Takže mnoho úspěchů! Příště možná půjdu taky…

Tak lidi, běžte do toho! Mnoho úspěchů! Někdy tam půjdu taky…

_____________­________________________­________________

Běhat se musí, když ne s chutí aspoň ze zoufalství, neboť, ja to mám dobře ověřeno, běh nudí méně než zábava :)

Užijte si to tam a nezapomeňte se sem tam rozhlédnout kolem sebe, už teď tak trochu lituji, že tam nebudu. Ten rozhled určitě bude stát za to.

[quote=running-observer]Takže mnoho úspěchů! Příště možná půjdu taky…[/quote] Já možná taky. Letos jsem dal přednost Klimkovicím.

Zatím jen krátce : závod považuji za nejkrásnější a asi i nejtěžší v mojí krátké běžecké karieře.Díky pěknému počasí zbyl čas i na překrásné výhledy na všechny Tatry,Fatry,Magury a Vrchy.Díky pořadatelům jsem se dostal až do Donoval,protože jsem získal na poslední občerstvovačce od pořadatelů magneziovou tabletu.Díky chození po horách s batohem jsem bez úhony přežil i seběhy a hlavně sestupy,kterých bylo přes 2300 výškových metrů.Díky mému podpůrnému rodinému týmu,který pořídil fotodokumentaci a vynesl na Chopok několik karbosnacků.
Do cíle jsem doběhl v čase 5:51,44 hod. asi na ± 22. místě v celkovém pořadí.Startovalo letos 75 účastníků a účastnic.Justína doprovázená VlastouK měla letos mnohem početnější konkurenci ve které se rozhodně neztratila.Svůj loňský čas zlepšila.
Mezi běžci podle mých zkušeností fungovala vzájemná solidarita a ohleduplnost,pro­tože každý si byl vědom jak málo stačí k nedokončení závodu.A jaké komplikace způsobí sobě i obětavému pořadatelskému tý­mu.

Gratuluju! Dovedu si představit, jaká to byla nádhera!!! A úžasný výkon.

Parádní výkony. Všem blahopřeji a hluboce smekám.

Připojuji se také s gratulací. Parádní výkon. Já si dokážu představit tak ještě souběžně pořádaný půlmaratón ale 48 kiláků s takovým převýšením to už je opravdu dobrodružství.

Pěkný výkon i umístění! Gratuluji! Hlavně, že jsi to přežil ve zdraví, protože si dovedu představit, že se neběželo jenom po cestách, ale že i nějaké ty kameny pod nohami se často vyskytovaly. Až se někdy potkáme při závodě, rád si vyslechnu podrobnosti. Třeba za rok budu mít i já ten podpůrný tým, takže bych si to mohl taky vyzkoušet.

Jitka : díky,právě kombinace přírody,atmos­fery,běhu a to vše v závodě byla silným zážitkem. Téčko: děkuji.Smekám zejména před účastníky z vyšších věkových kategorií,protože náročnost běhu v tomto terénu pro pohybový aparát je mimořádná. Koyama: díky.Půlmaraton byl profilem i povrchem výrazně snadnější.Ale ve srovnání se silničními 1/2M hodně náročný.Např.druhý byl T.Ondráček z Brna v čase něco pod 1:40 hodin,který letos šel maraton ve Valencii za 2:29 hod. . Mirek Kostlivý : i tobě díky Mirku.Právě různorodost povrchů a sklonů je vedle délky a převýšení v našich podmínkách neobvyklá.Od pevně uložených plochých balvanů (alá tatranská magistrála),přes četné pomalé sestupy suťoviskem,hrabání blátem do velmi strmého kopce, po běh trávami rychlostí kolem 4min/km.Nenudíš se. :),doporučuji.

Blahopřeji všem.

Taky gratuluji všem bez rozdílu. Jen velmi mlhavě, na základě slabého odvárku (loňské pobíhání a popocházení v Krkonoších) si představuji, jakej to musel být nářez. Milan: Super, zdá se, že ses s tím popasoval se ctí. Bude někde reportík + fotečky na netu, třeba u syna ? (Očekávám odpověď "Ne, pouze ve středu v Brně :D )

Rovnez gratuluji a uz se tesim na reporty:-)

Gratuluji všem a závidím :) Příští rok bych to taky rád zkusil. Zatím jsem běhal minulý rok o dovolené jen po Krkonoších a ne takové vzdálenosti. Běhání v horách se mě líbí. Jen z těch seběhů mám trochu strach, co na to kolena. Rozepište se trochu více jaké to bylo.

Zkusím něco sepsat a pár fotek pošlu na běhej.com.

Pavel K.: Poslal jsem Ti několik málo řádků o Krkonoších mailem, abych to tu nehlušil :) Milan: SUPER ! Do toho Brna ale stejně přijedu :D Tedy doufám, doma to vypadá na mlčenlivý neochotný souhlas – snad to není něco jiného…

Já vím ,je to strašně dlouhý,ale ten běh taky trval skoro šest hodin.

Pokusím se informovat případné zájemce o absolvování tohoto horského krosu z mého pohledu a přidám i některá fakta:
Rozhodnutí zkusit absolvovat běh hřebenem NT ve mě definitivně uzrálo vloni na jaře, několik týdnů po uběhnutí PIMu. Městský maraton má svoje kouzlo, ale běh v přírodě a v horách je něco úplně jiného. Navíc při toulkách po horách jsem občas narazil na účastníky horských běhů nebo na informace přímo na horských chatách, přes které se různé horské krosy běhají (chata MRŠ, Sliezský dom, Kamenná chata atd.) Právě uběhnutí prvního maratonu po mnoha letech a v celkem slušném čase mě definitivně utvrdilo v rozhodnutí změřit své síly v horách.
Jak na to? Běh do kopce mě psychicky nikdy nedeptal, proto mě nevadilo občasné zařazení strmého nebo delšího výběhu navíc. V okolí Brna se dají najít terény s převýšením přes 250m, např. v mojí oblíbené lokalitě Mokrá Hora-Vranov-Adamov. Zpestřením běhu do kopce je občasné předbíhání cyklistů. Od loňského dubna naběhám měsíčně v průměru mírně přes 4000m převýšení.Občas jsem zkusil pro mě něco mimořádnějšího jako např.přes 40km/1050m, nebo tři dny po sobě 28km/750m. Prosincový Běh na Býčí skálu (30km/700m) byl prvním měřením sil s běžci z Brna a okolí. Týden před během v NT jsem přidal 17km/750m a následující den 1/2M Moravským krasem.
S rodinou jsme se v pátek ubytovali v hotelu Srdiečko, jen kousek od startu běhu na Trangošce. Výhled z pokoje na Chopok mě připomněl obdobnou situaci,kdy jsem před deseti lety ležel v bivaku pod Petit Dru a odhadoval se svými spolulezci svoje možnosti na zdolání těžké cesty. Stejné napětí,očekávání a lehká nervozita z neznámého.
Manželku jsem vybavil carbosnacky, bidonem a drobnostma, které jsem nechtěl vynášet na hřeben. Lanovkou k hotelu Kosodrevina a zbývajících 500m ke Kamenné chatě pěšky. Syn se mnou sjel na Trangošku, aby nafotil startovní pole. Po velmi neformální registraci a úhradě startovného, která se odehrávala na asfaltu parkoviště jsme šli na 10–15 min lehce vyklusat. Milan měl za úkol po nafocení startu vyběhnout zpět na sedačku, vyjet na Kosodrevinu a vyběhnout na Chopok. Úkolu se zhostil dokonale a na hřebeni byl údajně 10 minut přede mnou.Těsně před startem se potkáváme s VlastemK a Justínou. Shodujeme se na faktu, že ve startovním poli je letos nebývalé množství žen a dívek a případná obhajoba nebude vůbec snadná. Oba jsou naprosto klidní,na rozdíl ode mě již mají jeden ročník za sebou.Jsou to zkušení horští krosaři.
Přesně v 10 hodin je start. Podle informací pořadatele a aktivního běžce Igora Bučka je nás 75 přihlášených a trať je oproti loňskému ročníku mírně prodloužena. Asi o necelý kilometr, jak se v cíli dozvídám od „pamětníka“ VlastyK.
Vyrážíme na chvostě startovního pole, podle fotek na hranici poslední desítky.Tempo je mírné, stačíme si vzájemně vyměnit pár informací. Po zhruba 10minutách mě VlastaK jemně naznačil, že bych měl jít víc dopředu,ať neztrácím zbytečně čas. Jako poslušný nováček poslechnu zkušeného běžce a pomaličku se proplétám startovním polem. Trať se zvedá dolinou k chatě MRŠ.To už většinou pouze jdeme. U první občerstvovačky na chatě jsem za 37 minut a to je vzhledem k TF příjemné překvapení. V zimě to na lyžích chodím okolo 50 –55 minut . Prostě bez zátěže to jde podstatně lépe.
Úsek č.2 ke Kamenné chatě (648m nahoru, 171m dolů) 9km od startu. Široký chodník jak na tatranské magistrále. Pole se postupně natahuje, konečně místy běžíme. Začínám si zvykat na terén při mírně vyšší rychlosti. Je to takový štafetový běh, doběhnu běžce před sebou a zaměřím se na dalšího. V tomto úseku předbíhám odhadem tak deset běžců i několik běžkyň. První z mnoha nekonečných seběhů. Jsem ze začátku nějaký toporný, připadám si neohrabaný. Podrážce svých běžeckých bot nevěřím tolik jako vibramu. Ale je sucho a postupně si zvykám. Za 1:23 hodin jsem na Chopku. Předpoklad při optimální variantě byl 1:30hod. Mám za sebou skoro polovinu celého převýšení. Můj spolehlivý tým je na svém místě, nenastala žádná komplikace. Hlásí mě, že jsem zhruba 30 a první proběhl před dvaceti a více minutami.Přebírám všechny carbosnacky, horní vrstvu oblečení a měním bidon. Trochu lehkovážně si beru pouze dvě šumivé tablety proti křečím. Chyba.
Úsek č.3 do sedla Ďurkovej (396m nahoru,685m dolů) 19,9km od startu. Převážně sestupný charakter. Upravený chodník víceméně pokračuje, začínám si zvykat na seběhy.Ve stoupání na Děreše dobíhám mladíka, který se mě při sebězích elegantně vzdaluje. Je na tom s technikou podstatně lépe. Vynahrazuji si to ve stoupáních. Pozorně ho v sebězích sleduji a snažím se ho napodobit. Kupodivu to jde!Stávám se jistějším a držím s ním krok.Odhaduji jej na zkušeného krosaře a přemýšlím kolik má za sebou startů.Ve stoupání na Poľanu zjišťuji, že tady běží poprvé, nikdy neběžel delší závod než 35km, ale v terénu běhá závody pravidelně.Má trochu obavy zda nepřepálil tempo. I proto možná zpomaluje. Popřejeme si hodně štěstí a odpojuji se. V této fázi běhu jsem udělal další podstatnou chybu, která mě bude stát zbytečné komplikace v druhé polovině závodu. Pil jsem ionťák z bidonu,který neumožňuje pořádné napití bez odšroubování celého ventilu. Výhodou bylo,že slušně izoluje,tak byl ionťák přijemně chladivý. Stejně jako mírný vítr. Ze začátku foukal mírně proti,později jak se hřeben stáčí k jihu zprava. Vyjímečně někoho předběhnu.V sedle Ďurkovej to na občerstvovačce vypadá jako na pikniku.Několik běžců se v klidu občerstvuje, zřejmě nikam nespěchají. Doplním ionťák do bidonu, piji vodu a dávám si kousky banánu. Zatím jsem snědl jeden carbosnack a tabletu proti křečím.Tento seběh do sedla je nádherný, rovný chodník, občas měkká tráva. Jsem v euforii, místy běžím tempem 4 min./km, vpravo Liptovská Mara a ZápadníTatry. Jedním slovem nádhera.
Úsek č.4 na Velkou Chochulu (496m nahoru,452m dolů) 31,7 km od startu. Skoro 12km mezi občerstvovačkami a dlouhým táhlým stoupáním na závěr. Před sebou mám daleko na dohled pár osamělých běžců. Přibývá turistů z protisměru. Jsou velmi ohleduplní a přátelští. Pravděpodobně ze soucitu. Postupně dobíhám a předbíhám několik běžců. S každým se pozdravíme a popřejeme si šťastnou cestu. Jeden z nich je velmi opatrný dolů,ale je to vrchař. Několikrát se vzájemně předbíháme. Jsme v kontaktu až na V.Chochulu. Ještě stačím vnímat krásu krajiny,doliny a v nich dědiny kam se v životě nepodívám. Napravo od hřebene poprvé zahlédnu Donovaly, ale jsem teprve v polovině. A začínají problémy: lehce se začíná ozývat křeče, levá noha, později ze solidarity i pravá. Beru si druhou a poslední šumivou tabletu,carbosnack. Odšroubuji uzávěr a mohutně piji. Před sebou mám předposlední velké stoupání (280m). Křeče ustoupily, rozcházím to. Ve stoupání docházím a dobíhám další dva závodníky. S minimálními odstupy docházíme k občerstvení na Chochulu. Na vrcholu dost fouká, ale pořadatelé jsou veselí. Jenže nemají vodu, došla. Sladkých ionťáků mám celkem dost, chtělo to naředit. Za mnou je kolem 50-ti běžců, snad na ně zbude aspoň ten ionták. Jeden z pořadatelů mě lehkovážně vysvětluje, že další stanice je odtud 20 minut. Nechci, ani nemám sílu polemizovat, profil a kilometráž znám.
Úsek č.5 do Hiadelského sedla (654m dolů) 36,6km od startu.Rovina v kosodřevině a poté dolů, jen dolů.Z tohoto úseku jsem měl dopředu docela strach. Strmý sestup, plný volných kamenů,kořeny. Horší orientace ve vysoké kosodřevině. Od občerstvovačky vybíhám společně s jedním klukem. Vzájemně se utvrzujeme o správnosti směru, červená značka dlouho nikde. Běží také poprvé a také už to není kluk (věkem).V seběhu je šikovný jak opice a za chvíli se mě ztrácí. Běží se mě lépe bez konfrontace. Snažím se soustředit a neškobrtnout. Až na jedinou vyjímku se mě daří. Sestup (seběh) se mě zdá nekonečný. Svaly tlumí rázy a křeče nic. Asi jsem to zakřiknul, kousíček roviny do sedla není bezbolestný.Tady jsou organizátoři vybavení a sami mě nabízejí magnezium. Beru tabletu, banán, vodu, ionťák. Vše.
Úsek č.6 do Donoval (246m nahoru,365m dolů) 49+km od startu. Ještě nejméně 12,4km do cíle. Od stanice strmé blátivé stoupání lesem na Kozí chrbát. O něm mluvil VlastaK, tady je potřeba natahat fixy. Okamžitě se přihlásily křeče. Při každém kroku se snažím našlapovat pod jiným úhlem, ale pomáhá to jen trochu. V zádech mám s mírným odstupem pronásledovatele, ale je to jedno. Hlavně se nějak vysápat nahoru. Poté už jen dolů. Na chrbátu vidím v dálce toho kamzíka co mě utekl při sestupu po kamenech do H.sedla. Taky už mu to moc nejde. Před ním jsou kousek (jak relativní) další dva běžci. To mě povzbudilo. Kolena moc nebolí a dolů to půjde rychle. Až do cíle. Omyl, ještě dvakrát stoupání,mírné, táhlé po loukách (tady se zprava napojovala trať 1/2M ) na Kečku a po uklouzaném seběhu posledních asi 50m výškových mírného stoupání. Chvílemi jdu, místy předstírám běh. Za mnou se přibližuje běžec, nevadí budeme bloudit v závěru spolu. Běží poprvé a trasu nezná. Chce taky jít pod šest hodin. A chce podstatně víc než já. Má uvolněný, elegantní běh a v klidu se vzdaluje. Lesní úsek po rovině s mnoha přeskoky kaluží po včerejší bouřce jen odhaluje moji bězeckou nemohoucnost. Ale je tu Polianka, trefuji napojení na asfalt a vodiče mám nadohled před sebou. Za mnou nikdo, fajn nemusím se honit, i když šestihodinová hranice se přibližuje. Klopýtání střediskem kolem výletníků je nekonečný. Na hlavní silnici dávám přednost autům a pomalu přecházím silnici. Není tady jediná šipka, jediný pořadatel. Nějak se nemůžu rozběhnout, v tom uvidím kamarádku, která nám zařizovala ubytování. Volá na mě a fotí.To mě přinutí předstírat běh a po dvou zatáčkách jsem v cíli. Konečně.
Pořadatelka mě předává sáček s věcmi,ale já moc nevnímám.Potřebuji spravit žaludek z těch ionťáků a zbavit se křečí, sháním se po pivu.To mají pořadatelé jen pro sebe, musím do hotelu. Kupuji hned dvě a vracím se k cíli. Je potřeba pozdravit všechny ostatní, kteří dobíhají do cíle. I proto, že divácká kulisa mě připadá trošku slabá.
Za hodinu přibíhají VlastaK s Justínou, drží se za ruce, jsou spokojení a nevypadají ani příliš unaveně. Justína se o několik minut zlepšila i přes letošní prodloužení trasy. Přijímají gratulace a VlastaK mě říká,že toho má dost.Je to rozený kavalír.
Večer se ještě vidíme při vyhlášení a my odcházíme na večeři a na doplnění tekutin. Tento běh doporučuji Všem dobrodružnějším povahám ,stojí to za to absolvovat.Nevím zda příští rok (tluče se to termínově s Otrokovicemi), ale určitě se vrátím.

Gratuluji, navíc krásný popis. Hele, založ si blog, teď to letí :)

Milane, dostaneš zlatou medaili za nejdelší příspěvek do fóra.

Já jsem tuto trasu jenom prošel před 8 lety v opačném směru, s 2 totálními promoknutími a celodenním sušením.

[quote=Exploser]Mi­lane, dostaneš zlatou medaili za nejdelší příspěvek do fóra.

Já jsem tuto trasu jenom prošel před 8 lety v opačném směru, s 2 totálními promoknutími a celodenním sušením.[/quote] Máš pravdu,je to strašně dlouhý.Když těch čerstvých silných zážitků je tolik. :) Také si říkám,že pokud inspiruji z fora aspoň jednoho běžce,tak to stálo za to.Bez loňského Vl001 popisu Moraviamana bych dnes nebyl rozhodnut jít do toho (IM Otrokovice 2008 )po létech znovu a jinak.

Parádní výkon a parádní popis. Myslím si , že by to mé klouby a šlachy nezvládly.

Nádhera! Skoro se mi chce říct, proč jezdit na Jungframarathon, když máme Tatry tak blízko.

Milane, super příspěvek či spíše článek ! Další utajený blogger je mezi námi :) Takhle jsem začínal přesně před rokem mnohem kratším popisem mnohem kratšího a jednoduššího Nového Veselí ;) Podle Tvého popisu to vypadá, že nejbrutálnější byla poslední čtvrtina – navzdory tomu (nebo právě proto ?), že byla většinou s kopce + ten bahnitý krpál. Své jistě sehrála únava, ale i tak se mi zdá 2.půlka náročnější než 1.

Moc pěkně napsáno. Trať má na můj vkus kapku moc krosu a převýšení. Podobně jako rk si myslím, že na to pořád ještě nemám dost připravené šlachy a klouby. Navíc jsem schopen zabloudit i na osmičce v Popůvkách, jak bych asi dopadl na téhle trati :) O to víc obdivuji výkony těch, co to zaběhli.

milane, krásný popis, ty jo! Příští rok bych chtěl moc, ale nevím jestli na to budu mít. Je to dlouhé…:)

[quote=Hejkal]Mi­lane, super příspěvek či spíše článek ! Další utajený blogger je mezi námi :) Takhle jsem začínal přesně před rokem mnohem kratším popisem mnohem kratšího a jednoduššího Nového Veselí ;) Podle Tvého popisu to vypadá, že nejbrutálnější byla poslední čtvrtina – navzdory tomu (nebo právě proto ?), že byla většinou s kopce + ten bahnitý krpál. Své jistě sehrála únava, ale i tak se mi zdá 2.půlka náročnější než 1.[/quote] Nepoužil bych výraz brutální, pod tím si představuji něco jiného. Já si to užíval od začátku do konce, jen únava pochopitelně narůstala. Přihlásily se křeče…S tím se počítá. Přece jen jsem zvolil intenzivní tempo (AVG 158 proti 150 na 6h Brno), ale přesto jsem šel přes 35–40 běžců. Mě to bavilo, změnění stavu mysli, trochu schizofrenik. Na jednu stranu pohled z jiného úhlu, na druhou chladný kalkul a hlava pracuje. Není to potřeba nejen na vytrvalostní závody všeho druhu ?
Moc filozofuji,nechej to na středu. :)

Nechám. Jenom k TF – kdybych měl tohle jít na 158, taxem tam ještě dneska :D Nene, kecám. NV jsem šel AVG 166 a čím delší štreka, tím víc bych se šetřil – zatím velmi hypotetická úvaha ;)

Milane, navnadil jsi mě opravdu dost. Díky.

no tak trochu jsem vahal, jestli mam ve stredu prijet do brna. ta cesta na kole mi za to stoji :).

ja o podobnem zavode uvazuji uz delsi dobu. behani po asfaltu a po rovinach me nijak extremne nebavi. akorat je problem, ze nez nabeham poradnou OV tak par let uplyne.

zatim kratce gratuluju a ve stredu to napravim osobne ;)

[quote=Luckyboy]no tak trochu jsem vahal, jestli mam ve stredu prijet do brna. ta cesta na kole mi za to stoji :).

ve stredu to napravim osobne ;)[/quote] Bude nás víc, co to napravíme :) Před chvílí jsem telefonicky hovořil s manželkou a Brno je potvrzeno ! Dáš taky Obřany ? A pokud ano, tak tréninkově nebo závodně ?