Díky obrovskému talentu a bojovnému duchu už sbírá úspěchy i na mezinárodním poli. Poté, co ovládla triatlonový závod Evropského poháru juniorů v Brně, stala se minulý víkend v Kolíně nad Rýnem mistryní Evropy v aquatlonu. Položili jsme jí tedy několik otázek.

Terezo, jste mistryní Evropy v aquatlonu. Jak vám tahle věta zní?

„Určitě mě moc těší! Nečekala jsem, že to takto dopadne.“

Odjížděla jste do Německa s medailovými ambicemi? Jaká byla vaše očekávání?

„Nějaké ambice byly, i když já sama úplně nevěděla, co od ostatních závodnic čekat. Ale Eva Potůčková spolu s dalšími určitě s nějakým dobrým umístěním ode mě počítali, což mi možná dodalo kuráž.“

Minulý týden jste ovládla závod Evropského poháru juniorů v Brně, teď jste v Kolíně nad Rýnem úřadovala mezi „dospěláky“. Řekla byste, že máte formu jako hromu?

„I když se mi oba závody zdály úplně jiné, jsem ráda, že se vyvinuly tak, jak se vyvinuly a já je zvládla podle svých představ. Doufám, že mi tato vítězná forma ještě nějaký čas vydrží.“ (smích)

Povězte nám pár slov o obou závodech. Jak se pro vás vyvíjely?

„Závod v Brně jsem brala spíše jako test, zda se věnovat triatlonu naplno. Po plavání jsem si chtěla udržet náskok, což se mi povedlo. I když právě na kole mě to stálo hodně sil, které mi trochu scházely na běhu a já se musela i kvůli penalizaci hodně kousnout. V Kolíně jsem vyplavala společně s několika soupeřkami, povedlo se mi depo a vybíhala jsem z něj jako první. V běhu jsem čekala, že mě asi někdo seběhne a okolo třetího kilometru mě doběhla Britka Kitchenová, se kterou jsem se snažila udržet. Zdálo se mi, že před cílem má méně sil, tak jsem zkusila zafinišovat a vyšlo to.“

Je to váš největší dosavadní úspěch? Kterých výsledků si ještě ceníte nejvíce?

„Určitě si cením i menších úspěchů z plavání, ale tyhle vedou.“

Jak jste zlato z evropského šampionátu oslavila?

„Vraceli jsme se do ČR až pozdě v noci, ale s klukama jsme si před spaním udělali aspoň krátkou oslavičku. A pak jsem to samozřejmě oslavila i doma v Praze s nejbližšími.“

A teď trochu odbočíme. Jaké byly vaše sportovní začátky?

„Úplně první sport, který jsem dělala častěji, byl tenis. Poté jsem se rozhodovala právě mezi tenisem a plaváním. A zvítězilo u mě plavání, kterému se věnuji závodně 8 let. Před dvěma lety jsem začala dělat okrajově atletiku a teď se prvním rokem rozkoukávám v prostředí triatlonu.“

Kdy jste se vůbec dostala k triatlonu? Co vás k tomuto sportu přilákalo?

„První triatlon jsem zkusila minulý rok na Lipně, nicméně s minimálními zkušenostmi co se týče depa nebo kola. Triatlon se mi zalíbil, tak jsem se rozhodla dělat ho pořádněji. Mám ráda plavání, ale vždy mi také něco říkal běh, a kolo se dá nějak přežít, takže mě to k triatlonu přilákalo.“

Eva Potůčková na vás prozradila, že je úchvatné vás sledovat. Prý se speciálnímu triatlonovému tréninku věnujete okrajově, přesto takovéhle úžasné výsledky. Co nám k tomu povíte?

„Nevím, jak moc úchvatné je mě sledovat, to asi objektivně neposoudím. (smích) Triatlon se mi jako sport líbí, a protože mám díky plaveckým tréninkům dobrou kondici, soudím, že mi to pomáhá i k těmto výsledkům.“

Jak vůbec vypadá váš týdenní tréninkový plán?

„Každé ráno plavecký trénink a dvakrát odpoledne, pak ideálně 2× běh a kolo. S plaváním se připravuji u paní Passerové, a co se týče běhu a triatlonu obecně, tak u pana Seidla. Tady bych ráda poděkovala své rodině, která mě ve všem, co dělám, podporuje a drží mě nad vodou.“

Jaké jsou vaše osobní cíle a přání a to nejen ve sportovním, ale i v osobním životě?

„Ráda bych odmaturovala a dostala se na nějakou vysokou školu, která mě bude bavit a dovolí mi přitom trénovat. V triatlonu bych se chtěla zlepšovat a dostat se co nejdále. A samozřejmě je pro mě nejdůležitější vyhnout se jakýmkoliv zraněním a být v souladu se svými nejbližšími.“

Máte nějakou vtipnou historku ve spojení s triatlonem?

„Jo, tak to mám. Při mém prvním triatlonu minulý rok na Lipně jsem při vylézání z vody měla náskok okolo půl minuty. Ale depo mi v té době toho ještě moc neříkalo, takže jsem ho opouštěla s náskokem asi 5s na druhou závodnici. A rodiče si z toho dělají srandu doteď.“