>> Pierrot, 06. 03. 2014 12:01:48

Jo, to doufám, že tu bude rozhovor za rok, jak to dál probíhá, a za dva – po termínu zaběhnutí limitu… Dozvědět se, kde končí takovéhle sny, by bylo přínosné v každém případě.

..prajem veľa šťastia – kde je vôľa tam je aj cesta…

>> Lazarus, 06. 03. 2014 16:59:09

Taky nemám ráda růžovou, ale popravdě mám v blízkém okolí hned dvě „opravdové blondýnky“, které jsou jak dvojnice té z filmu: zjev a chování blond-růžové (na první pohled neschopné jakékoli smysluplné úvahy a/nebo činnosti), ale výkony podávají úctyhodné a sklízejí zasloužené úspěchy (jedna ve sportu, druhá v práci). Tyto živoucí příklady mě nutí nehledět na barvu a vnější dojem obecně 

>> MartiNo, 06. 03. 2014 16:37:00

Já mám zkrátka radši pokornější jedince, co kolem sebe nedělají humbuk a přitom dřou a krok za krokem se dostávají nahoru. Navíc tohle celé je trochu nevkusné, protože jde do značné míry o to, že si to ten člověk může dovolit: má peníze na podpůrné prostředky, na rehabilitaci, osobního trenéra atd., tedy žádný boj s nepřízní osudu, aby to vydalo aspoň na béčkový americký doják, ale pouhý rozmar člověka, který neví, co se sebou (http://byznys.ihned.cz/…ympijske-hry).. Docela by mě zajímalo, s jakými pocity čtou podobný článek naše bývalé i současné přední vytrvalkyně (Pichrtová-Straková, Sekyrová atd.), pro které byla účast na olympiádě vrcholem kariéry.. Ale taky je možné říct, že jsem prostě škarohlíd 

>> Pierrot, 06. 03. 2014 17:10:52 Člověk z odkazu nebo houslistka na sjezdovkách jsou ale trochu jiné příběhy, než splnit daný limit. Že nemají všichni stejné podmínky je prostě realita života, tak to je. Ne každý musí nutně bojovat s nepřízní osudu, jsou i lidi, kteří se těší přízni osudu. Nesmí proto mít sny a snažit se o jejich splnění? Na ten limit ona stejně musí dřít, jinak to nedá ani s veškerou podporou, kterou si může dopřát, a proto mi to nevkusné nepřijde.

Spíš mě zajímá opravdu ta „technická“ stránka věci: dá se za pár let při optimálních vstupech (somatotyp, nadání, peníze…) při enormní vůli (ponechme stranou, zda zde je), správně vedeném tréninku a štěstí vyběhat za z hobíka na vrcholovou vytrvalkyni (ve 30 letech)?

Jednoduše: je to vůbec možné? A já si myslím, že možné to je. Ne pravděpodobné, ale možné.

Pokora slečně zatím chybí, ale jestli fakt přitvrdí v tréninku, tak se jí možná ještě dobere.

Přála bych Báře, ať se jí to povede, ale sama běhám objemy tak poloviční a stačí mi to k podobným časům na desítku a půlmaraton a považuju své výkony za spíš slabší.

Nechápu tu skoro až naštvanost, která z některých komentářů přímo čiší. Každý si samozřejmě o reálnosti Bářina cíle může myslet, co chce, ale proč jí vyčítat, že ten cíl má a řekne to veřejně? Vy jí toho trenéra a fyzioterapeuta a další věci snad platíte? Nebo jí snad platíme z veřejných peněz? Bez ohledu na to, že Bára v rozhovoru uvádí, že nepřistupuje důsledně a zodpovědně jen k tréninku, ale taky k regeneraci, tak jí tady někteří vyčítají, že je jakýmsi špatným příkladem. To jako proč? Protože věnuje SVŮJ čas, SVOJE peníze a SVOJE úsilí něčemu, co ji baví? Vážně tomu nerozumím…

>> Ocelka, 06. 03. 2014 23:36:16

protoze si dovolila vzhlizet k necemu, na co dle aktualnich vysledku asi nema?

Ja zase nechapu jak se clovek bez absolutnich cilu muze dostat na svuj limit, ja taky obcas rikam ze chci prekonat WR na pulmaratonu, ackoli je to v podstate naprosto nerealny cil. Presto kdybych si pred tremi lety dal nejaky „realny“ cil, treba pulmaraton pod hodinu a pul, tak mozna bych ho jeste ani nemel splneny a mozna za 2 roky bych ho konecne splnil a co pak… muj skutecny cil je zabavit se behanim a zjistit kde mam svoje limity a proc nedokazu bezet tak rychle jako bezci … A mozna vam to nedava smysl, ale ten jakoby utok na WR tomu v me hlave presne odpovida a bavim se tim dobre. Mozna mi taky chybi pokora. 

>> ped7g, 07. 03. 2014 00:45:55

Asi máš sklony k velikášství, ale aspoň o tom nedáváš rozhovory do médií. Takže ta základní míra sebereflexe tam je:-)

>> Ocelka, 06. 03. 2014 23:36:16

No ano, asi bych měl sklon tvrdit, že dává špatný příklad. Moc mě mrzí, že nemám stejný názor jako vy, ale tak už to na světě chodí:-)

Za 2 roky se dá stihnout leccos, musí se však postupovat pěkně po pořádku. 1.) Primárně bych propustil trenéra (žalovat jej snad nebude nutné), běhat objem 150 km za týden pomalu a ještě pomaleji je pro zlepšení času v maratónské vzdálenosti naprosto nevhodné (pokud chcete běhat 12h/24h, tak je to ok). Tělo se jen unaví a nemá sílu větších posunů v rychlosti 2.) Snížit objem na polovinu (kolem 70km za týden) a snažit se více trénovat rychlost. Desítku dostat pod 38 a letos na podzim dát maraton pod 3 hodiny (čas jež loni v ČR běželo 7 žen). 3.) Přes zimu 2014/2015 navýšit objem na 100km za týden, stále pracovat na rychlosti, desítku dostat pod 36 minut a na jaře 2015 nebo na podzim 2015 běžet maratón pod 2:50 (čas jež loni v ČR běžely 2 ženy). 4.) Přes zimu 2015/2016 navýšit objem na dnes populárních 150km za týden, desítku dostat k 34 minutám a limit na jaře 2016 může být…

Pokud bude Bara souhlasit, radi bychom jeji pripravu priblizili ve forme pravidelnych clanku. At se ji zdari sen naplnit ci ukaze ostatnim, ze tudy cesta nevede, chtel bych vyjadrit velky dik za jeji odvahu jit s kuzi na trh.

>> Pierrot, 06. 03. 2014 12:01:48

Sny jsou ale opravdu důležité, protože mohou motivovat na cestě dál. Také jsem měl různé sny, a mnohé už naplnil, a některé ještě naplním (a nejsou to sny malé). Jinou věcí je, že mám dojem, že vše má svůj čas, takže u Báry bych jako reálnější viděl, kdyby se soustředila na olympiádu 2020, což by dle mého názoru zvýšilo poměr šance na úspěch k riziku sebezničení.

>> telkar1, 07. 03. 2014 09:33:44

Dle mého názoru je správné soustřeďovat se na souběžný rozvoj rychlosti a vytrvalosti. Na druhé straně je pravda, že nelze ani teoreticky dát maraton pod 2:37:00, pokud nedá desítku pod 37:12, přičemž mé výpočty vycházející z běžkyň specialistek dávají, že by desítku měla mít kolem 35 minut, aby měla šanci limit dát. Z jiného hlediska, domnívám se, že je možné dosahovat posunu ANP (a tím i maratonské výkonnosti) i bez toho, aniž by se běhaly tréninky nad ANP.

Držím palce a budu se těšit na další články, i když aktuálně příliš nevěřím, že Rio stihne.

Pozn. argument zlepšením ze 4:02 na 3:19 bych nepovažoval za směrodatný. Já se zlepšil z 5:02 na 2:59 a přesto si nemyslim, že bych mohl kdy na OH v maratonu startovat. Důležité je dle mého názoru vyjít z aktuální výkonnosti a vize, co by se dalo změnit, aby výkonnost rostla.

>> Radek Narovec, 07. 03. 2014 10:58:42

Radku, vzpomněl jsem si na jeden článek na vašich stránkách, avšak žádné pokračování neměl, tedy o něm nevím. Přitom by bylo zajímavé zhodnotit, proč to tehdy nevyšlo, a zda vize ještě trvá, nebo už ne.

>> kanovsky, 07. 03. 2014 11:25:40

Já bych přece jen odlišoval sny a blouznění. Já osobně mám třeba sen, že se ještě někdy přiblížím ke své někdejší výkonnosti, ale tuším, že ten sen je trochu na hraně. Ve realitě si pak kladu o dost skromnější cíle. Do říše blouznění by v mém případě spadal třeba cíl vyhrát Běchovice (a co teprve vyhrát je do dvou let!). A obávám se, že kdybych se takovému blouznění oddal, tak z toho úžasného snu by se zanedlouho stala noční můra. Nehledě na zdravotní následky.. Když to shrnu: jsou prostě lidé, kteří o účasti na OH mohou snít, a když se za takovým snem vydají (jako třeba Ivana Sekyrová), budu jim držet palce a sledovat, jak se jim na té cestě daří. A pak jsou lidé, kteří sní o stejné věci, jenže v jejich případě to je chiméra a takovým já, bohužel, tleskat nemohu. Prostě mě ta absence zdravého rozumu děsí..

A propos: proč pořád dokola všichni třeští o olympiádě? Je tenhle maximalismus zdravý? Není smyslem sportu něco jiného než exploatace těla?

>> kanovsky, 07. 03. 2014 11:25:40

Ano ano, Radku, mě by také zajímalo pokračování tehdejšího příběhu.

>> Pierrot, 07. 03. 2014 08:56:49

noo… ale ja rozhovory davam, kdyz mne nekdo oslovi… ehm. :) (brzo vyjde jista publikace kde je treba muj 2 mesicni treninkovy zapis a k tomu par odpovedi na nejake otazky … a jsem tam popsany jako „vykonnostni bezec“. Ale to jsem si nevymyslel ja, na tom jsem se dost nasmal a doporucoval to zmenit, prece jen jsem porad vykonnosti hobik, zadny bezec.)

>> Pierrot, 07. 03. 2014 12:31:28

On je tam ještě jeden aspekt, a tím je psychický tlak, který může na Báru po zveřejnění jejího cíle vzniknout, a který nemusí být nutně jen pozitivní, jak by si mohla myslet. Doufejme, že to ustojí a nebude se snažit „za každou cenu“ dokázat skeptikům, že se mýlí, když ji nevěří.

Něco o tom už vím ze svých zkušeností, které nebyly vždy příjemné. O svém běhání píšu velmi otevřeně, málokdo píše otevřeněji, ale od jisté doby už nediskutuji a často ani neinformuji o závodech, na které se teprve chystám, protože mě to pak až příliš stresovalo. Například o mé letošní účasti v Jablonci či Bratislavě vědělo předem minimum lidí a zaběhl jsem tam mimořádně dobře. Stejně tak se mi podařilo zaběhnout maraton pod 3h na závodě, před nímž jsem o své účasti neinformoval předem, naproti tomu pokus na předcházejícím PIM maratonu dopadl neúspěšně, i když jsem tam osobák měl, a ještě k tomu byl stres nejenom před závodem, ale i po něm.