Honzo, vy sám sebe považujete za nadšeného hobby bikera a běžce, ale v roce 2015 jste zvládl v limitu i drsného Dolomitenmanna. V případě Orlice Cupu se asi spojili vaše pracovní dovednosti a koníček, že?

„Ano, pravidelně se účastním bikových maratonů včetně Sudet apod., občas běhám. Krom toho spoluvlastním firmu, která školí a rozvíjí projektové manažery. Píšu knihy, vymýšlím manažerské hry a vedu kurzy, takže když mám celý den okolo sebe spoustu lidí, chci na chvíli do lesa.“ (smích)

Kdo v životě o Orlice Cupu neslyšel, jak byste jej stručně popsal a na co byste účastníky nalákal?

„Je to týmový štafetový závod s disciplínami běh, mtb a kajak, který lze absolvovat i v jednom člověku jako triatlon. Všichni se pohybují naprostou většinu času v lese, asfaltu se nohy či kola téměř nedotknou. Tratě se lidem opravdu líbí, ti co jsou zdaleka jsou hodně překvapení, jak je les okolo Chocně krásný a že jsou v něm i zajímavé kopce. Kdo má trošku nasportováno, tak se toho nemusí bát, nedokončení závodu v limitu je opravdu výjimečné. Náš závod je nekomerční, který s kamarády organizujeme pro radost, takže panuje taková pěkná, uvolněná a rodinná atmosféra. Jako rozjezd do sezony je to super.“

Závod vznikl v roce 2014, jak se za tu dobu měnil a vyvíjel?

„Začátek byl dost punk (a je to tak trošku i dodnes). Já jsem se kdysi zúčastnil Dolomiťáka a začal jezdit na Litovelský BobrCup nebo do Beskyd na AdrenalinCup, stejně jako moji dva kamarádi. Líbily se mi ty závody s úžasnou atmosférou, na kterých se potkávají velmi podobně „postižení“ lidé, běžci, bikeři, vodáci, kteří se normálně nemají šanci potkat, protože mají své vlastní závody a akce. No, a tak jsme se o tom párkrát pobavili, že by bylo fajn něco takového udělat i v Chocni. Les tu máme, řeku taky, létat s padákem není odkud, takže disciplíny mohou být tři – běh, kolo a loď. No a v roce 2014 jsme se nějak v zimě (velmi mírné toho roku) potkali s děckama na houpačkách a řekli si, že to zkusíme. Takže jsem během asi deseti týdnů vymyslel trasy, sehnal všechna povolení, nasbíral nějaké ty partnery, oslovil pár lidí na pomoc s realizací a na konci dubna proběhl první ročník.“

Jak se dál závod vyvíjel?

„Od té doby se především dost zvedla celková sportovní úroveň závodu, organizace je podobně punková – je to závod pro radost, který nechystá profi agentura nebo tak něco, což neznamená, že to neděláme celkem dobře (smích). Trasy (běh, mtb, voda na kajaku) jsou od začátky v podstatě stejné a podle zpětné vazby od závodníků jsou nejen parádní a krásné, ale také těžké. Běžci si pochvalují měkkou stopu po lese, ovšem se spoustou stoupání i klesání, bikeři jsou na tom podobně, a vodáci zas musí pádlovat i proti proudu… a Orlice se nezdá, ale celkem teče, hlavně když naprší. Nebo i místy drhnete po dně, když nenaprší. V prvním i druhém ročníku se účastnilo poměrně dost týmů, které si to „šly zkusit“ a pak to vyhodnotily jako příliš náročné – především co se vodní části týče. Takže se to vyprofilovalo do slušné, byť stále především hobby úrovně. Postupem času se začaly účastnit např. i týmy ze stáje Czech outdoor extréme týmu, které si Orlice Cup pochvalují jako skvělou přípravu na akce typu Dolomitenmann nebo Oudoor trophy. To samé se týká i varianty OrliceMan (jeden závodník či závodnice absolvuje všechny tři disciplíny jako kajak triatlon). Tady se nám začal účastnit (a obhajovat první místo) Leoš Roušavý, který je mimo jiné mistrem světa v kvadriatlonu a vyhrál v něm i světový pohár.“

Jak se plní startovka pro letošní ročník? Kdo bude patřit k favoritům?

„Postupně, asi tak stejným tempem jako v minulých ročnících. Ty tradiční týmy se jako obvykle přihlásily už během zimy, teď se hlásí především nováčci nebo ti, kdo sháněli někoho do týmu. K favoritům budou určitě patřit týmy Czech oudoor extréme, ale jisté to určitě nemají. Tým Jídelna zahrada se určitě postará o adekvátní zápletku. V loňském ročníku vyhrál Czech Outdoor eXtréme tým s celkovým časem 2:59:36, zatímco druhý tým Jídelna Zahrada měl celkový čas 3:01:39 – rozdíl byl tedy cca 2 minuty na tříhodinovém závodu. Tyto dva týmu už jsou vlastně tradičními rivaly. Ovšem jak kdo natrénoval nebo kdo se přihlásil nově a zaválí, to ještě uvidíme.“

Jaká je kapacita závodu?

„Povolení od lesů a dalších institucí máme až na 150 týmů či jednotlivců triatletů, zatím jsme se historicky drželi na asi poloviční naplněnosti. Takže místa je ještě dost. Víc než 150 startovních čísel si už ale asi i vzhledem ke kapacitě zázemí nedovedeme představit.“

Budou pro letošek nějaké zásadnější novinky a změny?

„V podstatě ne. Jsou jen dvě drobné úpravy na trase pro bikery, ale jinak vše zůstává beze změn, tak jak se to postupně vyvinulo za předchozích pět let. Co se týče zázemí, máme taktiku že to co je dobré, se snažíme zopakovat. Takže jako jídlo v cíli máme něco na způsob rissota, lidé si ale mohou koupit i tradičnější věci (uzené klobásy apod.) nebo naopak vege a raw sortiment. Časomíru nám dělá od začátku TimeChip a i zde jsme se dostali na super úroveň s online výsledky v průběhu závodu atd. To už se nám tak nějak stabilizovalo a není důvod to měnit.“

Kdo patří k nejtradičnějším účastníkům Orlice Cupu?

„Týmy se za ty roky mírně mění, ať už složením či názvem, tak bych nerad někoho vynechal. Určitě se nám poskládalo až několik desítek týmů, které se účastní pravidelně. V podstatě ty týmy, co se zúčastnily prvního nebo druhého ročníku a neodpadly, tak jezdí pravidelně. Občas někdo nedorazí, protože chybí některý člen do týmu, ale za rok už jsou zpět. Tak nějak by se dalo napsat, že kdo zažil, tak chce znovu.“

Web závodu: http://www.orlicecup.cz/

Registrace: http://www.orlicecup.cz/registrace/