Co se podle vás povedlo za poslední roky nejvíc? A co v tom právě uplynulém?

“Jsem velmi rád, že se postupně povedlo znovu nastartovat činnost asociace, která byla zasažena vnitřním rozkolem a událostmi kolem valné hromady v roce 2003 a také situací spojenou s krizí financování sportu (Sazka a.s.). Myslím si, že se nyní více sjednocuje vnitřní prostředí a opět se důstojně pracuje na rozvoji triatlonu u nás. Snad se nám daří i podporovat či spolupořádat důstojné a kvalitní závody, radost mám nejen z těch velkých mezinárodních, ale i z těch pohárových, krajských či partnerských. Myslím, že se správně investuje do reprezentace a přípravy mládeže. Snažíme se různými programy podpořit i kluby, vzhledem k nastavení pravidel financování však zatím zejména ty, které se zaměřují na práci s mladými sportovci. Společně budujeme kvalitní značku našeho sportu a České triatlonové asociace v tom pomyslném košíku sportů, nabízejících se veřejnosti k aktivnímu vyžití a zdravému sportovnímu stylu života.”

Už jste avizoval, že budete kandidovat na šéfa ČTA i na následující čtyřleté období. S jakým programem, resp.co budou jeho stěžejní body?

“Ano, a budu se o důvěru ucházet s celým týmem, kterému věřím. Chci navázat na zavedený rytmus voleb, a tak se budu snažit své současné působení v roli předsedy ČTA vyvolané předčasným odchodem mé předchůdkyně, paní Lenky Kovářové, obhájit v pravidelné volbě. Jedním z členů týmu je Vladimír Malý, mj. pořadatel Světového poháru v Karlových Varech, který by v Radě měl mít na starosti záležitosti spojené s technickou částí ČTA, a to jsou závody a soutěže. Dalším je pan Milan Hendrych, předseda Jihočeského krajského sdružení, který by se zabýval regionálními strukturami ČTA a také Nadací ČTA. Dále je tam nově kooptovaný člen Rady pan Jiří Horký, známý pořadatel závodů, zakladatel Czechmana a bývalý předseda Pražského triatlonového sdružení. Jeho osoba by byla spojena s marketingem ČTA, kde se spolu pokusíme hlavně o zlepšení obchodní strategie ČTA a celého triatlonu. A nově bychom náš tým rádi doplnili o paní Ladislavou Markovou, trenérku a zástupkyni klubu kvalitně pracujícího s mládeží, která by se věnovala společně se sportovní sekcí otázkám sportovní části ČTA a která nám umožní nahlížet celou problematiku triatlonu a jeho rozvoje zase trochu jiným, ženským pohledem a optikou.”

A když se zeptám na stěžejní body programu, který budete v případě zvolení chtít razit?

“Naše hlavní témata pak jsou tato:

• Budovat kvalitní a důstojnou a hrdou značku ČTA a triatlonu v ČR
• Vybudovat nový informační systém ČTA
• Obchodně a mediálně posilovat
• Zlepšit zajištění kvalitního vzdělávacího sytému
• Podporovat jednotlivé reprezentace a talentovanou mládež
• Podporovat triatlonové kluby
• Budovat servisní a informační podporu začínajícím i stávajícím triatlonistům
• Sdružovat triatlonisty a nabízet jim důstojné členství v ČTA
• Najít správnou náplň a funkci pro Nadaci České triatlonové asociace
• Hledat nová témata a možnosti služeb pro členy

Nechceme však dělat populistická gesta, chceme si v reálném prostředí při zohlednění reálných možností odpracovat maximum z tohoto, a to postupně, krok za krokem.”

Očekáváte na valné hromadě ČTA protikandidaturu někoho dalšího?

“A proč ne? Já jdu se svojí vizí rozvoje a protikandidáti nechť nabídnou svoji. Valná hromada rozhodne, kdo má vést triatlon na další čtyři roky. Nabízím zkušenost a vědomosti načerpané nejen z ostatních států, kde jim triatlon – jak se říká – „jde“ a rozvíjí se, ale i z ostatních sportů, které z profesního hlediska sleduji. Většina delegátů mne již zná a ví, že nejsem populista a odpustím si líbivá gesta, ale v co věřím a co nabídnu, tak pro to udělám maximum možného.”

Kde vy sám spatřujete slabiny současného vedení?

“Musíme více komunikovat! A to jak ven, směrem k veřejnosti, tak zejména dovnitř a uvnitř ČTA. Dle mého názoru podněty a nápady, jak a co dělat, jsou, ale teprve správná diskuse a následná shoda na projektech, které jsou opravdu realizovatelné a efektivní, to je to, co potřebujeme. Doba „Covidová“ nám ukázala naše rezervy v komunikaci a my se snažíme na zlepšení pracovat. Co se týče nás jako vedení a jednotlivých lidí, pak je to otázka dané sekce a s čím se musí poprat. Technická sekce chce kvalitu závodů, a to nejen po sportovní stránce, ale i té vizuální, aby to zkrátka bylo „pěkné“ a atraktivní. Proti tomu však občas máte omezení daná rozpočtem dané akce nebo i třeba pasivitou a nezájmem pořadatele. Sportovní sekce zase musí nastavit metodiku či přístup, strategii a pravidla zařazení do týmů, kde pohledů a směrů je tolik, že to nikdy není jednoduché. A samozřejmě je zde i vzdělávání, kde je spousta práce na poli standardizace a vymezení obsahu, formy, rovných a srozumitelných kritérií. Nikdo není dokonalý, ale jsme tým a musíme hodně komunikovat, abychom se podpořili a ukázali, že problémy zvládneme. A pokud ne, pak budeme nahrazeni! A to se týká jak vedení ČTA, tak i jednotlivých členů našeho týmu.”

Když jste přebíral řízení ČTA po rezignující předchůdkyni, chtěl jste to jen dovést do valné hromady, následně jste však svůj postoj přehodnotil. Proč?

“Českou triatlonovou asociaci mám ze srdce rád. Jsem „staromilec“ a zastánce jistých přístupů a principů, které jsem si vypěstoval tréninkem bojových umění. A ČTA chráním, bohužel někdy i proti osobním zájmům některých triatlonistů (smích). Valná hromada mne najala a já triatlonu i ČTA jako organizaci „sloužím“, a myslím, že často i nad rámec podepsaných podmínek. Jsem tedy neskonale rád, když vidím, že se věci posouvají, že lidé rádi jezdí na závody, ptají se, jak začít s triatlonem, jak se k nám přidat. A co víc, i zde na Strahově, sídle mnoha sportů, mne pak potkávají kolegové z jiných odvětví a říkají, že o nás ví a reagují slovy: „dobrý…“. Nechci to však zakřiknout a přechválit. Nicméně, toto všechno mne přesvědčuje, že to má smysl a že mám chuť do toho jít znovu.”

Kolik lidí tvoří užší vedení ČTA? Kdo jsou členové týmu a lidé, kteří mají na starosti jednotlivé sekce?

“Vedení České triatlonové asociace má dvě části, pokud nyní pominu valnou hromadu, která je nejvyšším orgánem ČTA. První částí je Rada, která je volena valnou hromadou a má pět členů včetně předsedy ČTA. Druhou část pak tvoří lidé, kteří jsou odpovědni za jednotlivé sekce v rámci ČTA. Sportovním ředitelem ČTA je Martin Hotový, technickým ředitelem je Tomáš Petr, který je současně i jednatelem České triatlonové společnosti (servisní společnosti ČTA). Zmíním i další naše kolegy, a to především Lukáše Vrobela, hlavního reprezentačního trenéra ČTA, Petra Mužíčka, který je zodpovědný za sekci rozhodčích a aplikaci triatlonových pravidel a je také součástí technické komise ČTA. Josef Dvořák řeší chod sekretariátu a evidenci členů ČTA. Na závěr zmíním Michala Včeliše, který je odpovědný za PR a média. Náš tým je samozřejmě mnohem větší a já se tímto omlouvám ostatním, které jsem zde nezmínil. Určitě všem děkuji za jejich práci a nasazení.”

Řada lidí poměřuje kvalitu vedení sportovních svazů podle výsledků reprezentace. Jak je na tom z tohoto pohledu triatlon?

“Začnu těmi úspěchy či neúspěchy. Není to tak, že současný český triatlon by byl neúspěšným sportem, důkazem jsou medaile ze světových i evropských šampionátů v řadě triatlonových disciplín a kategorií. Ale chybí nám početnější účast a výraznější výsledek na OH, což je samozřejmě ta nejviditelnější část každého sportu. A to nejen pro diváckou veřejnost, ale i pro nadřízené instituce a potenciální partnery. Sportovní příprava je, až na výjimky, dlouhodobým procesem. Pokud se výsledkově nedaří, objevují se tendence tento proces urychlovat, zkracovat, nekoncepčně měnit. Je třeba na základě odborné diskuse zvolit správný přístup, strategii, najít vhodné nástroje a takový trend pokud možno definovaný čas udržet, abyste mohli tento nastavený sytém následně vyhodnotit a poupravit či změnit. Různých přístupů, strategií, typů sportovců je mnoho. Najít průsečík všech těchto proměnných je velice složitá a dlouhodobá činnost s nejistým výsledkem. A konkurence je veliká a soupeři samozřejmě také nespí. Letos budou odložené OH v Tokiu, alespoň v to všichni doufáme, následně musíme dosavadní postupy vyhodnotit a navrhnout a zvolit strategii pro další období. Za ČTA mohu říci, že se chystáme tuto otázku velmi intenzivně řešit, otevřeme diskusi nad novou strategií, já osobně ji určitě budu chtít. Ale jakmile ji zvolíme, pak je třeba ji s důvěrou držet a očekávat výsledky, s vědomím vlastní odpovědnosti. Budeme doufat, že do budoucna se nám podaří být výsledkově mnohem úspěšnější. A já věřím, že ano, neboť nejsem jen realista, ale občas si dovolím být i optimistou.”

Mluvíte o potřebě vzdělávání. Jak je to se školením trenérů, budete v této aktivitě něco měnit nebo připravujete něco nového?

“Školení trenérů probíhá pravidelně a díky aktivitě Martina Hotového se stává hodně atraktivním. Chceme v tomto trendu pokračovat. Musíme se otevřít novým poznatkům, i ze zahraničí. Více spolupracovat s mezinárodními trenéry World Triathlon (WT). Česká škola není až tak špatná, ale pohled zvenčí by byl určitě přínosem. Musím se sám sebe ptát, jestli jsme v našem předchozím vzdělávání trošku nezaspali. Poměrně často se setkávám s názorem, že „my víme, nic nového se učit nemusíme, není třeba dělat věci jinak, než jsme zvyklí, protože se to osvědčilo“. Jsem přesvědčen, že realita nás trošku usvědčuje v tom, že tento názor není správný a je třeba se porozhlédnout i jinde, u těch úspěšnějších, lepších. Bohužel pandemie COVID nám prozatím zabránila v tomto trendu a v započatém kurzu pokračovat, ale věřím, že nastavenou laťku dále zvýšíme např. o online a e-learning a další možnosti. Rozhodně se budeme snažit o „decentralizaci“, abychom kromě Prahy umožnili získávání triatlonového vzdělávání i zájemcům v jiných částech ČR, například v Brně, Olomouci atd.”

Světovou úroveň měl loni závod SP v Karlových Varech, organizačně velmi dobře zvládnutý. Jaký jste si odvážel z KV pocit a jaký to mělo ohlas u vedení evropského, potažmo světového triatlonu?

“Loni se nám podařily dva veledůležité mezinárodní závody, a to samozřejmě Světový pohár XTERRA v Prachaticích a hlavně Světový pohár v olympijském triatlonu v Karlových Varech, kde se sešla opravdu nejlepší světová špička. Tenhle závod nám udělal i obrovskou reklamu u organizace WT, neboť velmi přísné podmínky pro závod loni dokázalo splnit jen málo pořadatelů. Troufám si tvrdit, že karlovarský závod byl velmi pozitivně přijat v celém triatlonovém světě. Za kvalitní organizaci a propagaci triatlonu jsme obdrželi poděkování od generálního sekretáře WT, který zde byl osobně přítomen, a následně i od samotné předsedkyně WT paní Marisol Casado. Jsme přesvědčeni, že závodu v Karlových Varech by slušel i status MS či WTS.”

Určitě. Nicméně za Vary a Xterou zeje díra. Po odchodu Challenge Family a dlouhodobé absenci Ironmana tu v podstatě nemáme žádný mezinárodní silniční závod pro dospělé. Ve Varech se navíc jedná o závod Světového poháru na olympijských tratích, což je záležitostí triatlonové špičky. Máte nějaké signály, že by se mohl v Česku v budoucnu opět jet „nadnárodní“ závod na ironmanských či půlironmanských distancích?

“Organizovat závod této úrovně je složitý proces. U závodů tohoto typu však jde nejen o pořadatelské zkušenosti, ale hlavně o financování. Sebevětší snaha a nadšení nestačí a chybná a neuvážená rozhodnutí se vám mohou tvrdě vrátit. Neboť samotná značka Challenge nebo IM, ač uznávaná, akci samotnou nefinancuje, je to spíše naopak. Nějaké signály máme, ale potřebujeme věřit ve stabilitu, jak organizační, tak finanční. Nikomu neprospěje negativní reklama ve smyslu, že závod za sebou nechal dluhy či chyby na úrovni bezpečnosti či fair play. Vím, že triatlonisté u nás by si to zasloužili, ale mám vůči nim odpovědnost! Tedy – závod této kategorie do budoucna chceme, ale jsme realisté a chceme mít akci s reálnými a pevnými základy.”

Jak moc velký máte prostor pro podporu neolympijských distancí? Je to stále z 90 procent ve prospěch kratších závodů? Pokud roste chuť podporovat i jiné, jakou formou a jaké jsou možnosti?

“Pracujeme na tom, a já doufám, že s příchodem Národní sportovní agentury bude kromě výsledkovosti na mezinárodní scéně daleko více brán zřetel i na zdravou sportující veřejnost. Současně si však uvědomme, že Ironman, XTERRA či Challenge jsou soukromé obchodní značky, které se vezou na vlně populárního tématu výzvy k překonání sebe sama, někdy navíc i v extrémních podobách. Samozřejmě, pro dospělé sportovce, nadšence a amatéry jsou dlouhé tratě v mnohém atraktivní. Ale my chceme k triatlonu přivést také mládež a té nemůžeme rovnou naložit objemy dlouhého triatlonu. A proto je tu tedy tzv. olympijský triatlon (kratší verze triatlonu). Bavíme se spíše o začátku sportovní kariéry, kterou logicky musíte nastavit postupně, aby nedošlo k poškození zdraví. Pamatuji si jeden příběh, který mi byl vyprávěn na mém prvním kongresu Světové triatlonové unie. „V době, kdy triatlon usiloval o to dostat se do kolektivu olympijských sportů, byly podány přihlášky dvě, a to jak ITU (krátký triatlon), tak IM (dlouhý triatlon). Jak víte, tak od Sydney 2000, kdy se jel první triatlon na OH (a kde třetí skončil náš Honza Řehula) se jezdí verze ITU (tedy kratší tratě 1,5 km-40 km-10 km). A tato varianta byla zvolena údajně i proto, že v podmínkách MOV bylo předložit medicínskou zprávu o daném sportu. Tehdy vznikla jakási pochybnost, zda pravidelné cílené provozování plných délek IM nemůže poškozovat zdraví.“ Petr Vabroušek by dnes jistě s úsměvem řekl, že nemůže, ale když před mnoha lety v této věci rozhodovali, tak to asi také vzali na zřetel a rozhodli se pro krátkou verzi. Samozřejmě těch důvodů bylo víc… Ale tím si nebudeme tento hezký příběh kazit (úsměv). Vrátím se tedy raději na začátek své odpovědi a zopakuji – pracujeme na tom.”

Z jakého domácího závodu vedle Varů máte největší radost, který urazil za poslední roky nejdelší kus cesty?

“Kromě zmiňovaných mezinárodních závodů v Karlových Varech, v Táboře a v Prachaticích zde máme samozřejmě řadu dalších velmi dobře organizovaných a oblíbených závodů. Czechman je super, Příbram, Otrokovice a mnohé další závody na sobě pracují a svou kvalitu posouvají. Nerad bych tady na některé pořadatele zapomněl. Chtěl bych jim všem poděkovat za to, co pro triatlonisty a triatlon dělají! Ale i když se kvalita většiny závodů a soutěží neustále zvyšuje, neměli bychom se tím upokojit a uzavřít před jinými pohledy a náměty. Nepřestávejme na sobě se skromností a pokorou pracovat. Někdy stačí jen narovnat a zamést koberec v cílovém prostoru, upevnit reklamu partnera, aby nepovlávala ve větru, lépe zorganizovat registraci závodníků…”

Uskuteční se v roce 2021 Evropský pohár juniorů v Táboře?

“Ano, bylo o něj u Evropské triatlonové unie požádáno a status jsme obdrželi. Termín je 25. července 2021. Uvidíme, jak se bude vyvíjet pandemie „COVID“ a s tím spojené náležitosti, ale věříme, že se letos v Táboře opět sejde evropská juniorská špička, vyhladovělá po závodění.”

Otazníky stále visí nad OH v Tokiu, které se v původním termínu v roce 2020 neuskutečnily. Věříte, že se jich letos opravdu dočkáme?

“Ano, věřím. Očkování a nastavení bezpečnostních a hygienických pravidel budou těmi rozhodujícími faktory. Byla by to obrovská ztráta jak pro závodníky, kteří se připravují na tento svátek, tak samozřejmě i z hlediska investic.”

Loni jsme si připomínali 40 let triatlonu v Česku. Covid nějaké oslavy a akce odsunul na vedlejší kolej, chystá se ještě něco?

“Je toho mnoho. Respektive bylo. Původně měl být koncem roku 2020 zorganizován slavnostní večer k tomuto výročí, ale bohužel pandemie COVID nám tuto akci zrušila. Právě v těchto dnech vychází kniha „40 let – od agónie k euforii“, která souhrnně mapuje historii triatlonu v České republice. Bude to asi poprvé, co plně v gesci České triatlonové asociace vyjde takováto publikace. Doufám, že se bude líbit. Od začátku února 2021 také běží na Facebooku kampaň České televize, a to formou minutových videí z historických okamžiků českého triatlonu, která byla stažena ze starých filmových pásů a kazet VHS, získaných z různých soukromých archivů i evropských TV. Tyto minuty jsou jakousi upoutávkou na připravovaný 40minutový pořad tvořený příběhy lidí, kteří jsou více či méně historicky známí. Jsou to symboličtí zástupci té obrovské skupiny triatlonistů, kteří se svým nedocenitelným podílem zasloužili o rozvoj tohoto nádherného sportu u nás. Závěrem těchto oslav bychom chtěli ocenit minimálně „čestným členstvím“ některé důležité osobnosti českého triatlonu. Ještě zvažujeme důstojnou formu, kterou nám současná složitá situace dovolí.”

ČTA má nový vizuální styl, nové logo. Jak jej vnímáte?

“Já osobně jsem z našeho nového loga nadšený! Dle již známých dat bylo jak triatlonisty, tak odbornou veřejností přijato velmi kladně. Autor loga, pan Lumír Kajnar, je úžasný člověk a odborník se zkušenostmi. A vydržel a zvážil všechny naše připomínky, za což mu děkuji. Mohu konstatovat, že byl správnou volbou. Tímto děkuji ragbistům za doporučení. Logo samotné je naše srdce i propojení, je to odvaha nabídnout nové. Je to vyjádření naší pokory před všemi, kteří se vydali či vydají na trasu tří disciplín.”

Když odhlédnete od technikálií, výsledků apod, je něco, co vás v triatlonu trápí, co byste rád změnil?

“Omlouvám se, ale občas si postesknu a jsem smutný, když narazím na škarohlídy, kteří pro stromy nevidí les a nechtějí vidět souvislosti. Neodmítám kritiku, vždyť ta nás vždy posouvá dopředu, ale musí být konstruktivní. Jsme spolu na jedné lodi, myslím tím nás, „bafuňáře“, pořadatele i samotné závodníky, proč si tedy nějakými vnitřními rozpory, často spíše „výkřiky“, sami nabíráme do té lodi vodu a pomyslný společný rybník mediálního a sponzorského zájmu přenecháváme jiným sportům, které se zatím utužují a působí jednotněji. Například biatlon či florbal, zatímco my si bušíme do vlastních řad, aniž bychom vlastně věděli proč. Věřím, že společně dojdeme, kamkoliv si řekneme. Česká triatlonová asociace a triatlonisté by měli táhnout za jeden provaz, nikoliv však na opačných koncích.”

Co je potřeba pro to, aby se z triatlonu v Česku stával mediálně oblíbený sport?

“Ano, můžeme si koupit mediální čas a pracovat s PR a reklamou. Ale to nestačí. Musíme být jednotní a hrdí na to, že jsme triatlonisté. Triatlon je nejen o stavu těla, ale hlavně mysli. Vždyť „Železní muži“ a „Železné ženy“ to jsou hrdinové dnešní doby. Jsou to srdcaři a podle toho nejen sportují, ale také žijí. Věřte, že ostatní sportovci i veřejnost to vidí a vnímají. A budou se sami sebe nutně ptát, proč nebýt stejný, proč to také nezkusit. Vždyť to nakonec až tak složité přece není – jen plaveme, jezdíme na kole a běháme…"