Máte s otcem za sebou úspěšný závod, už odezněla i únava a stres?

„Asi jo, už si připadám zase normální. Hned začaly práce na dalším ročníku. Ohlasy byly tak silně pozitivní, že únava odešla velmi rychl a hned jsme našli sílu pro hledání cest, jak Xterru nakopnout ještě víc.“

Vraťme se ještě o rok zpět. Co vše předcházelo rozhodnutí jít po dvou letech pauzy znovu do toho? Byl to víc tvůj nápad, nebo táty?

„Předcházelo tomu 15 let tradice, kterou jsme jako rodina postavili absolutně z nuly v roce 2002, kdy o Xterra jako sportu nikdo ve světě moc nevěděl. Vlastně jsem nikdy neřekl, že se k Xteře nevrátím, beru to jako odkaz, který je třeba udržovat. Důvodem, proč závody dva roky nebyly, byla naše touha se posouvat dál, pro kterou jsme nemohli najít financování. Až příchod nových sponzorů a parnerů nám dovolil znovu přijít se závodem Xterra Czech, který bude odpovídat dnešní době. Nápad to upřímně řečeno byl především našeho hlavního sponzora, ale velmi ochotně jsme se ho ihned chytli.“

Máte za sebou povedený závod. Co se letos nejvíc povedlo z tvého pohledu?

„Pro mě osobně je zásadním úspěchem živý přenos na internet a velkoplošnou obrazovku, který live sledovalo přes 14 000 lidí. Musím poděkovat Jiřímu Kuncovi, který přenos zajišťoval. Zásadní roli v PR dnes hraje video, takže jsem moc rád i za setkání s Davidem Řehořem, který pro nás udělal už snad osm skvělých promo videií. Povedly se koncerty PSH a Bena Cristovaa, na které přislo přes 1800 lidí dohromady, den oživil i dětský park a BMX exhibice. Potěší samozřejmě hyperpozitivní ohlasy závodníků jakými jsou Bradley Weiss, Rubén Ruzafa nebo i náš Karel Zadák. Především se závodníkům líbí spousta lidí v centru závodu a přitom opravdové terénní tratě v přírodě. Musím poděkovat i místním lidem, kteří utvořili nevídanou kulisu všem závodníkům.“

Měli jste tu i pozorovatele z Xterry, že?

„Ano. Nejzásadnější a asi jediné objektivní hodnocení bylo právě od nich, mají na to bodovou škálu a dopadli jsme opravdu velmi dobře. Asi nemusíme tajit, že jsme byli osloveni s nabídkou uspořádat v příštích letech mistrovství Evropy, čehož si obrovsky vážíme. Vždyť je to druhý největší závod na světě po MS na Havaji! Realizace je ovšem otázkou především financí, takže máme napilno!“

Je něco, co se naopak letos hrubě nepovedlo?

„Hrubě asi nic, snad jen, že nebyla moc navštěvovaná relaxační zóna. Máme XY postřehů k zapracování do budoucna – víc časoměrných bodů, live výsledky, víc lidí na občerstvovací stanici na kole, delší molo pro skok do vody a podobně. Ona je totiž na akci, která má určitou úroveň, hned vidět maličkost, která by na menší akci zanikla. Takže spíš řešíme takovéto maličkosti, které se dají doladit docela jednoduše. Horší jsou věci, které si pro sebe píšu jako "hrozby“. Například to, že by se v budoucnu měl bagrovat Křišťanovický rybník. Nebo to, že nám přestává stačit kapacita pro depa. Taky je nepříjemné, že se na Šumavě hojně asfaltují polní cesty. Nepovedlo se nám bohužel najít společnou řeč s Českou triatlonovou asociací, která neměří všem závodům a pořadatelům stejným metrem. To bych rád pro příští rok změnil, chystám se na valnou hromadu ČTA, kde budu vedení klást spoustu otázek, které zajímají určitě nejen mě. Nemám za cíl dělat revoluce, ale chci transparentní pravidla pro podporu neolympijských závodů nadnárodního významu."

Hodně se mluvilo o té srážce Lukáše Kočaře s autem. Jak jsi to vnímal celé ty, coby pořadatel? Šlo tomu zabránit?

„Nevím jestli hodně, my jsme o tom s Lukášem mluvili po závodě a doteď nechápeme, co se vlastně stalo. Na celé trati máme asi čtyři úseky, kdy se jede po silnici III. třídy, která je oficiálně dopravě uzavřena. Systém uzavření tratí je takový, že je nejdříve několik značek slepá ulice s cedulkou "Závody v triatlonu“. Následuje zákaz vjezdu na zábraně. Potom je cca. 20 m před samotným příjezdem k trati páska přes cestu. Poslední kontrolu dělá náš brigádník… I přesto se v nejprudší části jednoho z úseků nad Kahovem objevilo auto. Zřejmě muselo vyjet z jediné chalupy, která tam stojí. Uhnulo sice hned do škarpy, ale Lukáš ho jen tak tak minul a vyjel z trati a spadnul. Za ním jedoucí Brad Weiss to viděl a stihnul se už vyhnout. Je to klasický problém, kdy řidič nerespektuje značení a je mu vše jedno. Předejít těmto věcem se dá jedinou cestou – postavením pořadatele ke každé chalupě, kde se jede okolo. Občany se snažíme informovat v médiích, dostávají lístky do schránky a ještě k tomu při značení tratě s každým, koho potkáme, mluvíme o závodech a dopravě. Samozřejmě nás to mrzí, ale už porádně nevíme, jak víc trasu zabezpečit. Jedině snad vést jí ještě víc lesem a méně po asfaltu."

Letošní Xterra měla vysokou sportovní úroveň, do Prachatic opět zavítala velká jména nejen terénního triatlonu. Jak chcete docílit, aby příště bylo startovní pole amatérů větší? Jaký je rozumný strop, kapacita vašich tratí?

„Letošek byl takovým nultým ročníkem. O pořádání bylo rozhodnuto světovou Xterrou až v lednu, takže nebyl moc čas promovat. Pro příští rok máme daleko víc času a především to nejdůležitější – spokojené závodníky. Ona se dost během naší pauzy Xterra změnila. Jen v Evropě je 16 závodů namísto dřívějších sedmi, jezdí nové tváře, která u nás předtím nebyly. Navíc výlety po závodech si všichni plánují daleko dřív. Takže je třeba určitě začít promovat dopředu, ale především být trpěliví a pracovat na tom, aby Prachatice byly vnímány jako top podnik Xterra tour. Pro nás je určitě super, že náš závod se líbil nejlepším závodníkům, kteří jej považují za jeden z nejhezčích na světě. Je třeba s těmito ohlasy pracovat a přidat něco navíc. Už za dva týdny startujeme fyzickou kampaň, kdy budeme významné závody objíždět a lákat cizince k nám do Čech. Strop pro letošek byl 250 míst v hlavním závodě, obsazeno bylo 200, někteří se těsně předem odhlásili, klasika jako vždy. Pro příští rok je cíl 350, za dva roky 500 borců. Tomu musíme upravit i tratě, ale máme plán a víme, jak na to. Zásadním zlomem by bylo pořádání zmíněného mistrovství Evropy Xterra, které pravidelně absolvuje přes 500 závodníků age-group. Myslím, že Xterra jako taková by neměla mít cíl stejný jako například Ironman. Nechceme řešit protesty, tlak na trati, podvádění, zkracování. Chceme, aby se u nás závodníci cítili komfortně, užili si pohyb v přírodě. On i profil našich účastníků je jiný než u městských maratonů nebo triatlonů. Tady se nezávodí o selfíčka, ale o překonání sama sebe. V terénu zůstaneš na trati sám a každý si jede za své. A tak by to mělo zůstat. Takže myslím, že jisté omezení, u nás 500 osob, by mělo být. I když lákadlo příjmu ze startovného je velké.“

Prozradíš rozpočet celé akce?

„Něco přes dva miliony korun.“

A jak to dopadlo ekonomicky? Museli jste závod zadotovat z rodinných financí?

„Dopadlo to dobře. Kdybychom něco dotahovali z rodinných financí, tak by to znamenalo, že jsme nezvládli organizaci a asi bychom zase skončili. Ukočírování rozpočtu je zásadní věc. Díky silným sponzorům a zapojení více institucí se podařilo rozpočet naplnit. Naše investice nad rámec rozpočtu je ale jiná. Já tímhle opravdu žiju, dva týdny před závodem chodím spát ve 2 ráno a v 5 vstávám a baví mě to. Ten pocit, když zatloukáš kůl se šipkou a bouchneš se při tom palicí do palce, není "já se na to vyprdnu“, ale „to k tomu patří“… A už bereš další a makáš dál. Myslím, že tohle závodníci cítí. Tuhle přidanou hodnotu nikde nekoupíš a já mám to štěstí, že jsem obklopen samými podobně postiženými lidmi."

Co plánujete pro další rok? Bude Xterra Czech opět v Prachaticích? Nebo dokonce na více místech republiky, jako tomu bylo v minulosti?

„Já jsem se v Prachaticích narodil, žiju tady, sportuju tady. Znám perfektně okolí, a proto naše trasy jsou takové jaké jsou. Neumím dělat závody na klíč v poušti. Pokud chceme posunout Xterru mezi TOP světové triatlony, tak se jí musím věnovat naplno. Proto žádné další závody neplánujeme. Na podzim proběhne tradiční Xterra Trail Run, nově v okolí Křišťanovického rybníka a ne v Prachaticích, a na jaře ověřený Hus Muž Duatlon. Pak už finální přípravy na Xterra Czech 2019, která by měla být 3. – 4. srpna.“

Prý se chystá „výlet“ na Maui, prozradíš více?

„Je to součást naší snahy nejen dělat závody, ale utvářet komunitu. Spolu s našimi partnery jsme dokázali uspořádat výlet na havajský šampionát otevřený všem sportovcům i doprovodům. Využíváme lokální kamarády k zajištění levného ubytka a rádi předáme i naše (tedy hlavně tátovo) letité zkušenosti z pobytů na Maui. Navíc se závodníci mohou těšit na podporu v materiální i výživové podobě. Připravujeme i reprezentační trička. Trošku tím suplujeme český triatlonový svaz, který má terénní triatlonisty tak trochu na háku. Účast na mistrovství světa je drahá a myslím, že kromě úspory peněz pomůžeme uspořit všem účastníkům i spoustu sil pro mistrovský závod. Bude s námi cestovat i produkční tým, který má za úkol propagovat Xterra Czech, ale taky natočit dokument o Havaji a účasti našich sportovců na největším triatlonovém svátku roku. Tým není z České televize, ale jedná se přímo o štáb Xterra Czech, takže se můžeme těšit na akční pojetí a víc videií na internetu!“