Od listopadu 2012 jsem začal mít náznaky panické psychózy (mysleli jsme si), dětská psycholožka diagnostikovala úzkostné stavy.
Asi od prosince do března tohoto roku se mi to zhoršovalo, psycholožka mě objednala k psychiatrovi, který mi předepíše nějaké sra..ky (prášky). K tomu psychiatrovi jsem nešel a prášky jsem úplně odmítl. Psycholožka mě posílala k desítkám doktorům, všechno bylo jak má být, ke konci jsem šel na latentní tetánii a zjistilo se, že mám málo hořčíku. Tak jsem chodil na nějaké injekce a později, až do teď beru různé šumící tablety. Následky byly takové, že jsem nemohl chodit do školy (310 zameškaných hodin), ale škola měla pochopení a tak jdu dál.

Jak se to týká běhání? Dlouhé týdny jsem zůstával doma, běhat jsem nešel, do divadla nechodil, do školy také ne, nemohl jsem jít ani na ulici. Potom jsem se nějak překonal a šel jsem běhat se slzami v očích (měl jsem strach, jako ve všech situacích). Během běhání jsem brečel jako malé děcko, ale potom mi to dělalo čím dál tím menší problémy, až jsem se toho úplně zbavil. Třeba 2× týdně mě takový stav ještě chytne, ale už mám z toho nemám strach, protože vím co to je a že to za pár minut skončí.
Když si na to vzpomenu, bylo to něco strašného, já se tak bál, jako kdybych měl umřít. Pořád jsem se kolem sebe díval, jestli náhodou nejsem v nějakém ohrožení. Jednou jsem se zastavil na jednom kopci a začal strašně, ale strašně brečet, sedl jsem na polní cestu a asi 10 minut jsem jen brečel.
A když to tak srovnám, tak zápal plic, černý kašel, nebo vyvrtnutý kotník, to je oproti tomuto nic. Teď jsem si vyzkoušel, co je horší, jestli fyzické problémy, či naopak ty psychické. Jak jste na tom psychicky špatně, vaše síla, vaše vůle, vaše kondice, může jít do háje. (podle mě)

A tímto se chci Vás zeptat. Jestli jste, nebo máte v okolí člověka, který měl nějaké psych. problémy a měl silné pouto pro běhání, či jiný sport.

Dnes jsem rád, že běhám, sice během běhání přemýšlím nad všemi problémy a věcmi, které musím vyřešit, nebo jak je budu řešit, takže si moc neodpočinu, ale po běhání mám pocit, že jsem polovinu věcí a problémů vyřešil a mohu v klidu spát.

Jinak jak vypadá takový stav? (Začne vám bušit srdce, jednou jsem měl tep 157, začne vám tepat v hlavě, chvěje se vám celé tělo, nemáte chuť se bavit o čemkoliv s kýmkoliv, máte roztřepaný hlas, prostě když se strašně, ale strašně bojíte a tento stav mě přepadne třeba v klidu u PC, nebo u TV. Trvá třeba minutu, nebo půl hodiny.) Nevýhoda je v tom, že do toho mohu v budoucnu kdykoliv spadnout.

Přečti si toto vlákno

Mně osobně běh a víra velmi pomáhají, bez nich bych asi skončil velmi špatně. Pravda ovšem je, že když se mi nedaří emočně, tak se vesměs nedaří ani v běhu, nicméně s psychologem jsme se shodli, že přestože jsem sportovní antitalent, tak běh je paradoxně nejúspěšnější oblastí mého života, a měl bych si pozitivní zkušenosti přenést i do ostatních oblastí.

Držím palce, ať se Tvůj stav zlepší a ať si najdeš prostředky, které Ti ve špatných stavech pomohou, ať už to bude běh či cokoliv jiného!

>> MovieFJ, 13. 08. 2013 04:33:27

Hmm, vopred sa ospravedlnujem ak napisem nieco, co moze byt „zle“, ale je to len moj osobny nazor. Prva vec, co ma zaujala na tomto vlakne je nadpis. Klikol som nan s tym, ze asi ma niekto s tym ze sa nezlepsuje v casoch, alebo je zraneny a je na dne…Po precitani prispevku som bol s odhadom hodne mimo 

Uz samotny fakt, ze prispevok je napisany v case 04:33, ked vacsina populacie spi, nie je uplne normlane (ak nie si na nocnej, pripadne ak nepises ako Rudo z Australie). Ja teda nie som doktor (som elektrotechnik), ale myslim, ze by sa najprv mala riesit pricina a nie dosledky. Neviem si predstavit ako k takemuto stavu naraz dojde…co sa dialo pred listopadolm 2012, preco doslo k tym problemom? Ale budis, problem nastal. Opisal si ako sa prejavuje, ale nenapisal si co ho spusta? Preco sa bojis a coho sa vlastne bojis? Pomaha ti niekto? Preco s tebou niekto nesiel behat von, ked si sa bal a plakal ist sam vybehnut? Co ti pomohlo k prekonaniu toho strachu, ze si nakoniec vyebhol a zacal postupne behavat? Preco si sa tak bal, ze by si mal umriet, bol na to nejaky dovod?

Ano, aj ja ked sa necitim dobre, ked sa so mnou rozisla priatelka, alebo iny problem…idem si zabehat a bezim (su ludia ktori „vyzeru chladnicku“). Obcas rozmyslam nad danym problemom, obcas bezim schvalne tak rychlo, aby som nemal cas ani silu na rozmyslanie. Proste bezim a makam a musim sa sustredit na beh, na kazdy jeden krok, na kazdu jednu sekundu. V podstate Forrest Gump robil to iste…proste bezal. A obcas, ked dobehnem (vyplavia sa endorfiny), tak sa citim ovela lepsie a vela krat si uvedomim, ze z toho co som bol nestatsny/na nervy/coho som sa bal, tak to je uz za mnou a bola to „blbost“ Dnes viem, ze ked sa nieco tazke stane, mam pri sebe ludi, ktori mi pomozu. Ale ak aj ti „pojdu do vacnych lovist“, tak si pojdem zabehat

Napisal som ti sem kopec otazok, skus si na ne (alebo sem) odpovedat a ked zistis pricinu, bude lahsie ju odstranit. No a nebudes musiet risiet dosledky Vela statsia a drzim palce.

Někdy ani nalezení příčiny k odstranění problémů nemůže vést, nicméně je dobré o ní vědět a postavit se nějak k tomu, třeba i tak, že s tím nic teď nedokážu udělat.

Velmi důležitá pro mě je při běhání svoboda, kterou měl Forrest, byť si možná objektivně výkonnostně škodím, i když i to je otázkou.

Nechat volný průchod emocím je správné. Někdy to může přijít v nevhodnou chvíli, nebo to může vyčerpávat, ovšem zdravotní přínos uvolnění napětí je důležitější. Ovládat takové stavy lze využitím různých technik dýchání, které lze rozvíjet i při běhu , ale zejména při józe a odvozených cvičeních. K běhu je dobré zařadit občas plavání a také střídat s relaxací (vířivka, sauna a pod.) Zkusit např. kurzy jógy se zkušeným lektorem, ochotným konzultovat konzultovat osobní potřeby.

>> PALOsvk, 13. 08. 2013 10:47:46 Proč je to napsané v takovou nekřesťanskou hodinu? Občas mám noc, kdy nemohu usnout a přemýšlím nad několika problémy, ať jsou to moje osobní, psychické, či fyzické, tak problémy, spíše povinnosti ve škole, učit se haldy textů do divadla a podobně. No a napadla mě úvaha, jestli je více lidí s takovým, či podobným problémem a chodí běhat, nebo se věnuje nějaké aktivitě a teď jsem si potvrdil, že nejsem jediný.

Co se dělo před listopadem 2012? A jaká je příčina? Rodinné problémy, hádka mezi rodiči, mezi rodiči a bráchou, mezi bráchou a jeho přítelkyní, mezi prarodiči a bráchou. Řešil se bráchův život, byl závislí na rodičích, jak finančně, tak i majetkově a s přítelkyní, která byla v podobném stavu jako on si pořídili dítě. Bratr měl odletět do Kanady, to vše stálo 300 000 kč, on se za 4 dny vrátil – dluhy až do teď, on rodičům nepomáhá splácet. Moji rodiče a rodiče jeho přítelkyně je živí, i toho malého. Přítelkyně má mateřskou, podporu a různé příspěvky, jen z toho všeho žijí. Tyto hádky a problémy začali ke konci roku 2011 a trvají dodnes, i když je všechno v klidu, ale dluhy a nějaké závazky pořád jsou. A během tohoto období se nějak zapomnělo na mě, rodiče plní starostí s bratrem a jeho životem.

První stav mě právě přepadl na začátku listopadu, když se strhla obrovská hádka, mezi prarodiči, rodiči, bratrem a s jeho přítelkyní. Byl jsem v pokoji a měl jsem najednou strach, nevěděl jsem z čeho, cítil jsem, jak jsem měl vysoký tep, celý jsem se třepal a byl jsem v tom úplně sám. Neměl jsem možnost to nikomu říct, to bylo ještě horší. Asi o týden později jsem to řekl mamce, hned mě poslala k psycholožce, protože si tím prošla také. Když měla 20 let, spadla do toho tak, že ten strach a vůbec celý stav řešila alkoholem, bylo jí po tom líp. Skončila v Kroměříži, byla tam asi týden, od toho uplynulo 26 let a ani jednou se nedotkla kapky jakéhokoliv alkoholu a do teď bere nějaké prášky, aby se jí tyto psych. problémy nevrátili.

Psycholožka říkala, že každý v sobě toto má, ale někomu se tam pomyslně přepne a rozjede se mu nějaký takový problém. A nebo když to měla moje mamka, tak já jsem právě měl k tomu větší sklony a za pomoci těchto rodinných problému, se mi rozjel tento problém.

Jinak co se týče toho strachu. Já se prostě bál vyjít ven, ale nevím čeho jsem se bál, ale ten strach byl obrovský. Nemohl jsem mezi lidi, prostě jsem se asi bál těch lidí, nějaké situace, že se třeba pozvracím, nebo všichni lidé mě začnou bít, že třeba bouchne auto, ve kterém jedu. Prostě mám strašný strach a představuji si všemožné situace, které by nastali. A já jsem ten typ, který svoje pocity a problémy nechává v sobě a potom to třeba časem někomu řekne.

Kdybych měl jít běhat s někým, tak nejdu vůbec, protože bych se bál, že by to na mě poznal, že se bojím. A tak jsem si vzal psa a šel jsem s ním na pole, kde nikdo nebyl, ale přesto jsem se bál, že třeba na mě zrovna z nějaké dálky míří myslivec, prostě takové šílené představy. Těch představ proběhlo třeba během sekundy několik desítek, možná i víc. Potom jsem začal brečet, nevím proč, ale udělalo se mi líp a když jsem pak začínal opět pravidelně běhat, tak to bylo lepší a lepší. Jednou jsme se při běhání nad sebou zamyslel, jak jsem méněcenný blázen a měl jsem slzy v očích, jak jsem dopadl. Psycholožka mi pomohla navrátit aspoň trochu sebevědomí.

Jinak ty příčiny jsem tam nepsal, protože by ten text byl ještě delší a to by se pak už nikomu nechtělo číst. A děkuji za podporu, děkuji i ostatním. : )

Běhání je dobrý lék na všechno, chce to pravidelnost…do­držet to, tělo vyrobí endorfiny, prostě to umí a hned je líp. Měj se rád, Ty sám jsi důležitý, jsi součástí světa, toho všeho, co je kolem Tebe. Když to na Tebe přijde, ten akutní stav, tak zhluboka dýchej, třeba breč, běhej, dýchej a ono to přejde… Nevím, jestli by to pomohlo i Tobě, ale mně se líbí běhat třeba v dešti, když prší, promokneš úplně na kost, jsi obnažený až na svoje vnitřní já…nemáš nic, nemáš se kam schovat, jsi na tom stejně jako zvířátka, ptáčci…a pak se to stane, jen na chvíli přestane pršet a už začnou zpívat ptáci, vysvytne slunce a Ty si třeba uvědomíš jak je to na světě krásně zařízené, vše je součástí něčeho…i Ty jsi součástí toho všeho, nejsi sám…Držím palce, aby bylo líp, buď trpělivý, bude to chvíli trvat, možná roky, ale bude to lepší a lepší. Ahoj.

>> MovieFJ, 13. 08. 2013 18:35:45

Hmm, tohto som sa bal, pricinu neodstranis :( Podobny problem ma moja priatelka…neznasam ked sa niekomu nieco stane v detsve/dospievani a nakoniec to vo svojom zivote prenesie uplne rovnako na svoje deti, ktore kvoli tomu tiez trpia. No a tiez zase na svoje deti atd…a snad sa raz najde clen rodiny v dalsich generaciach, ktory pred tym ochrani svoj deti a zacarovany kruh sa roztrhne 

Verim ze si to prave ty.

Chod behat s niekym, kto vie ze sa bojis a vtedy nebudes mat strach z toho ze to zisti…lebo to vie dopredu, vie o tebe o tvojich stavoch…

S tou predstavou ze ma zastreli polovnik som sa stretol aj ja asi pred 2 tyzdnami tu vo Svedsku. Kedze som hladal vhodne miesta na behanie az som narazil na dobru sotolinovu cesticku, na ktorej naraz bola zavora s napisom (vo Svedstine). Ja som zavoru pravdaze obehol, ze ved nic sa nedeje. Heh, no ale po par sto metroch naraz jedna polovnicka budka o par dalsich sto metrov dalsia polovnicka budka…tak som pridal do behu na koniec cesticky a spat. Pri ceste spat som si tabulku odfotil a neskor prelozil, text znamenal len zakaz vstupu vozdilam bez povolenia.

Behaj dalej, nie si blazon. Kazdy den sa deje toko veci, napr v Anglicku zomrie viac ludi na padnutie zo schodov ako na AIDS, ze keby sme sa vsetkych mali bat tak prelezime cely zivot v ocelovo-betonovom bunkri. Heh, ja momentalne pracujem 150m od Jadrovej elektrarne, viem si predstavit, ze vacsina ludi (najma Rakusanov) by sa nepriblizili ani na 150km. Uzivaj si zivot dokial mozes a nepozeraj na ludi okolo co si myslia o tebe alebo o niecom inom. Najidealnejsie by bolo najst nejaku zenu, co ti porozumie, chape ta a s tou preskocis svoj tien do noveho zivota (kde uz nebude existovat pricina ani dosledky). A este lepsie s nou odcestovat niekam do zahranicia, kde novy zivot nastartujes este rychlejsie a lepsie. Drz sa a neprestavaj behat…

>> mapo, 13. 08. 2013 19:22:02

Samozřejmě je asi potřebná i při sportování určitá umírněnost, viz článek Problém nicméně je najít zdravou míru, která je pro každého individuální.

>> kanovsky, 14. 08. 2013 15:59:26 Ve svém příspěvku nic takového nezmiňuju, ale máš samozřejmě pravdu. Důležitá je pravidelnost, návyk, opakování, to pomáhá na psychické problémy, deprese, alespoň podle mého laického náhledu. Určitá jistota v nejistém světě a od toho se pak může odvíjet další „zlepšení“.

>> MovieFJ, 13. 08. 2013 04:33:27

• to sa musíš spriateliť so smrťou kamarát,nemaj z nej strach(ludia si ju špatne vysvetluju)-1krok.
• prelom ledy,dvihni laťku na mmm t.j.:naber na stehnách(pred­na,zadna hlava,tvar,rys,­,)..lýtka a stehna musia vzbudzovať RESPECT!!!!…ked to docieliš(syste­matickou,tvrdou prácou v posilnovni,be­hom),zodvihni hlavu,agresívne na nich vykroč,bud frajer vo viere v to,čo nie je zdarma.
• rány znášaj a bi s dvojnásobnou razanciou!
• nulutuj sa,nevyhladávaj pomoc(psychiater).
• zapri sa,bud trpezlivy a vytrvaly ..a nepremýšlaj príliš,nehladaj nnesnaž sa o dokonalosť.

>> runtachykard72, 29. 09. 2013 21:45:57

Děkuji, toto mne hodně motivovalo. Děkuji, opravdu.

PS. Dnes mám stav, který trvá do teď a začal cca o půl 11. Nedělá mi to problém jako dřív, asi jsem se s tím naučil žít.

PPS. Opravdu mě to nakoplo a dnes za 8 hodin, začnu s novým myšlením a vnímáním světa/života.

*>> MovieFJ, 01. 10. 2013 00:05

• apropo: do slabého si každy udrie!hlavu hore,nič nie je ako sa zdá.ľudia zatlkaju problémy-to by si sa divil.chod do stresových situácii vyhladávaj ich!!bud žiť plnohodnotne,alebo skapať!!,hlavne posiluj a bež posiluj a bež-vysledky sa dostavia.dívaj sa ludom do oči sebavedomie sa dostavi,tvoj pohlad začne pichať.posiluj a bež. atakov nemaj strach športovým srdcom nad nimi začneš víťaziť čoskoro.vybijaj sa-posiluj a bež,,tak sa postav na zadné!! tak makaj..bolesť je súčasť života-to naplna a posilnuje.ludia maju tendencie užívať si-tam cesta nevedie-slepa ulica.aj sláva je polna tráva,,tak posiluj a bež trp znášaj bolesť..bud vytrvaly,trpez­livy,dis ciplinovany…a nikdy nepolav v úsilí-musí byť bezhraničné.ked ťa niečo zrazí na kolená,nezabudni to stihnúť opluť..z posled­ných síl

Osobně jsem měl také v dětství menší psychické problémy, bylo to skrz rodinné hádky, rozvod rodičů, finanční situaci… Moje psychika na to zareagovala tak, že jsem od 5-ti let koktal. A samozřejmě to díky tomu bylo pak ještě horší – byl jsem většinou sám, opuštěný, bál jsem se jakéhokoliv proslovu(taková menší sociální fóbie). To všechno trvalo asi tak do začátku puberty. Během tohoto období jsem věřil, že čím víc budu běhat, tím víc kyslíku budu mít v plicích a tím lépe budu mluvit – a ono to pomáhalo. A takhle jsem si vytvořil pouto k běhání. V 16ti letech jsem si uvědomil, že už vůbec nekoktám, že můj vysněný sen se stal skutečností a já můžu žít naprosto úžasný život. Zjistil jsem, ŽE VŠECHNO JE V HLAVĚ!!! A právě díky tomuto uvědomění jsem se začal zajímat o psychologii a hlavně o osobní rozvoj. Nyní je mi 18 let, pravidelně se snažím zklidnit mysl meditacemi a běháním, protože když se člověk soustředí při běhu buď na okolní svět(stromy, ptáci, cesta), nebo na svůj dech, tak vlastně medituje. A když medituje, žádné myšlenky, které plodí strach nemůžou nikdy vyvstat na povrch (to je základ psychoterapeu­tických technik, kdy má člověk dýchat zhluboka.) Doporučil bych ti úžasnou knížku od Eckharta Tolleho ,,Moc přítomného okamžiku", díky které si člověk uvědomí neskutečně moc věcí. A jestli tě běhání baví, běhej směle dál, uvidíš, že to pomůže. Přeji ti hodně štěstí, já věřím, že se ti povede zvítězit sám nad sebou…

držím Ti prsty…hlavu hore…

https://www.youtube.com/watch?…

To je neuvěřitelné,zdálo se mi, že jsem jediný člověk, kterého trápí takové problémy. Psychologa ani psychiatra jsem nenavštívila. Přesto mám podobné problémy jaké jsi pospal ve svém příspěvku MovieFJ. Zdaleko nejsou tak „hrozné“ Projevovalo se to tak, že jsem prostě seděla u kávy někdo něco řek a já se bezůvodně rozbrečela. Když říkám bezdůvodně tak vážně nevím kde je toho příčina. Tak třeba nejdivnější příklad, ze všech. Sedím si na gauči a listuju kuchařkou. Zjíšťuji, že bych chtěla uvařit těstoviny. V výčtu ingrediencí vidím panenku a tak se mamky ptám jestli ji náhodou nemáme v mrazáku. Odpovídá, že ne. Zdůvodňuje to tím, že je moc drahá. V tu ránu mi přijde všechno strašně beznadějné a je mi všeho líto ani nevím čeho všeho jestli i sebe nebo jen té panenky ? a brečím asi 10minut… Když jsem flákala běhání a spíš neběhala než jo tak tyto stavy přicházely i dvakrát týdně možná víc. Pár minutek předtím než se rozbrečím vím, že to přijde. Niak to nedokážu ovlivnit a ať mluvím nebo přemýšlím očemkoli tak přijde něaká myšlenka,která ve mně vyvolá v tu ránu takovou beznaděj, že se rozbrečím.

Skvělé je ale to, že od doby (už to budou 2měsíce)co běhám nebo chodím na procházky aspoň 3týdně tak tyto stavy skoro vymizely.

Jinak jak vypadá takový stav? Přesně tak jak popisuješ. Výjma toho, že bych to nepopsala jako strašný strach ale obrovskou beznaděj… Nejhorší je když se to snaším zamaskovat při rozhovoru s někým a mluvím dál tak jsem schopna to sice opozdit ale pak se naprosto nekontrolovatelně rozbrečím v půli věty.. to se mi naštěstí už dlouho nestalo… P.S. už ale před 10lety zjístili nedostatek hořčíku

>> Kalina, 05. 10. 2013 20:19:08

ano spojenie medzi depresiou a inymi psychickymi stavmi a lepkom a roznymi obilninovymi potravinami je jednoznacne

nepoznam nikoho, kto odstupil od lepku a vseobecne obilninovyvh mukovych potravin a nezbavil sa depresie a inych psychickych nerovnovach dost rychlo a jednoznacne

http://www.bewellbuzz.com/…k-depressed/ 12 potravin sposobujucich tucnotu choroby a depresie

Jen pro upřesnění. Říká se tomu „panická úzkost“. Ta může vygradovat až do tzv. „panické ataky“ (stav ve kterém může docházet i k paralýze organismu). Má hodně podob a tváří, které mě zde nepřísluší popisovat. Nic méně krom tzv. expozic – „dlouhodobé vystavování se situacím, které fungují jako spouštěč dané úzkosti“ jako velice učiný „lék“ funguje právě běh. Je to z důvodu toho, že při záchvatu panické úzkosti, kdy je nízká hladina serotoninu a dopaminu v těle jí právě běh dokáže navýšit.

PS Držím palce ať se ti podaří co nejdříve těchto stavů úplně zbavit.

PSS Mně se to i s pomocí běhu podařilo…

>> nahum, 10. 10. 2013 13:57:53

Děkuji, ano panická úzkost. Omlouvám se, názvy mi nic moc neříkají, takže někdy z toho vymyslím úplně nový název.

Díky běhání jsem to úplně nevymýtil, ale zmírnil, takže očekávám dobrý konec „vyléčení“.

>> nahum, 10. 10. 2013 13:57:53

Na dopamin je dobrý minimalismus. Chytří píšou, že jemná motorika (minimalismus je to nejjemnější, co může při běhu být) souvisí s dopaminem v bazálních gangliích. Dále dostává nervová soustava daleko více signálů a dochází spíše ke stavu „flow“, což je dopaminové ponoření se do činnosti.

Není špatná meditace. Často bývá dávána do konfrontace s pohybem, ale to je nesmysl. Když to na člověka přijde, nemůže vždy vyběhnout. Pak se hodí práce s dechem, pozornost a částečná vláda nad ostatními fyziologickými projevy v klidu. Ale chce to cvičit a cvičit a cvičit.

>> pam65, 13. 10. 2013 17:04:29 Je to tak

>> MovieFJ, 13. 10. 2013 14:16:40 Hodně zdaru. Držím pěsti

Ahoj,jen tak jsem zabrousila a vim o čem mluvíš,opravdu je to panický atak,a nedá se to jen vyběhat,sama jsem tim prošla,když jsem čekala na testy rakoviny kůže,měla jsem rocni holčičku v té době,a rozjela se mi tahle panická uzkost,strach ze smrti,ale diky prave jedne vynikajici psychiatričce ,ktera me napsala Apoparox,jsem se z toho dostala,a par navstev u psychologa,plus beh,kolo a podpora rodiny,za rok jsem byla bez leku a uplne v poradku.Rakovina to take nebyla,ale to cekani me rozjelo tento stav a sama bych to nezvladla,pokud budes potrebovat kontakt,dam rada.Mnoho lidi si mysli ze psychiatr ti da sviraci kazajku ,ale dnes je to uplne ormalni vyleci prizaky kdyz uz psychycky stav zasahuje do stavu telesneho,buseni srdce,brneni v hlave atd, Dnes je holcicce 5let a mam druhe dite 1,5 let a jsem rada ze jsem se nestydela o pomoc odborniku,je to v hlave a potrebujes se naucit s tim cvicit,to ti pomuze psycholog,a kdyz to bude malo,tak tech leku se neboj,je to jen na zacatek:-) 

Tak jsem byl dneska u dětské psychiatričky, horší pocit jsem neměl. Tak chladný člověk,nesympatická žena po padesátce. „Žer prášky a vypadni“. Nevím, jestli se tak chovají normálně, psycholožka je úplně super, mladá pěkná, bavím se s ní o všem, inspiroval jsem jí k běhaní a to je jedno, čeho si docela vážím a jsem za to rád. Beru prášky Asentra, takže běhání mě z toho nedostalo. Prej můžu zvracet prvních 5 dní, mít mravenčení končetin, bolest břicha a působit to má během následujících 3 týdnů. Tak jsem zvědav, prý to není napořád, k tomu jsem byl ještě na odběr, jestli nemám cukrovku. Nějak se to vymyká kontrole, o víkendu si zaběhnu na pěkný místo, který jsem našel během běhání. Mám i vlastně otázku, máte zkušenosti s podobnou situací, nebo s antidepresivy? Děkuji.

>> vrtule007, 29. 10. 2013 13:24:50

Tak to se krásně čte, doufám, že se z toho také dostanu a jak porovnávám tvůj názor na psychiatra, tak asi jsem fakt měl na tuto psychiatričku smůlu. :D

Ahoj, taky mám podobné problémy – asi 4. rok mám středně těžké deprese a běh mi v průběhu toho času moc pomohl, i když někdy přesně z toho důvodů běhat nejde. Tak držim pěsti!

Běh mi psychicky mimořádně pomáhá, viz též příběh

Tuším, že kdybych neměl běh, tak bych skončil špatně, i když mnohdy potřebuji poměrně vysokou kilometráž, abych se dostal do psychicky lepší pohody. Zrovna dnes jsem k běhu přidal i počítání kroků, abych se soustředil na toto, a nemyslel na jiné problémy, které se opět vyskytly. Bylo to dost účinné, stačilo 40 minut takového běhání a počítání, aby se mi nálada výrazně zlepšila.

som si vedomi ze tato otazka celu vec moze zdanlivo moc zjednodusovat, ale predsa:

nakolko je ucinok behu v tom ze sa pocas behu proste spali nadbytocny cukor a tak docasne prestane cukrova iritacia nervoveho systemu ?

the Rudo´s Edmonton kokosoilers asociation.