Evo, velká gratulace k triumfu na Krušnomanovi. Čekala jste, že by to mohlo vyjít?

„Děkuji. Přiznám se, že vítězství jsem určitě nečekala a to vzhledem ke konkurenci, která se na Krušnomanovi letos v ženách sešla.“

Co pro vás takhle v úvodu sezony titul mistryně ČR v dlouhém duatlonu znamená?

„Pro mě osobně asi jen potvrzení toho, že když je člověk v tréninku poctivý a občas i na sebe tvrdý, že se to pozitivně projeví ve výkonnosti. Přála bych si, aby se mi s dalším titulem mistryně ČR snáze podařilo sehnat nějakého sponzora pro to mé sportování a závodění.“

Ještě tři měsíce před závodem jste kojila, jak jste se stihla dostat do takovéhle formy? Co vaše tréninky?

„Loňský rok byl ještě ve znamení především mateřských povinností. I tak se podařila velká řada druhých míst v opravdu pestré škále závodů. Na podzim jsem chtěla doléčit zraněné koleno po pádu v Mělníku na kuželu na dlažebních kostkách. Proto jsem dva měsíce vynechala jakoukoli zátěž. Bohužel, kolenu ani to moc nepomohlo, a tak dodnes pojídám denně kloubní výživu, abych bolest alespoň mírnila. S tréninkem jsem začala na začátku prosince s důrazem na běh. Postupně jsem přidávala plavání a trenažer, od března se dá říci, že trénuji po dlouhé době kompletně na triatlon. Ve všech přespolácích, v kterých jsem startovala, jsem si vytvářela osobáky, některé hodně vousaté. Už to naznačovalo, že se možná ten běh konečně kousek posunul. Určitě tomu pomohla i pětiměsíční spolupráce s atletickým trenérem, který mi ukázal, kam by se ten trénink běhu měl ubírat. Jinak Emča přestala pít mateřské mléko začátkem března a protože jí žádné umělé nechutnalo, nemám teď starosti s jeho přípravou a v noci se konečně po roce a půl občas i celou noc vyspím.“

Jak jste vítězství oslavila?

„V posteli pracovně s počítačem a usínajícími dětmi. Snad se mi v dalších dnech podaří najít chvilku, kdy děti usnou dříve a my si s manželem dáme nějakou tu sklenku.“

Popište, jak se pro vás závod vyvíjel? V cíli jste vtipkovala, že když vás nenechali plavat, tak jste v běhu musela pelášit…

„Po startu jsem se pohybovala na čtvrtém místě a holky se mi vzdalovaly. Do kopce mezi plůtky jsem jejich manko smazala a posunula se na třetí místo – to mě povzbudilo. Ve druhém okruhu jsem z kopce nenabrala takovou ztrátu a mezi plůtky jsem šla do vedení. To se mi v historii tohoto duatlonu stalo poprvé v životě. No, asi všechno má svůj čas. (smích) První okruh cyklistiky pro mě byl asi nejhorší. Nohy se mi třásly z těžkého běhu a říkala jsem si, že vůbec nevím, zda vyjedu třikrát ten šílený kopec. Dbala jsem na jídlo a pití a ve druhém okruhu jsem viděla, že jsem na tom v kopci možná o trošku lépe než Ivana. Proto jsem do posledního kola vyjela srdnatě svým tempem, že ho buď vydržím, nebo skapu. A já ho vydržela a poprvé jsem to nebyla já, kdo byl v posledním kopci předjížděn. Na druhý běh jsem vybíhala překvapivě celkem čerstvá. Seběhy jsem raději tlumila, kopce se snažila běžet, ale už to hodně bolelo, jako asi všechny. Navíc jsem začala cítit nohy zezadu, proto jsem byla ráda, že mohu trochu polevit a dá se říci do cíle doběhnout v poklidu.“

Jaké jsou nyní vaše další závodní plány? Které závody chcete objet na domácí scéně a které v zahraničí?

„V Čechách to bude ještě určitě Czechman z dlouhého triatlonu, a možná nějaký závod ČP v olympijském triatlonu. Určitě jich ale bude méně než loni. Ráda bych se dobře připravila na několik 1/2ironmanů ve vhodné dojezdové vzdálenosti od Plzně pro celou rodinu. V závěru sezony bych se ráda zúčastnila ITU MS v dlouhém triatlonu v Číně, kde by mně jako bývalé plavkyni měl formát závodu 4–120–30, kde jsem v roce 2011 skončila čtvrtá, sedět asi nejlépe.“

Jaké jsou vaše cíle v této sezoně? Které závody pro vás budou ty nejdůležitější?

„Nejdůležitější budou dva závody koncem léta, IM ve Vichy a MS v Číně. Pokud všechno dobře dopadne.“

Další otázkou mělo být téma ironman, které jste sama nakousla. Po Krušnomanovi se právě spojení vy a ironman probíralo. Co byste k tomu ještě prozradila?

„Asi jen že v plánu mám jeden, nejspíš ve Vichy. Bude to po šesti letech, na konci léta, kdy se snad stihnu dobře připravit, aby těch krizí během závodu bylo co nejméně a nebyly tak hluboké.“

Máte toho opravdu hodně. Jak to všechno jako dvojnásobná maminka stíháte? Kloubit tréninky, závody a péči o děti…

„Sama bych to zvládala těžko, Adam sice chodí do školky, ale Emča je stále se mnou. Mám perfektní babičky, které jsou s Emou teď už v přírodě, zatímco většinou přes den běhám. Nesmím zapomenout na manžela, bez jehož pomoci bych nemohla trénovat večer. A pak ještě patří velký dík firmě Emerson, mému zaměstnavateli, pro kterého byl home office s dvěma dětmi naprostou samozřejmostí! Kdybych musela denně cestovat na pátou hodnu do kanceláře, bylo by to všechno daleko komplikovanější. Vážím si moc veškeré pomoci a každého tréninku, který mohu v klidu absolvovat.“

Co vaše role v reprezentaci? Pořád fungujete jako koordinátorka neolympijských triatlonů?

„Ano, stále. Teď na konci května bude mít ČTA početné zastoupení na ITU ME v Xterra a ME v aquatlonu. Věřím, že to někde cinkne. Akcí, které spadají pod neolympijské triatlony, je během léta dost a dost. Mám na starost péči o závodníky jak Elite kategorie, tak i kategorie age group (přihlášky, dresy, doprava, ubytování). Největší akcí pro kategorii age group letos bude nejspíš ITU MS v Xterra, jehož přihlášky musí jít právě přes ČTA. Tímto apeluji na všechny zájemce o start, aby mě neváhali kontaktovat.“