Nedávno jsi trochu překvapivě triumfoval na maratonu ve Stromovce. S jakou představou jsi šel do závodu a jak jsi vnímal jeho průběh?

„Na Stromovku jsem se dost připravoval, protože to byl jediný závod na podzim, kde jsem chtěl běžet na vylepšení osobního rekordu. Soustředil jsem se hlavně na trénink tempa a udržení váhy. Poprvé jsem zkusil předzávodní superkompenzační sacharidovou dietu. Moje přecházející výkony na kratších tratích nebyly nijak oslnivé, ale na Stromovku jsem si věřil a doufal, že vyjde počasí a přijedou kvalitní soupeři. Pokud by soupeři nebyli, měl jsem záložní plán B běžet sám na co nejlepší umístění. Nakonec mi vyšlo jen to první. Doufal jsem, že by Petr Minařík mohl běžet se mnou a mohli bychom si pomoci k lepším časům. Proto jsem to na začátku rozběhl na osobní rekord, ale když jsem po pěti kilometrech viděl, že běžím pomaleji a nikdo se dopředu příliš nežene, zrychlil jsem. Po volnějším začátku se mi až do 25. kilometru běželo výborně, další pětka ušla a posledních dvanáct kilometrů bylo jen o morálce. Ale protože neběhám maratony často, měl jsem celkem velkou motivaci nepolevit, abych zkusil překonat osobní rekord. Navíc jsem si pořád říkal, že příští rok to bude v rámci triatlonu o dost těžší, takže teď to musím vydržet.“

Vzpomínáš si na své běžecké začátky?

„K běhu jsem se dostal v podstatě náhodou na konci roku 2007. Odjel jsem tenkrát navštívit známé na Moravě a po bujarých oslavách kdosi navrhl, že bychom se mohli zúčastnit běžeckého závodu. Menší kocovinou jsem se nenechal odradit a k závodu opravdu nastoupil. Jednalo se o desetikilometrový silniční závod a ani nevím, jak se to stalo, ale skončil jsem pátý s časem 44:40. Protože mě zajímalo, jak bych běžel, kdybych byl střízlivý a trochu potrénoval, rozhodl jsem se přijet i na další závod seriálu. A tam jsem k překvapení ostatních i svému skončil druhý. Nakonec jsem absolvoval celý seriál a začal trénovat trochu víc, tak 20 až 40 kilometrů týdně.“

Jak se stalo, že jsi pak „přesedlal“ na triatlon?

„S triatlonem je to podobná náhoda jako s během. Původně jsem začal běhat kvůli přípravě na kolo. Protože mi běh šel daleko lépe, měl jsem dilema, čemu se vlastně věnovat a tak jsem po nějakou dobu střídal oboje. Objevil jsem triatlonové závody v rámci seriálu Brdman, kde se do výsledného pořadí počítá nejlepší výsledek z každé disciplíny. Protože jsem měl poměrně slušný výsledek z běhu i kola, napadlo mě, že bych mohl zkusit triatlon. O triatlonu jsem do té doby věděl jen velice málo. Do Novoknínského triatlonu zbýval zhruba týden. Po prostudování dostupných materiálů a výsledkových listin jsem zjistil, že bych měl plavat kraul a že bych si měl pořídit triatlonovou kombinézu, jinak nemám šanci. Zkusil jsem tedy zajít na bazén, kde jsem do té doby plaval jen občas prsa do vzdálenosti jednoho kilometru. Tentokrát jsem zkusil něco jako kraul a podařilo se mi urvat napoprvé 400 metrů a napodruhé dokonce celý kilometr. Když jsem v obchodě vybíral kombinézu, seděla jen ta nejdražší, takže jsem původně plánovaný rozpočet přesáhl více jak dvakrát, ale co bych neudělal pro závod.“

Jak se ti premiéra vydařila?

„Vůbec se mi nepovedla. Po vytuhnutí na prvních 25 metrech, kdy jsem musel začít plavat prsa, jsem se dostal mezi hromadu lidí, které jsem nebyl schopen obeplavat a vylézal z vody zhruba na sté pozici. Na kole jsem se sice začal propracovávat dopředu, ale kousek před cílem jsem urval přesmykač a přetrhl řetěz. Takže jsem posledních pár kilometrů musel běžet vedle kola. Závěrečným během jsem už jen korigoval na asi padesáté místo.“

To nezní jako úplně pozitivní zkušenost. Neodradilo tě to?

„Ani ne. Protože jsem měl tu drahou kombinézu, řekl jsem si, že je škoda ji nevyužít, a začal pátrat po dalším závodě. Týden na to jsem objevil halfironman Karlštejn (1.9 km plavání, 90 km kolo, 21 km běh, pozn.red.) a na poslední chvíli se přihlásil. S plaváním byl zase trochu problém, ale plánovaný čas 5:20 se mi podařilo ještě o pět minut vylepšit.“

Podle jakých kritérií si vybíráš běžecké závody?

„V podstatě si vyberu hlavní závody podle předem stanovených cílů, kterých chci dosáhnout. V letošním roce to bylo zlepšení osobních rekordů na hlavních běžeckých tratích. Proto jsem si vybral rychlé závody na deset kilometrů, půlmaraton a maraton. Běhal jsem i několik extraligových závodů, které jsem si chtěl vyzkoušet. K těmto hlavním pak ještě zařazuji pár „testovacích“. Dříve jsem se účastnil velkého množství závodů, ale teď už dávám před kvantitou přednost kvalitě a snažím se dobře připravit na klíčové akce.“

Živíš se jako softwarový inženýr, což vyžaduje velké pracovní nasazení. Kolik času ti zbývá na trénink?

„Zatím to jde kloubit celkem dobře. Tréninku věnuju odhadem tak 15 až 18 hodin týdně v přípravném období. Když je závodní sezóna, je to trochu méně. Bohužel strávím hodně času dojížděním na trénink. Měl bych se také více věnovat regeneraci, kterou jsem zatím dost flákal.“

Po loňském půlmaratonu v Pardubicích jsem četl rozhovor s Robertem Štefkem, který říkal, že do cíle dobíhal s borcem „nepříliš běžecké postavy", čímž myslel tebe. Co jsi na to říkal?

„Robert mi v závodě výrazně pomohl a v podstatě mě dotáhl do cíle, i když by mi hravě utekl, kdyby chtěl. K jeho výroku si myslím, že má pravdu. Nevypadám zrovna jako Keňan a na záznamu z Pardubic vypadám jako dva Štefkové v jednom…“

Jaký úspěch ve své krátké kariéře stavíš do popředí?

„Nejvíc si asi cením osobních rekordů. Když jsem začal běhat, tak se mi o těchto časech ani nezdálo. Napadalo mě, zda mám vůbec na to, dostat se na desítce pod 35 minut. Dneska už si říkám, že takový čas jsem schopen zaběhnout i v rámci maratonu. Jinak jsem rád za každé vítězství nebo umístění na bedně. Je to dost relativní a pokud nejsem světový rekordman, záleží hlavně na soupeřích, kteří přijedou na start daného závodu. Například na půlmaratonu v Českých Budějovicích se mi běželo mizerně, podal jsem suverénně můj nejhorší výkon na půlmaratonu. Přesto jsem skončil druhý z Čechů, což je mé nejlepší umístění na takovéto velké akci. Naopak daleko lepší výkony z Pardubic a Olomouce stačily na stejné trati na umístění v druhé desítce celkového hodnocení. Umístění nijak nepřeceňuji, i když mě pochopitelně občas potěší, když někteří soupeři zůstanou doma.“

S čím půjdeš do další sezony?

„Původně jsem byl trochu nerozhodný, ale koupil jsem si triatlonový speciál, takže je rozhodnuto. Příští rok se zaměřím na střední a dlouhý triatlon s cílem stlačit halfironman ke čtyřem hodinám a celý ironman zajet pod devět hodin. Pochybuji, že se mi to podaří hned příští sezonu. Spíš předpokládám, že příští rok budu sbírat zkušenosti a experimentovat s výživou a tréninkem. Samozřejmě plánuji několik běžeckých závodů. Určitě bych rád běžel akce PIMu a Pardubický vinařský půlmaraton.“

PROFIL JAROSLAVA DRAŽANA V TABULKÁCH BEHEJ.COM