Filipe, premiérový ročník TRIPrague a hned vítězství. To je fantazie, co?

„Fantazie ne, to je tvrdá realita. (smích) Samozřejmě je příjemné, že jsem svůj první start na středních tratích na našem území proměnil ve vítězství a právě při prvním ročníku TRIPrague.“

Jak jste si závod v centru Prahy užil? Bylo vše podle vašich představ?

„Já jsem spokojen. Samozřejmě se najde vždy něco, co k dokonalosti chybí. Ale na to, že to byl první ročník a vše bylo trochu narychlo, tak klobouk dolů před pořadateli závodu.“

Do cíle jste běžel se svými dvěma ratolestmi. Předpokládám, že se to dá nazvat „značka ideál“.

„Byl jsem mile překvapen. Sice na mě musely na mostě před cílem čekat o něco déle, protože v posledním běžeckém okruhu jsem hodně zpomalil, ale nakonec jsme si to všichni pěkně užili.“

Povězte nám, jak se z vašeho pohledu závod vyvíjel a co jste říkal tratím v centru české metropole?

„Na pláncích vypadaly tratě jednoduše, ale ve skutečnosti závod prověřil všechny účastníky. Plavání ve Vltavě bylo pro mě asi nejpříjemnější. Nevím, proč si většina myslela, že vyplavu první, když jsem původem neplavec. (smích) V neděli se kolem Střeleckého ostrova našli jiní dva plavci, kteří na sebe vzali roli tahounů. Cyklistická část se třemi výjezdy na Cukrák byla díky klimatu ještě v pohodě, a jelikož vím, že je prostřední disciplína triatlonu v porovnání se světem moje slabina, v poslední době se na ní v tréninku s trenérem zaměřujeme. Takže jsem chtěl prodat to, co jsem natrénoval. A myslím, že se povedlo. Běh po kostkách po nábřeží nebyl pro nohy závodníků moc ideální. Vyběhnout pětkrát schody na most, to také ubíralo síly. V mém podání byly první tři okruhy v pohodě, závěrečné dva už jsem se trochu trápil. Běžet s náskokem 10 minut na pronásledovatele není jednoduché.“(smích)

Cenu pro vítěze vám předala paní primátorka Krnáčové. Takové setkání jako profesionální triatlonista nezažíváte každý den, že?

Setkání s takovými VIP lidmi jsem zažíval právě při důležitých závodech nebo různých vyhlášení anket. S paní primátorkou jsem si popovídal hned po doběhnutí do cíle. Poděkoval jsem ji za podporu magistrátu a pohovořili jsme o tratích, triatlonu obecně i místních obyvatelích, kdy si třeba jedna žena stěžovala na příliš hlučnou atmosféru. (smích)