Jak to začalo? Nevinně. Jako ostatně vždy. Loni na jaře mě navštívil můj kamarád a s nadšeným hlasem oznamoval, že v září je první ročník přechodu Beskyd – Beskydská sedmička.Jako staří turisté (ročníky 1960 a 1966)jsme nemohli tuto výzvu ignorovat a v září se prošlapali do první stovky. Po počáteční euforii se nám začali honit hlavou myšlenky na další ročník. Při posuzování možností jak se zlepšit, se nám jevila jako jedinná šance začít běhat klesání a rovinky. Ihned jsme začali s běžeckou přípravou a určili si 2.duben v Praze kontrolním dnem.Díky fantastické atmosféře jsem doběhl v čase 1:59 a můj kolega 1:42(je rychlejší protože měl v životě o šest let víc času na přípravu). Dnes už není běh pouze příprava na Beskydskou sedmičku, ale je součástí mého života. Tím Vás všechny zvu 2.září do Beskyd, kde Vás čeká mistrovství ČR v horském maratonu v délce 87km s převýšením 5302m.Pro nás méně připravené je hobby trasa v délce 84km a převýšení 4800m. AHOJ.

U mě to začalo ,že mi chyběl sport.Vždy jsem se nějak hýbal.Jako kluk házená pak fotbal.No nakonec mě chytily bojové sporty.Nakonec rodina,práce unava.Tak jsem si řekl ,že bych mohl aspon běhat.Netušil jsem jaká je to závislost.Našel jsem typ pohybu ,který mě naplnuje tělem i duší.

ja jsem roky běhal jen tak nárazově

loni mi kamarád, se kterým běhám, dal jako dárek start na Vokolopriglu – a už jsem byl v tom …

teď začíná i brácha, ten si zase koupil Garmina 305 a teď se honí s virtuálním partnerem 

Jste skvělí, tolik reakcí jsem ani nečekala:o)

A zírám, jak pestrou škálu odpovědí jste vytvořili=)) Člověk by čekal samé hubnutí nebo zaryté atlety odmlada a místo toho…:)

Všechna čest a upřímné díky těm, co se mi zatím svěřili:o)

Už jsem vícekrát zmiňoval, že jsem vždy byl sportovní „nešika“ a ke sportování a následně i běhání jsem získal vztah až v rámci svého ročního pobytu v řeholním domě redemptoristů v Bratislavě ve školním roce 2006–2007, kde mi bylo sportování doporučeno tamním představeným. U běhání jsem pak zůstal i po návratu do Brna, kdy mi k tomu pomohlo i to, že ve vzdálenosti jen 100 metrů od mého domu vznikl v tomto čase sportovně-rekreační areál s 807metrovým parkovým okruhem, na kterém jsem mohl běhat a také to, že jsem objevil závody Letního běžeckého poháru, kterých jsem se zúčastnil a kde jsem poznal několik dobrých přátel. O rok později jsem se na základě diskusí na foru i na základě zkušeností mého kamaráda zkusil první maraton, který jsem doběhl v poměrně špatném čase, avšak i tak toto bylo přijato mými přáteli jako velké vítězství (a zmíněný kamarád pak napsal, že teď už všechno, co budu chtít, dokážu).

http://www.behej.com/…-zacal-behat

Začal jsem běhat, protože mi ukradli závodní silniční kolo a to není zadarmo. Sice jsem pak pochopil, že ani běhání není úplně nejlevnější sport, ale hlavně: Je krásné i v zimě nebo dešti a nekrade tolik volného času!!!

Já začínal jako běžec z nouze. Jednoho dne mi secvaklo, že jestli si občas nevyčistím hlavu, tak už mi v zaměstnání hrábne. Rozhodl jsem se začít dvoutýdenní sportovní dovolenou, která měla být hlavně cyklistická. První den jsem si udělal krásný cyklovýlet Praha – Karlštejn – Měchenice – Praha. Druhý den jsem jen chtěl trochu vyšlapat únavu, a tak jsem se rozjel do Kunratického lesa. Tam mi při stoupání nad nemocnici spadl řetěz a jak jsem byl v záběru, tak jsem si kompletně zmasakroval zuby na předních talířích. Kolu bylo v té době 18 let, tak jsem mu poděkoval za věrné služby a doma ho odstavil k popelnicím.

Dovolenou se mi rušit nechtělo, předsevzetí také ne, a tak jsem se druhý den do lesa vrátil v šortkách, s čelenkou a stopkami. A další den zas. A zas. Nějakou dobu trvalo, než jsem si začal vést tréninkový deník, ale mohl bych tam mít už celkem naběháno tak +/- 6000 km.

Kromě toho, že si díky sportu můžu dovolit víc jíst a chlastat , mi běhání pomáhá k duševní rovnováze, skvěle se při něm přemýšlí a kromě endorfinových lázní občas taky nabídne úžasné zážitky. Ale přemýšlím, že na to téma založím vlákno, tak to teď nebudu dál rozvádět.