je to takové známé heslo a mě by zajímal váš názor. chápu, že je to individuální u každého jedince, ale pro mě je jednou z motivací k běhu právě to, že vaření a dobré jídlo je vášeň a radost. po 2,5 letech na vysoké škole, kdy jsem jedla bagety a nic nedělala, cítím potřebu změny. takže si co nejvíce vařím, čímž odbourávám veškeré glutamany a nadbytky soli, z polotovarů mi bývá špatně, nicméně třeba neodbourávám tuk. když mám použít smetanu, prostě ji použiju. nicméně pár kilo dolů by se hodilo, nebudu to popírat:) jak moc velký nepřítel zrovna ten tuk podle vás je? ptám se na něj, protože bez sýrů a kusu masa nepřežiju.

Díky tomu, že hodně běhám, se mohu v jídelníčku omezovat jen minimálně, což je fajn. Jídlo mám velmi rád, jím často a celkem dost, včetně nezdravých potravin, avšak při mé kilometráži si mohu dovolit sníst mnohem více, než je obvyklé, bez toho, aniž by se to negativně odráželo na mé postavě. Sýry a maso jím rád, avšak nemyslím, že by toto byl větší problém, protože obsahují i dost bílkovin. Horší je to s čokoládou, oplatky apod., které tuku obsahují o dost více (kromě něj i sacharidy, které ale tolik nevadí) a samozřejmě i s máslem (kromě toho dost tuku obsahují i klobásy apod., kterých ale jím minimálně). Netřeba ale podléhat panice, důležitá je pestrost a aspoň rámcová vyváženost toho, co člověk jí.

a já bych dodala: I run because I don't love my fat foots …