Sanders se dekádu potom, co chtěl své problémy s alkoholem a drogami řešit tím nejfatálnějším způsobem, ocitá mezi triatlonovou špičkou a velmi si to užívá, což bylo poznat během celého rozhovoru.

Lioneli, jak jsi spokojený se svými přímými soupeři, kterými budou Sebastian Kienle a Andrew Starykowicz?

“No já jsem si za soupeře, jak známo, přál Jana Frodena. Ale svou možnost s ním soupeřit jsem už měl, i když si myslím, že bych si v tomhle kratším formátu vedl lépe než při Tri Battle. Nicméně mám opravdu rád Kienleho, oba i se Starkym jsou skvělí. Oba dva mě již v minulosti dokázali v závodě dotlačit ke skvělým výkonům. Starky někdy před sedmi lety k mému nejlepšímu půlmaratonu například. Určitě si tento souboj užiju.”

Když se nad tím zamyslíš, byla by tvá taktika pro závod jiná v případě jiného obsazení trojice?

“Samozřejmě musíš závodit jinak, protože Jan by rozhodně z vody nešel se ztrátou. Takže musíš stáhnout ztrátu na kole a ještě si získat náskok před během. Na Sebastiana jsem již v minulosti zvládl překonat deficit minuty a půl po plavání. No a Starky je z nás prostě nejlepší plavec, budu rád, když má ztráta na něj bude menší než dvě minuty, pak to bude dobré. Pak budeme soutěžit o to, kdo bude mít nejrychlejší cyklistickou část, to bude taková výzva uvnitř závodu. A pak uvidíme, jak se budou chovat tyhle běžecké nohy (se smíchem ukazuje na svá stehna, pozn.red.). Rozhodne se na běhu, ale cyklistika bude velká show.”

Před závodem jsi z legrace říkal, že “chceš Frodena, nebo nezávodíš”, ale i kapitán evropského týmu Stadler včera večer říkal, že to by ti šest dní po Ironmanu v Kodani přece nemohli udělat… Ale nakonec nevypadáš zklamaně.

“(smích) No, ono by bylo hodně těžké Jana porazit tak jako tak. Tohle je týmová soutěž a já samozřejmě udělám, co po mně budou chtít kapitáni. Mám za sebou dlouhou historii závodů proti Kienlemu přímo na této trati, takže z týmového pohledu je to asi dobré rozhodnutí.”

Máš za sebou docela šílený měsíc a půl se třemi závody na ironmanských distancích, za tu dobu jsi již podruhé v Evropě, cítíš se unavený?

“Jsem unavený právě teď. (smích) Ale jinak ne. Víš, já pro tohle žiju, a v posledním roce moc závodů nebylo, takže je opravdu privilegium tohle dělat. A mladší už asi nebudu, takže… A za měsíc pojedu dalšího Ironmana. Snažím se na sobě pořád pracovat, posouvat se. A tady je tolik talentu na jednom místě, že prostě chceš být toho součástí.”

V neděli jsi dojel druhý v Kodani, jak jsi spokojený s tím závodem? Výkon na kole i v běhu byl výborný.

“A zaplaval jsem možná nejlíp v životě, aspoň v porovnání s ostatními lidmi na startu. A kolo tentokrát v tomhle porovnání asi bylo nejhorší ze tří disciplín. Ale to je dáno tím, že se opět ukázalo, jak skvělý je na kole Cameron Wurf, nejen jeho fyzický výkon, ale také technika. Jezdí ve World Tour týmu a je opravdu ve skvělé formě. Závod mi opět ukázal, jak na tom jsem a v čem se ještě můžu zlepšovat. A Wurf mi ukázal, že ještě musím hodně úsilí věnovat i cyklistice. Že to není čistě o výkonu.”

Právě Wurf jednou mluvil o tom, že se triatlonisti obecně příliš zaměřují na wattový výkon na kole. Je to tak?

“Určitě. Cameron mi právě vyprávěl, že Rohan Dennis, se kterým často trénuje, říká, že výkon je přece irelevantní, záleží na dosaženém času. Dennis ve skutečnosti ani v závodech nepoužívá wattmetr. A já se zaměřuji pouze na dosažený výkon, a to v závodě i tréninku. V tom je určitě velký prostor pro zlepšení.”

Cameron se nedávno sám jmenoval tvým trenérem, jak jsi s ním spokojen?

“(smích). Jeho metody tréninku jsou unikátní. Mluví na tebe spatra, neustále tě shazuje… (smích) Takže ne každý by to zvládl. Pořád si dělá srandu, pořád mi dává rady. I dneska ráno mi psal, kde bych měl závodit příště nebo kam jet trénovat příští týden. Ve skutečnosti to není špatný trenér.”

Tohle je ale pro sledující opravdu zábava. Všechny tyhle přestřelky, které ses snažil v minulosti dělat s Kienlem, potom Frodenem, dnes s Wurfem, který se k tomu přímo hodí, mohou třeba vytvořit nějakou rivalitu, a to je to, co tento sport potřebuje. A teď tady máme Collins Cup, který přinese 12 přímých bitev. Myslíš, že je to ten správný směr, kam se má triatlon vydat? Aby se z toho stal více divácký sport?

“Ano, triatlon sice dělám každý den, ale jsem hodně zvědavý na spoustu z těch trojic, kdo vyhraje, jak se ty minizávody budou vyvíjet. Obzvláště v tomhle formátu, protože spoustě závodníků vyhovují hromadné závody, kde mohou využít výhody jízdy ve skupině. Když tahle možnost není, každý musí ukázat své individuální schopnosti, protože tam s ním budou jen další dva soupeři. Někteří závodníci, o kterých bys to neřekl, budou najednou vypadat mnohem lepší a naopak. Jsem nadšený, že to uvidím. A samozřejmě rivalita může být zajímavá věc.”

Ty jsi vždycky hodně bojoval s plaváním, dokonce o tom máš celou sérii videí na Youtube, ale teď to vypadá, že se tvé plavecké schopností docela rychle vyvíjejí, je to tak?

“Rychle?!? Trvá to deset let! (smích)”

Ano, ale v posledních dvou letech jsi udělal velký pokrok…

“Ano, je to záležitost posledních osmi měsíců, kdy jsem se přestěhoval do Arizony a pracuji s novým plaveckým trenérem. Ten mě přiměl pracovat s myšlenkou a snahou více cítit vodu, což jsem dřív nedělal. Dřív jsem řešil čas, dnes mě při tréninku čas až tak nezajímá. Když čas nebo soupeře kolem sebe řešit přestaneš, více se soustředíš na vodu samotnou. A to je přístup, který mi hodně pomohl.”

Jde tedy o to, být v závodě rychlejší, nebo být po plavání čerstvější?

“Ano, do jisté míry to je pro mě o tom, abych neplaval s takovým úsilím. Není to o tom, makat ve vodě co nejvíc, protože tak plavání nefunguje. Je to víc o jakési mírnosti. Se zkušenostmi na to začínám přicházet. A přelévá se to také do ostatních disciplín, ono to kolo taky nemusí za každou cenu bolet, abys jel rychle. Když se podíváš právě na Camerona, tak ten na tom kole krásně sedí, vrškem vůbec nehýbe a vypadá to tak nějak ladně. Takže z dlouhodobého pohledu si myslím, že změna v plavání bude mít pozitivní efekt i na cyklistiku a běh.”

Když se podíváme na tvou životní cestu: Před deseti lety jsi byl v úplně jiné situaci, žil úplně jiným životním stylem. Dnes máš na svém kontě druhé místo z havajského Ironmana a jsi součástí téhle velké triatlonové party. Co budou tvé další kroky či cíle v kariéře?

“Prostě se snažím užívat si tyhle zkušenosti. Potkávám spoustu skvělých a zajímavých lidí a míst. Teď spolu mluvíme na Slovensku… Prostě bych rád dál zažíval tyhle chvíle. Dál se zlepšoval, pro budoucnost přemýšlím o trenérské dráze, abych zůstal u triatlonu i dále a spolupracoval s mladými, hladovými sportovci. A byl nejlepší, jaký jen můžu být.”

Jak si myslíš, že budou vypadat sobotní závody?

“Každý si musí uvědomit, proti komu zrovna závodí, ale zároveň se nesmí zapomínat na to, že je to zábava pro diváky. Nemyslím si, že máš kalkulovat s tím, že může stačit druhé místo. Prostě každý by si měl jít pro vítězství. Když to nevyjde, nevyjde to, ale je to zábava. Tak bych to udělal, kdybych šel proti Janovi, prostě bych do toho dal na kole vše. Zkusil bych to. A kdybych “rupnul”… Ale koho to zajímá, v tomhle závodě je druhý posledním. (smích)“