Ahoj Luboši,
jak jsi řešil tehdy v tréninku únavu? Regeneraci? Jak vypadala tvá strava?

Jak hodláš vyřešit resty, které po tobě zůstaly z dob běžecké kariéry? Hary Hudák. Kontakt r.voda@seznam.cz.

>> Radek Narovec, 9. 2. 2010 22:10:43

Existují dva druhy únavy 1) krátkodobá – po náročném tréninku a 2) dlouhodobá – běžci tomu říkají „zavaření“ z tréninku.

1)Při té krátkodobé stačí následující 2–3 tréninky snížit intenzitu, počet úseků, nebo je zkrátit tzn. třeba místo 1km běhat jen 800m apod. Odpolední fázi pak pouze jogging dle chuti. Zvýšit podíl regenerace (masáže, teplá-studená voda)gymnastiku (protahování je hodně důležitý) a rovinek. Dát si třeba 10 úhlopříček na stadionu, a třeba i na boso, prostě „pobavit se“ tím.

2)Ta dlouhodobá je horší. Je to celková únava organismu, nechuť trénovat a hlavně to vůbec nejde. U mne to někdy trvalo i 3 týdny než jsem se z toho dostal. Základ je vypustit veškeré rychlostní úseky, pokračovat pouze klusáním 2× denně, ale bez měření, dle pocitů. Pokaždém běhu rovinky a rozložit je (tzn. stupňovaně, rovnoměrně, pomalu-rychle-pomalu, začít rychle pak pomalu,atd.) Je třeba si s tím hrát, aby se rozbil ten stereotyp. Trénink musí bavit. A samozřejmě více gymnastiky, protahování, regenerace a masáže.

Pocit= běžet do doby než se člověk začne cítit unavený. Může to být 5 někdy 10km, ale hlavně to nervat a okamžitě přestat.

Každý pozná, kdy se cítí lépe a může POSTUPŇĚ(!) najíždět na normální trénink.

Co se týče stravy, v tom vám moc nepomůžu. Já totiž jedl úplně všechno. Jednou jsem před maratonem zkusil dietu, co dělali kluci u Benčika a dopadlo to tak, že jsem nemohl vyběhnout ani na julisku – samozřejmě před závody jsem to upravil. Večer špagety, ráno káva, piškoty nebo lehký moučník, a když jsem běžel večer, tak už pouze vývar. Byl jsem zvyklý běhat „prázdný“. Každý je jiný, chce to zkoušet, třeba před těžkým tréninkem.
Moje krédo bylo, že ani sebezdravější strava vám nenahradí, to co jste odflákali v tréninku.

Tesi dodatecne vsechno nejlepsi, nedavno jsme se Zdenkem Moravcikem bavili, co jste vsechno byli schopny odbehat v Tatrach. Mej se a at se dari. Robin Vohlidal

>> Tesi, 10. 2. 2010 10:32:18

Díky za odpověď!
Měl jsem na mysli tu okamžitou únavu, prostě cos dělával hodiny PO tréninku, kdy má člověk pocit, že mu „upadnou“ nohy :)

Co se týče stravy, mluvíš mi z duše – experimenty s umělými preparáty jsou vesměs cestou k nerovnováze. Základem asi bude běžná (pestrá) strava.

Luboši, říká se, že ionťák jsi poprvé pil až při prvním maratonu. Jak ses tedy občerstvoval během závodů o délce půlmaratonu nebo při závodu na 25 km? Díky za odpověď.

Zdravím Luboši,
Jak vypadali Vaše soustředění v Tatrách? Na co byl zaměřený trénink a čím se lišil jednak trénink, ale i další aktivity okolo (rege., doplňkové sporty) oproti bežnému období doma?
Díky,
Slavo

>> Radek Narovec, 10. 2. 2010 10:59:55

Po závodě je třeba ¨do sebe dostat co nejvíc tekutin, raději víc, než míň. Důležité je donutit se k velmi pomalému výklusu, minimálně 10–20min velice volně. Plus uvolňovací cviky (strečink)já preferoval střídat teplou a studenou koupel nohou. Pokud je k dispozici plavat, tak to vyplavat. Protože v cíli většinou jsou omezené možnosti, je dobré si doma večer vzít dva kbelíky a naplnit si jeden teplou a druhej studenou vodou. Tím se uvolní hlavně lýtka a chodidla. Npaříklad na Olympu mají na léto jednu popelnici s ledem.
Druhý den pouze lehký jogging a pokud je možnost tak to ještě vyplavat.
Podle náročnosti tréninku tak ty 3 dny nechodit kvalitu, ale pouze běhat a rovinkovat.

>> vohlidal, 10. 2. 2010 10:40:38

Čau Robine, díky za přání. Já si už jen poklusávám a na Tatry jenom vzpomínám. Bylo tam fajn.

>> PetrK, 10. 2. 2010 11:06:37

Pitný režim by se měl dodržovat i při normálním tréninku. Při dlouhých bězích na maraton je potřeba najít si okruh cca 5km a pravidelně pít. Člověk si musí na občerstvení zvyknout, aby ho nezačalo případně píchat v boku, nebo nepřišli žaludeční problémy. Já samozřejmě při tréninku pil, ale jen čistou vodu, protože mě isostar nechutnal. První setkání s isostarem bylo při posledním dlouhém tréninku před maratonem. Na maratonu jsem ho pil čistej, na 20km jsem měl jednu ampuly kofeinu a na 30.km taky. (Je to neškodné, byl jsem mnohokrát na dopinku).

Co budete pít záleží na vás, jak co snášíte. Dnes je velký výběr, ale pozor na krásný barevný krabičky, může na nich být zajímavý pouze obal. Lepší je poradit se s odborníkem, co je pro maraton z dnešní nabídky nejvhodnější. Vyzkoušet to na tréninku a pak už jen běžet.

Při kratších závodech (do 25km)jsem pil maximálně jen vodu.

Ahoj Luboši,
můžeš blíže popsat, jak došlo k tomu zranění achilovky? Podle toho popisu to bylo v souvislosti s útokem psa, takže předpokládám, že na Julisce to asi nebylo.
Díky za odpověď. Mirek K.

>> SlavoK, 10. 2. 2010 11:23:18

Tatry byla vždy meta všech běžců, stačí když vyjmenuji pár jmen, s kterými jsem tam běhával jako" S. Hoffman, Moravčík, Plachý, Uvizl, Sýkora, Vrábel atd. Jezdili tam na přípravu i chodci, Pribilinec, Blažek, Mrázek a další.

My jsme začínali vždy na přelomu listopadu-prosince, říkali jsme tomu seznamovací soustředění, i když jsme se všichni znali. Další bylo 3 týdny v lednu. Pak následovala halová sezóna a v dubnu na novo na 3 týdny atd.

Já osobně jsem tam byl 4 měsíce za rok. Po příjezdu byla 3 dny aklimatizace, kdy jsme pouze klusali. Třetí den už byly odpoledne rovinky a další dny už byl plný trénink dle plánu trenérů.

Kilometráž konkrétně u mně činila zhruba 190 km týdně. Zaměření bylo vytrvalostně silové, tj. objem a síla s běháním do kopců. Kdo pak uměl tu sílu převést dole do rychlosti, tak běhal jako bůh. Pro zajímavost v Tatrách jsem ten rok běžel nejrychlejší kilometr za 3 min., přímo ze soustředění do Ostravy na Mistrovství České republiky, první obutí do treter a první závod 7:52–3km. Za tři dny rovinkování, Stromovka 7:48. To myslím mluví za vše.

Rozdíl mezi horami a nížinou je ten, že dole bylo vše víc zaměřováno na dráhu, speciální rychlost a speciální tempo, i když i dole se museli neustále obnovovat vybíhané svahy.

Regenerace byla na horách stejná jako dole. Vířivky, bazénky, sauna, posilovna, velký bazén a tělocvična.

Jako doplňky běžky, ale sjezdovky byly zakázané. Pak také bazén, tělocvična a tůry.

Na závěr: Kdyby mi někdo nabídl balík peněz ať si vyberu soustředění v Americe, nebo já nevím kde, tak bych, přísahám, dal vždy Tatry.

>> Mirek Kostlivý, 10. 2. 2010 20:07:21

Zranění achilovky: O tom se dost blbě píše, vždyť to ukončilo mojí kariéru. No budiž. Běháním jsem se živil, to znamená, když přišlo zranění, nezávodil jsem, a neměl tedy žádný příjem. No a stalo se.

Zánět v achilovce z tréninku: léčení, elektrika, magnety, ozařování a nic. Na konec mi nezbylo nic jiného, než si tu achilovku nechat opíchnout. Poprvé, podruhé, po xté a zase nic.
Vím, že kortikoidy jsou svinstvo, achilovka mi zvápenatěla a pak stačil jeden blbej odskok od útočícího psa a bylo zaděláno.

Nutno říct, že v Ivančicích mi to Mudr. Kania vyléčil tak, že kdybych byl o 30let mladší, můžu klidně závodit dál.

Zdravím Luboši,
z rozhovoru se mi zdá, že dle Tebe nezáleží tolik na talentu, ale hlavně na vlastní píli a svědomitému tréninku – skutečně si myslíš, že na talentu ve vytrvalostních bězích skoro nezáleží a je důležitý hlavně trénink? Že v podstatě každý běžec může být v maratonu úspěšný, když se bude snažit?

>> Oslík, 11. 2. 2010 15:15:49

Každý člověk může běžet maraton.Záleží na tom, jestli si ho chce proběhnout a nebo se dostat na hranici svých možností. A k hranici svých osobních možností se každý může dostat dostat právě tím tréninkem. Osobně nevím, podle čeho se určuje, že má člověk talent na maraton. Maraton je dlouhej a je tam spousta faktorů, vnějších i vnitřních, to znamená třeba postava, váha, částečně i styl běhu a pak svalová hmota, VOmax atd. Je tam toho opravdu hodně.

Co je to podle tebe vlastně být v maratonu úspěšný?
Pro mě úspěšný neznamená zaběhnout světový rekord, protože na něj nemám, jsem soudnej, ale je pro mne úspěch, že jsem se přiblížil ke svému maximu.

>> Tesi, 11. 2. 2010 20:31:47

Schválně jsem nepsal nějaký konkrétní úspěch, protože je to, jak píšeš – každý má jiné ambice. Já osobně jako velký úspěch beru umístění na stupních při MČR, tzn. čas zhruba 2:25…

Podle tebe tedy není něco jako talent na maraton?

>> Oslík, 12. 2. 2010 11:17:36

Talent klidně být může. Já jen nevím, jak se zjišťuje – tedy jaký jsou kritéria atd.
Existuje talent na běhání, ale že by existoval talent na maraton, o tom jsem neslyšel.
Samozřejmě ve svalech existují 2 druhy vláken rychlý a pomalý – takové testy nám dělali, ale to že má někdo rychlý vlákna,ještě neznamená, že zaběhne rychlý závod na střední tratě… Pomalý vlákna se sice vztahují k vytrvalostním disciplínám, ale neznamená to, že takový člověk bude dobrý vytrvalec.

Tohle neřeš a raději trénuj. Těším se, že dáš za 2:20 – dej mi vědět. 

Ahojky,

moc díky za upřímné a inspirující vyprávění. Vážím si Tebe i všeho, co jsi dokázal. S Tatrami máš pravdu i s nutností pravidelných kempů tam, jen s pěti týdny dovolené se to blbě uskutečňuje


Měj se hezky!!

Pavel N

>> pavel42195, 13. 2. 2010 12:17:42

Ahoj Pavle,
děkuji za zprávu. Co se týče hor, nemusí to být zrovna drahé Tatry, ale i u nás máme krásné hory na běhání, které splní prakticky skoro to samé,co Tatry. Chce si to po skončení zimní sezóny vyjet někam na výlet (třeba na šumavu) podívat se na terény a poohlédnout se po nějakém privátě na léto. Pokud máš rodinu, tak zabiješ 2 mouchy jednou ranou. Oni budou mít krásnou dovolenou a ty si pořádně zatrénuješ.

Držím palce.
 Tesi

>> Tesi, 12. 2. 2010 13:44:14

Snažím se, trénuji, ale na čas pod 2:30 je to myslím pořád dost málo. Ale díky za odpovědi, měj se hezky. 

>> Tesi, 14. 2. 2010 20:05:32

Ahojky,

vážím si Tvého přístupu. Oni Tatry nejsou až tak drahé, dá se tam sehnat dobré ubytování a relativně levně(k tomu je tam nádherně), ale problém je spíš ten, že ze všech hor to mám daleko do práce, takže delší soustředění si můžu dovolit jednou za rok a to je málo.


Hodně jsem jezdili na Dvorskou boudu, je také cca 1.300 m.n.m.,po­dobně jako Štrbské pleso. Nejblíže to mám na Šumavu(asi 250km, občas tam taky s klukama vyjedeme (Zadov), ale do práce odsud jezdit také nejde.


Chtěl jsem se Tě zeptat, zajímalo by mě, zda jsi se pokoušel prosadit jako trenér?


Pěkný den!

 Pavel

>> pavel42195, 17. 2. 2010 08:35:37

Jako trenér em se prosadin nepokoušel.

>> Tesi, 19. 2. 2010 12:11:23

Nějak mi to „ulítlo“, tak ještě jednou, správně tam mělo být:

Jako trenér jsem se prosadit nepokoušel. 

Mezi atlety má přezdívku Tesi. Je halovým mistrem Evropy z roku 1984, držitelem českých halových rekordů na 3 000 a 5 000 metrů, pětinásobným vítězem Běchovic v řadě, ale také oblíbeným spolupracovníkem, pohodářem a „bigbíťákem". Takový je přední český vytrvalec osmdesátých a první poloviny devadesátých let Lubomír Tesáček. PTEJTE SE LUBOMÍRA TESÁČKA V KOMENTÁŘÍCH.