Vylepšila jsi loňský bronz a vybojovala jsi stříbrnou medaili. Rychlejší než ty byla jen fenomenální Lucy Charles Barclay. Jaké jsou tvé pocity po závodě?

„Jsem neskutečně šťastná. Tajně jsem doufala znovu v umístění na podiu a byla bych spokojená i se třetím místem. Můj manžel a kouč říkal, že chce, abych byla druhá, tak jsem ráda, že to vyšlo.“

Po delší době ses postavila na start závodu v Evropě. Jak ses cítila téměř před domácím publikem?

„Musím říct, že jsem byla celkem nervózní. Tělo už chtělo závodit a těšila jsem se, až to vypukne.“

Koho jsi považovala za největší soupeřky v boji o medaile?

„Lucy byla jasnou favoritkou a věděla jsem, že i Salthouse je velmi dobrá, a Němky na startu také.“

Plavecká část ve studené vodě Dunaje a s různými proudy dávala zabrat méně zdatným plavcům. Mezi ty ovšem nepatříš. Jak se ti vydařila úvodní disciplína?

„Opět musím říct, že Lucy předvedla neuvěřitelný výkon ve vodě. Nejsem zvyklá vylézat na halfironmanu za někým se ztrátou dvou minut! Snažila jsem se držet více při břehu, ale najednou mi přišlo, že plavu úplně sama a že snad organizátoři závod zastavili. Byl to zvláštní pocit. Po otočce už to bylo lepší a kontrolovala jsem si dobrou techniku a snažila se plavat, co to šlo.“

Během devadesáti kilometrů rovinaté cyklistiky se pořadí párkrát promíchalo. Jak ti tato trať vyhovovala a jak se ti jelo?

„Obecně mám raději trochu kopcovatější tratě, ale měly jsme to všechny stejné. Párkrát jsem šla ze sedla, ale většinu času bylo zapotřebí držet si co nejaerodynamičtější pozici. Předjela mě fantasticky jedoucí Němka Daniela Bleymehl a potom i Polka Agnieszka Jerzyk.“

V druhém depu jsi přezouvala do maratonek na čtvrté pozici a k medaili to nebylo úplně blízko…

„Naštěstí jsem po kolo neměla až tak unavené nohy, půlmaraton jsem začala rychle a běželo se mi dobře. Trenér mi hlásil odstup od holek na druhém a třetím místě. Po prvním sedmikilometrovém okruhu byly tři a půl minuty přede mnou.“

Ale tvůj běžecký krok byl daleko lehčí. Bylo jen otázkou času, kdy je dostihneš. Což se stalo. Jak jsi to vnímala?

„Hodně mi pomohlo povzbuzování od kamarádů a fanoušků podél trati, kteří mě hnali kupředu. Vyhovovalo mi časté střídání povrchů, chvíli to byla tráva, potom písek na dostihovém závodišti a pak asfalt. Pořád se něco dělo a rychle to utíkalo. Když jsem se dostala před třetí i druhou závodnici, věděla jsem, že jim nesmím dát možnost zachytit moje tempo. Cílovou rovinku už jsem si mohla vychutnat a radovat se ze stříbra.“

Jak hodnotíš závodní výsledky na začátku letošní sezony?

„Velmi pozitivně. Zvlášť po tomto úspěchu. Myslím, že mám dobrou formu, a budu ji chtít prodat i v dalších závodech.“

Co tě čeká dál?

„Oproti minulým sezonám jsme se rozhodli, že s celou rodinou strávíme čtyři měsíce v Evropě. Moc se těším na blížící se Challenge Prague, kde konečně letos nastoupím na start a budu se snažit o co nejlepší výsledek. Závod jsem jednou absolvovala v roli televizní moderátorky, tak se letos nemůžu dočkat, až si ho vyzkouším na vlastní kůži před domácím publikem v krásných kulisách hlavního města.“