Na Pardubicku jste absolvoval mrazivý závod v dešti a se siným větrem. Jaký byl?

“Vzhledem k počasí ve mně zanechal velkou odezvu. Když jsem dobíhal, bylo to docela emotivní po tom, co jsem si protrpěl. Měl jsem celkem náskok, takže jsem nešel na hranu z pohledu výkonu, to jsem zažil těžší závody, ale celý den byl šílený.”

Měl jste myšlenky na předčasný konec?

“Posledních dvacet minut nebo půl hodiny na kole jsem cítil, že už jsem totálně podchlazený. Říkal jsem si, co bude, jestli nespadnu, že nebudu moct brzdit. Foukalo šíleně a bylo to na hraně, ale nezbývalo mi než dojet k depu, proto jsem se rozhodl pokračovat.”

Jakou jste zvolil strategii oblékání?

“Po plavání jsem si oblékl pláštěnku a ještě jsem si pořídil neoprenové rukavice. Pláštěnku jsem před závodem zvažoval, kdyby přestalo pršet, byla by zbytečná. Říkal jsem si, že to objedu v kombinéze, pod kterou jsem měl podvlíkací tričko, že by to mělo stačit. Samozřejmě jsem chtěl ušetřit čas, protože kombinéza je aerodynamicky dokonalá, nechtěl jsem, aby na mně plandala pláštěnka. Nakonec se ukázalo, že byl poměrně dobrý tah si ji vzít. Kdybych si mohl znovu zvolit oblečení, vezmu minimálně jedno teplejší tričko navíc a dlouhé kalhoty na nohy. Oblékl bych se podstatně víc.”

Jak trpěly nohy?

“Ustřihl jsem si neoprenové návleky, co jsem měl nad kotníky, abych mohl do tretry skočit normálně. Jsou ještě teplejší než jen špičky, měl jsem návleky kolem celé boty, ale stejně jsem byl potom zmrzlý. Když jsem vyběhl, cítil jsem, že mám kopyta na noze, nevnímal jsem prvních pět kilometrů plosku nohy. Rozmrzl jsem až kolem pátého či sedmého kilometru. Užíval jsem si, že se zahřívám a odhazoval bundu až na dvanáctém kilometru.”

Kdybyste si měl vybrat mezi horkem a takovou zimou, co zvolíte?

“To byla jedna z věcí, nad kterou jsem přemýšlel, protože taky nadávám na šílené teplo. Zima je příjemná, ale tohle bylo podstatně horší než teplo. Neumím v teple závodit, protože se hrozně odvodním, jak se hodně potím, jsem potom dehydratovaný. Nedokážu přijmout tolik tekutin, žaludek to nespotřebuje, proto podávám horší výkony, když je extrémní teplo. Spíš mi sedí zima, ale tohle byl už šílený extrém. Kdybych si měl vybrat, raději zvolím teplo.”

Kolik jste toho vypil v takové v zimě?

“Měl jsem jen jeden litrový bidon a nevypil ani polovinu. Měl jsem tam rozmíchané všechny gely, takže jsem přijal jen polovinu energie, co jsem měl v plánu. Naštěstí mi vůbec nedošlo, takže jsem to zvládl dobře.”

V závodě jste sváděl největší souboj s Janem Volárem, kterého jste předjel v závěru cyklistické části…

“První kolo jsem jel podle pocitu a naplánovaného wattového výkonu, jelo se mi poměrně dobře, ale právě v polovině druhého, jakmile jsem zmrzl, už jsem nemyslel na nic jiného, než jak bojovat s tím, abych vůbec dokončil. Bylo mi úplně jedno, jestli vyhraji, nebo budu desátý. Šlo fakt opřežití. Pět kilometrů před druhým depem jsem Honzu předjel, což mi vlilo optimistickou náladu, protože jsem viděl, že je na tom určitě hůř než já a že to může dopadnout dobře.”

V běhu jste si na něj věřil?

“Na jednu stranu jo, ale Honza vypálil, předběhl mě na prvním kilometru a potom si vypracoval ještě nějaký náskok, takže jsme běželi takhle asi do sedmého osmého kilometru. Ztrácel jsem pořád dvacet vteřin, měl jsem ho před sebou sto až dvě stě metrů. Potom jsem najednou viděl, že začíná zpomalovat, dotáhl jsem se k němu a předběhl ho. Ještě to se mnou zkoušel, ale potom ho to úplně zlomilo a pak už začal ztrácet výrazně. Přešel jakoby do dokončovacího módu. Já taky zvolnil, ale vyhrál jsem s velkým náskokem, takže druhá půlka byla příjemná.”

Jan Volár doběhl se ztrátou devíti minut a jedenácti sekund. Napadlo vás v první polovině běhu, že pro vás bude závěr tak pohodový?

“Popravdě jsem se obával, že budeme bojovat ještě deset běžeckých kilometrů tělo na tělo a protrpím si to. Naštěstí se zlomil poměrně rychle. Už byl taky asi hodně unavený, v cíli říkal, že není zvyklý na časovkářské kolo a šíleně ho bolela stehna, že nemohl skoro běžet.”

Poprvé jste vyhrál kompletní Český pohár v dlouhém triatlonu, kam úspěch řadíte?

“Nikdy jsem české poháry cíleně neobjížděl, spíš jsem se soustředil na starty v zahraničí. Ale tím, jaká je letos sezona, že závody venku bohužel nejsou, jsme zvolili právě cíl objet tři závody českého poháru a pokusit se vyhrát, což se povedlo na jedničku. Aspoň s tímhle můžu být letos spokojený.”

Kvůli koronavirové nákaze jste nemohl prodat formu v zahraničí. Co jste plánoval za závody?

“To mě mrzí asi nejvíc. Od jara jsme se dívali vždy dva tři měsíce dopředu, pořád to vypadalo, že už něco začne, ale potom se zase všechno rušilo, na podzim už v Evropě taky není nic. Chtěl jsem na konci října na mistrovství světa v Xterra na Havaji, které bylo zrušené v polovině prázdnin. Mistrovství světa v polovičním ironmanu mělo být na Novém Zélandu, ideálně bych spojil tyhle závody, to padlo bohužel už začátkem prázdnin. Od té doby se cíleně soustředím na české podniky.”

Co máte ještě před sebou za starty?

“Naštěstí se jedou dva závody v Xterra. Vyrážím do Itálie, kde bude shorttrack podobný krátkému závodu, jako byl první den v Prachaticích. Dva týdny nato má být Xterra v Řecku. Je to evropská tour v Xterra. Tyhle dva závody asi vyjdou, zatím to vypadá dobře, takže mě snad ještě starty čekají.“

Pořád kombinujete horskou Xterru s polovičními i dlouhými ironmanskými distancemi. Uvažujete nad specializací, abyste netříštil síly?

“Myslím si, že se to dá ještě relativně dobře kombinovat. Xterra mě pořád baví, je víc přírodní a komunita ještě možná přátelštější. Asi mi o trochu víc sedí střední triatlon, protože nejsem bajker a v terénu se na kole trochu bojím. Jsem trochu těžší závodník a na časovkářském kole se to lépe rozloží, takže ve středním triatlonu mám větší potenciál. Ale Xterra je super tréninkový nástroj, takže to budu asi pořád kombinovat.”