Jako vrcholy jsem si pro letošní rok stanovil květnové MS na Ibize v terénním i dlouhém triatlonu, červnový Ironman Klagenfurt, srpnovou Xterru Prachatice a zářijové MS v Xterra. Do toho jsem chtěl zlepšovat svoje osobáky v běhu (zaběhnout 10 km pod 32:00min) i plavání (100 m kraul konečně pod 1 minutu), posunout se jak v oboru fyzioterapie, tak trenérství, najít si čas na přítelkyni Karču, udržet se zdráv a motivován k tréninku po celou dobu. Když na to takto koukám, tak toho bylo docela dost. Co se povedlo a kde jsem moc nepochodil?

Říjen 2022 byl celý odpočinkový a s Karčou jsme klasicky cestovali po krásách Jičínska. Od listopadu jsem postupně začal znovu budovat základní vytrvalost, zvykat si na ranní vstávání do bazénu a oprášil prachem pokrytý trenažer. Závěrem měsíce jsem otestoval formu ve Stříbře na 20km běžeckém závodě (Mikulášská dvacítka). Šnéba mě prohnal, ale dokázal jsem ho setřást a připsal si tak první vítězství.

Prosinec je tréninkově divoký. Počasí standardně moc nepřeje našemu venkovnímu sportu. Na druhou stranu jsem již mohl do přípravy zařadit běžky a v posledních letech oblíbené skialpy. Pokračovalo se i v tradici a Zbyšek uspořádal další již legendární soustředění v Ramsau, na kterém začíná být přetlak. Zde se po večerech důkladně hodnotila uplynulá sezóna a vymýšlely nové konspirační teorie. Správný směr mi potvrdily dva běžecké závody (Mikulášský běh na Bradech a Vánoční půlmaraton v Hradci Králové), které jsem vyhrál a zajistil tak dostatek pití pro blížící se Silvestr.

Leden v mém podání rozhodně nebyl nejchladnějším měsícem roku. Vše odstartovalo 8denní soustředění s tréninkovou skupinou Luboše Bílka na Srní. Sněhu zde moc nebylo, ale o to více se mohlo běhat nebo jezdit na kole. Prakticky ihned po soustředění jsem sbalil kufry a jel na první letošní velký závod Xterra South Africa. Žádná větší dovolená se na závěr loňské sezóny nestihla, takže jsme společně s Karčou vybrali tento závod. Klasická kombinace příjemného s užitečným. Závod se mi vydařil a 2. místo bylo mým maximem, porazil mě pouze bývalý Mistr světa Bradley Weiss. Následná dovolená splnila očekávání a slušně jsme zacestovali. Opálit, odpočinout a znovu zpět do zimy.

No do zimy, doma jsem se ani v únoru moc neohřál. Kufr s MTB kolem jsem vyměnil za silničku a jelo se společně s repre na soustředění do teplých krajů. 14 dní na Gran Canaria v apartmánech s polopenzí. Hodně odvedené práce, kilometrů a zážitků. Už to nebylo jenom o základní vytrvalosti a párkrát jsme si slušně protáhli hubu. To bylo potřeba, protože v březnu jsem se chtěl vrhnout na lámání svých běžeckých osobáků.

Otvírákem silničních běhů je u nás březen a Kbelská 10. Zde jsem ani já nechyběl. Počasí bylo relativně přívětivé, ale slovo relativně při útoku na TOP čas nestačí. I tak jsem si doběhl pro osobák v čase 32:36min, ale hranice 32 minut byla daleko. O dva týdny později jsem se pokusil o reparát na Českobrodské 10, ale to bylo velké fiasko. Hlavu jsem nevěšel a makal dál. Půlmaraton se blížil.

1.4. se v Praze běžel nejmasovější půlmaraton u nás. Po 6 letech jsem znovu stál na startovní čáře. Bylo mi jasné, že hranice 1:10 hod nepadne, ale v překonání osobáku jsem věřil. To se podařilo a díky možnosti běžet téměř celou dobu ve skupině s první českou ženou Moirou Stewart jsem proběh cíl v čase 1:11:55. Ihned po doběhnutí jsem jel na další repre soustředění do Chorvatska. Dalších 14 dní na posunutí svých hranic. Počasí přálo a i když se jednalo primárně o juniorské soustředění, tak o dobré sparing partnery nebyla nouze. Ihned po dokončení jsem letěl s tátou do Řecka na svůj druhý světový pohár Xterra Greece. Překvapil jsem sám sebe, vše vyšlo lépe než jsem čekal a v dramatickém finiši předbíhám favorita francouze Julese Dumase. Pro mě první opravdu velké vítězství na okruhu Xterry. Zároveň jsem to zkombinoval s poznáním Athén, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Mise úspěšně splněna. V úplném závěru dubna jsem ještě přidal vítězství na domácím Veselém Cross Country, kde jsem zatím nejlépe byl druhý. Duben byl opravdu vydařený měsíc.

Květen byl měsícem prvního vrcholu letošní sezóny. Mistrovství světa ITU v terénním a následně i dlouhém triatlonu. Tuto dvojkombinaci jsem nikdy nejel a nyní už vím, že už ani nepojedu. Stále považuji za velkou čest obléci reprezentační kombinézu a moci bojovat po boku těch nejlepších v PRO kategorii. Děkuji ČTA za tuto možnost. Hlavním cílem mělo být samozřejmě uspět v terénním závodě a v duši jsem doufal na umístění okolo TOP10. 19. místo bylo proto lehkým zklamáním. Fyzický výkon jsem podal dobrý, ale špatně jsem se na závod připravil takticky a na málo průjezdné trati MTB hodně zaostával. Závod jsem však přežil a vlastně se i těšil na dlouhý, od kterého jsem neměl žádná očekávání. O dva dny později po terénním triatlonu stojím na druhé straně ostrova Ibiza po kotníky zabořen do ledového písku a očima hledám bójku ve Středozemním moři. Mohu to trochu zkrátit, protože to bylo velké fiasko, kam se hrabala Českobrodská 10. Ve vodě i na kole jsem byl totálně bez energie a tělo mě nechtělo pustit do vyšších čísel, která jsou pro úspěch nezbytná. Až závěrečný běh mi spravil náladu, ale toto nebyl dobrý závod. Řídil jsem se motem: „Co tě nezabije, to tě posílí“. Měl jsem 6 týdnů přípravy na plné ironmanské distance. V druhé půlce května jsem ještě absolvoval moji tradiční dvojkombinaci. Dopoledne Jičínská 50 (MTB) a odpoledne Jičín city run na 10 km. Radost jsem měl ze svého cyklistického výkonu, běh byl již čistě morální záležitostí, ale ostudu jsem na domácí půdě neudělal.

Venku už konečně začalo být pravidelně hezky a to znamená příchod mého nejoblíbenějšího ročního období. Léto je tu. To znamená i větší množství závodů a příležitostí se ztrestat. Otvírák pro dlouhotraťaře na našem území je Czechman. Letos jsem nevynechal a byl z toho možná nejnapínavější souboj celé sezóny. Pavel Wohl suverénně kraloval, ale s Tomášem Řenčem jsem svedl bratrovražedný souboj o stříbro. Byl z toho prozatím můj nejrychlejší půlmaratonský čas 1:11:41hod a cenný Tomův skalp. Závěrečných 14 dní přípravy jsem věnoval především cyklistice a následně se mohl postavit na start jediného letošního plného ironmana. Každý ironman je jiný a je to vždy velká výzva. Kdo nikdy nestál na startu, tak jen těžko pochopí ten mix pocitů a očekávání. Se závodem jsem se dle mého popral opravdu se ctí a podal dobrý výkon. Slovo dobrý to krásně vystihuje. Jel jsem na své možnosti výborně, ale zde jsem definitivně pochopil, že svět je již jinde a vlak mi ujel. 20. místo a čas těsně pod 8:50hod byl pravděpodobně mojí tečkou v PRO poli na dlouhých tratích pod hlavičkou Ironman. Rozhodně jsem však netruchlil protože ten pravý vrchol přišel až následující víkend. Obhajoba vítězství v MEGATLONU se podařila a já natáhl vítěznou šnůru na 10.

Červenec měl být odpočinkovým měsícem. Sezóna je dlouhá a vždy se mi osvědčilo ji rozpůlit. Hned z kraje jsem ještě stihl Jablomanna, kde mě vyškolil Filip Václavík. Byl lepší a já musel uznat prohru. Pivko v cíli mi však i tak chutnalo, protože hned následující den jsme společně s Karčou vyrazili na dovolenou do Švýcarska. Byla to dovolená, jak se patří. Každý den nová výzva v podobě nějakého vysokého kopce, který se musel zdolat. Sáhnul jsem si na Eiger, byl ve 4 165m na Breithornu a prošel se okolo Matterhornu. Lehce jsme i poferratili a psychicky odpočatý jsem mohl začít druhou půlku sezóny. Prakticky ihned po příjezdu jsem se vrátil do kolotoče závodů. Další exotikou bylo Slovensko. Zde se konal extrémní poloviční triatlon Oravaman. Měl jsem kliku a tropické počasí mi ze všech nejvíce sedlo. Dokázal jsem v hlavním závodě opětovně zvítězit. Třešničkou na dortu bylo i vítězství v pivním kilometru, které jsem pojal jako rozhýbání den před samotným závodem. Závěr měsíce patřil menším, ale srdečním závodům. Domácí Dřevěnický Rykot a triatlon Hostěnice, kde mám zatím nejvíce startů ze všech triatlonů jsou mojí kariéře. Svět je v pořádku, protože jsem potvrdil roli hlavního favorita a ani na jednom z podniků nenašel přemožitele.

Srpen byl ve znamení Xterry. Nejprve nejdůležitější domácí závod Xterra Prachatice a týden poté Xterra Germany. V Prachaticích došlo i na premiérový střet s Jardou Kulhavým. Do vysněné TOP10 jsem se těsně nedostal (skončil jsem 11.), ale podal jsem opravdu kvalitní výkon a potvrdil pozici české dvojky za Lukášem Kočařem. Vše šlo správným směrem a já si potvrdil, že jsem schopen závodit s těmi nejlepšími na světe. To se potvrdilo i na Xterra Germany, kde jsem sice nenavázal na loňské 9. místo, ale výkon byl opět konkurenceschopný (13. místo). Tělo šlapalo, hlava chtěla a materiál držel. Mohl jsem odjet na poslední letošní soustředění do italského Livigna. Zde jsem strávil krásné 3 týdny společně s naší reprezentací. Každý z nás měl jiné cíle, ale společně jsme si perfektně vyhověli. Sem se vždy rád vracím a díky kolektivu to byl opět nezapomenutelný zážitek.

V září to vše mělo vyvrcholit a také se tak stalo. Hned druhý den po návratu z Livigna jsem závodil na menším, ale poctivém terénním triatlonu Mácháčský pohodář. Připsal jsem si další vítězství, ale Pavel Jindra mě nic nedal zadarmo. Poté již vše směřovalo na reparát na Mistrovství světa Xterra v Molvenu. Loni bylo počasí odpovídající spíše Norsku než Itálii, a tak jsem věřil v dosažení lepšího než 26. místa. To se mi na konec podařilo, ale vzhledem k technické náročnosti cyklistické části jsem nemohl bojovat o lepší než 18. místo. To bylo moje maximum. Závod jsem si však užil a dodržel plán nezničit sebe ani kolo. Jel jsem na hraně svých možností a vydržel až do konce. Když na trati necháte 100 % a nevíte, co by se dalo udělat lépe, tak nemůžete být zklamáni. Toto byl opravdu poslední závod sezóny 2023 a já končil ve vrcholu formy, zdráv a dobře naladěn.

Říjen je celý ve znamení odpočinku. Pohyb je samozřejmě nezbytný, ale dělám jenom sporty na které mám chuť (to znamená, že vůbec neplavu ), nízkou intenzitou a snažím se trávit více času s přítelkyní, rodinou a kamarády, na které přes sezónu není tolik času, kolik bych si přál. Je to taková klasika. Když trénujete, tak se těšíte na volno. Když je volno, tak byste si rádi nějaký ten interval dali. Neuděláte nic… Měl jsem prostor konečně s kolegy z 3fyzio.cz rozjet fyzioterapeutické kurzy pro veřejnost. Sám jsem navštívil kurz Petra Bitnara na téma „Manipulace a mobilizace“. Vyrazil na pánskou jízdu do Krkonoš. Krásný měsíc, a to mu ještě není konec!

Od poloviny listopadu se zase začnu pomaličku dostávat do formy, protože prosincový Vánoční půlmaraton v Hradci Králové s hlavní cenou sud piva Klenot nemohu nechat nějakému abstinentovi. Postupně spřádám plány na rok 2024 a začínám mít jasno, ale to zase až jindy…

Letošní sezónu hodnotím pozitivně. Všechny cíle jsem sice nesplnil, ale minimálně jsem se o ně pokusil a bylo jen málo závodů, kde jsem vyhořel. Udržel jsem se po celou dobu sezóny zdráv. Navštívil země, kde jsem ještě nikdy nebyl a chtěl se tam podívat. Z hlediska výkonnosti v jednotlivých disciplínách překvapivě nejhorší bylo plavání. První polovinu sezóny se mi v něm relativně dařilo, ale v té druhé části jsem se i přes stále se navyšující úsilí zhoršoval. Na kole jsem se každým závodem zlepšoval a běh byl jistota, o kterou se mohu naštěstí vždy opřít.

Největší díky patří Karče, která se mnou objezdila 95 % všech závodů a všude jsem se na ni mohl spolehnout. Dále provádí i korekci všech článků, které vyjdou ven a vy máte pocit, že mám perfektní češtinu . Trenérovi Zbyšku Zemanovi, je mi jasné, že na sepsání promyšlených plánů pár lahví Jacka Danielse padlo. Michalu Řeháčkovi z plaveckého oddílu Žralok Nová Paka, který má se mnou neplavcem svatou trpělivost (to vlastně platí i o všech plavcích v oddíle). Poko Running Teamu za možnost se kdykoliv připojit na intenzivní trénink. Nejvěrnějšímu tréninkovému partnerovi a mentálnímu kouči Rudovi Coganovi. Ondrovi Hnilicovi a Matěji Machytkovi za výpomoc s vedením mých sociálních sítí. Jíříku Keslovi za roli osobního fotografa a parťáka do špurtů. České triatlonové asociaci za možnost se účastnit soustředění a trénovat s těmi nejlepšími, kterými aktuálně disponujeme. Sponzorům Královéhradecký kraj, město Jičín, město Nová Paka, Mizuno, 2XU, Inkospor, Usušil & syn, TJ Nová Paka, Multisport, Fly4sport, Obklady Vaněk, YOGI racing team Ostrava, Sagita outdoor a Dynafit. Rodině, kamarádům a i vám věrným čtenářům. Velké díky vám všem. Jedeme dál, tenhle vlak ještě nestaví!!!

Článek je převzat se svolením autora z blogu #226NAKREV, kde najdete mnoho fotografií a rad a termíny chystaných workshopů pořádaných Petrem Soukupem, držitelem českého rekordu z MS v Ironmanu na Havaji v kategorii 30–34 let.