Napoprvé vás to chytne, nebo si naopak řeknete, že už nikdy. Já mám pár hodin po premiérové účasti na Jizerské 50 naprosto jasno, co budu dělat za rok. Opět se postavím na start a vyrazím z Bedřichova na Jizerku a zpátky. Pár věcí budu muset udělat jinak, jedno se snad ale nezmění: doufám, že to bude zase boží.
Odkaz na článek

Jizerská 50tka: jednou a už nikdy více tento komerční závod.

Samotná akce Jizerská 50tka se mi nelíbí a nejsem z ní nijak nadšena, důvody mé averze:
1) Drahé startovné 1500 – 2000 Kč oproti jiným závodům 500 Kč

2. Problematické najít ubytování, někteří podnikavci zvednou cenu za noc z 400 Kč na 1500 Kč
3. Předražená máza lyží, co stojí 500 Kč na jizerské stojí 2000 Kč
4. Rozbita stopa, naivně jsem doufala, že závodníci přede mnou stopu nezničí (startovala jsem z 2.vlny), že ji ničí jenom turisté, neplatí to. Rozbitá stopa podstatně zpomaluje lyže.
   5. Dav lidí, kde se problematicky předjíždí ve 2 stopách, pořád mi někdo bud zezadu šlapal na patky lyží nebo někdo bezohledně skočil přede mě do stopy klidně na mé lyže.
   6. Problémový průjezd občerstvovačkou, úzké místo zatarasí závodníci a není možné projet, doporučovala bych udělat odbočku na občerstvovačku nebo protáhnout 2 stopy které občerstvovačku míjí a neprocházejí ji. Dát na tabule je jenom že za 200 m bude občerstvovačka ale udělat oddělovací pruh pro občerstvovaní. Pak na místě napojení trasy z občerstvení udělat chvílí aspoň 3 – 4 stopy aby závodníci vracející se z občerstvení neskákali do stopy projíždějícím.
   7. Odpadky ve stopě po celé trase.

Raději mám malé závody ze série Stopa pro život jako Jilemnicka 50tka, kterou jsem již jela nebo Šumavsky skimaraton 45 km, který jedu teď v neděli