Jak tě napadlo vyrazit zrovna na Ironmana do Jihoafrické republiky?

„Před začátkem sezony byl plán jet na Nový Zéland, který jsem zvolil hlavně kvůli chladnějšímu počasí. Avšak po Isramanu, kde jsem se doslova zlikvidoval, jsem po poradě s trenérem volil raději pozdější závod a kvalitnější přípravu. V JAR jsem ještě nikdy nebyl a tak padla volba sem. Jedná se o kontinentální mistrovství, tak nebude o soupeře nouze.“

Den před závodem už můžeš hodnotit, jak se ti v JAR líbí, co říkáš zázemí závodu i místní přírodě?

„Co se týče samotné země, tak mě překvapilo velice kvalitní jídlo, kdy v mé přísné dietě jsem vždy dobře pojedl. Co se týče organizace, tak je standardní asi jako na všech velkých závodech. Je to pro mě první závod pod brandem IRONMAN a nevidím výraznějšího rozdílu oproti konkurenční Challenge. Další poznávání proběhne až po závodě samotném, kdy společně s trenérem pojedeme na safari omrknout, jak si tu ty zvířátka žijí.“

Teď zpátky k závodění. Kolikátý je to tvůj celý Ironman?

„Teprve jedenáctý. Jsem v triatlonu velice krátce.“

Pro spoustu lidí je to životní porce závodů na klasických tratích, je to styl závodění ovlivněný tvým trenérem Petrem Vabrouškem?

„Setkání s Petrem mě ovlivnilo na celý život a otočilo mi ho o 180°. V podstatě jsem pohlcen Ironmany a další ultra výzvy na mě čekají. Petrův styl trénování a závodění, který mi už skoro rok předává, umožňuje startovat klidně 10× za rok. Jeho tréninky jsou opravdu náročné a ještě dnes nedokážu sám odhadnout, co zrovna budu trénovat druhý den. S tréninky balancuju neustále na hraně zvládnutelnosti. Co se týče samotného ovlivnění Petrem, tak k tomu řeknu asi jedno. Až jednou za hodně let pověsí Petr závodění na hřebík jako profík a vybere si nějakého talentovaného mlaďocha, kterého bude trénovat, čekají naši krásnou malou zemi doby hojnosti, co se týče sbírání medailí po světě. O tom jsem přesvědčen a už nyní závidím tomu, koho si vybere.“

Jak vypadá takový tvůj nejobvyklejší týden, když trénuješ doma v tomto období?

„Standardně, asi jako každý triatlonista, po malých kouscích nasbírám kolem 20–28 hodin tréninku týdně. Vstávám brzy, mezi třetí a čtvrtou ranní ráno a na lačno si vyběhnu, někdy přes poledne, místo oběda, bazén a večer kolo na trenažéru s hlídáním dětí. Víte, co to dá práce uhlídat je, aby se mi nezamotaly do řetězu? Mladší Kubíček má rok a tři měsíce a co se hýbe, to mu neuteče.“

Takže klasické balancování rodinného života a šíleného tréninku. Musím ale využít to, že si píšeme den před velkým závodem, co se ti teď honí hlavou?

„Ano, klasické balancování mezi spokojeným životem a rozvodem. (smích). Ba ne, manželka je zlatá a určitě by neměnila. Jsem jak dostihový kůň před závodem. Nyní si žiju trochu v tunelu a projíždím si dokola závod. Ráno jsem se byl projet a proběhnout, nohy jsou dobré. Píchnul jsem zadní galusku, tak si dám ještě cvičně výměnu, samozřejmě se stopkami, abych natrénoval. Cítím se opravdu dobře a na rozdíl od posledního závodu nemám žádné „ale“. Hlava je nastavena bojovat, v břiše trochu tlaky, ale tak to má být. Konkurence je velká a to mám taky moc rád. Těším se na souboj na ostří nože.“

Mimochodem na jakém kole vyrazíš do boje?

„Jedu Giant Trinity, mám od začátku stejné kolo a jsem spokojen. Nejsem úplně fanda honby za TOP modely. To raději peníze protrénuji…“

A cíle pro zítřek jsou?

„Jednoznačně slot na Havaji, bez jakýchkoliv vytáček. Nepřijel jsem nic zkoušet, zda to dopadne, jak se mnoho závodníků nechává slyšet. K závodu přistupuju s obrovským respektem, stejně tak i k soupeřům. Každý Ironman je extrémní výkon a rozhodují i drobnosti. Nepochybuji, že jsou tu lépe připravení borci, více zkušení s větší historií, ale rozhodovat může i to, kdo chce víc, a to jsem já! Tréninku jsem dal maximum, nemohl jsem nic udělat pečlivěji, ať už z časových, nebo neznalostních důvodů. Závod pro mě má pouze dva výsledky. Slot na Havaji rovná se úspěch, jinak neúspěch a návrat do tréninkového drilu a pak jet bojovat lépe připravený.“