Ahoj, je mi 41 let a mám „sportovní“ postavu 174/118. Nabral jsem asi 25 kg po antidepresivech, teď bych to nutně potřeboval shodit, protože už doslova nemůžu dýchat. Jsem bývalý cyklista (rekreační, ale mám naježděno cca 50000km za 10 let). Teď ale na kolo moc nemůžu, jednak se do ničeho nevlezu a jednak to pro mně při současné váze znamená přílišnou zátěž a pak mě to nebaví. Měl bych začít něco dělat, jako nejpřijatelnější se mi jeví chůze, z běhu mám strach kvůli kloubům, nerad bych si je zničil. Chtěl bych se zeptat, zda při chůzi se při mé nadváze taky ničí klouby, nebo s tím mohu bez obav začít. Můžete mi dát pár rad do začátku? Kolik km mám ujít a o kolik zvyšovat a jestli by to vůbec vedlo k úbytku hmotnosti. Představoval bych si tak po zhubnutí 10 kg, že bych se vrátil k mému kdysi nejoblíbenějšímu sportu cyklistice. Nebo by bylo lepší jezdit na kole hned i přes to utrpení? Děkuji za každou radu 

Tak já bych asi viděl zásadní „bod zlomu“ ta antidepresiva. Jestli Ti pomohla dostat se z toho, z čeho Tě dostat měla, tak teď bych si vyloženě užíval běhu, nebo obecně sportu. Pak půjde hmotnost dolů úplně sama. A jestli se jim to tak úplně nepovedlo, tak je fakt velikým pomocníkem na psyschické problémy jít „to vyběhat“. Taky doporučuji vyplnit do profilu od kud jsi, protože běhací (cyklistická) parta taky dokáže svoje divy. Každopádně tady na behej.com jsi v dobré společnosti… tak jednoduše: vítej v klubu 

Díky za povzbuzující zprávu, ta má nemoc byla trochu hlubšího charakteru a jsem kvůli tomu dokonce dočasně v ID. Nebudu zde popisovat, jak se mi v důsledku toho tak špatně cokoliv dělá, natož sportuje. Nicméně bych opravdu měl začít, nebo se za chvíli neunesu :-/ Píšeš nadšeně o běhu, ale já se toho bojím kvůli možnému zničení kloubů kvůli té nadváze. Zítra zkusím udělat první krok, půjdu do lesa 

píšu nadšeně o pohybu… běh je jeden z druhů pohybu. Jít do lesa=pohyb. Tudíž… jsi na dobré cestě:-))

Držíme Ti tu všichni palce!

Mám známeho s parametrami 165/150 (cm/kg, ale ono je to takmer jedno). Asi 10kg už dal dolu, chodí plávať 3× za týždeň po 3 km. To je na kĺby najšetrnejšie.

Ano plavání, chůze je také dobrá :) Aspoň tak 30 min denně rychlejším tempem, pokud to půjde.

..to je fakt, já začínala taky chůzí..normální regulérní procházky..pak jsem popoběhla 100 m..na další prochajdě 200m..když jsem začínala,funěla jsem jak sentinel..a ta euforie, když jsem zjistila, že vlastně už „běhám“!..po půl roce jsem v lepší kondici než moje 19ti letá dcera,kterou, minule když se mnou vyběhla na regenrační běh ,píchalo!! joj to byla radost..a to ještě před 3 roky dělala atletiku závodně…a tyhle stránky? na povzbuzení a motivaci nenajdeš nic lepšího! desítky lidiček co se „mordujou“ s kilometrama,s vá­hou, s bolavýma nohama stejně jako ty..tak do toho!!není lepší antidepresívum než pravidelná prochajda nebo běh..občas si o mě lidi musej říkat ,že jsem cvok,protože běžim a směju se fakt..bývá mi nádherně..jo a ty klouby zatim neřeš..já začínala v pohorkách/no co no? byla zima a neměla jsem nic jinýho na nohy/výbava a lepší boty půjde ruku v ruce s postupným zlepšováním

Začni určitě delšíma procházkama ve svižném tempu – do zadýchání. Snaž se je dělat co nejdelší. Určitě by jsi později měl umět ujít alespon 10 km v kuse a v relativní pohodě. Potom začni opatrně přidávat běh na rovinkách.

Díky zatím všem, dnes jsem se vážil a jsem zase o 2 kila těžší, to je strašně deprimující! Kam až to půjde? Když se nad tím občas zamyslím, říkám si, proč zrovna já. A to nejím až tak moc, 2× denně, ale vydatně, zato vypiju dost piva. S těmi procházkami určitě začnu, už jsem kdysi (před rokem!) byl ve stavu, kdy jsem napůl uběhl a ušel 10 km v pohodě. Teď by mně to zabilo. Teď momentálně bojuji s leností a přemýšlím, že večer vyrazím. Ale vypadá to na déšť.

Jen 2× denně? Měl bys spíše jíst 5× denně menší porce, je to lepší :) A pivo taky nedělá dobře na váhu.

..to jo 2× denně jíst je blbý, a koukej „mazat“ i v dešti! Jinak budeš pořád hledat výmluvy..věř mi budeš se cítit faj ikdyž budeš mokrej jak myš a ještě na sebe budeš pyšnej,páč v krásným počasí jít na procházku nebo běhat umí každej ..Dej vědět jak to dopadlo..

To je pravda, já si deštivého počasí užívám :)

Tak to asi budu muset, abych vás nezklamal Jenže mám malé všechno funkční prádlo, co mám na kolo a tak bych musel vyrazit v nějaké bavlně, to mě odrazuje. Jinak jím 2× denně, protože můj žaludek je na to celý život zvyklý a častěji nemám hlad. Jen vydatný oběd od maminky a v noci se přežrat. Já vím, katastrofa 

To je blbý no. Ale dá se zvyknout i na jiné stravování, pokud chceš. Začala bych třeba pravidelnou snídaní ;)

Tak ta u mně nehrozí, protože vstávám až na oběd

:) A co zkusit se jít ráno projít a pak se nasnídat? Pak můžeš udělat ještě jednu procházku odpoledne nebo večer :)

Raisen, ty mi dáváš Ráno mám ještě půlnoc a těžko bych se probral natolik, že bych šel na procházku Budu rád, když se mi podaří ta odpolední, už se na ní chystám. Neříkám, že můj životní styl je optimální, ale musíš na mně pomalu 

:) Tak začneme těmi procházkami :)

Tak hlásím, úkol splněn! :) Byl jsem v lese a ušel/uklusal 5 km. Ke konci jsem byl úplně vyřízený a to jsem to šel 1:28 hod. Tak nevím, jestli se mám smát, nebo brečet :) Kam až jsem to dopracoval. Ale nálada stoupla o dost a už se těším na pozítří, až si to zopáknu :)

Dobře ;) to jsem moc ráda, jen tak dál.

ušel/uklusal 5km za hodinu a půl? Máš dobře změřenou trasu? Za takový čas volnou chůzí ujdeš minimálně 6–7km.

Bohužel mám :( 1 km do lesa, další zpět a 3× 990m okruh v lese, který mám změřený cyklistickým počítačem. Proto jsem trochu naštvaný, ale rychlost je můj problém i na kole, sotva se vleču kolem 18 km/h. No a z toho lesa jsem se doslova plazil, to rozhodně nebyla volná chůze, ale krok-sun-krok :) No hlavně se tím nenechat odradit.

to nevadí, já jsem taky pomalá..nejdřív zlepšíš kondici a pak zrychlíš..všechno pěkně pomaličku polehoučku..nenech se odradit.Dneska už je 16. tak co? byl jsi i ty ostatní dny?Chce to překonat prvních pár týdnů a pak už to budeš potřebovat automaticky..

Rychlost neřešte. V některých fázích tréninku je rychlost to poslední, co mě trápí. K čemu je mi rychlost, když to napálím a po 10 minutách melu z posledního. Místo toho si raději pomalu zaběhnu nějakou delší trasu a běh si neskutečným způsobem užívám. Někde tu padl termín „jít si povídat s veverkami“ … to se mi moc líbí 

tak držím palce a fandím vám!

megatraged: Ne, ještě jsem od té doby nebyl :( Byl jsem 3 dny úplně vyřízený, dokonce musel brát prášek proti bolesti :( Jinak bych se nevyspal jak mně všechno bolelo. To mně trochu odradilo, říkám si, že se 120 kily mi už asi fakt není pomoci.. No uvidím.

Ale je pomoci. Nevzdávej to ;) Co tě konkrétně bolelo?

To bych bral taky takovýhle povzbuzování! Já s během taky začínám navíc mám nadnadváhu, nijak zvlášť mi to nejde, ale kupodivu mě to hrozně baví. Okostice mě bolí při běhu jen na začátku, ale hlavně potom „v civilu“když mám třeba popoběhnout na tramvaj. Teď jsem týden neběhal a hrozně se těšíím, že dnes půjdu. Mám dojem, že mě bolí celej člověk právě z neběhání. Ale pardón, mě se nikdo neptal co mě bolí.R.,

To je hlavní, že tě to baví. Taky si vždy nemůžu dočkat až vyběhnu. Ono se to zlepší. Výdrž se zlepší a bolesti časem ustoupí :)

Díky za povzbuzení, snad jo,

Pročetl jsem si tohle vlákno od začátku a mám pro tebe Petře 67 jednu radu. Vyprdni se na to a nedělej nic. Mám takovou jednu zkušenost. V momentě, kdy najdu jeden jediny byť sebeblbější důvod proč něco neudělat, nemá smysl to dělat. Jestli fakt něco udělat chceš, hledej způsoby a důvody jak to udělat. Je jasné, že to asi bude bolet, je jasné, že budeš muset něco změnit, a je jasné, že výsledky nebudou ze dne na den. Ale nedá se nic dělat. Když se kácí les létají třísky. Tak přestaň fňukat, zatni zuby a dej se do toho. Držím palce ;)