Trénuje triatlon v pražském Etriatlon teamu a spolupráce s osobním trenérem, vynikajícím triatlonistou Lukášem Vrobelem, jí jde k duhu.

Trénuješ s týmem Etriatlon. Vyhovují ti tamější podmínky?

Jsem maximálně spokojená. Vždycky jsem si přála být členem nějakého týmu a zhruba od poloviny listopadu 2010 jsem začala trénovat s Etriatlonem kolem Petra Valeše, který mě kontaktoval po Doksymanovi, nabídl mi spolupráci a hodiny plavání v Tyršově domě a na Výstavišti. Od té doby s nimi plavu, byla jsem i na několika plaveckých kempech a doufám, že vyjde i březnové soustředění na Kanárech. A hlavně, ve skupině se člověk víc „hecne“, než když je sám. Ráda bych také Petrovi Valešovi touto cestou poděkovala za částečný sponzoring.

Jak jsi spokojená s výsledky v loňské sezóně?

Spokojená s výsledky jsem pouze částečně. Byla to vlastně moje první sezóna v životě (když nepočítám jednou za rok maraton). Vím, že mám zatím hodně slabou cyklistiku, a tak se na tom teď snažíme pracovat. Každý závod pro mě byl něčím specifický a v něčem nový. Největší radost mi udělal zaběhnutý čas z podzimního maratonu ve Stromovce. Jinak za minulý rok se toho pro mě změnilo strašně moc, začala jsem trénovat s Etriatlonem a pod vedením zkušeného triatlonisty Lukáše Vrobela, v němž jsem získala také velkou oporu.

Jaká je s Lukášem spolupráce?

Myslím, že nic lepšího mě nemohlo potkat. Setkání s Lukášem pro mě bylo okamžikem, kdy jsem se pro trénink nadchla na 120% a kdy můj trénink konečně dostal systém a řád. Začala jsem trénovat úplně jinak, než jsem byla do té doby zvyklá. Doposud jsem dělala, co se mi zrovna chtělo. Teď běhám podle rychlosti na kilometr, kolo jezdím podle wattů a byl mi naordinován i den volna, což jsem do té doby vůbec neznala. Plán se snažím plnit podle svého nejlepšího svědomí, ale hlavně mě ty tréninky hodně baví.

V běhu jsi udělala velký výkonnostní skok. Jak se ti to podařilo?

Lukáš mi úplně změnil moje dosavadní sportovní návyky. Do té doby jsem běhala jak šílená, sice i delší úseky a klidně i dvakrát denně, ale pořád jedním tempem a víceméně pořád to samé. A teď je každý trénink v něčem jiný. Zařadila jsem i do té doby pro mě neznámé rychlejší úseky v podobě intervalů. Začala jsem také běhat abecedu a zjistila jsem, že jeden běžecký trénink denně bohatě stačí. A jinak běh opravdu miluji, dostávám se při něm do jiného světa, jsem při něm šťastná a na každý běžecký trénink se vysloveně těším.

Specializuješ se zatím na půlironmanské distance, láká tě dát si jednou celého ironmana?

V roce 2010 mě kamarádka přemluvila ke startu na Doksymanovi, ale v jeho kratší variantě. Nakonec jsem se týden před očekávaným závodem rozhodla, že místo krátkého zkusím 1/2 IM (1,9 km – 90 km – 21,1 km, pozn.red.) a skončila jsem celkově čtvrtá mezi ženami. Začalo mě to neskutečně bavit a u těchto vzdáleností jsem zatím zůstala. Uvidíme, jak to půjde dál. Každopádně mi více vyhovují delší vzdálenosti. Ironman mě láká hodně, ale zatím z něj mám ještě respekt, ale určitě ho alespoň jednou v životě chci zkusit.

Studuješ na VOŠ Palestra fyzioterapii. Jak se ti daří kloubit trénink a školní povinnosti?

Zatím to jde a doufám, že se mi letos podaří školu dokončit. A za to také vděčím rodičům, že mě ve studiu hodně podporují. Na plavání chodím ráno ještě před školou, druhou fázi plním většinou odpoledne. Když přijdu večer domů, snažím se udělat věci potřebné do školy.

Jaké máš cíle v této sezóně?

Zrychlit se v plavání, pokusit se zrychlit běh a především zlepšit cyklistiku. Uvidíme, jak rychle to půjde. Jsem také domluvená s trenérem, že tento rok to ještě zkusím s triatlonem, a když to nepůjde, vrhnu se v dalším roce jenom na běh.

Jakou roli hraje triatlon ve tvém životě?

Myslím, že hodně velkou, možná jednu z největších.