Jeden z vás běží, druhý jede na kole, nejlépe horském. Pokud pojedete v těžkém terénu, bude trénink náročný pro oba. V kopcích bude mít cyklista „co dělat“ aby běžci stačil. Devadesát minut až dvě hodiny střídavého zatížení bude pro oba kvalitním tréninkem, zábavou i zpestřením. Při pravidelném střídání na terénním okruhu se můžete „hecovat“ kdo rychleji vyběhne kopec. Zda vy v prvním okruhu, nebo váš sparing partner po výměně kola.

V lehčích pasážích, nebo na rovině můžete běžet až rychlostí anaerobního prahu (cca do 170 tepů/minutu) a střídat se s cyklistou častěji. Třeba po dvou kilometrech. Zvládnete tak velmi kvalitní tempový trénink bez zbytečného přetěžování pohybového aparátu. Pokud vám jízda na kole vedle běžce připadá moc pomalá, můžete se vzdálit v rychlejším tempu a k běžci se vrátit třeba po smluvených deseti minutách.

Formou „výletu“ lze s jedním kolem zvládnout i mnohahodinový trénink. Příprava nejen na dlouhé a střední triatlony tak dostane nový impuls. Tato forma tréninku navíc umožňuje společný trénink i pro triatlonisty s výrazně odlišnou výkoností. Tedy třeba i těm, pro které by společný běh byl možný jen díky velkým kompromisům.

Nezanedbatelnou výhodou je možnost převážení „ionťáku“, gelu, nebo pláštěnky na kole bez omezování při samotném běhu. Časté střídaní běhu a kola je zároveň skvělým tréninkem přechodů mezi jednotlivými disciplínami v triatlonu. O samotném přesahu v upevnění sportovního přátelství ani nemluvě!