Strávil jsi několik let v zahraničí – v Rakousku, na Mallorce, na Novém Zélandu a v Austrálii. Kde se ti trénovalo nejlíp?

„Opravdový tréninkový ráj jsem našel na jižní polokouli. Novozélandské Taupo je městečko se 16 tisíci obyvateli, kde vyrostla triatlonová světová extratřída. Triatlon se tam těší velké oblibě nejen díky pořádání Ironman New Zealand, ale i díky místnímu TriSport Taupo klubu, který pořádá během sezony každý týden nějaký krátký závod pro triatlonisty všeho věku. To byl výborný trénink rychlosti a budování tolerance na laktát. Při dvacetihodinovém pracovním týdnu v obchodě s outdoorovým vybavením mi zbývalo dost času i na trénink a následnou regeneraci v přírodním termálním parku. Pokud bych měl vyzdvihnout, v čem jsem se tam posunul nejvíc, byl by to běh. Martin Andrew, kamarád a skvělý trenér místního běžeckého klubu, si na mě posvítil a ukázal mi, jak posunout hranice dlouhých běhů, které jsem si s ním zároveň vytrpěl. V Austrálii byly zase výborné podmínky pro ranní mnohahodinové jízdy na kole po kvalitních širokých silnicích, při kterých mě vyváděli z míry pouze hadi vyhřívající se na slunci.“

Kde jsi zakotvil teď? Jak vypadá tvoje současná příprava?

„Už čtvrtým rokem žiji poblíž Brna, kde pracuji v IT firmě. Mám štěstí, že moji kluboví kamarádi z hranického RockTechnik Triatlonu, manželé Křivánkovi, bydlí poblíž. Přes zimu se k nim přidávám zhruba dvakrát měsíčně na – pro mě klíčové – běžecké tréninky (1,5–2,5 hodiny). Mezitím běhám jednou až dvakrát týdně 1 až 2 hodiny různé terény, podle pocitu a aktuální únavy. Na trenažéru strávím zhruba šest hodin týdně. Jakmile počasí dovolí, budeme s kamarády opět vyrážet na více než stokilometrové cyklistické tréninky za Brno. Plavat jsem ale nebyl už mnoho měsíců. Je to časově náročné, a tak se to snažím kompenzovat doma různými cviky na core a s gumami. Jak je vidět, plavání není moje oblíbená disciplína…“

Zaznamenal jsi však velký nárůst výkonnosti. Co se ti nejvíc osvědčilo?

„Osvědčilo se mi hlavně nehledat si pro sebe výmluvy, proč bych měl zkrátit trénink nebo na něj vůbec nejít. Také je důležité nebát se posouvat svoje hranice. Ony jsou totiž opravdu jen v hlavě, a když na to jde člověk s rozumem, neublíží si při jejich překonávání. Začal jsem tělo odměňovat nějakou tou placenou regenerační procedurou (sportovní i thajské masáže, kryoterapie) a ono mi to potom v sezoně vrací na výkonech.“

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

„To bude asi páté místo v kategorii na půlce Challenge Salou ve Španělsku (časem 4:04:10, pozn. red.), kde jsem se kvalifikoval na mistrovství světa The Championship v půlironmanu série Challenge.“

Na který závod vzpomínáš nejraději?

„Na každý, který hodně bolel a v cíli se pak ukázalo, že se vyplatilo nepolevit.“

Co plánuješ na letošek?

„Aspoň pět závodů na vzdálenosti půlironman proložené občas nějakým menším lokálním, pro osvěžení. Cílit budu na Challenge Roma a Salou, PalavaRace a uvidíme, s čím ještě přijdou kamarádi. Slyšel jsem i o pěkné půlce v Srbsku. Kamarád z práce mě nalákal k nim do cyklistického klubu RCT Martin, pod kterým bych chtěl na jaře zajet pár závodů pro osvěžení triatlonové rutiny a zlepšení dynamiky na kole.“

Proč se specializuješ právě na polovičního ironmana? V čem ti tahle distance vyhovuje?

„Je to jednoduché a věřím, že to tak má spousta kolegů triatlonistů. Plavání je moje velká slabina, zlepšit se o několik minut na kilometr chce hodně stráveného času v bazéně, a tak raději zaberu na souši, abych deficit z vody zmenšil. No a 1,9 km ku 90 km + 21,1 km je nejslibnější poměr. Celého ironmana jsem zakusil, ale není to ještě pro mě. Nemám pocit, že závodím, ale přežívám.“

Triatlonová příprava je náročná jak časově, tak finančně. Jak se ti daří skloubit práci, sport a osobní život?

„Řekl bych, že mě v životě hodněkrát potkalo štěstí. Moje partnerka mě ve sportu podporuje, sama totiž závodí agility (výcvik psů na překonávání překážek, pozn. red.). Oba se tedy snažíme svoje tréninky naplánovat tak, abychom měli dost času i jeden na druhého. Samozřejmě přes léto míváme oba sezonu v plném proudu a víkendy jsou plně vytížené. Letos tomu bude ale nejspíš trochu jinak, v lednu čekáme narození dcery.“

A co zaměstnavatel?

„V práci mě nadřízení podporují a snaží se vyjít vstříc mým klíčovým dlouhým tréninkům. Navíc jsem se odvážil zeptat na sponzoring, firmě se nápad propagace na sportovním poli líbil, a tak loni přibylo logo NetSuite na mém dresu.“

Kdybys měl svoje zkušenosti shrnout do jedné rady, jak by zněla?

„Taková rada by byla jednoduchá: Nic nelámej přes koleno a poslouchej svoje tělo a signály, které dává. Dopřej mu regeneraci po kvalitním tréninku, ať se může nadechnout k dalším výkonům.“