Se svým čtyřletým synem jsem stál zatím na startu běžeckého závodu dvakrát a vždy to byl pro mě silný zážitek- přestože měl uběhnout „jen“ 100m. Plně chápu ty tatínky, kteří se nechají strhnout vyhecovanou atmosférou a pak třeba udělají něco, čím třeba svého potomka od běhání nadlouho odradí(a přitom to mohou myslet docela dobře). Myslím, že by mělo jít především o to vybudovat v dítěti k běhání kladný vztah, aby ho to bavilo, aby poznalo jeho krásu, to, zda skončí druhé či desáté, určitě není to nejpodstatnější.

Myslím, že u předškoláků problém není. Tam jsou rodiče pyšní, že dítě běží, povzbuzují a chválí a chválí i za poslední místo. Tys to uběhl? No ty jsi můj malý šikula. Předškoláků na startu bývá relativně dost.

Horší je to u žákovských kategorií, každý rok věku navíc je horší a horší. Vyhrál jsi? Ne? Tak co na závodech děláš? To příště ani nechoď…

>> vl001, 10. 7. 2008 10:29:10

Navíc je konkurence čím dál větší, minimálně proto, že dítě je nejstarší např. mezi žáky a další rok přejde mezi juniory, kde je naopak nejmladší a nemá takovou šanci (a tudíž asi ani motivaci), aby dobíhalo na pozicích jako mezi žáky…

Většina z nás si pamatuje, kdy poprvé se postavili na start běžeckého závodu. Taková věc se prostě vryje do paměti podobně jako první láska, první den ve škole nebo první cesta letadlem. Otázkou pro rodiče pak rozhodně není, jestli své děti začít brát na běžecké závody, ale kdy je ten správný věk pro začátek.