Začněme tím druhým. Pro většinu lidí, kteří nebyli plavci za mlada, bývá ve stáří daleko těžší se naučit plavat kraulem než pro ty, kteří pár let chodili několikrát týdně do plaveckého oddílu. Ano, když získáte cit pro vodu jako dítě, už to pak máte v sobě a nezáleží, jestli jste následně dvacet let budovali kariéru, nebo vychovávali děti.

Ovšem to naše “koupání”, které v první fázi závodu předvádíme, to není o stylu. Styl a špičkovou techniku musíte mít, pokud budete chtít plavat časy kolem 1 min / 100 m a rychleji. Ze svých zkušeností vím, že po nějaké době je každý schopný se dostat v neoprenu na průměrné tempo kolem 1:40 /100 m. Je to víc o síle a o tom nedělat ve vodě zbytečné chyby.

Tolik k plavání, co délka závodu? Nejkratší vzdálenosti, tzv. sprint triatlony, jsou sice krátké, ale ve většině případů jsou to závody, kde se jezdí na kole s povoleným draftingem. Pokud budete chtít jet tento závod a nejste moc dobří plavci, dorazíte do depa a vaše kolo tam bude asi jedno z posledních. Navíc kvůli nemožnosti na kole spolupracovat s dalšími závodníky (na chvíli se svézt v háku) je prakticky po závodě a člověk pak jede celé kolo sám, což se logicky projeví na jeho výkonu, nejen na kole, ale i při běhu.

Pár osvícených pořadatelů proto začalo i v našich končinách organizovat krátké bezhákové triatlony, které se takto vlastně jezdily v počátcích tohoto sportu. Pak je triatlon úplně jiný závodem, kdy jede každý sám za sebe a závod není ovlivněný tím, jestli chytí skupinu. Ve světě je to naprosto běžné, že závody se jezdí ve více dnech – v sobotu jede mnoho stovek závodníků trať bez draftingu a v neděli se pak postaví na start profesionálové, kteří jedou s povoleným draftingem.

Další věcí, kterou ne každý nováček umí, je schopnost jezdit na kole ve skupině. Toto je další dovednost, kterou se nedá naučit za pár týdnů. Pokud jezdí člověk odmala s cyklisty, je na to samozřejmě zvyklý a nedělá mu to problémy. Pokud ale sotva oprášil kolo a sundal blatníky a chce se postavit po dlouhé době na start takového závodu, může být sobě i ostatním nebezpečný.

Jezdit ve skupině se prostě musí trénovat. Cyklista se musí naučit jezdit v co nejkratší vzdálenosti za dalším a zvládnout i jízdu několika závodníků vedle sebe. V závodě se jede velmi často “hrana” a závodník není schopný reagovat stejně rychle, jako by jel normálně v tréninku. Proto celkem často dochází k nepříjemným pá­dům.

Proto bych úplným nováčkům závody s draftingem nedoporučil. Hledejte co možná nejkratší akci bez draftingu. Krásným a vyhlášeným závodem třeba Poděbradský triatlon, který bývá otvírákem sezony.

Vzdálenosti středního triatlonu jsou asi největší lákadlem pro nováčky, kteří se rozhodnou nějaký závod jet. Vzdálenosti 1,9 – 90 – 21 km nejsou ještě odstrašující a závod se dá dobře zvládnout, aniž bychom celý svůj život podřídili jen triatlonu. Největší obavou bývá plavání 1900 m. Je to štreka, ale na druhou stranu pak máte i čas případnou ztrátu dohnat při bezhákové cyklistice a běhu.

Samotný trénink na tento závod nemusí být tak intenzivní. Dá se zvládnout samozřejmě i bez úplného tréninku, ale to samozřejmě není ten úplně nejlepší přístup. Pokud je někdo schopný týdně trénovat 7–10 hodin, takový závod odjede bez větších problémů a užije si to. Je ale potřeba, aby začal s přípravu již v březnu a tělo mělo dostatek času na adaptaci na zátěž a bylo možné postupně navyšovat tréninkové dávky. Za normálních okolností stačí 2–3× týdně plavat, 2–3× týdně jezdit na kole a 2–3× běhat. Z toho se dá připravit velmi dobře.

Vše je ale samozřejmě o čase, který jsme schopní tomu dát. Když vím, že jsem schopný týdně trénovat jen pět hodin, je potřeba tomu trénink upravit. Takový závodník nebude mít ambice být na stupních vítězů, ale i přesto je reálné závod dobře odjet. Jen bude potřeba upravit trénink tak, abyste zvládli natrénovat základní vytrvalost ve všech disciplínách (to se dá zvládnout nejčastěji o víkendu) a pak je to o kratších, leč intenzivnějších trénincích v průběhu týdne. Ale 7–10 hodin za týden by na to mělo určitě stačit.

Dalším velkým benefitem pro všechny, kteří trénují na nějaký závod, je možnost trénovat v nějaké skupině. Mít někoho, kdo je na tom podobně, se kterým se vzájemně bude motivovat, hecovat, ale se kterým může probrat vše, co neví a z čeho má třeba obavy.

Samotný trénink na střední triatlon je velmi individuální a nedá se říct, že jeden bude fungovat na všechny. Cílem je naučit tělo adaptovat se a být schopné závodit kolem aerobního prahu (AEP), u zkušenějších závodníků pak ve vyšších intenzitách (SST, Steady State training = intenzita mezi aerobním a anaerobním prahem).

Pro domácí závodníky jsou velmi oblíbenými závody Intervalový triatlon v Račicích, Czechman, Hamerman, Doksyman, Pilman a často také závody v zahraničí. Každý z nich je ale specifický. Třeba Czechman je největším z tuzemských závodů, je kromě jednoho brdku po rovině, a je tak i celkem rychlý. Nevýhodou ale může být, že je často velmi rychle vyprodaný a nedá se na něj přihlásit. A také to, že je to jeden z nejprestižnějších závodů a mnoho lidí se toho bojí a nechce zde závodit, protože třeba na počátku sezony nemají tolik natrénováno. Naopak Pilman sezonu skoro uzavírá a všichni mají dost času na něj natrénovat, ale profil cyklistiky i běhu patří k těm těžším, takže to pro nováčky není úplně optimální pro první triatlon.

Zkušenější závodníci samozřejmě dávno nezávodí jen u nás, ale pravidelně se účastní závodů v zahraničí. Díky sériím IRONMAN 70.3 nebo Challenge je za normálních okolností závodů tolik, že si je možné vybrat závod podle svých preferencí.

Pozn.red.: Autor textu Jan Strangmüller je jednou z největších osobností české ironmanské historie. Hned při své premiéře v Koně v roce 1999 vyhrál svou věkovou kategorii, je také druhým nejlepším Čechem co do celkového umístění v Koně. V roce 2002 doběhl pouhá tři místa za Petrem Vabrouškem na celkovém 22. místě. V současnosti vede tréninkovou skupinu Road2Kona a nabízí i online tréninky na www.road2kona.cz/online-trenink