Ahoj, ráda bych s váma probrala, jak se díváte na brzkou intenzivní atletickou přípravu dětí. Inspirovala mě k tomu rodina paní Blanky Milfait, která intenzivně sama trénuje své tři děti v běhu na středních tratích. Dětem je 9,7 a 4 roky. Poskytla o tom několik rozhovorů, jejich život zachycuje na vlastním webu a Instagramu. Mluví o ambici nejstarší dcery běžet na olympiádě v roce 2032 1500m. Děti zatím vesměs vítězí, na druhou stranu není divu, když prakticky nikdo v jejich věkové kategorii takto netrénuje (dvoufázové téninky, náročné intervaly, posilování se zátěží atd.). Obecně se takto raný intenzivní trénink nedoporčuje.

Jaký je váš názor ? Je to přehnané ? Je to zdravotně riskantní ? Nebo je to cesta, která může přinést své ovoce ?

>> Mutenina, 29. 05. 2023 14:32:56

Může se stát, že některé z dětí vydrží se závodním běháním do dospělosti a bude dobré, ale jako pravděpodobnější se mi zdá, že ne.

>> Mutenina, 29. 05. 2023 14:32:56

Jaký je můj názor? Děti odebrat, rodiče zastřelit. To oběcně. Konkrétně k paní Milfait asi nemá ani smysl se vyjadřovat. Asi také škoda slov.

Ano, pro děti je to škodlivé a nepřirozené. Možná v jednom z tisíce případů tento systém přinese výsledky, také se často praktikoval a praktikuje v totalitích režimech, které výledky sportovců mají jako výkladní skříň své politiky. Třeba Čína. Jen tam místo jen několika tímto drilem prochází tisíce dětí, z nichž většina skončí neúspěšně a s doživotními následky a pár jednotlivců vydrží až skoro do dospělosti, kde pak získávají pro tyto země vavříny.

Znám spoustu případů sporotovců i z našich končin, kde rodiče nebo ambiciózní trenéři začali se specializovaným tréninkem příliš brzo. Výsledek? Většina takto trénovaných dětí dosahovala nadprůměrných výsledků ve svých věkových kategoriích, ale jejich progres se zastavil někde u 17–18 roku. Pak následovala stagnace a upadnutí do průměru a frustrace, končící ukočením sportovní činnosti (v lepším případě), případně i osobními či zdravotními problémy.

A nejhorší na tom je, že toto není volba těch dětí, ale lidí (rodičů, trenérů), kteří si tak, prostřdnictvím těchto dětí, naplňují vlastní ambice.

Mám podobný názor jako skoroběžec. Taky to vnímám jako nezdravé. Ale vlastně jsem o tom nic odborného nečetla, tak si říkám, jestli se třeba metodiky nezměnily a nedělají to vlastně dobře.

Vážně by mi zajímalo, jak to jednou budou reflektovat ty děti.

Protože pokud nejsou vážně velmi výrazně talentované, tak jejich výsledky nutně musí relativně upadat – protože budou nastupovat děti s výrazným talentem, které teprve začnou atleticky trénévat a budou se rychle zlepšovat. A to mi přijde pro ty jejich děti úplně kruté – ony teď vítězí, ale vlastně proti dětem, co si jen tak hrají a vůbec systematicky netrénují.

>> skorobezec, 30. 05. 2023 23:18:48

psali o ní:

Blanka Milfaitová vychovává tři děti, které vede velmi cílevědomě ke sportu a jednou by z nich chtěla mít olympijské vítěze. „Není to tak, že bychom si to naplánovali s manželem. Naplánovaly si to děti. Po tom, co viděly první olympiádu, tak řekly, že tam jednou budou,“ tvrdí

a co si dítě usmyslí – musí mu být splněno,

Toto je náhodou dobré téma. Jedna rovina je, jak moc má ambice rodiče může omezit dítě. Druhá pak samotná struktura tréninku u dětí.

Vzal bych to od tréninku samotného. Co je v pořádku? Časté tréninky, klidně každý den a občas dvoufázově, ale s velmi střídmým dávkováním intenzity a hlavně maximální pestrostí. Obecně, podle mě, není důvod trénovat jen dvakrát, třikrát týdně. Tady prostě zbytečně zaostáváme. Rozhodně ne každý den běh, kombinovat to, ale vytvářet správné pohybové návyky, sílu i vytrvalost. Před pubertou netahat železo, tady by se hodily nějaké výzkumy z kulturistiky, třeba se pletu a i malá děcka mohou zvedat těžší váhy bez následků, nicméně bych měl pochyby.

Co je cílem rodičů a co přáním dětí? Tady zastávám jasný názor, že se mají jednotlivé sporty dítěti představit a pokud se u jednoho více chytne, plus MÁ TALENT, tak tomu klidně věnovat maximum, při nějakých slabších chvílích zkusit udržet, ale nejít do nechuti. V pubertě stejně skoro každý skončí, tam bude hrát roli i tréninková skupina s některými vzory.

Na špičkové úrovni každého rozšířenějšího sportu nelze uspět bez kvalitního tréninku od mládí a jisté míry talentu. Velká podpora rodiny je naprosto podstatná, umožňuje právě trénovat lépe než ostatní. Dohánět si ale své ambice na dětech je zvrácené, zvláště pokud sami nikdy vrcholově nesportovali…

>> kaz67, 31. 05. 2023 08:29:28

Chápu tu nadsázku, ale to, že si to vybraly její děti (a hned všechny tři), to ji asi uvěří jen někdo hodně naivní.

a „psali o ní:“

Díval jsem se na její stránky, ta paní hlavně píše moc ráda o sobě sama. Ta její sebestřednost ji stříká i z uší, což už taky o něčem napovídá.

>> Meescha, 31. 05. 2023 10:56:09

V tréninku takto malých dětí má převažovat především hra, jakýkoliv specializovaný trénink se může vyskytovat jen v minimálních dávkách. Nic proti tomu, aby se děti hýbaly každý den, to je pochopitelně rozhodně přínosem, zvláště v dnešní době, kdy pro děti zákaz jít ven je vlastně odměnou, protože mohu více času trávit na mobilu nebo počítači. Ale jak píšeš musí tam být pestrost, všestranost. Do určitého věku, což je už ale trochu individuální, by měla být vynechána i systematičnost.

Pokud jde o tahání želez, tak předpubertálním dětem s ohledem na jejich vývoj nepatří do ruky vůbec a pubertálním jen s omezením vah. Většina posilování by měla být prováděna s vlastní vahou a i tak bude mít větší efekt, než u spousty lidí v pozdějším věku s těžkýma činkama.

„Tady zastávám jasný názor, že se mají jednotlivé sporty dítěti představit a pokud se u jednoho více chytne, plus MÁ TALENT, tak tomu klidně věnovat maximum“

Na tomto principu je založena sportovní výchova v anglosaských zemích, především v Americe je to asi nezřetelnější. Ještě okolo puberty dělá většina dětí množství sportů a začínají se profilovat až v tomto, případně ještě pozdějším věku.

V případě této paní a ji podobných se jedná ale o něco jiného. Každý kdo měl děti asi ví, jak snadné je děti pro něco nadchnout. Většině to ale nevydrží dlouho. Dostanou li se ale do rukou podobným individuím, jako je ta paní, která svými vlastními touhami systematicky podporuje a vytváří jejich ambice, tak není až tak moc těžké, zvláště jsou-li úspěchy a je-li v dítěti přiživován pocit vlastní výjimečnosti, tyto děti u „nadšení“ udržet. A lze si to snadno alibisticky omluvit tím, že „ty děti to chtěly samy“.

>> skorobezec, 30. 05. 2023 23:18:48

Jo, většina skončí před dospělostí. Různé důvody. Ztráta motivace, přetrénování, nedostatek talentu…

Výjimky jsou. Pavel Zacha např.

Já jsem je až donedávna nebrala jako takové extremisty, ale pak jsem se nedávno dočetla toto: Úterý: Eli jde ráno 2km fartlek a odpo v rámci druhé fáze drtí dráhu. Dvě hodiny – náročný set s medicinbalem, pak starty, sprinty v sériích, stovky s Miou, které pomáhá s přípravou na Čokošku, poté několik sérií s odporovým padákem a nakonec chuťovka: 6× 250m v tempu pod pět minut na 1500m. S minutovou pauzou. Bomba. Koneckonců, závody máme až za 14 dnů. Středa: Eli jde opět ráno fartlek 2km, pak protahování a dechová cvičení a… najednou se objeví info, že by mohla startovat na odpolední pětce v rámci „5K Opava“. Až v Opavě? Skáče radostí, moc si ji přeje na dráze běžet, ale takové možnosti v ČR hledá jeden marně. Rozhodnutí je rychlé, cesta dlouhá. Po několika stovkách kilometrů (!!) v autě je minitým Eli + trenér v Opavě."

A to mě teda dostalo, v negativním slova smyslu. Probůh to je trénink tak pro dorost ne. A to tempo pod pět minut na 1500m, šílenost. A pak jsem viděla zápis z tréninku a la Zátopek čili šedesát šedesátek a řekla jsem si, že toto nemůže dopadnout dobře. Holce je devět :(

>> MartiNo, 31. 05. 2023 17:54:51

To jo, Zacha je výjimka. Ale o mnoho větší šance je podle mě se prosadit v hodně technickém sportu, kde skutečně to množství hodin tomu věnovaných se dost odrazí ve výsledku.

Ale v běhu mi tento přístup přijde mimo. Protože tam se děje i to, že přijde někdo jako Tereza Petržilková, která začala s tréninkem v 21 letech, a teď je to reprezentantka na čtvrtce. To se v hokeji či tenisu stát nemůže.

>> Mutenina, 31. 05. 2023 23:20:56 Predpokladam, ze tenis ma v CR ovela sirsiu zakladnu ako beh na kratke trate. Takze ak Petrzilkova ma geneticke predpoklady na 400m a nevalala sa do 21 rokov na gauci a beh mala ako doplnok k inemu sportu mohla excelovat. Tenis vyselektuje mimoriadne nadanych uz medzi starsimi ziakmi, pripadne dorastom a pochopitelne, samorost hoc aj s talentom, ktory zacne o 10 rokov neskor mema sancu ziadnu. Pretoze takych talentov ako on je x a naviac maju za sebou tisicky odtrenovanych ho­din.

Rozhovor

Výsledky atleta

Maxima i na dalších tratích

>> Petr Kaňovský, 01. 06. 2023 07:54:01

>> Petr Kaňovský, 01. 06. 2023 19:19:05

Sorry Petře, asi úplně nevím, co jsi tím chtěl říct 

Ale jinak na rozhovor jsem se podíval a ta paní mi tedy přijde ne moc chytrá, zvláště na to, že by měla být vystudovaná učitelka. Ovšem její výrazně narcisistní povaha a určité sklony k psychopatii jsou dle mého na ni zřetelné dosti výrazně.

Ale dětí je mi líto. Toho co chce maminka (tedy pardon toho co údajně chtějí ony) nejspíše nedosáhnou a díky cílevědomosti jejich maminky se jen bude stupňovat dřina, kterou budou podstupovat a v okamžiku, kdy to přestane fungovat a obrázek vítězství na olympiádě začne dostávat trhliny, tak nejspíš nastoupí podpůrné prostředky, protože maminka se jen tak nevzdá a vypadá to, že na to má i peníze.

Přesto, pro dobro těch dětí doufám, že to vidím až moc černě.

>> Meescha, 31. 05. 2023 10:56:09

„Dohánět si ale své ambice na dětech je zvrácené, zvláště pokud sami nikdy vrcholově nesportovali…“

Ono je to právě spíše případ těch, co se o vrcholové sportování sami pokoušeli, ale bohužel zůstali daleko pod vrcholem.

>> skorobezec, 01. 06. 2023 23:59:52

Já tím chtěl doplnit kontext k informacím zde podaným, bez potřeba to hodnotit, protože doteď jsem o těchto lidech neslyšel a musel jsem si to dohledat.

>> Petr Kaňovský, 02. 06. 2023 00:04:55

Ok, díky. Já tedy se bohužel tomu hodnocení nedokážu ubránit, protože pár takových lidí i osobně znám a neskutečně mi to hýbe žlučí.

Se sebou, ať si každý dělá co chce, ale realizovat se na dětech opravdu není ok.

Moze nastat vzacna zhoda okolnosti, spocivajuca vo vrodenej miere talentu k danym disciplinam, odolnosti absorbovat treningove zatazenie, nenarusenie kontinuity treningoveho procesu nastupujucou pubertou a budeme mat olympiskych vitazov. Tristnym dosledkom (malo pravdepodobneho, ale nie uplne vyluceneho scenara) bude inspiracia pre dalsie matky, otcov, ktori tuto singularitu budu povazovat za logicky dosledok skoreho, specializovaneho treningu deti a pojdu rovnakou cestou. Motyka ovsem tak casto nestriela.

Takových případů je x a většinou mají stejný konec. Nedávno vzbudil diskusi dokument o rodině Hanuliakových. Pro zajímavost si najděte příběh chlapce Adam Quick (dříve měl české příjmení), kterého rodiče vychovávali pro NHL a momentálně jeho otec zveřejňuje poměrně nechutné detaily ze soužití s jeho matkou, včetně nějakých soukromých konverzací. Předtím se chlubili, jak je Adámek nejsledovanějším českým sportovcem pod 18 let, teď je údajně závislý na počítačovách hrách. Příběh Pavla Zachy je svým způsobem výjimečný, nicméně ani on nenaplnil očekávání. New Jersey Devils ho draftovali jako č. 6, přičemž v jejich dresu nikdy nepřekročil hranici 30 bodů za sezonu. To je u útočníka, který je v TOP 10 na draftu velké zklamání. Až v poslední sezoně nasbíral v dresu Bostonu 57 bodů, ale jednalo se o historicky nejúspěšnější sezonu týmu v historii NHL, takže je otázkou, nakolik se Zachovi dařilo a nakolik se svezl s výkonností týmu. Druhá strana mince je, že jeho otec rozesral vztahy se všemi v českém hokeji natolik, že Pavel od svých 19 let nebyl na žádné reprezentační akci. Doporučuji si pustit dokument České televize s názvem „Ještě hořím?“ zejména díl o sourozencích Markových, ze kterých chtěl jejich otec mít světové tanečníky. Naprosto nepochopitelné chování, které je místy až k zblití. Obě děti po velké krizi obnovili s otcem vztah, ale syn ho má velmi odměřený a dcera se i v dospělosti snaží svému otci chorobně zavděčit a za každou cenu uspět, aby otce nezklamala. Jak dopadl vztah Šárky Strachové (Záhrobské) s otcem-trenérem je už taky obehraná písnička. Přímo k paní Milfait asi tolik, že v Kvildě, kde kdysi vyráběla svoje marmelády ji všichni nesnášeli, odmítala řešit svoje dluhy, takže po ní šli exekutoři a nakonec jí pomohl prodej nemovitosti, kterou od ní za x milionů koupila přítelkyně lobisty Marka Dalíka… Děkuji nechci, to radši ať moje dcera sedí u toho počítače a máme se rádi.

Z toho rozhovoru pro Český rozhlas, který tu odkazoval Petr Kaňovský, to všechno vypadá jako ještě docela pohoda. Holka chce sportovat, tak ji podporujeme, pohyb je zdravý a nechceme jí brát její sen. Proč ne.

Realita – holka pod brutál tlakem na výkon, musí se fotit a natáčet s produkty sponzorů, na závody se jezdí všude možně s dodávkou polepenou týmovými logy … a když se nevyhraje, dostane ceres.

Před pár dny na nějakém závodě přípravek v Brně – třetí místo na 60 m – a slova otce „taková ostuda ať už se neopakuje“ … ty jo, mě to tak štve, je mi jí líto.

Ještě si vybrat tyhle běhy, kde opravdu se budou objevovat holky s výrazným rychlostním talentem a bude prohrávat zákonitě víc a víc – protože sprinty jsou prostě o talentu.

>> blackseal, 01. 06. 2023 00:16:37

Řekla bych, že atletik má vězší základnu než tenis. Každej si na základce projde atletickou průpravou a kdo projeví talent, je často povšimnutý atletickým oddílem.

Ale sprinterské vlohy jsou prostě dané, to moc natrénovat nejde.

A rychlost je třeba až do středních tratí, no možná prostě na všechny tratě, bez rychlostního nadání z toho nikdy dobrý časy nebudou. Proto mi přijde krutý si vybrat zrovna tento sport, kde vložené úsilí nemusí přinést výsledky.

>> blackseal, 01. 06. 2023 00:16:37

Řekla bych, že atletika má větší základnu než tenis. Každej si na základce projde atletickou průpravou a kdo projeví talent, je často povšimnutý atletickým oddílem.

Ale sprinterské vlohy jsou prostě dané, to moc natrénovat nejde.

A rychlost je třeba až do středních tratí, no možná prostě na všechny tratě, bez rychlostního nadání z toho nikdy dobrý časy nebudou. Proto mi přijde krutý si vybrat zrovna tento sport, kde vložené úsilí nemusí přinést výsledky.

Pokud někdo chce vidět příklad, který funguje, koukněte na sérii Team Ingebritsen. Kdybych to shrnul, tak Henrik prošlapal cestu sourozencům, kteří k němu vzhlíželi a otec postupně vyladil trénink tak, aby byl co nejefektivnější. Děti měli vzor ve svém starším bratrovi, trénovali v ideálních podmínkách a všichni jsou strašně ambiciózní. Ty kyselé obličeje, pokud závod nevyjde podle představ, řeknou vše.

Jestli lze podobný systém replikovat u nás? Nevím, na severu se o to snaží spousta lidí, aktuálně úspěšně asi Halle Haugen (33:17 na desítce ve dvanácti letech ). Úplně vždy záleží na rodičích, aby poznali, kdy má cenu tomu věnovat veškeré úsilí a zároveň dítě nepřetížit. Když situaci nevyhodnotí správně, budou za blbce a ještě si zničí vztahy v rodině.

Opět jsme u talentu, každý ambiciózní rodič by měl mít dostatek pokory, aby došel za zkušeným trenérem a zjistil, jestli má cenu hrotit trénink, jestli je tam potenciál. Vždyť i já velmi rychle poznám, kdy tam talent je a kdy není. Ale když toho talentu není opravdu hodně, hned bych profesionální plány zahodil do koše. Běh není technický sport a konkurence ve světě je šílená.

>> Mutenina, 05. 06. 2023 22:34:25

Přesně, devítiletý dítě propagující běžecký výživový doplňky, to jsem koukal jak tele na nový vrata…

>> Meescha, 06. 06. 2023 09:47:54

Otázka nezní, jestli lze ten systém replikovat. Vždycky se najde někdo, kdo to zvládne. Otázka zní, jestli je to v pořádku a hodné podpory, protože na jednoho úspěšného sportovce připadne 999 dalších, na kterých podobný dril zanechá fyzické nebo psychické následky.

Ale možná jen hloupě kecáme, protože o tom nevíme nic detailního a jednodušše nám tahle cesta pocitově nejde pod kůži. Nevíme kdo sestavuje tréninkové plány, jestli existuje nějaká lékařská kontrola atd. Asi by se k tomu měla Dukla, v jejímž oddíle ta holka běhá. Zda to odpovídá tomu, co chtějí u nich v oddíle. Stejně tak mě překvapuje, že startovala na pětce v Opavě, kde musela získat výjimku pořadatele. Osobně si nemyslím, že v devíti letech by mělo mít dítě zaběhnutou pětku a desítku, vždyť to je proboha 3. třída základní školy (pokud by ty děti chodily od něčeho tak strašného jako je škola)

>> MIKR, 06. 06. 2023 10:25:52

Jasně, nevíme dost. Jsem ráda, že jsem si mohla o tom pokecat alespoň tady. Hodně by mě zajímal názor profi trenérů, třeba právě z Dukly.