V minulém roce Martin v rámci této charitativní akce absolvoval tři dlouhé triatlony ve třech dnech napříč celou Českou republikou od východu na západ. Díky dalším sportovcům na trati a díky dobrovolným dárcům a sponzorům se podařilo vybrat finanční prostředky, za které vybavil čtyři nevidomé triatlety tandemovým kolem, neopreny a běžeckým vybavením.

Letos byla původně naplánována stejná trať, tzn. 3×3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běhu, plynule navazující od Chebu až po Beskydy, tentokrát ale již jako závod. Závod pro ty nejryzejší triatlonisty, který dokonale prověří jejich fyzickou a psychickou odolnost, přičemž výtěžek z akce by opět byl věnován na charitativní účely.

Bohužel se ale nenašel dostatečný počet odvážlivců, a tak to chvíli vypadalo, že bude po legraci. Jenže… Martin není z těch, kteří by něco zabalili po prvním neúspěchu. Projekt IRONPEOPLE se tedy nakonec uskutečnil znovu, avšak v novém formátu: 10 polovičních Ironmanů v 10 dnech na různých místech Česka. V celkovém součtu kilometráže tedy mnohem větší „kláda“ než minule. Plán byl jasný – pokusit se zdolat celou trasu a opět vybrat nějakou tu korunu na podporu nevidomých triatlonistů, konkrétně Vaška Svobody, Ondry Zmeškala, Evy Lesové a Honzy Boška.

Za kuropění posledního červnového dne odstartoval Martin zdolat první „půlku“ ve Sloupu v Čechách. Dalšími místy byly Máchovo jezero, Praha, Slapy, Lipno, Vranov nad Dyjí, Nové Mlýny, Žďár nad Sázavou, Rozkoš a nakonec opět Praha. Protože se nejednalo o plnotučné distance dlouhého triatlonu, nebylo třeba udržovat umírněné tempo jako vloni a jeho výsledný průměrný čas na „půlce“ za 10 dní byl 5:30 (za tuto dobu absolvoval každý den 1,9 km plavání, 90 km na kole a půlmaraton).

Každý den se na trati mohl k Martinovi na různou dobu kdokoliv připojit, čímž se hlavní protagonista stal tak trochu triatlonovým Forrestem Gumpem. Během oněch deseti dní Martina postupně doprovodilo na třicet sportovců, někteří opakovaně, někteří jen na pár kilometrů.

Režim byl tvrdý: Každý budíček na šestou, za chvíli zanoření do čisté i špatně splavné vody, svižná devadesátka na kole v převážně kopcovitém terénu a na závěr perná jedenadvacítka. Deset dní v kuse. Absolvováním denní porce však dřina zdaleka nekončila: musela se naplánovat trasa dalšího dne, přesunout se mnohdy více než 150 km, připravit závodní „sarapatičky“ na další den, doplnit energii, krátce regenerace a tak pořád dokola. Trochu ubíjející i pro otrlé sportovce, co říkáte? Martina hnala kupředu nejen motivace pomoci, ale taky všichni borci, kteří ho na trati podporovali: „Spontánně se ke mně přidávali lidi, které jsem nikdy dříve ani neviděl a nezřídka šli úplně na krev. Třeba na Vysočině pro mě místní sportovci vytvořili atmosféru jak na Havaji. Ačkoliv byl každý den svou náplní podobný, pokaždé to byl úplně jiný a krásný příběh.“

„Byla to neskutečná jízda, která naprosto naplnila mé očekávání. Užít si sport, který milujete, být přitom nápomocen ostatním a dokázat, že když jdete za svým cílem, vždy ho dosáhnete.“

V pondělí 9. července proběhl Martin s dalšími cílem poslední etapy. „Člověk je obrovskou zásobárnou energie, a když ji správně nasměrujete, zdá se být nekonečná. Těch deset dnů bylo skvělé dobrodružství a myslím, že si to všichni, kdo se nějakým způsobem zapojili, moc užili. Znovu se podařilo vybrat dostatek peněz, které pomohou těm, pro něž se sportovalo především – handicapovaným triatlonistům. Ondrovi přispějeme na běžecký pás, aby mohl doma sám trénovat, koupí se triatlonové dresy, sportovní hodinky a další vybavení, které naši „IRONPEOPLE“ potřebují. Děkuji všem, co se na realizaci celé akce podíleli. Ženě Martičce, která vytváří dokonalý support team, všem kamarádům, kteří se přidali jak při přípravě akce, tak i přímo na trati, Únětickému pivovaru a Nadaci Leontýnka, která projekt IRONPEOPLE marketingově podpořila.“

Tak zase za rok!